English version
V rozhovoru pro časopis Komora to říká prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který svou pozici koncem května opouští. Mimo jiné srovnává vedení podnikatelské organizace s funkcí ministra a říká, které výzvy před Hospodářskou komorou do budoucna stojí.
Devět let jste stál v čele Hospodářské komory. Jak se za vašeho vedení instituce změnila?
Komora se posunula v mnoha věcech a není to jen moje zásluha. Tady musím zmínit tajemníka Úřadu Hospodářské komory Tomáše Vrbíka, který tu se mnou byl téměř po celou dobu a před rokem z funkce odešel, současnou tajemnici Ivanu Hrdinovou, kolegy z prezidia a dalších volených orgánů i z komorového úřadu.
Je něco, co se třeba dotáhnout nepodařilo?
Asi bych zmínil to, že v regionech neroste tak rychle členská základna, jak bychom si přáli. Tam vidím šanci zejména v zacílení na mladší podnikatele, aby pro ně bylo členství v Komoře atraktivní. Důležité je také omlazení vedení jednotlivých komor.
Jaké problémy podnikatelé řešili před devíti lety a co je trápí dnes? Jsou rozdíly?
Uvědomme si, že vlastně celý svět byl v roce 2014 v lepší situaci než dnes – geopoliticky, ekonomicky, bezpečnostně i z pohledu toho, že role euroatlantického bloku, jehož my jsme součástí, byla ve světě mnohem silnější než dnes.
V roce 2014 se teprve rozbíhal hospodářský růst po finanční krizi a globální recesi. I když tehdy byla nezaměstnanost vyšší než dnes, tak už bylo jasné, že nedostatek lidí je strukturálním problémem naší ekonomiky a trápil podnikatele již v té době. Dále přetrvává byrokracie stejně jako stále přitvrzující klimatická politika Evropské unie. Té se samozřejmě vyhnout nelze, protože změna klimatu je fakt, byť bojujeme proti rychlosti a nekonzistentnosti bruselských návrhů. Mimo jiné Putinova válka nám jasně ukázala, že patříme do EU a s tím, co se nám na její politice nelíbí, se budeme muset nějak vyrovnat a také něco vybojovat.
Tyto problémy však v určité podobě existovaly již v roce 2014. Zlomový byl počátek roku 2020, tedy covid, v roce 2021 první inflační tlaky, v roce 2022 válka a prudký nárůst cen energií a inflace obecně. Krátkodobě se téměř rozpadly nabídkové řetězce v některých sektorech a s růstem sazeb se zhoršil přístup k financování. Podnikatelé to prostě mají těžší než před devíti lety. Přispívá k tomu, řečeno slovy Václava Havla, „blbá nálada“ ve všech západních zemích, včetně třeba USA i České republiky.
A do toho ještě energetická krize…
Přesně tak. Ten často proklínaný evropský trh s energiemi ještě před dvěma lety generoval pro domácnosti i firmy velmi příznivé ceny elektřiny a plynu. V tomto smyslu jsme na tom byli velmi dobře, což se samozřejmě s ruskou agresí na Ukrajině výrazně změnilo. Vyjednávali jsme proto s vládou zastropování cen energií pro podnikatele, které nakonec přišlo, ačkoliv s výrazným zpožděním.
Vy jste na Komoře působil vlastně delší čas, než po který jsem byl ministrem. Lze tyto funkce vůbec srovnávat?
Zodpovědnost ministra je logicky vyšší, tím spíše u šéfa rezortu průmyslu a obchodu, kterým jsem byl já. Nicméně prezident Hospodářské komory má zodpovědnost vůči členům, respektive vůči podnikatelskému sektoru jako takovému, což samozřejmě není malá skupina. Rozdíl je i v tom, že ministr má rozhodovací pravomoc a rezort, který jsem řídil, měl pod sebou všechny klíčové sektory ekonomiky, od energetiky přes stavebnictví, vnitřní a zahraniční obchod až po průmysl.
Jako prezident Komory jsem se musel na druhou stranu naučit vnímat problémy oborů podnikání, s nimiž jsem se do té doby nesetkal nebo které do Hospodářské komory postupně vstupovaly. Hovořím zejména o nových IT oborech, audiovizuálních službách, problematice kryptoměn a podobně.
Prezident Komory nese zodpovědnost za její stanoviska v mnoha oborech a je hlavním vyjednavačem s exekutivou. V tom jistou podobnost asi vidím. Vzhledem k množství zastupovaných oborů musí mít velký přehled a široký záběr.
Ve funkci prezidenta jste zažil několik vlád. Můžeme srovnat, která z nich byla nejvíce propodnikatelská?
Všechny vlády, které jsem ve funkci prezidenta zažil, se minimálně tak tvářily. Všechny odleva doprava ve svých programových prohlášeních na podnikatele přísahaly. Ale jinak musím říct, že vyloženě propodnikatelská nebyla žádná z nich. Sobotkova vláda působila, zpětně viděno, v dobrých časech, ale bylo to spíše jen o slibech.
