Dnes je ale obraz výrazně jiný, protože země prošla zásadní restrukturalizací externího dluhu v rámci G20 Common Framework a postupně normalizuje vztahy s věřiteli, což je klíčový předpoklad pro návrat důvěry investorů i obchodních partnerů.

Tento posun je zásadní změnou, která se propisuje do toho, zda stát umí stabilně financovat infrastrukturu a služby, zda banky a dodavatelé opět věří veřejným institucím a zda se soukromý sektor odhodlá spustit investice, které byly v době nejistoty odložené. Tato postupná změna se propsala i do postupného zlepšování ratingů.

Po restrukturalizaci eurobondů realizované v červnu 2024 a po uzavření významné části dohod s dalšími komerčními věřiteli začaly ratingové agentury postupně potvrzovat „exit z defaultu“ a posun k normalizaci. Dle vládních sdělení z konce roku 2025 bylo dosaženo restrukturalizace přibližně 94 % celkového externího dluhu. Pro tržní subjekty jde o jasný signál, že kritická fáze vyjednávání byla úspěšně uzavřena a zbývající procesy se již omezují na technickou a právní finalizaci dohod u zbývajících věřitelů.

Zambie na radaru investorů. Lusacká burza může i letos patřit k nejvýkonnějším na světě

V březnu 2026 následně prezident Hichilema oznámil, že Zambie přešla do další fáze restrukturalizace. Přechod do druhé fáze programu odráží snahu Zambie přesunout se od krizového řízení k dlouhodobému fiskálnímu plánování prostřednictvím reforem zaměřených na zlepšení výběru příjmů, regulaci výdajů a posílení transparentnosti.

Cílem vlády je aktivní splácení dluhu při současném udržení hospodářského růstu. Stabilnější fiskální pozice má také obnovit důvěru investorů a zlepšit hodnocení země mezinárodními ratingovými agenturami. Důležitou roli v tomto procesu hraje spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Na začátku roku 2026 došlo k dalšímu zásadnímu posunu, když MMF 27. ledna 2026 dokončil šestý a finální přezkum 38měsíčního programu ECF, čímž se uzavřela etapa, během níž byl fond v podstatě „garantem“ makroekonomické disciplíny a reformního směru.

MMF v této souvislosti uvedl, že celkové čerpání v rámci programu dosáhlo přibližně 1,7 mld. USD a že ekonomický výhled zůstává pozitivní, byť s důrazem na pokračování reforem a fiskální disciplínu. Pro zahraniční investory je to velmi praktická informace, protože v zemích, kde je makro rámec ukotven programem MMF, bývá snazší navazovat na multilaterální financování a častěji existuje tlak na transparentnější pravidla u veřejných projektů.

Pro zahraniční investory je podstatné, že Zambie se tak z čistě „krizové“ destinace posouvá do fáze stabilizace a investičního cyklu, typicky se znovu otevírají projekty, obnovují veřejné investice a soukromý sektor dohání odložené modernizace, tzn. země přestává být jen příběhem restrukturalizace a začíná být příběhem investičních příležitostí.

Stabilita, reformy a výzvy

V politicko-institucionálním rámci působí Zambie dlouhodobě jako relativně předvídatelná jurisdikce jižní a střední Afriky. Jde o pluralitní demokracii s pravidelnými a obecně uznávanými volbami. Vláda se systematicky snaží přitahovat investice do těžebního sektoru, energetiky, dopravy, ICT i zemědělství. V regionálním kontextu je Zambie často vnímána jako „bezpečný přístav v neklidném okolí“, přičemž právě regionální srovnání bývá v Africe pro investory často stejně podstatné jako samotná velikost trhu.

Současná vláda prezidenta Hakainde Hichilemy je široce považována za protržně orientovanou a reformně zaměřenou. Jeho nástup ukončil desetiletou éru vlády strany Patriotic Front a znamenal výrazný obrat v domácí i zahraniční politice země, zejména směrem k větší předvídatelnosti, kontinuitě a úsilí o obnovu důvěryhodnosti po státním bankrotu. Stabilita a kredibilita vůči věřitelům a mezinárodním institucím jsou dnes pro vládu strategicky klíčové, a proto klade velký důraz na fiskální disciplínu a efektivnější správu veřejných financí. Přesto ve státě přetrvávají strukturální rizika.

