English version
A to navzdory tomu, že rozhodně nejde o kraj s ideálními podmínkami – trápily ho nízké mzdy, nízký podíl městského obyvatelstva, vysoká míra nezaměstnanosti, vysoký podíl zaměstnanců v zemědělství a naopak nízký ve službách, špatná a nerovnoměrně fungující dopravní infrastruktura, absence mezinárodního letiště.
Tradičně silnou pozici tu mělo již zmíněné zemědělství a v návaznosti i potravinářský průmysl, který se na celkovém objemu sektoru podílí více než třiceti procenty. Dominantní jsou přesto obory všeobecného strojírenství, kovodělného průmyslu a elektrických či optických přístrojů, významný je textilní průmysl, sklářství a výroba stavebních hmot. Výzkum a vývoj byl spíše na nízké úrovni, v kraji nepůsobily žádné významnější organizace zaměřené na inovace, učiliště i střední odborné školy trpěly personální i materiální nedostatečností.
Podpora podnikání tu byla – ostatně jako takřka v celé zemi – zaměřena typicky na tvorbu pracovních míst. Výsledkem byl značný nedostatek pracovníků pro moderní strojírenský a elektrotechnický průmysl, pro obory s vyšší přidanou hodnotou. Na první pohled podmínky bez výrazných příležitostí.
Univerzita v čele změn
Jedním z hybatelů změn na Olomoucku byla jistě olomoucká Univerzita Palackého, které se podařilo ve třetím tisíciletí otevřít technologický park a inovační centrum na podporu biotechnologií. Výsledky začaly nést i investice, které do kraje přivedla vládní agentura CzechInvest a které měly povětšinou vazbu na hi-tech průmysl.
Kraj začal měnit svou tvář – funguje Centrum pro inovaci a transfer technologií při Univerzitě Palackého, které směřuje k podpoře vzniku spin-off a startup společností vyrůstajících na výsledcích univerzitního výzkumu. Funguje cílená podpora ze strany Krajské hospodářské komory, své pole působnosti si našla i Regionální rozvojová agentura pro rozvoj střední Moravy.
Olomoucký region je příkladem postupného naplňování strategické rozvojové vize. Původní strategie z přelomu tisíciletí byla navíc dopracována až k roku 2020 a nová strategie staví prozíravě na hodnotách té původní.
Kontinuita takového snažení se ve výsledcích zcela jistě odráží. Olomoucký kraj si vytkl před takřka dvaceti lety stát se úspěšným a prosperujícím evropským regionem a k tomu nasměroval a přizpůsobil i svůj ekonomický rozvoj. Stavěl na tom, co bylo vždy jeho velkou výhodou, totiž na velmi dobré kvalitě života. K té přidal důraz na technickou vybavenost, vzdělání, inovace a mezinárodní partnerství.
(Kliknutím infografiku zvětšíte)
Rizika pro zítřek
Jedné hrozbě však kraj čelí a ani přes příznivý vývoj celku se ji nepodařilo zásadně eliminovat. Doplácí na bohužel ne zcela organické geografické rozložení. Ekonomický potenciál kraje je zřetelně rozložen především v jeho jižní části kolem centrálního městského uskupení Olomouc – Prostějov – Přerov, výrazně slabší jsou okresy Šumperk, a především Jeseník.
Severní výběžek kraje, vklíněný mezi kraj Pardubický a Moravskoslezský, sice představuje turistický ráj a poskytuje kvalitní životní prostředí, trpí však odlivem obyvatelstva. Podle informací Českého statistického úřadu zaznamenaly okresy Jeseník a Šumperk v prvním pololetí roku 2016 úbytek, který je řadí mezi pět nejvíce postižených okresů – v relativním vyjádření ubylo z každého tisíce obyvatel okresu Jeseník 7,9 obyvatele a z okresu Šumperk 6,5 obyvatele.
Úbytek, nikoliv dramatický, zaznamenává i celý kraj. A přes veškeré snahy vedení kraje o důraz na vzdělání ve všech úrovních nedosahuje počet studentů vysokých škol s trvalým bydlištěm v regionu republikového průměru. Rozdíl není výrazný, je ale mementem. A nastiňuje úkol pro všechny, kdo se na rozvoji kraje podílejí.
Příklad Šumperka a Jeseníku totiž ukazuje problémy obecnější. Infrastruktura a podmínky k podnikání nejsou v severní části kraje takové, aby udržely obyvatele v menších městech a vesnicích, vzdálenost přirozených center s ekonomickým potenciálem je za hranicí, kterou jsou lidé schopni – při nekvalitě infrastruktury – akceptovat.
Olomoucký kraj je na vzestupu, klesl podíl osob zaměstnaných v zemědělství, zvýšil se podíl služeb, úspěšné jsou tu četné malé a střední podniky, které jsou schopny zastavit trend odlivu obyvatel z menších měst a obcí, a to i z těch na Jesenicku.
