Výzkumníci z České zemědělské univerzity v Praze se spolu se svými indickými kolegy zabývali obchodem s okrasnými rybami v Indii. Většina ryb ve světovém akvarijním obchodu pocházejících z Indie je odlovena v řekách ve východním Himálaji a západním Ghátu, tedy v místech známých svou pozoruhodnou sladkovodní biodiverzitou a vysokou mírou endemismu.
Z pohoří západního Ghátu pochází i ikonická sekavka proužkovaná (Botia striata), které se v místním jazyce maráthštině říká „vaghya“, což znamená tygr. Toto pojmenování se vztahuje k výrazným pruhům na těle dotyčné ryby. Sekavka proužkovaná je ohrožená nadměrným a neregulovaným odlovem z volné přírody pro okrasné účely.
Při zjišťování dopadu odlovu a obchodu s akvarijními druhy na populace juvenilních i dospělých sekavek proužkovaných v řece Koyana vědci zjistili, že 60 % vývozů se shoduje s obdobím rozmnožování ryb, což vyvolává otázky ohledně udržitelnosti populací, kdy jsou reprodukce schopní jedinci vyřazeni z tření právě odlovem.
Autoři ve své studii doporučují pro nastavení udržitelného odlovu zavedení přírodě blízkých akvakulturních technik odchovu a prosazování zákonů na ochranu volně žijících živočichů. Nezapomínají však ani na socioekonomický rozměr a hovoří o zapojení místních komunit, které jsou na obchodě se sekavkami do jisté míry závislé.
„Doporučujeme, aby zranitelné druhy, jako je sekavka proužkovaná, byly zařazeny do příloh CITES (úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), aby bylo možné získat přesné údaje o úrovni vývozu a následně zavést opatření pro udržitelné využívání těchto ryb pro obchod s akvarijními druhy,“ uvedl autor studie Dr. Sachin Gosavi z Bombajské Vysoké školy ve svazovém státě Maháraštra v Indii.
„Pokud bude obchod se sekavkami pokračovat i v období rozmnožování a bude se odlovovat velké množství jedinců před výtěrem, tak to přiblíží tento druh k lokálním vyhynutím,“ uvedl spoluautor studie Pradeep Kumkar, doktorand z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, České zemědělské univerzity v Praze.
Dr. Sachin Gosavi dodává, že obchod je sice legální, ale jeho rozsah a míra odlovu nejsou regulovány, protože tento druh je ohrožený, má již velmi omezené rozšíření, je vystaven dalším antropogenním vlivům (např. těžbě písku v řece Koyana). V současné době ani neexistuje žádný program na podporu umělého chovu, který by saturoval nároky trhu, takže jedinou možností pro získání akvarijních ryb jsou divoké populace, což vystavuje ryby nadměrnému rybářskému tlaku.
Pradeep Kumkar zdůraznil, že proti tomuto nadměrnému využívání volně žijících ryb je třeba urychleně iniciovat záchraný program umělého chovu sekavek a dalších podobně ohrožených okrasných ryb. Jeho tvrzení podporuje analýza údajů, která ukazuje rostoucí poptávku po těchto druzích v zahraničí.
Z pěti indických měst, pro něž byly k dispozici údaje o vývozu a dovozu z letišť, se Kalkata ukázala jako hlavní výstupní místo pro vývoz sekavek. Mezi cílovými destinacemi vývozů ryb dominuje Singapur se 73 % objemu všech vývozů. Singapur působí jako tranzitní centrum distribuce akvarijních ryb pro celý svět.
Jak říká další z autorů zmíněné publikace, docent Jiří Patoka z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU v Praze, „je Singapur hlavním dodavatelem akvarijních živočichů i pro Českou republiku. Touto cestou míří do ČR i většina sekavek proužkovaných.“
Nejvíce zásilek sekavek se po Singapuru dováží do Nizozemska, Německa, Thajska a České republiky, zatímco do dalších jedenácti zemí se dováží zanedbatelné množství. „V zemích, jako je Česká republika, která je centrem obchodu s okrasnými rybami v Evropské unii, je o sekavky proužkované stále rostoucí zájem,“ jak dále uvádí docent Jiří Patoka.
Analýza rovněž poukázala na prudký pokles vývozu sekavek proužkovaných v letech 2016 a 2017, který je pravděpodobně způsoben poklesem dostupnosti ryb v důsledku nadměrného rybolovu a z něj vyplývajícího poklesu početnosti divokých populací.
Dr. Sachin Gosavi zdůrazňuje, že je třeba zapojit komunity do ochrany ohrožených sladkovodních ryb a že úplný zákaz jejich lovu nemůže být řešením, protože lov těchto ryb je zdrojem příjmů pro různé marginalizované komunity, které žijí podél řek.
„Vývoj akvakulturní technologie vyžaduje čas a peníze, ale výsledek může být velkým přínosem pro místní komunity. Obchod s okrasnými rybami bude nepochybně pokračovat, ale nyní je čas na podporu informovanosti veřejnosti o ochranářských iniciativách. Je také nutné podporovat obchod s jedinci odchovanými v zajetí namísto druhů ulovených ve volné přírodě, aby bylo zajištěno dlouhodobé přežití jedinečné rozmanitosti sladkovodních ryb v oblasti západního Ghátu,“ dodává spoluautor studie profesor Lukáš Kalous z České zemědělské univerzity v Praze.