K nejnovějším projektům patří vybavení šesti nemocnic za téměř 100 milionů eur. „Česko je de facto jediná země, která dělá projekty na východě Ukrajiny velmi blízko fronty,“ zdůrazňuje vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný.

Pro obnovu Ukrajiny se připravuje jakýsi nový Marshallův plán. Jaký objem peněz je vlastně potřeba?

Už v roce 2022 vydala Světová banka odhad válečných škod ve výši někde mezi 450 až 500 miliardami eur. A objem ztrát od té doby každým dnem dál narůstá. Bavíme se tedy o vysokých stovkách miliard eur. Přesné částky se budou odvíjet od toho, do jaké míry bude respektován princip, na němž rekonstrukce Ukrajiny od začátku stojí. Je to princip „build back better“, tedy „postavme to znovu lépe“. Pro běžné lidi mohou vypadat ty stovky miliard eur jako nepředstavitelné číslo. Ale pokud to porovnáme s rozpočty středně velkých nebo velkých evropských států, tak jsou ty náklady velmi jednoduše dosažitelné, zvláště pokud budou rozloženy na nějakých deset či patnáct let.

Odkud ty peníze přijdou?

Důležité je říct, že rekonstrukce Ukrajiny bude o úvěrech, ne o grantech nebo o darech. To chci podtrhnout, protože většina lidí má pocit, že bude někdo muset poslat na Ukrajinu z vlastního rozpočtu půl bilionu eur. To je nesmysl, to nikdo neudělá. Budou to prostě posílat finanční instituce – komerční banky, národní rozvojové banky. A ty pak budou chtít své peníze zpátky. Banka to bude dělat jedině tehdy, pokud na tom vydělá.

Od posledního předválečného roku 2021 do loňského sezony se vývoz českých firem na Ukrajinu zvýšil o 61 procent.

Do obnovy se mohou rozsáhle zapojit české firmy i proto, že Česko patří k nejaktivnějším spojencům Ukrajiny. Kolik exportérů či investorů tam vlastně v současnosti působí?

Nějaké třeba i malé a jednorázové obchody má na Ukrajině téměř 14 tisíc českých subjektů. Z toho zhruba stovka až dvě stovky českých firem tam mají dlouhodobější obchodní aktivity. Na Ukrajině máme také desítku opravdu velkých investorů – z toho osm v civilním sektoru a dva ve zbrojařském průmyslu.

Rekonstrukce země vlastně už průběžně probíhá. Je to znát i na českém exportu?

Ano, od posledního předválečného roku 2021 do loňského sezony se vývoz českých firem na Ukrajinu zvýšil o 61 procent ze zhruba 35 miliard korun na 57 miliard. A to se bavíme jen o civilním sektoru. Další desítky miliard každoročně představuje export vojenského materiálu na komerční bázi.

Rozklíčujme, ve kterých odvětvích jsou české podniky nejaktivnější. Určitě je to zdravotnictví. Česko aktuálně získalo garance na megaprojekt za téměř 100 milionů eur na obnovu šesti ukrajinských nemocnic. Co zahrnuje?

Jsou to nemocnice, jejichž lokality zároveň symbolizují celkový český přístup k rekonstrukci Ukrajiny. Česko je totiž de facto jediná země, která dělá projekty na východě Ukrajiny velmi blízko fronty. Jedna ta nemocnice například stojí v Dnipru, jiná v Kryvém Rihu. Kdo sleduje zpravodajství, ví, že to jsou velmi těžce zkoušená města. Nemine týden, aby tam neproběhl nějaký nepříjemný raketový útok. V nemocnicích se budou připravovat gynekologické ordinace, jednotky intenzivní péče, chirurgie a dalších oddělení. Je důležité říci, že půjde o dodávky moderních technologií, nikoliv o stavební práce.

Odkud půjdou na ten projekt peníze?

Jako jedna jen ze čtyř zemí získalo Česko přístup ke zdrojům Evropské unie – k nástroji Ukraine Facility. V dobrém se nám vrátily předchozí reference. My už jsme dříve s konsorciem českých zdravotnických firem realizovali projekty ve 13 ukrajinských nemocnicích, které byly financovány z různých zdrojů – například z amerického USAID, když ještě fungoval, něco zaplatila také tchajwanská vláda, něco ta česká, výhodnější úvěr zase poskytla Evropská investiční banka. Díky tomu, že jsme na Ukrajinu začali jezdit od podzimu 2022, tak jsme nyní přesvědčili Evropskou komisi, aby poskytla peníze na jeden segment, což je netypické. Stejně tak jako že na projekt rekonstrukce nemocnic poskytla nebývale vysokou míru záruky.

Jak jsou tyto záruky koncipovány?

