Původní působení v online prostoru a na e-shopu se rozšířilo do dílny v Olomouci postupně vybavované zlatičkou, papšérem a dalšími knihařskými stroji. Knihařka dnes ve svém studiu vymýšlí originální produkty a své nadšení a znalosti o řemesle předává rostoucí knihařské komunitě prostřednictvím workshopů či příspěvků na Instagramu a streamováním své práce.

Knihařině se Kateřina Mestická věnuje už jedenáct let. Na řemesle oceňuje, že má hloubku a nabízí nekonečně mnoho možností. Vybírat může z nejrůznějších barev, druhů papíru, potahů, výrobky se pak dají zpestřit různými efekty, například ražbou. „Techničnost“ knihařiny také umožnuje experimentovat a přicházet s vlastními způsoby práce s materiálem. „Líbí se mi objevování nových technik,“ říká podnikatelka. „Z plochých archů se ohýbáním v poměrně dlouhém výrobním procesu skládá něco, co není jen dekorativní, ale vzniká věc, která má účel a také přesah.“

Dílna nechrlí obvyklé papírenské zboží – jak knihařka upozorňuje, linkované sešity do školy u ní nenajdete. „Nikdy jsem nešla cestou klasických věcí, vždycky jsem se snažila odlišit,“ vypráví. „Potřebuju si věci dělat po svém a být jiná. Být pionýr sice není pokaždé ideální cesta, ale v tomhle si neumím pomoct.“

Co Knihařka nabízí, jsou výrobky z kvalitního, pečlivě vybraného materiálu, ať už jde o precizně vyrobená fotoalba ozvláštněná třeba zlatou ražbou, o upcyklované skicáky zhotovené z odřezků, nebo o oblíbené pikčrbuky. Tato tematická sbírací alba připomínající leporelo mají na každé straně slovo, které navádí k fotce nebo jinému kreativnímu zpracování, například malování či scrapbookingu.

Knihařské řemeslo se přesouvá do domácností

Když odhlédneme od velkovýroby, Kateřina Mestická si všímá, že se řemeslo posouvá více do tvůrčího segmentu a roste počet nadšenců, kteří si zápisníky vytvářejí doma jako svůj koníček. „V klasickém módu knihařů spíše ubývá,“ zhodnocuje situaci. „Řemeslo je právě v těch lidech, kteří sice nejsou profesí knihaři, ale knihařinu dělají. To je forma, jak si toto řemeslo může zajistit budoucnost, a mě na tom baví, že se adaptuje, než aby zůstávalo pořád stejné.“

Olomoucká dílna je vybavená stroji, které se používaly před více než 50 lety. Na některé se dlouho prášilo, než si přes bazar našly cestu ke knihařce. „S každým strojem mám spojenou nějakou historku, než se sem dostal, a že vždycky dělá nějaké drahoty, ať už je to řezání, nebo zlaticí lis, stal se z toho kolorit tohoto prostoru.“ Stroje se často učila používat metodou pokus omyl. „K něčemu neexistují manuály, a tak prostě zkoušíte, dokud nedosáhnete správného výsledku,“ vysvětluje. „Mě ale baví, že technika někdy vzdoruje, pak si to člověk jakoby zaslouží, že se dopracuje k výsledku a je mu odměnou, že se něco naučil. A o to objevování se nechci ochudit.“

Restart čokoládového podnikání rozjela Lada Bartošová na kolečkových bruslích

Velkou míru soustředění a preciznosti vyžaduje například práce na zlaticím lisu, nebo zlatičce, na kterém se na alba razí nápisy nebo motivy. Je nutná správná teplota, síla a vhodný materiál, dále je nezbytné dávat si dobrý pozor, aby se nic neposunulo. Knihařka proces přirovnává k operaci: „Jste na sále a máte jenom jeden pokus.“ Pokud se totiž motiv neobtiskne dokonale, musí se celé desky vyrobit znovu. Přesto je zlacení jednou z nejoblíbenějších činností knihařky, protože vytváří lesk, reliéf a výrobku dodává „posh“ efekt.

Vyplatí se sledovat chování trhu

Během pronikání do výrobního procesu si knihařka vyvinula vlastní postupy, metody a know-how. Učila se, kolik síly je nezbytné vynaložit, jak co zatížit, jak se který materiál chová při určité teplotě, kde je potřeba utáhnout šroub, kde zabrat silou, ale také jak zefektivnit výrobu. Prozrazuje, že inspiraci nachází u větších provozoven, kde je kladen důraz na rychlost. „Pokud něco trvá moc dlouho, odrazí se to na ceně, a jestliže proces nejde zrychlit, je někdy lepší ho vypustit,“ vysvětluje.

