Obří projekt uskladnění CO2: evropské přístavy ho chtějí pumpovat pod moře



Potrubím by se oxid uhličitý pumpoval do podloží moře. Jako termín dokončení se uvádí rok 2030. Města žádají o dotace EU. Síť pro uskladnění skleníkového plynu by se měla začít budovat v Rotterdamu. Podle vědců z Belgie jde o jednu z cest, jak dosáhnout klimatických cílů z Paříže.

Nizozemský přístav Rotterdam s belgickými Antverpami a Gentem pracují společně na projektu Porthos, který by měl ukládat oxid uhličitý do dna Severního moře. Uvažuje se o množství 10 milionů tun CO₂ do roku 2030.

Skleníkový plyn vznikající z průmyslové činnosti a dopravy by měl být potrubím pumpován do podloží v Severním moři vzdáleného od pobřeží 20 kilometrů až do hloubky 3 kilometrů, odkud byl vytěžen zemní plyn.

Se stavbou potrubí by se mělo začít v Rotterdamu a mělo by být hotové do roku 2026. O čtyři roky později se mají připojit i přístavy v Belgii. Postupně by se mohl zvyšovat i objem uskladněného oxidu uhličitého až na pět milionů tun CO₂ ročně.
 
Přeskočit reklamu Chemický inženýr Mark Saeys z univerzity v Gentu v deníku De Morgen potvrdil, že technologie ukládání CO₂ je jednou z cest k dosažení klimatických cílů, které si státy daly na klimatické konferenci v Paříži. Podle něj bude společnost i v následujících letech závislá na fosilních palivech. Belgický odborník na klimatickou politiku Tomas Wyns souhlasí s tím, že technologie zachycení a ukládání uhlíku CCS je důležitou součástí řešení, jak snížit emise uhlíkových plynů. Ty by se v tomto případě měly zachytávat přímo v přístavech.

Geolog Kris Welkenhuysen dodal, že ukládání plynu několik kilometrů pod mořským dnem je poměrně trvalým řešením v řádu stovek tisíc až milionů let. Prázdná plynová ložiska v Severním moři mají podle něj dostatečnou kapacitu na příštích sto let. Bezpečnostním rizikem je spíše transport plynu než jeho samotné uložení hluboko pod mořem.

První podobný projekt vznikl už v roce 1996 v Norsku. Evropská komise ukládání oxidu uhličitého do mořského dna podpořila v roce 2009, vysoké náklady na výstavbu pilotních projektů realizaci zastavily. V současnosti největším fungujícím projektem je Petra Nova v Texasu. Ukládá oxid uhličitý vznikající z přilehlé uhelné elektrárny, roční kapacita je 1,4 milionu tun CO₂, což odpovídá emisím 350 tisíc osobních aut.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: František Novák