Zaznamenal jsem určité nepochopení toho garančního mechanismu. Zprávy v médiích třeba říkají: „Bude pět miliard pro české firmy“. Je ale velmi důležité říct, že to nejsou dotace, ani to není klasické pojištění exportu. Jsou to záruky na investice. Poskytuje je Evropská komise a v Česku je bude administrovat Národní rozvojová banka. Nedivím se, že se to českým firmám plete, protože Česká republika dosud nikdy neměla program na záruky pro investice do zahraničí. Národní rozvojová banka má Ukrajinu jako svůj úplně první zahraniční projekt. Do této doby dělala jenom distribuci evropských fondů dovnitř Česka. Od některých firem jsem zaznamenal rozčarování, že je vyžadována příliš velká „kůže ve hře“, tedy míra jejich účasti na riziku. Ano, z pohledu exportéra je až třicetiprocentní participace na riziku velká. Ale z perspektivy investora je to běžné.

Uvedl jste, že Češi se vlastně jako jediní odvažují jít obchodně na východ Ukrajiny do zóny blízko fronty. Lze to chápat jako konkurenční výhodu?

Východu Ukrajiny reálně hrozí jakási „sudetizace“. Tedy že by města a vesnice byly zcela zničeny, nikdo tam nebude žít, jako by tam byl konec světa. Nám se podařilo po dlouhých měsících jednání s Evropskou komisí získat bonifikaci úvěrových podmínek právě pro projekty na východě Ukrajiny. Nyní, když tam bude chtít firma dělat projekt v oblasti kritické infrastruktury, tak nedostane garanci jen standardních 70, ale dokonce 90 procent. Deset procent totiž získá jako „bonus za východ“ a dalších deset za kritickou infrastrukturu. Tu zbylou desetinu rizika může firma buď pokrýt sama, nebo se může domluvit s nějakou komerční bankou.

Přečtěte si podrobnosti o zárukách, které mohou firmy získat v rámci programu Obnova Ukrajiny u Národní rozvojové banky

Zmínil jste zdravotnictví. V jakých dalších odvětvích se české firmy prosazují?

Dlouhodobě, nejen ve spojení s válkou, se na Ukrajině daří českým dodavatelům v oblasti dopravy – třeba firmám, jako jsou Škoda Transportation nebo Bonatrans. Dalším odvětvím je vodohospodářství. Říkám, že od letošní zimy je voda pro Ukrajinu stejně palčivé téma, jakým byla tu první válečnou zimu energie. Najednou začínají mít velká města i obce problémy se zajištěním pitné vody. V roce 2023 dodalo Česko 13 úpraven vody do Dnipropetrovské oblasti, které teď zajišťují pitnou vodu pro 130 tisíc lidí. A snažíme se v tom pokračovat, letos v březnu jsem vedl na Ukrajinu velkou misi vodohospodářských podniků. Dalším naším silným odvětvím je energetika. Společnost Moravské naftové doly nedávno dokončila největší investici ze všech zemí světa v ukrajinské energetice po roce 2022. Vybudovala 60megawattovou větrnou elektrárnu za zhruba 1,5 miliardy korun v Orivu ve Lvovské oblasti.

To jsou civilní obory. V oblasti zbrojního průmyslu je největší aktivitou česká muniční iniciativa. Opoziční politici vykreslují obraz, že Česko skrze ni na Ukrajinu „doplácí“. Není to ale naopak, že i dodávky munice jsou pro naši ekonomiku přínosem?

Česká vláda dala loni do muniční iniciativy pouhá 2,5 procenta, zbylých 97,5 procenta potřebných peněz poskytli ostatní donoři. Ale přitom sto procent těch peněz šlo do českých firem. Takže je to přínos. Jiná věc je, kde se munice vyrábí. Česká společnost Czechoslovak Group je největším výrobcem střeliva ve střední a východní Evropě a jeden ze dvou největších v celé Evropě. Ale vlastní výroba té munice je na Slovensku, ve Španělsku, v Itálii a dalších místech. Přesto marže zůstává tady v Česku. Chci tím říct, že je to evropský projekt, ale my Češi jsme vytvořili systém, který funguje natolik dobře, že do něj loni dalo peníze 17 států. A pro letošek už teď máme podporu 11 zemí.

Funguje to podobně i v civilních odvětvích – tedy že nepatrná pomoc z českých veřejných peněz se vrací mnohonásobně v zakázkách pro firmy?

Ano, můj oblíbený příklad jsou třeba dodávky českých kogeneračních jednotek v charkovské oblasti. Česká vláda do toho vložila v letech 2022 a 2023 suma sumárum maximálně nějakých 800 tisíc eur. Byly to dva malé úvodní projekty. No ale potom jsme získali ještě desetkrát víc peněz od Tchaj-wanu, Spojených států amerických, od Evropské investiční banky nebo Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Co by měla podle vás udělat na začátku česká firma, která má mlhavou vizi, že chce začít obchodovat na Ukrajině, ale neví, jak do toho?