Bez dalších investic do infrastruktury, vzdělanosti, vědy a výzkumu směrovaných i do severní části regionu to ale nepůjde. Jižní část totiž vykazuje výrazně vyšší ekonomickou i investiční aktivitu, což dokládá jak podíl na tvorbě HDP, tak například čísla ze stavebnictví, která jen potvrzují vývoj viditelný na Olomoucku pouhým okem.
Pohled předsedy představenstva KHK Olomouckého kraje Bořivoje Mináře
Jako dlouhodobý pozitivista bych konstatoval, že se na všech úrovních života a podnikání potvrzuje, že největším pomocníkem je člověk sám sobě. Takto bych to i přijal a s tím žil. Ouvej ovšem nastane, když stát nebo nějaký úředník veřejné nebo státní správy nazná, že by nám měl pomoci i tam, kde to nežádáme. To je zaděláno na velké potíže.
Zpravidla se potom dozvíme, že snaha úředníka pomoci nebyla až tak nezištná a tím méně užitečná. Důsledkem takových účinkování jsou pak kauzy hraničící s nepovolenou podporou či korupcí a vždy spojené s řádnou deformací trhu.
Ani Olomoucký kraj nebyl takových pozitivně negativních účinkování v posledních pěti letech ušetřen. Vedení kraje se jistě snažilo činit kroky užitečné, v oblasti podnikání to však bylo složitější tím, že někteří tehdejší lídři nabyli dojmu, že z Olomouckého kraje lze vyvézt jen cestovní ruch a nějaké zemědělské produkty.
Bylo tedy jasno, že oblast podpory exportu nebude mít u minulého vedení kraje zelenou. A neměla. Po mnoha letech v pozici předsedy představenstva KHK Olomouckého kraje jsem byl takovým postojem překvapen, zklamán a mírně znechucen.
Protože však neočekáváme zázraky shora, směřovali jsme hlavní aktivity KHK OK do podpory podnikání a podpory exportu bez ohledu na to, jak to viděli někteří krajští lídři. Pořádali jsme v rámci Olomouckého kraje desítky akcí pro podnikatele.
Kýžený výsledek se dostavil. Krajská hospodářská komora má v kraji nepřehlédnutelné postavení, pořádáme akce pro podnikatele nejen v Olomouci. Vydáváme karnety ATA a certifikáty o původu zboží, jsme poradenským centrem pro nábor pracovníků ze zahraničí, jsme autorizovaným pracovištěm pro mýtný systém, provozujeme Poradenské centrum pro export.
Od ledna 2019 jsme zřídili pozici Krajského exportního specialisty a další. KHK OK je lídrem Paktu zaměstnanosti Olomouckého kraje, v režii naší organizační jednotky PZOK, z. u., je projekt Kompas, který je velmi pozitivně hodnocen nejen podnikateli, ale i starosty. Od ledna 2019 běží na KHK OK, ale i na komorách v dalších okresních městech kraje zkušební provoz Právního elektronického systému (PES). Předpokládáme, že ho začneme nabízet v ostré verzi od měsíce května, pro členy Komory samozřejmě s výhodnější cenou.
Spolupráce s Olomouckým krajem se po zvolení nového zastupitelstva změnila k lepšímu. Jsme ve velmi častém kontaktu a vítáme, že s námi vedení kraje diskutuje a konzultuje pořádání akcí pro podnikatele.
Restartujeme na úrovni kraje i aktivity na podporu regionálního exportu i importu. Považujeme za logické, správné a užitečné navazovat spolupráci mezi kraji v různých zemích. Výsledkem pak jsou takové aktivity, jako například dubnové setkání s ruskou komorou a podnikateli z Magnitogorska. Takových akcí stále přibývá a jsme tomu rádi.
Odpovědí nám pak je reakce spokojených podnikatelů, exportérů či začínajících exportérů. Mnoho pozitivního lze vidět i ve spolupráci se statutárními městy, okresními městy, Univerzitou Palackého či Vysokou školou logistiky. Jakkoliv některé regiony kraje trpí problémy s dopravní dostupností, i zde jsme našli dobrou komunikaci zejména se SŽDC. Monitorujeme a trvale připomínkujeme kvalitu údržby silnic 1. třídy vedoucích do Jeseníků.
Krajská hospodářská komora je zkrátka partnerem Olomouckého kraje pro podporu podnikání. I na úrovni kraje sledujeme snahy nově vznikajících či starších existujících úřednických agentur zaujmout regionální politiky a úředníky. I v Olomouckém kraji však již úředníci i politici pochopili, že těžko lze očekávat něco užitečného na podporu podnikání od instituce, jejíž pracovník o podnikání kdysi slyšel, avšak nikdy to nezkusil. Bez nadsázky lze však říci, že vztah krajské podnikatelské reprezentace s veřejnou správou, samosprávou a s regionálními politiky je trvale na vzestupné trajektorii.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban, foto: archiv HK ČR.