Andrej Babiš následně přicházel s velkým potenciálem vzhledem ke své podnikatelské minulosti, což se nakonec tolik v jeho politice neprojevilo. Jednak do práce jeho kabinetu výrazně zasáhl covid a zájem této vlády se přesunul spíše k potenciálním voličům, což podnikatelé nebyli. Byli a jsou to důchodci a obecně sociálně slabší skupiny a obecně lidé, kteří zmíněné blbé náladě více podléhají.
Fialova vláda zdědila veřejné finance ve špatném stavu. Jakkoliv současné úspory jako ekonom chápu, musí si tato vláda uvědomit jednu věc. Musí co nejrychleji napravit dojem, že se více zajímá o evropské a světové dění, případně o Ukrajinu, než o Českou republiku. Ten pocit ve společnosti prostě je, byť ho třeba plně nesdílím. A podobnou rétoriku slýchám i od řady podnikatelů, což není pro pravicově orientovanou vládu úplně šťastné.
Byť se zpožděním, ale přece se za poslední roky některé věci podařilo dotáhnout – paušální daň, stavební zákon, ačkoliv není ideální, některé daňové úpravy, celkem dobré předsednictví EU a asi i další věci. Problémem je, že všechno postupuje hrozně pomalu. To je ale dáno stavem celkové české státní správy, nejen vlády jako takové.
Hospodářská komora zastupuje opravdu široké spektrum firem, od velkých korporací až po živnostníky. I to jistě určuje do velké míry její práci.
Já jsem samozřejmě rád, že jsou v Komoře aktivní kromě středních firem, malých zaměstnavatelů a živnostníků i velké energetické, strojírenské nebo průmyslové podniky. V roce 2014 tomu tak nebylo. V řadě případů není samozřejmě snadné najít společné stanovisko i v rámci jednotlivých oborů, jako třeba v energetice.
Bylo to zjevné i vloni při hledání krátkodobého stropu cen energií pro firmy. Všichni se shodli, že od vlády přišly hlavní kroky pozdě a že nějaký strop má být. Ale to bylo vše, jinak různí podnikatelé měli během energetické krize jiné priority. Je samozřejmě nasnadě, že výrobci a distributoři energií se na situaci dívají jinak než menší nebo střední průmyslová firma.
Z toho je vidět, že podnikatelé také musí něco změnit, dokázat v krizových chvílích nemít na očích jen klapky svého vlastního zisku, ale vidět i zájem makroekonomický, tedy vlastně celospolečenský.
Jak vidíte situaci právě u malých a středních firem?
Podstatou Hospodářské komory je jednoznačně hájení zájmů i malých a středních podnikatelů. I oni si ale musí uvědomit, že v krizových časech, jako je covidová pandemie nebo energetická krize, nejsou možnosti podpory ze strany státu nekonečné. Až příliš mnoho českých malých a středních podnikatelů se hlásí k pravici a pravděpodobně ji i volí, mají pravicovou rétoriku, ale myšlením jsou socialisté. Chtějí podporu, dotace a pokud možno ochranu domácího trhu. To ale není dlouhodobě udržitelný postoj.
Specifické je postavení OSVČ, zvláště dnes, když se mluví o zvýšení jejich odvodů. Je pravda, že čistě numericky odvádějí méně, mají to však mnohem složitější než zaměstnanci. Často si nemohou vzít dovolenou v obvyklém čase, nemohou jen tak onemocnět, nemají k dispozici právní a další servis, jako má zaměstnanec u velké firmy, a je ještě mnoho dalších rozdílů v jejich neprospěch. Proto tak bojujeme za jejich postavení.
Na straně druhé, rozpočtová situace je taková, jaká je. Musíme se připravit na to, že tlak na zvýšení odvodů OSVČ bude pokračovat, případně se dočkáme zvýšení daní obecně. Tím spíše ať se zamyslí každý podnikatel, který uměle navyšuje náklady, aby generoval zisk nejblíže nule. A když to říkám, tak nejsem naivní, ale realistický.
Co byste popřál svému nástupci, který bude zvolen na květnovém sněmu?
Ať už bude prezidentem Komory kdokoliv, přeji mu, aby Komora byla pod jeho vedením i nadále respektovaným partnerem vlády, parlamentu a dalších státních orgánů. Je také důležité, aby i v dalších letech podnikatelé Hospodářskou komoru vnímali jako někoho, kdo hájí jejich zájmy a kdo se za ně za všech okolností postaví. K tomu je zapotřebí zejména mnoho trpělivosti i vytrvalosti při vyjednávání s často rigidní státní správou. Osobně budu komorové dění i nadále se zájmem sledovat a držím Hospodářské komoře i všem firmám v naší zemi palce.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Miroslav Beneš, HK ČR
