Už od prvního ročníku na střední škole Martin Šula věděl, že půjde na univerzitu se zaměřením na spalovací motory.„Když se mě v osmnácti letech děda ptal, co bych jednou chtěl dělat, věděl jsem, že do svých čtyřiceti chci mít fabriku na výrobu spalovacích motorů,” vzpomíná a s úsměvem dodává, že to nestihl jen o pár měsíců.

S ohledem na jasnou představu o studiu se Vysoké učení technické v Brně jevilo jako jednoznačná volba. Brno je navíc podle Martina nejlepší místo nejen pro žití, ale i pro podnikání a výrobu mechanicko-elektronického produktu, což jeho rozhodnutí definitivně utvrdilo.

Z Brna ke světovým týmům

Už během studia na Fakultě strojního inženýrství VUT věděl, že chce vytvořit něco, co bude mít skutečný dopad. Program Dopravní a manipulační technika dodal Martinovi potřebné teoretické základy, které postupně propojoval s praktickými zkušenostmi. „Měl jsem štěstí, že jsem nastoupil do firmy na výrobu spalovacích motorů docenta Jaroše, od kterého jsem se hodně naučil. Byl to člověk, který dvacet let učil na VUT a byl to i praktik. Vděčím mu za svůj životní příběh,” vyzdvihuje Martin.

Ve zmíněné firmě pracoval během celého vysokoškolského studia a díky tomu, že dodávali díly do známých světových automobilek, měl možnost cestovat a objevovat jejich vývojová centra. „Uchvátilo mě to natolik, že jsem poznal, že mám šanci se uchytit,” popisuje absolvent brněnské techniky moment, kdy si uvědomil, že před ním stojí obrovská kariérní výzva – prosadit se ve světě mechaniky a motorů.

Inovátor, který dal světu jetsurf

Díky své vášni se Martin po úspěšném ukončení vysokoškolského studia ponořil do oblasti motokár a motorek. Začínal jako mechanik, ale postupně motory také opravoval nebo dodával náhradní díly. Zkonstruoval dokonce motor, se kterým jezdil mistr světa Lewis Hamilton i Nico Rosberg. „Po dosažení úspěchu v motokárách přišly nabídky do formule a MotoGP. Když jsem pracoval v týmech F1, bylo to enormní nasazení. Neexistuje tam odpočinek,” uvádí absolvent strojní fakulty.

Dvě prvenství pro VUT v soutěži ZLATÝ AMPER 2026

Zkušenosti ze světa závodních motorů ho ale nakonec přivedly k úplně jinému nápadu – motorovému surfovému prknu jetsurf. „Když jsem se svým kamarádem vytvořil první prototyp, bylo to strašně nedokonalé. Vývoj trval osm let, než jsem byl přesvědčený, že má jetsurf šanci na život. Pracovali jsme na tom, jak to udělat, aby prkno mohlo zatáčet, startovat nebo fungovat ve slané vodě,” popisuje Martin výzvy, se kterými se při vývoji potýkali.

Dnes dokáže jetsurf jezdit rychlostí až 60 km/h a sklízí úspěchy po celém světě. Na rozdíl od běžného surfu je kratší, vyrobený z lehkého karbonu a uvnitř je uložený spalovací motor, takže se na něm lidé mohou prohánět i po klidné vodě bez vln, třeba na rybníku.

Martin Šula jakožto zakladatel společnosti Jetsurf, která prkna nejen vyvíjí, ale také prodává, usiluje o to, aby zákazník prkno vnímal jako něco víc než jen produkt. Sám se proto věnuje celému procesu od návrhu motorů až po jejich výrobu, dbá na kvalitu výrobních strojů i vzdělávání vývojového týmu. Ten je často složený také ze studujících brněnské techniky. „Máme vytvořenou infrastrukturu, aby mohli studenti chodit na praxe či brigády a nasbírat reálné zkušenosti. Inženýři u mě vyrůstají od jejich školních let,“ vysvětluje.

Jetsurf pro Martina však zdaleka neznamená jen produkt. Jde o centrum motosportu, které společně se svými kolegy buduje, a postupně z něj vytvořil celý sport – jediný český sport zapsaný pod Olympijským výborem. „Jsem hrdý na to, že jsme vytvořili sport s vlastními předpisy, který je globální a pochází z Česka,“ doplňuje.

Pracuje, aby mohl tvořit

Martin Šula je nejen podnikatel a konstruktér, ale i muž, který pracuje, aby mohl tvořil a sám sobě něco dokázat. Jeho příběh ukazuje, jak může technické vzdělání společně s vlastní pílí, nadšením a překonáváním osobních limitů vést k vytvoření zcela jedinečné novinky.

„Strašně jsem se bál hluboké vody. Kdysi jsem měl problém ujet dvě stě metrů od břehu, protože jsem viděl tu černou vodu kolem a byl to obrovský stres. Někdy prkno přestalo jet, tak jsem musel plavat zpátky a tím jsem se naučil se stresem pracovat. Dneska už jsem schopný jezdit na vlnách,“ prozrazuje s tím, že pohyb po vodní hladině jej zkrátka úplně pohltil.

Redakčně upraveno