Zahraniční investoři se nadále potýkají s neefektivní byrokracií, rigidními licenčními režimy a korupčními mechanismy na nižších úrovních veřejné správy, což zvyšuje transakční náklady i časovou náročnost projektů. Současně však působí i opačná dynamika. Snaha o obnovu reputace a důvěryhodnosti vede k rostoucím požadavkům na transparentnost a rigorózní audit, zejména u projektů financovaných multilaterálními institucemi. To vytváří komparativní výhodu pro dodavatele s dobře nastavenými compliance standardy, kteří se v regulovaném prostředí dokážou orientovat efektivněji než netransparentní konkurence.

Komoditní závislost a těžební expanze

Jistým strukturálním rizikem pro veřejné finance je také skutečnost, že ekonomika Zambie je silně závislá na vývozu mědi, který tvoří většinu příjmů v zahraniční měně. Globální ceny komodit proto hrají významnou roli v určování fiskální pozice země a její schopnosti plnit závazky vůči zahraničí. Jakožto „měděná ekonomika“ je Zambie zároveň klíčovým hráčem energetické tranzice, zejména s ohledem na růst elektromobility, přenosových sítí a elektrifikace, které zvyšují strukturální poptávku po mědi. Zambie na to reaguje ambicí výrazně těžbu mědi navýšit, např. strategií „Three Million Tonnes Copper Production Strategy“, která má do konce dekády posunout Zambii mezi ještě významnější dodavatele na globálním trhu.

Zambijská produkce mědi v roce 2024 vzrostla o 12 % na přibližně 821 tis. tun, což naznačuje, že těžební sektor se dokázal po předchozím slabším období znovu nadechnout. Výhledy pro rok 2026 předpokládají, že produkce dosáhne či překročí hranici jednoho milionu tun. K tomuto trendu, který je hlavním motorem růstových prognóz, přispěje zejména expanze a obnovení provozu v klíčových těžebních lokalitách. Expanze těžebního průmyslu s sebou nese rozvoj komplexního ekosystému navazujících odvětví.

Tento trend stimuluje hospodářský růst skrze modernizaci energetiky a vodohospodářství, zavádění automatizace, zvyšování standardů bezpečnosti práce či lokální výrobu náhradních dílů a servisní podporu. Je však nezbytné reflektovat i systémová rizika. Vysoká korelace národního hospodářství s cenami mědi znamená přímou závislost na komoditním cyklu a globální poptávce. Při prudké korekci cen vykazují investice v sektoru procyklický charakter a bývají promptně odkládány, což v kombinaci s dominancí mědi v exportních příjmech země oslabuje bonitu a platební schopnost lokálních protistran.

Klíčovou zásadou pro dodavatele je proto účast na projektech s pevným finančním zázemím, ať už jde o velké nadnárodní těžaře, mezinárodní instituce či projekty s exportním pojištěním. Takto zajištěné zakázky totiž mnohem lépe odolávají výkyvům v platbách, které v dodavatelském řetězci způsobuje pohyb cen mědi.

Zemědělství jako investiční příležitost

Paralelně s těžebním průmyslem představuje agrobusiness druhý klíčový pilíř zambijské ekonomiky. Přestože země disponuje značným rozsahem úrodné půdy a relativně bohatými vodními zdroji, celkovou produktivitu sektoru limituje deficitní infrastruktura, zejména v oblastech efektivní mechanizace, zavlažovacích systémů a posklizňové logistiky. Rozvoj navíc brzdí nestabilní energetická síť, která je kritickým předpokladem pro provoz čerpadel, chladicích řetězců i následné zpracování produkce. V tomto kontextu je však nezbytné brát v potaz také vysokou expozici sektoru vůči klimatickým rizikům.

Extrémní sucho v sezóně 2023/2024, umocněné fenoménem El Niño, názorně demonstrovalo systémovou zranitelnost země, kdy dopady zasáhly celou vertikálu od primární produkce až po hydroenergetiku. Tyto exogenní šoky se bezprostředně propisují do volatility HDP i růstu inflace a v konečném důsledku oslabují platební schopnost klíčových subjektů v celém dodavatelském řetězci. Aktuální vládní reformy se orientují na digitalizaci dotačních a podpůrných schémat pro farmáře.

Cílem je eliminace neefektivity a zvýšení transparentnosti celého systému. Pro dodavatele technologií tento posun představuje strategickou příležitost, protože digitalizace státní podpory přirozeně generuje poptávku po sofistikovaných, měřitelných a plně auditovatelných řešeních, která umožňují precizní monitoring čerpání prostředků.

