O vzniku Chytrého skleníku, který můžete použít i na vaší zahrádce, nebo o klukovi spícím v kanceláři na sedacím pytli a vydělávajícím 400 korun. Příběh Davida Bažouta a jeho startupu Sensorie patří jednoznačně do té druhé kategorie.

David začínal tam, kde začíná většina mladých zakladatelů, s nadšením, minimem peněz a maximem otázek, na které nikdo nezná odpověď. Byl student vysoké školy, když ho poprvé napadlo, že by klasický skleník mohl být něčím víc. Chytřejší. Dostupnější. Udržitelnější. Taková myšlenka zní jednoduše, ale cesta od nápadu napsaného na papír k fungující firmě je plná momentů, kdy si člověk říká, jestli to vůbec dává smysl pokračovat. David pokračoval. I když to bolelo.

Podporu našel v Technologické inkubaci CzechInvestu, Impact Hubu a na dalších místech.  Tam, kde mladým zakladatelům pomáhají nejen s byznysem, ale také s tím, jak přežít startupový život i lidsky. Přesto jsou věci, které za vás nikdo nevyřeší. Těžká rozhodnutí, která musíte udělat sami. Pády, ze kterých vstáváte sami. A otázka, která vás budí ve tři ráno: Co bude dál?

Dnes David stojí za Sensorie s.r.o., firmou, která mění způsob, jakým české rodiny, města i firmy přemýšlejí o pěstování potravin. Chytrý skleník Sensorie umožňuje celoroční sklizeň zeleniny bez chemie, s využitím dešťové vody, sluneční energie a technologie, která se postará o rutinu za vás.

Trh s biopotravinami v roce 2024 opět vzrostl. Obrat přesáhl 13 miliard korun

Ale David udělal ještě jednu věc, která ho odlišuje od většiny zakladatelů. Napsal o tom všem knihu.

Kniha s názvem Ten kluk není příručka úspěchu ani motivační bestseller plný prázdných citátů. Je to zpověď upřímná, místy nepříjemná, občas vtipná. Příběh člověka, který se učil za pochodu, dělal chyby a nebál se o nich nahlas mluvit. Kniha, která podle Davidových vlastních slov původně neměla být určena světu, vznikla jako osobní terapie, jako první chvíle ticha po letech randálu. A přesto se rozhodl ji sdílet. Možná právě proto, že věděl, že mnoho lidí tyto příběhy nesdílí.

V CzechStartups si s Davidem sedli a zeptali se na věci, které se v úspěšných rozhovorech většinou nezmiňují.

Davide, začneme otázkou na tělo. Jak vypadaly úplné začátky? První prototyp, první zákazník, první větší selhání?

Bylo to intenzivní období plné mladické naivity, obrovského nadšení pro věc a chuti doslova vyskočit ze své introvertské komfortní zóny. Bydlel jsem v pokoji 2×2 metry na bytě s dalšími 9 spolubydlícími. Zamýšlel jsem se nad smyslem života a významem úsilí věnovanému studiu vysoké školy. Tenkrát bylo IT silně na vzestupu a měl jsem možnost najít si práci v korporátu s pohádkovým honorářem. To ale nebylo pro mě. Libovolně vysoký honorář by nikdy nevyvážil tu prázdnotu, kdybych ve své práci neviděl smysl.

Pocházím z vesnice a moje dětství vonělo po čerstvě posečené trávě, drůbeži a domácí zelenině ze skleníku. A v tu chvíli to zapadlo – rozhodl jsem se věnovat něčemu, co má skutečný a hmatatelný výsledek. Ale roztlačit tuhle „lokomotivu“ bylo opravdu složité. Dokládá to naše dnes už legendární první účetní závěrka, která vykazovala tržby ve výši 400 – ne tisíc, ale korun. Alespoň nám nikdo nemohl vytknout, že to děláme pro peníze.

Zaměřil ses na chytré skleníky, což není úplný mainstream. Mnoho startupů používá AI, vyvíjí technologické aplikace a Ty jsi zůstal u „hmatatelného“ produktu, který je blízký i široké veřejnosti. Myslíš, že je to tvoje výhoda?

