Vloni vydala na trh značka Marylu svou první kolekci Milk Skin. Jak zakladatelka Marie Rysulová hodnotí první rok, během kterého se z vizí a prototypů stal reálný produkt, a kam chce značku posunout do budoucna?

Prádlo z mléčného proteinu není marketingový vtip

O cirkulární módu a materiály z odpadu se Marie Rysulová zajímala již dříve, když přemýšlela nad tím, jak by šlo vyrábět oblečení jinak než pořád z nových a nových zdrojů. K myšlence vyrábět vlákno z mléčného proteinu ji přivedl podcast o inovativních textiliích.

„Začala jsem pátrat, kdo s tímto materiálem pracuje, a postupně jsem se dostala k dodavatelům v zahraničí. Nešlo jen o to najít látku, ale ověřit, jestli může být vhodná pro sportovní spodní prádlo, jestli je dostatečně příjemná, pružná, funkční a nositelná,“ popisuje.

„První měsíce byly hlavně o hledání dodavatelů, zjišťování, jak textilní průmysl vůbec funguje, volání do továren, posílání vzorků, testování látek a obrovském množství slepých uliček,“ vzpomíná na začátky podnikání a dodává, že překážek bylo více, neboť v textilu se často pracuje s vysokými minimálními odběry, dlouhými dodacími lhůtami a velkou mírou nejistoty, což je pro startup velmi náročné finančně i organizačně.

Od začátku mě bavilo, že lidé na větu „vyrábíme spodní prádlo z mléka“ reagovali překvapením. Přesně tam totiž začíná zajímavá konverzace o tom, z čeho oblečení vlastně vzniká.

Ukázalo se také, že ne každý dodavatel je ochotný spolupracovat s malou začínající značkou. „Musela jsem se naučit komunikovat technické věci jednoduše, srozumitelně a bez greenwashingu,“ říká Marie Rysulová.

Přestože je značka stále na začátku a její chod leží hlavně na zakladatelce, daří se jí postupně budovat síť externích odborníků na design, střihy, šití, grafiku, e-maily i vývoj nových materiálů.

Podle Marie Rysulové jde o přirozenou fázi růstu. Jejím cílem není budovat velký tým jen pro efekt na papíře, ale postupně značku obklopovat lidmi, kteří jí opravdu rozumí a sdílejí společné hodnoty, kvalitu spolupráce a touhu posouvat produkty i celou značku dál.

Jak se podniká v regionech: Liberecký kraj

Když se plány střetnou s praxí

První rok přinesl klasickou realitu začínající značky. Marylu do té doby existovala pouze v podobě prototypů, tabulek a vzorků. Až s uvedením první kolekce na trh získal projekt jasné obrysy – přišli reální zákazníci a s nimi i první hmatatelná zpětná vazba.

S tím se však pojily nové výzvy. Od omezeného rozpočtu, ladění střihů a hledání spolehlivých dílen přes řešení velikostí a termínů až po logistiku, sklad, reklamace, cashflow a provoz e-shopu. Pro Marii Rysulovou to byla lekce v tom, že podnikání nepředstavuje jednu velkou inspirativní cestu, ale je to spíše řada drobných každodenních rozhodnutí, která musejí dávat smysl.

Zkušenosti získávala také ve startupových soutěžích a akcích, které jí pomohly dostat se z vlastní bubliny a naučit se prezentovat Marylu lidem mimo textil a outdoor. „Když člověk stojí před porotou, investory nebo odborníky a má v pár minutách říct, co dělá a proč to má smysl, velmi rychle zjistí, jestli má svůj příběh opravdu srovnaný,“ popisuje.

Po čase se však ukázalo, že se vydala správným směrem. „Lidé reagovali na materiál, příběh i otevřenost značky mnohem víc, než jsem si na začátku dokázala představit,“ uvádí Marie Rysulová.

Uplynulé měsíce tak přinesly silné momenty v podobě prvních objednávek, recenzí a mediálních výstupů, ale provázely je i chyby, zpoždění a zkušenosti, které by dnes zakladatelka řešila jinak. „Myslím, že právě to je pro mladou značku nejcennější – nehrát si na dokonalost, ale rychle se učit a zlepšovat,“ domnívá se.

Dobrý střih je řemeslo

Marylu se zaměřuje na spodní prádlo, kterému se v outdooru podle zakladatelky dlouho nevěnovala taková pozornost, jakou by si zasloužilo. Jeho role je přitom při sportech klíčová, protože jde o první vrstvu, která je v kontaktu s pokožkou celý den a musí dobře padnout a zvládat pohyb.

