English version
V souvislosti s přijetím nové úpravy soukromého práva se mění také práva a povinnosti podnikatelů a spotřebitelů při uzavírání smluv. Na rozdíl od starého občanského zákoníku, účinného do 31. prosince 2013, nový občanský zákoník lépe vymezuje kdo a v jakých situacích je spotřebitelem.
„Spotřebitelem může být pouze fyzická osoba, a to pouze v konkrétních situacích, kdy jedná s podnikatelem. Podnikatelem je ten, kdo vykonává na vlastní účet a odpovědnost soustavnou výdělečnou činnost,“ vysvětluje Lukáš Poddaný, advokát z advokátní kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal.
„Od ustanovení upravujících postavení spotřebitele se nelze odchýlit, právní jednání a jednotlivá ustanovení smluv, která se od ustanovení v zákoně odchylují, jsou absolutně neplatná,“ dodává Lukáš Poddaný. To podle jeho slov znamená, že k neplatnosti se přihlíží i bez návrhu, čímž je opět zvýšena ochrana spotřebitele.
Ačkoliv se úprava spotřebitelských vztahů od dřívější úpravy o mnoho nezměnila, jsou spotřebitelům v novém občanském zákoníku přiznána další práva, která zvyšují míru jejich ochrany. Nový občanský zákoník změnil například charakter lhůt pro odstoupení od smlouvy nebo ukládá a upřesňuje povinnosti, které je podnikatel povinen dodržet při uzavírání spotřebitelských smluv.
Rozšířená informační povinnost podnikatele
Největší dopad na každodenní praxi podnikatelů může mít rozšíření informační povinnosti, kterou mají vůči spotřebitelům. „Nesplnění této povinnosti je potom postihováno sankcí, kterou je, mimo obecné odpovědnosti podnikatele, například nesení všech nákladů smlouvy v případě odstoupení. Nový občanský zákoník v několika nových ustanoveních stanoví povinnosti činit veškerá sdělení vůči spotřebiteli srozumitelně a v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva,“ dodává Lukáš Poddaný.
Srozumitelnost musí být obsahová i formální, sdělení tedy musí být formulováno tak, aby bylo srozumitelné bez dalších odborných znalostí či vědomostí. „Kritériem je zde spotřebitel průměrného rozumu, přičemž až praxe ukáže, jak se tento termín bude vykládat a jaké budou jeho přesné definiční prvky v konkrétních situacích,“ upozorňuje Lukáš Poddaný.
Podnikatel musí informace spotřebiteli sdělit v dostatečném předstihu před tím, než bude smlouva uzavřena. Mezi tyto informace patří například identifikační údaje podnikatele, cena zboží nebo služby, způsob platby a dodání, informace o právech z vadného plnění a právech ze záruky a podmínkách jejich uplatnění nebo údaje o trvání závazku.
Nově je dále upravena povinnost podnikatele sdělit spotřebiteli cenu včetně všech poplatků a daní. „V případě, že podnikatel spotřebiteli nesdělil informace o dalších poplatcích či daních, není spotřebitel povinen tyto platit. Jedná se nejen o situace, kdy informace nejsou spotřebiteli sděleny vůbec, ale také o situace, kdy informace nejsou sděleny přesně, ve stanovené formě nebo včas,“ konstatuje advokát kanceláře Ambruz & Dark Deloitte Legal.
Smlouvy uzavírané prostřednictvím prostředků dálkové komunikace
V případě uzavírání smluv prostřednictvím prostředků dálkové komunikace, jako je internet nebo mobilní telefon, nebo mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání je podnikateli uloženo sdělit další údaje. Jde o informace o nákladech na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby, údaje o povinnosti zaplatit zálohu, podmínky odstoupení od smlouvy, včetně formuláře předloženého podnikatelem či informace zda náklady na odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel.
„Pokud nastanou pochybnosti, zda byla informační povinnost podnikatele vůči spotřebiteli splněna, nese důkazní břemeno podnikatel. Problematická důkazní situace tak může nastat zejména v případě, že jsou stanovené údaje spotřebiteli sděleny ústně,“ dodává Lukáš Poddaný.
Odstoupení od smlouvy
Jednou z nejvýznamnějších změn ve prospěch spotřebitele je změna charakteru 14denní lhůty k odstoupení od smluv uzavřených distančním způsobem (např. formou nákupu v e-shopu) nebo uzavřených mimo obchodní prostory. K dodržení lhůty nyní postačí, aby oznámení o odstoupení od smlouvy bylo během jejího trvání odesláno podnikateli.
Dříve muselo být podnikateli oznámení o odstoupení doručeno v průběhu lhůty. Značné změny nastaly i v otázce prodloužení lhůty k odstoupení od smlouvy. Zatímco dříve se lhůta prodlužovala o tři měsíce, a to v případě nesplnění jakékoliv informační povinnosti, nově se lhůta prodlužuje o jeden rok, a to pouze v případě, pokud spotřebitel nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy.
Obecně lhůta k odstoupení od smlouvy běží ode dne uzavření smlouvy. Občanský zákoník zpřesňuje počátek běhu lhůty pro některé druhy smluv. Dochází tak k odstranění dřívějších nejasností. „V případě kupní smlouvy lhůta začíná běžet dnem převzetí zboží; pro smlouvu, jejímž předmětem je dodání po částech, začíná dnem převzetí poslední dodávky; a pro smlouvu s pravidelným opakujícím se plněním se jedná o den převzetí první dodávky,“ dodává Lukáš Poddaný.