Upřímně si myslím, že naše obrovská výhoda je právě v kombinaci tvrdé dřiny, fyzického produktu i moderní technologie zároveň. Moderní zemědělství pro běžné zahrádky je dle mého názoru doslova pole neorané. V začátcích jsme byli vnímaní doslova jako zjevení: „Chytrý skleník a na zahrádku? To jako vážně? Na co si to hrajou?“ Ale příliš nám to nevadilo – měli jsme v rukou prototyp a pár zkušebních zakázek. Nedokázali jsme postavit víc než pár kusů ročně.

Po čase se ale karta obrátila. Produkt se nám stejně jako výrobní procesy podařilo neuvěřitelně vyladit a mezitím k němu dozrála i doba. Teď jsme v oboru jako úkaz. V oboru, kde se vystavují ručně psané faktury, frčí papírové prodejní katalogy a zalévá se konví, jsme tu my. My, kteří vytváříme 3D sken místa realizace pomocí dronu, zpracováváme účetní podklady z terénu algoritmem v cloudu a stavíme skleníky, které se o rostliny v klasické půdě i moderní hydroponii – a dokonce i o rybky v aquaponickém jezírku – dokážou postarat 2–4 týdny bez zásahu.

V tvé knize „Ten Kluk“ mluvíš hodně upřímně o startupovém životě. O radostech i strastech. Nebál ses uveřejnit tu surovou realitu přímo v knize? Neměl jsi strach z toho, co se tím třeba spustí?

Knížka byla primárně určena jen pro mě a potom i pro pár blízkých. Dopad zveřejnění jsem samozřejmě intenzivně zvažoval. Nicméně já ani kolegové jsme si nikdy na nic nehráli. A od našich zákazníků vnímáme, že nám fandí právě proto, jací jsme. V knížce zmiňuji například fakt, že jsem ještě loni bydlel skoro půl roku v kanceláři a spal v sedacím pytli na podlaze. Nebo že ještě v roce 2024 visela naše existence doslova na vlásku.

JIC spustil venture kapitálový fond pro startupy

Namísto pochybností o stabilitě z ohlasů naopak vnímám respekt, důvěru a uznání. Ještě víc to semklo úžasnou komunitu kolem nás a posílilo firemní kulturu. Nové kolegy nyní do týmu vítám právě výtiskem knížky, aby věděli, jak to celé začalo a o co se snažíme, i když nastupují do rozjetého vlaku nebo dle našich posledních výsledků spíše do rakety.

Fotografie v knize mluví za vše. První prototyp u Tebe v obýváku na koberci na zemi, práce ve hlíně s notebookem na klíně. Na co teď nejvíce vzpomínáš? Co je pro tebe nejsilnější moment?

Zážitků jsem nasbíral hromadu, ale nejraději vzpomínám na rok 2023, kdy jsme získali Technologickou inkubaci. Tehdy se Sensorie začínala měnit z garážového projektu a snu na respektovaného hráče. Finanční prostředky mi umožnily věnovat se tomu, co celým srdcem miluji – pěstování a vývoj naší technologie. Cílem našeho programu bylo integrovat do Chytrého skleníku právě moderní hydroponii. Neměl jsem ponětí, jak to vyřeším, ale přišel jsem s naprosto nerealistickým deadlinem – do 3 měsíců chci mít aspoň prototyp a pro další sezonu už prodávat. (Ano, za tyhle deadliny mě kolegové milují.)

Papírově nereálné, ale povedlo se dokonce už tentýž rok. Neměl jsem prostor studovat konvenční přístupy a technologii vyvinul na zemi v ložnici po svém. Čas ukázal, že ten výstřel do tmy přinesl unikátní řešení hodné patentu a jeho význam zřejmě zachránil celou firmu. Bylo to tolik pionýrské a vzrušující – kolik toho v žáru startupové vášně dokážeme vytvořit.

Závěrem mi řekni, je něco, co bys za posledních 5 let zpětně změnil?

S klidným svědomím můžu říct, že nic. Minulost formuje to, jací jsme dnes. A já jsem nesmírně hrdý na to, kam se Sensorie posunula a že v celém Česku, Slovensku i Polsku nyní stojí víc jak 300 Chytrých skleníků. I když jsem při budování firmy zažil chvilky, které bych nikomu nepřál, vnímám je jako součást procesu. Jenom díky tomu nyní vidím, jaký dar je nestát jednou nohou nad propastí a nebojovat každým dnem doslova o přežití. Sensorii jsem obětoval nejlepší roky a nyní díky ní prožívám nejkrásnější období svého života.