Za podstatou věc podnikatelka pokládá vyhodnocovat to, jak se trh chová, a přizpůsobovat se příležitostem. Každý má svoje představy, jenže realita může být jiná. Dokládá to na vlastní zkušenosti: „Můžu trhu cpát holografickou ražbu a svoje nadšence si zajisté najde, ale k většině zákazníků to neprotlačím, trh bude prostě chtít černou, krémovou nebo jinou umírněnější barvu.“

Návody na vazby a kurzy knihařiny mají úspěch

Svou cestu knihařinou zaznamenávala olomoucká Knihařka na blogu a svoje znalosti řemesla chtěla předávat zájemcům v rámci kurzů už před lety. Jenže přišel covid a s ním nemožnost se setkávat, čímž zároveň opadl zájem o svatební fotoalba. „Tehdy jsem musela úplně otočit kormidlem,“ vzpomíná. Na situaci se však dokázala adaptovat. Sestavila balíček nezbytných nástrojů a materiálů pro výrobu jednoduché vazby zápisníků a k němu vytvořila návod. Při jeho přípravě zúročila zkušenosti grafičky i vědomosti, které získala při objevování knihařiny. Díky tomu vznikl ilustrovaný postup srozumitelný i naprostému laikovi. Produkt se setkal s úspěchem, momentálně existuje už pět návodů na různé typy vazeb, a kromě nadšenců je objednávají i školy, knihovny a další instituce.

Předávání knihařských znalostí je pro Kateřinu Mestickou přirozené. „O knihařině se bavím ráda, je to skoro jediné téma, o kterém dokážu mluvit ve smyčce,“ říká se smíchem. „Ráda se o svoje vědomosti dělím a nechávám ostatní, aby nasáli atmosféru v dílně. Baví mě být lektorkou, ale s profesionálním důrazem, protože když už se má něco vyrábět, tak je dobré aspirovat na patřičnou úroveň, byť se to snažím předávat srozumitelnou a odlehčenou formou.“

Vyrobit si vlastní diář však není práce na hodinu, a kurzy jsou náročné časově i fyzicky. Prostor tak dostaly online lekce a v současnosti i rozjíždějící se streamování, které Knihařce dává volnost a prostor pro roli performerky. V plánu je také potkávání se se členy knihařské komunity.

Jeden živnostník, mnoho rolí

Jakožto živnostnice vidí knihařka nástrahy podnikání v tom, že na rozdíl od velkých firem za sebou nemá zázemí dalších oddělení a všechno musí odpracovat sama. Jak uvádí, jednou je sekretářka, podruhé uklízečka, jindy komunikuje se zákazníky, taky chystá a balí zásilky. Na druhou stranu získává mnoho zkušeností, dokáže pracovat s nízkými náklady a nezdržuje ji nutnost probírat rozhodnutí s více lidmi. „Všechna úskalí jsou ve výsledku palivem pro zkušenosti,“ shrnuje.

Za důležitou součást svojí práce považuje Kateřina Mestická propojování se s ostatními. „Ne nutně jen v rámci řemesla, ale napříč kreativními obory,“ vysvětluje. „Ať už někdo pracuje s papírem, vyrábí šperky nebo keramiku, má podobné zkušenosti s prodejem, e-shopem či propagací na sociálních sítích, takže když se tihle lidé potkají, je přirozené, že svoje zkušenosti začnou sdílet, vzájemně si radí nebo poskytují jinou perspektivu.“

Petrohrad zboříme, je čas na novou architekturu. Úspěšné studio hledá novou identitu

Se svými výrobky se Knihařka účastní různých výstav a tvůrčích festivalů a svou práci propaguje také na Instagramu. „Nejsem profil, který má příspěvky marketingově připravené dopředu,“ uvádí. „Pokud chci něco sdělit, tak to sdělím a zároveň se nelimituji jen na obor, jsou to prostě obtisky věcí ze života. Přispívá to k utváření osobnosti, která stojí za profilem, a ukazuje, že mě práce baví. Ve výsledku to tvoří jakýsi příběh o jedné knihařce.“

Osobnost Kateřiny Mestické a jejího alter ega Knihařky se v určitých směrech prolínají, nejsou však jedna a tatáž osoba. „Když vejdu do dílny nebo se připojím na sítě, tak jsem Knihařka, ale doma si ten kostým snažím sundat,“ vysvětluje Kateřina a dodává, že je občas vyčerpávající neustále přemýšlet o tom, co vymyslet či zlepšit, a je dobré z toho alespoň na chvíli vystoupit.

Kateřina Mestická vystudovala grafický design a pracovala v reklamních agenturách, než se naplno začala věnovat knihařině. Inspiraci nachází v popkultuře, především v hudbě a módě, které se odrážejí ve výrobcích stojících mimo zajeté produkty a které zároveň dobře fungují z hlediska marketingu. Motivaci jí poskytuje i komunita nadšenců do knihařiny, díky níž se řemeslo šíří dál.

Eva Dostálová