Měla by si rozmyslet především tři kroky. Ze všeho nejdřív se musí ujistit, že umí pracovat s mezinárodními penězi. Bez toho nemá smysl na Ukrajinu vstupovat. Druhým krokem je najít si důvěryhodného ukrajinského partnera, který vás tam provede a ochrání. Je to ostrý trh, i když zrovna nepadají rakety. Výzvou zůstává korupce nebo vymahatelnost práva. Ale nežijme v iluzi – když přijde investor sem k nám do České republiky, taky přece potřebuje silného českého partnera, aby ho tu ochránil. A třetím krokem při vstupu na Ukrajinu je mít klienty, kteří projevují o český produkt zájem. Bohužel mnoho firem předpokládá, že mít klienty samo o sobě stačí, a nepodchytí ty dva předcházející kroky.

Každý měsíc přispívají ukrajinští imigranti téměř miliardou korun do státního rozpočtu. Který dobrý hospodář by takové peníze navíc nechtěl?

Při návštěvě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Česku bylo oznámeno, že v Praze vznikne ukrajinské centrum národní jednoty – Unity Hub. Co bude jeho úkolem?

Jeho smyslem je nabízet pracovní místa zdejším ukrajinským uprchlíkům na samotném ukrajinském pracovním trhu – aby se vrátili zpátky domů. Pokud má totiž rekonstrukce Ukrajiny probíhat, tak je podle dat tamější vlády potřeba, aby se vrátily zpátky alespoň čtyři miliony z těch osmi milionů běženců, kteří utekli před válkou do Evropy. Česká republika má s Ukrajinou spoustu společných zájmů. Nicméně v této otázce je čistě ekonomicky po pravdě řečeno naším zájmem, aby tu ty statisíce uprchlíků zůstaly. Jednak protože vykrývají pracovní pozice, které Češi prostě dělat nechtějí. A zadruhé protože každý měsíc přispívají ukrajinští imigranti téměř miliardou korun do státního rozpočtu. Který dobrý hospodář by takové peníze navíc nechtěl…?

Jak Ukrajinci pomohli trhu práce a vydělávají Česku miliardy? Přečtěte si více o přínosu imigrantů pro českou ekonomiku

Zkusme přece jen obvyklou spekulativní otázku. Jak a kdy podle vás válka na Ukrajině skončí?

Já si myslím, že Ukrajina přežije jako suverénní stát, který nicméně nebude mít dočasně pod svojí kontrolou to, co nyní okupují Rusové a co ještě v mezidobí získají. Nejsou to už procentuálně velké zisky, vzhledem k celkové velikosti Ukrajiny. Konflikt skončí tehdy, když ruské válečné mašinerii dojde dech. Ten model, který teď Rusům funguje, je pro ně zatím udržitelný. Je založen na přísunu živé síly, která je levná. Z chudých regionů Ruské federace přichází do armády pořád dost rekrutů, kteří jsou velmi mizerně vycvičeni a velmi mizerně vybaveni. Doba jejich přežití na frontě variuje, ale měsíc je to u těch šťastnějších. Ruské ztráty jsou ohromné. Příměří ovšem podle mě nastane až tehdy, kdy bude citelně narušena ruská ekonomika.

Může příchod toho momentu svět uspíšit?

Evropa snad může uvalit ještě nějaké další sankce, ale ty už nejsou moc účinné. Spíš mohou zapůsobit americká sekundární cla na ruskou ropu. To je něco, co prosazuje republikán Lindsay Graham, velký spojenec Donalda Trumpa. Cla ve výši až 500 procent by dopadla na státy, které kupují ruskou ropu. A druhý prvek je podtrhnutí ceny ropy. To už se děje. Trhy reagují na zpomalení světové ekonomiky, kartel OPEC zvyšuje těžbu. A v momentě, kdy cena ropy klesá ze 70 dolarů za barel aktuálně někam k 50 dolarům, tak Rusko začíná mít problémy. Podle odborníků je mezní hranice někde mezi 30 až 40 dolary za barel. Při takové ceně by se udržitelnost ruské ekonomiky snížila z let, kde je dneska, na delší měsíce. Pak už bude jedno, že bude Kreml pořád schopen poslat na frontu zemřít dalších 300 tisíc Burjatů. Celá ruská ekonomika se totiž pak začne hroutit.

Tomáš Stingl

Rozhovor je převzat ze sesterského portálu ExportMag.cz, který přináší i další informace o exportu na Ukrajinu a dalších zemí