Pokud má podnikatel na svých internetových stránkách k dispozici vzorový formulář k odstoupení od smlouvy a spotřebitel takového formuláře k odstoupení od smlouvy využije, musí podnikatel bez zbytečného odkladu po doručení vyplněného formuláře spotřebiteli potvrdit jeho přijetí v textové podobě. Pro dodržení textové podoby tedy postačí například e-mailová zpráva. Zákon nestanoví za porušení této povinnosti žádnou sankci, spotřebiteli nicméně vznikne právo na náhradu újmy.
Na druhou stranu dochází k významnému rozšíření kategorie smluv, od kterých spotřebitel není oprávněn odstoupit výše uvedeným způsobem. „Jedná se například o smlouvy o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem nebo o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,“ konstatuje Lukáš Poddaný.
V této souvislosti byla vypuštěna možnost výslovně sjednat právo spotřebitele odstoupit od smlouvy. Neznamená to, že by již nadále tato možnost neexistovala, je ale možné předpokládat, že nebude ze strany podnikatelů spotřebitelům nabízena. Zachováno zůstává právo spotřebitele ponechat si neobjednané plnění.
Práva a povinnosti stran při odstoupení od smlouvy
Starý občanský zákoník pro případ odstoupení obsahoval pouze jedno ustanovení týkající se vzájemných nároků podnikatele a spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy. Nový občanský zákoník detailněji specifikuje například povinnost spotřebitele odeslat nebo předat zboží zpět podnikateli bez zbytečného odkladu, tato lhůta může být nejdéle 14 dnů.
Zkracuje se lhůta pro vrácení peněžních prostředků spotřebiteli z 30 na 14 dnů, výslovně jsou zahrnuty náklady spotřebitele na dodání zboží zpět podnikateli. Podnikatel avšak není povinen vrátit peníze dříve, než mu spotřebitel předá zboží nebo prokáže, že zboží odeslal.
Spotřebitel má právo na vrácení pouze takových nákladů, které nepřevyšují nejlevnější způsob dodání, jež podnikatel nabízí. Náklady na dražší způsob dodání nese spotřebitel sám. Jedná se například o expresní dodání do druhého dne.
„Pokud je předmětem smlouvy poskytování služeb a podnikatel na základě výslovného přání spotřebitele s plněním započal před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, má podnikatel právo na uhrazení poměrné části sjednané ceny,“ vysvětluje Lukáš Poddaný. Taktéž jsou upraveny případy, kdy všechny náklady odstoupení od smlouvy nese podnikatel, například pokud započal plnění bez žádosti spotřebitele.
Upravena je nově rovněž odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží za dobu, co měl zboží u sebe. Spotřebitel je odpovědný v případě, že se zbožím nakládal jinak, než jak je vzhledem k jeho povaze a vlastnostem nutné. Odpovědnost je podmíněna podnikatelovým splněním informační povinnosti ohledně možnosti odstoupit od smlouvy.
Rozšiřuje se okruh smluv, na které se úprava spotřebitelských smluv neuplatní. Nový občanský zákoník výčet nejen rozšiřuje, ale také zpřesňuje. Jedná se například o smlouvy na poskytování zdravotní péče, nájemní smlouvy nebo smlouvy o zájezdu.
Zákon o ochraně spotřebitele
V návaznosti na úpravu spotřebitelských smluv v občanském zákoníku je třeba upozornit také na změnu zákona o ochraně spotřebitele. Ačkoliv se nejedná o rozsáhlé změny, je vhodné je při jednání se spotřebiteli mít na paměti.
Jedná se především o nově stanovený zákaz požadovat po spotřebiteli poplatek převyšující náklady podnikatele vzniklé v souvislosti s použitým způsobem placení. „Není možné tedy spotřebitele takto sankcionovat například za použití platebního terminálu. Dále je při uzavírání smluv prostřednictvím veřejné komunikační sítě zakázáno použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou,“ doplňuje Lukáš Poddaný. Jde o to, aby podnikatel při uzavírání smluv na dálku prostřednictvím telefonu neúčtoval spotřebiteli vyšší než běžný tarif za užití telefonní linky.
Zákon dále nad rámec výše uvedeného rozšiřuje informační povinnosti podnikatele o rozsahu, podmínkách a způsobů uplatnění práva z vadného plnění. V případě prodeje zboží prostřednictvím internetových stránek je podnikatel nadále povinen spotřebitele informovat o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání zboží nebo poskytnutí služby a jaké způsoby platby jsou přijímány. Za nesplnění těchto povinností hrozí podnikateli pokuta od České obchodní inspekce až do výše 3 milionu korun.
Vyřizování reklamací
Jedinou novinkou, která se týká vyřizování reklamací, je stanovení jasné sankce za marné uplynutí lhůty k vyřízení reklamace. Nevyřízení reklamace nejpozději do 30 dnů se považuje za podstatné porušení smlouvy. Spotřebiteli tak vzniká zejména právo na přiměřenou slevu z ceny nebo právo bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy. Zákazník si v tomto případě může zvolit variantu, která mu více vyhovuje.
Dalibor Dostál