V tomto kontextu se otevírá prostor pro ucelené portfolio technologických řešení. Příležitosti začínají u samotné intenzifikace zemědělské výroby, která vyžaduje stabilní dodávky hnojiv, agrochemie a moderní mechanizace, včetně traktorů a specializovaných přídavných zařízení. Na tuto základní úroveň navazuje potřeba budovat robustní infrastrukturní celky, zejména technologie pro dlouhodobé skladování, jako jsou sila a sušárny, doplněné o komplexní vodohospodářské systémy. Celý řetězec uzavírá oblast Smart Farming.

Reforma energetického mixu

Třetím strategickým pilířem a z pohledu kontinuity byznysu v roce 2026 možná nejurgentnějším je sektor energetiky. Nedávné klimatické výkyvy plně odhalily strukturální slabinu Zambie v podobě extrémní závislosti na hydroenergetice, kdy dramatický pokles hladin v klíčových rezervoárech vedl v roce 2024 k rozsáhlým systémovým výpadkům, které fakticky paralyzovaly průmyslovou produkci i veřejné služby. Tato krize však zároveň zafungovala jako katalyzátor investičního obratu směrem k decentralizovaným a obnovitelným zdrojům.

V praxi tento posun generuje masivní poptávku po solárních projektech, bateriových úložištích, hybridních zdrojích a průmyslových mikrosítích, přičemž souběžně s rozvojem nových kapacit roste tlak na modernizaci přenosových a distribučních soustav i na implementaci pokročilých řídicích systémů.

Přestože se v průběhu roku 2026 očekává stabilizace dodávek díky postupné obnově vodních hladin, zkušenost z uplynulého období definitivně potvrdila nezbytnost diverzifikace energetického mixu jako jediného nástroje ke snížení zranitelnosti ekonomiky vůči klimatickým šokům. Pro zahraniční dodavatele se zde otevírá prostor v segmentu vysoce specializovaných technologií, které tvoří inteligentní páteř moderní sítě, zejména v oblasti komponentů pro rozvod a transformaci, jako jsou rozvaděče, transformátory a prvky pro ochranu sítě.

Další příležitosti představují systémy pro měření, regulaci a automatizaci, zajišťující efektivní řízení toků a vzdálený monitoring, stejně jako komplexní řešení pro ukládání energie a inženýrské dodávky zaměřené na stabilitu provozu. Právě tyto technologie zajišťující spolehlivost a efektivitu sítě představují v aktuálním zambijském kontextu vysokou přidanou hodnotu a klíč k dlouhodobé stabilitě místních průmyslových provozů.

Strukturální rizika a strategické infrastrukturní iniciativy

Zambijská ekonomika v současné době skýtá obrovské příležitosti, přesto je potřeba stále brát v úvahu také dlouhodobá strukturální rizika. Prvním kritickým faktorem je měnové riziko zambijské kwachy. Přestože makroekonomická stabilizace vedla v únoru 2026 k poklesu inflace na úroveň 7,5 %, tedy do cílového pásma centrální banky, volatilita měny na rozvíjejícím se trhu přetrvává.

Jako vnitrozemský stát je Zambie strukturálně závislá na stabilitě tranzitních koridorů a efektivitě sousedních přístavů. Strategické plánování proto vyžaduje kalkulaci s delšími průběžnými časy (lead times) a přípravu alternativních tras. Klíčovou příležitost pro strukturální zjednodušení logistiky představuje rozvíjející se Lobito Corridor, který má vytvořit nové efektivní napojení těžebních oblastí na atlantické pobřeží.

Zambie na prahu nové růstové dekády

Zambie v současnosti představuje unikátní strategické okno příležitosti, kdy se země úspěšně transformovala z režimu platební neschopnosti do fáze pokročilé restrukturalizace. Normalizace vztahů s mezinárodními věřiteli a ukotvení makroekonomického rámce skrze program MMF výrazně zvyšují predikovatelnost a čitelnost hospodářské politiky. Tento proces probíhá simultánně s masivním investičním cyklem v těžebním sektoru, který je doprovázen akutní poptávkou po energetických a infrastrukturních řešeních, vyvolanou nedávnými zkušenostmi s klimatickými šoky.

Pro zahraniční investory se tak otevírá vzácná kombinace reformního momenta, tlaku na modernizaci a jasně definovaných deficitů v oblastech energetiky, vodohospodářství a celkové produktivity, kam budou v nejbližších letech směřovat masivní investice. Vstup na trh v tomto okamžiku proto pravděpodobně nepředstavuje pouze jednorázovou obchodní transakci, ale strategickou investici do budování pozic v dodavatelských řetězcích, které se pro nadcházející dekádu růstu právě nyní nově definují.

Převzato z Magazínu ze světa exportu Pojištěno EGAPem (květen 2026). Autorka: Kateřina Šotková, specialistka teritoriálních analýz EGAP