Dodává klíčové komodity, jako jsou avokáda, káva, maso, ovoce a obiloviny. Model, který tento růst umožnil, však začíná vykazovat známky vyčerpání. Po desetiletí rostla zemědělská produkce díky zvyšování produktivity, zavádění nových technologií a efektivnějšímu využívání zdrojů.

Dnes se však toto tempo zpomaluje a růst produkce je stále více závislý na intenzivním využívání půdy, vody, hnojiv a dalších vstupů, nikoli na skutečných inovacích v zemědělské výrobě. Současná situace tak přináší výzvu, jak zachovat postavení Latinské Ameriky jako významného světového dodavatele potravin, aniž by docházelo k ohrožování jejích přírodních zdrojů.

ExportMag.cz: Koupili jsme farmy v Kolumbii a Panamě. Chceme umět kávu od zrna až po šálek, říká šéf Kofoly

Zemědělství v Latinské Americe dospělo do bodu, kdy už nestačí pouze vyrábět více. Konkurenceschopnost nyní závisí na schopnosti vyrábět lépe, s menší ekologickou a vodní stopou, čehož lze dosáhnout pouze prostřednictvím technologických inovací.

Mexiko není výjimkou z tohoto paradoxu. Země se stala mezinárodním měřítkem na globálním zemědělsko-potravinářském trhu. Příkladem je produkce avokáda, jehož export dosáhl v roce 2025 rekordních hodnot a upevnil pozici Mexika jako největšího světového dodavatele této komodity. Kromě toho byla nedávno zavedena zeměpisná ochrana označení původu „Franja de Michoacán“ pro avokáda, jejímž cílem je chránit kvalitu a identitu jednoho z nejvýznamnějších mexických zemědělských produktů na mezinárodních trzích.

Tento exportní úspěch však existuje souběžně se strukturálními problémy. Například vodní krize se stala jedním z hlavních omezení dalšího růstu zemědělství. Zemědělsko-potravinářský sektor v Mexiku představuje největší podíl na celkové vodní stopě země, což vyvolává otázky ohledně současného způsobu produkce potravin. Potřeba zvyšovat výrobu plodin a produktů, jako jsou kukuřice, maso, mléko a exportně orientované zemědělské komodity, je závislá na dostupnosti vody, která se v důsledku klimatických změn a růstu populace stává stále omezenějším zdrojem.

Vedle environmentálních výzev čelí region také proměňujícímu se obchodnímu prostředí. Přezkum dohody USMCA a pokračující obchodní napětí se Spojenými státy americkými ukazují, že konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského sektoru již není určována pouze objemem produkce nebo přístupem na klíčové trhy. Stále významnější roli v mezinárodních obchodních vztazích hrají sanitární a environmentální standardy.

Další etapa rozvoje zemědělství v Latinské Americe proto musí být založena na nové vlně inovací. Klíčovou roli budou hrát precizní zemědělství, efektivní hospodaření s vodou, genetické šlechtění a digitalizace. Tyto nástroje budou nezbytné pro udržení konkurenceschopnosti bez nadměrného zatěžování přírodních zdrojů. Stejně důležité bude rozšířit přístup k těmto technologiím mezi malé a střední zemědělské producenty, kteří i nadále představují základ potravinového zabezpečení regionu.

Autor: César Omar Reyes Valdez, zemědělský specialista, velvyslanectví ČR v Mexico City.

Více informací o nástrojích Ministerstva zemědělství na podporu exportu naleznete na webu mze.gov.cz v Proexportním okénku. eleconomista.com.mx, eleconomista.com.mx, eleconomista.com.mx, eleconomista.com.mx