English version
V únoru tohoto roku bez valného zájmu médií předložila vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně oznamovatelů. Tento nenápadný návrh zákona má na jednu stranu ambici chránit zaměstnance oznamujícího informace o možném protiprávním jednání. Na druhou stranu ale má ukládat podstatné části zaměstnavatelů v České republice pod nemalými sankcemi řadu povinností, které budou muset zaměstnavatelé ve svých organizacích implementovat.
Zákon o ochraně oznamovatelů bude do právního řádu České republiky transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Evropské unie. Transpoziční lhůta je stanovena do 17. prosince 2021; přijetí zákona by tedy mělo být pro zákonodárce časovou prioritou. Návrh zákona již prošel prvním čtením v poslanecké sněmovně a projednáním ve výborech, následovat by mělo druhé čtení.
Evropská ochrana oznamovatele
Předpis má zejména chránit zaměstnance – whistleblowery a další jim spřízněné osoby – proti odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele, jako například rozvázání pracovního poměru, snížení mzdy, diskriminace, převedení na jinou práci, pracovní posudek nebo třeba i změnu rozvržení pracovní doby. Za tím účelem by mělo dojít k zavedení procesu oznamování. Oznamovatel by si měl moci vybrat, zda oznámení učiní prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému (tedy interně, v rámci organizace), nebo prostřednictvím externího orgánu (kterým by mělo být dle současného návrhu Ministerstvo spravedlnosti).
Whistleblowing
Pískání na píšťalku. Anglický termín označující již od 60. let minulého století oznámení nezákonného nebo neetického jednání na pracovišti či v organizaci, přičemž oznamující zaměstnanec jedná v dobré víře, nesleduje vlastní prospěch a situaci zpravidla nemůže vyřešit interní cestou.
Evropská směrnice o whistleblowingu tak zavádí mechanismy, které mají ochránit všechny, kteří veřejný zájem upřednostní před zaměstnaneckou loajalitou. V českém právním systému tak nová směrnice významně rozšíří význam a dopad trestního zákoníku, konkrétně § 368 zákona č. 40/2009 Sb., který již dnes vymezuje činy, jejichž neoznámení je trestné, například přijetí úplatku.
Pro zaměstnavatele bude ale nová právní úprava znamenat nezbytnost zavedení vnitřního oznamovacího systému a jmenování takzvané příslušné osoby. Smyslem vnitřního oznamovacího systému je zajištění podání oznámení ze strany oznamovatele, jeho řádné prošetření a informování oznamovatele o přijetí oznámení a výsledcích posouzení důvodnosti oznámení, to vše při zachování důvěrnosti identity oznamovatele. Samotným přijímáním a posuzováním oznámení a navrhováním opatření k nápravě pak má být pověřena příslušná osoba, která musí postupovat nestranně.
Zákon se dotkne desetitisíců firem
Vnitřní oznamovací systém budou podle návrhu zákona muset zavést mimo jiné zaměstnavatelé, kteří v uplynulém kalendářním čtvrtletí zaměstnávali v průměru nejméně 25 zaměstnanců, nebo například i subjekty s méně zaměstnanci, kteří jsou oprávněni poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr. Je tedy patrné, že tato povinnost dopadne na obrovské množství subjektů v České republice.
Porušení povinnosti přijmout vnitřní oznamovací systém či jmenovat příslušnou osobu přitom má být přestupkem, za který bude podle návrhu zákona možné uložit pokutu až do výše 1 milionu korun nebo 5 % čistého obratu dosaženého povinným subjektem za poslední ukončené účetní období. Vzhledem k tomu, že povinnost zavést vnitřní oznamovací systém vyplývá ze směrnice Evropské unie, je prakticky jisté, že tato povinnost v konečném znění zákona zůstane. Už proto by se zaměstnavatelé na plnění nových povinností měli začít připravovat s předstihem.
Otázkou zatím zůstává, jak se čeští zákonodárci vypořádají s detaily zákona – podle autora tohoto článku stávající znění návrhu vytváří značný prostor pro případné zneužití.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Pavel Zuska