Podle Marie Rysulové je potřeba mít od začátku jasně rozmyšlené, proč produkt vzniká, pro koho je a v jakých situacích se bude nosit. Do svých produktů promítá vlastní zkušenosti se sportovním oblečením a snaží se vyvarovat nedostatků, které jí u jiných značek nevyhovovaly. Domnívá se totiž, že funkce jako rychlé schnutí, odvod potu nebo komprese by neměly být na úkor zdraví pokožky a komfortu.

Produkty nejsou jen hezké na fotce, ale fungují při reálném pohybu.

Podotýká, že v případě spodního prádla rozhoduje každý milimetr o tom, jestli bude produkt pohodlný nebo ne. Nový produkt tak vzniká třeba rok a půl, podle složitosti materiálu a výroby.

Na návrzích střihů spolupracuje s designérkou. „Pak přichází výběr materiálu, testování vzorků, návrh střihu, konstrukce, šití prototypů, zkoušení na různých typech postav, úpravy, výběr komponentů, balení, cenotvorba, focení, e-shop a komunikace směrem k zákazníkům.“

„Nejtěžší je sladit design, funkci, cenu, dostupnost materiálu, výrobní možnosti a reálné potřeby zákazníků. Produkt může na papíře vypadat skvěle, ale dokud ho lidé skutečně nenosí, nevíte, jestli funguje,“ popisuje Marie Rysulová.

V březnu 2025 Marylu uvedla první kolekci Milk Skin, která je vyrobená z látky složené z 90 procent z mléčného proteinu a 10 procent z elastanu. „Mléčný protein dodává látce její jemnost, prodyšnost a velmi příjemný pocit na pokožce, zatímco elastan je tam kvůli pružnosti, tvarové stálosti a komfortu při pohybu,“ popisuje Marie Rysulová.

Oblečení z mléčného proteinu je jemné, prodyšné, hypoalergenní a přirozeně komfortní při celodenním nošení. Vhodné je tak právě pro spodní vrstvy, u nichž není tak velký požadavek na odolnost proti oděru.

„Pokud se o něj člověk stará správně, zvládá běžné praní i každodenní používání. I tím chceme zákazníky vést k tomu, že péče o oblečení je součást jeho udržitelnosti – čím déle produkt vydrží, tím větší smysl má,“ popisuje Marie Rysulová.

Marylu navazuje na textilní tradici Libereckého kraje

Své kořeny má Marylu v Jilemnici a v Krkonoších. Značka klade důraz také na původ materiálů. V případě kolekce Milk Skin pochází materiál z Itálie, své finální produkty šije v českých dílnách. „Je pro mě důležité mít výrobu co nejblíž, znát lidi, kteří na produktech pracují, a mít možnost řešit kvalitu, úpravy i vývoj osobně,“ říká Marie Rysulová.

Pokud to jde, snaží se do výrobního procesu zapojit dodavatele z Libereckého kraje. „Nechci říkat, že všechno dokážeme mít hned stoprocentně lokální, protože některé inovativní materiály se u nás zatím nevyrábějí, ale naším směrem je evropský dodavatelský řetězec, transparentnost a postupné přibližování výroby tam, kde značka vznikla.“

V regionu našla také podporu od Libereckého podnikatelského inkubátoru Lipo.ink. Pomohl jí zorientovat se v každodenních úkolech, které budování nové firmy provázejí, nabídl možnost konzultací a pomohl vytvořit strategii obchodního modelu, financí, retailu i růstu. „Lipo.ink mi dodal odvahu jít do dalších kroků, které bych možná sama odkládala,“ říká.

Spousta věcí nebude hned perfektní 

Rozjezd vlastního byznysu posunul Marii Rysulovou v mnoha ohledech. Naučila se rychleji se rozhodovat, důvěřovat své intuici, lépe zvládat nejistotu a dát vývoji nových produktů potřebný čas. Uvědomila si také větší odpovědnost za rozhodnutí, která mají dopad na zákazníky, dodavatele, finance i reputaci značky.

„Dřív jsem měla tendenci čekat, až bude všechno připravené dokonale. Teď vím, že růst vzniká často právě tím, že něco pustíte ven, posloucháte lidi a postupně to zlepšujete,“ říká. Postupně se jí daří obstát v konkurenci, která je na českém trhu se sportovním a outdoorovým oblečením poměrně silná. Jako svou výhodu vidí propojení outdooru, první vrstvy, materiálových inovací, cirkularity a mladé komunitní komunikace, což jiné značky takhle komplexně nenabízejí.

Cenově se produkty z kolekce Milk Skin pohybují v rozmezí od vyšších stovek do zhruba jednoho tisíce korun, což odráží kombinaci lokálního šití a technologicky pokročilých materiálů.

Inspiraci hledá u zahraničních firem, které pracují s inovativními materiály a mají podobný vztah k udržitelnosti. Nesnaží se ale vytvořit největší značku s masovým růstem. „Chceme být značka, která má jasný názor, silný příběh, transparentní výrobu a produkty, které lidé opravdu nosí a mají k nim vztah,“ uvádí Marie Rysulová.

Odpovědnost nekončí prodejem

Textilní průmysl patří k největším znečišťovatelům životního prostředí. Problémem nejsou jen ekologické dopady výroby oblečení, ale také obrovské množství odpadu a nízká míra recyklace.

Budoucnost textilního průmyslu podle Marie Rysulové nespočívá jen v nahrazování materiálů „udržitelnějšími“, ale potřeba je změnit celkový přístup a uvažovat o tom, kolik toho vyrábíme, z čeho, kde, za jakých podmínek, jak dlouho produkt vydrží a co se s ním stane po použití.

Do pěti let chceme z Nilmore udělat největší evropskou firmu udržitelného textilu, říká Mikuláš Hurta

V praxi se tak snaží pracovat s inovativními nebo cirkulárními materiály, využívat evropské dodavatele, šít v českých dílnách, vyrábět v menších sériích a otevřeně komunikovat, co lze zlepšit. „Je pro nás důležité vybírat partnery, kteří fungují v evropském regulačním prostředí, pracují s certifikacemi a mají dohledatelné procesy,“ popisuje.

Tento komplexní přístup se Marie Rysulová snaží přenést i do fungování Marylu. Na vývoji nových produktů spolupracuje s firmou Nil Textile, která navrhuje materiály tak, aby se po skončení životnosti daly znovu zpracovat a vrátit do oběhu. Společně si tak kladou za cíl nabídnout zákazníkovi celý životní cyklus oblečení.

„U nových produktů pracujeme s principem, kdy může mít zákazník možnost přes QR kód zjistit, jak produkt po jeho životnosti vrátit zpět do systému,“ říká. Domnívá se totiž že by značka měla nést zodpovědnost i za to, co se s produktem stane dál, nejen v momentu prodeje.

Je jí však jasné, že malá firma nedokáže vyřešit všechny problémy textilního průmyslu. Ale věří, že i drobné kroky mohou vést k prodlužování životnosti oblečení a vzdělávání zákazníků. „Pro mě je ekologie v podnikání hlavně o poctivosti – neříkat, že jsme perfektní, ale každý produkt dělat o něco chytřeji než ten předchozí,“ říká.

Plány do budoucna 

Vedle podnikání se Marie Rysulová také věnovala studiu na Technické univerzitě v Liberci, které v současnosti přerušila. „Liberec má v oblasti textilu, technických materiálů obrovské know-how a pro mě je důležité, že nemusí zůstat jen v akademickém prostředí, ale může se propojit s reálným produktem a byznysem.“

V současnosti domlouvá s TUL spolupráci se zaměřením přímo na vývoj a testování materiálů. Do budoucna by totiž chtěla ještě více věnovat materiálům, které by uměly pružnost řešit ještě přirozenější nebo lépe rozložitelnou cestou než elastan, který v nyní v kolekci používá.

Věda může být krásná a srozumitelná, říká průkopnice nanonáplastí

Aktuálně také pracuje na Outdoorovém šatníku nové generace, který bude funkční venku i ve městě. „Vedle Milk Skin se zaměřujeme na další materiály, například cirkulární textilie, organické a odolné tkaniny nebo materiály z odpadních surovin,“ říká.

Z Marylu by chtěla postupně vybudovat také platformu pro materiálové inovace v outdoorovém oblečení, kde by se testovaly nové látky a na základě zpětné vazby by společně s odborníky hledala, jak dělat oblečení funkčnější, zdravější pro tělo a zodpovědnější vůči životnímu prostředí.

Z Krkonoš přes Tatry do Alp

V současnosti Marylu působí pouze na českém trhu, kde si upevňuje svou pozici. Do budoucna by chtěla Marie Rysulová zamířit do zemí, které mají k horám vztah. Kromě Slovenska, které je kulturně i jazykově blízko a outdoorová komunita je tam velmi silná, ji lákají alpské trhy, hlavně Rakousko, Německo a Švýcarsko.

Všímá si totiž, že v těchto zemích lidé outdoorem opravdu žijí, zajímají se o kvalitu materiálu a původ produktů. „Zatím jsme spíš ve fázi prvních kontaktů, zájmu a nastavování značky tak, aby byla připravená růst i mimo Česko. Nechci ale jen vyvážet produkt – chci, aby Marylu i v zahraničí dávalo smysl jako značka s jasným příběhem z Krkonoš,“ uzavírá.

Eliška Neumannová