Osobní zodpovědnost nám v dnešní společnosti často uniká

Dokonalým uzavíráním toků materiálů v dlouhotrvajících cyklech oponuje našemu stávajícímu linearnímu systému, kde jsou suroviny přeměněny na produkty, poté prodány a po skončení jejich krátké životnosti spáleny nebo skládkovány. O jejím smyslu a implementaci v České republice si časopis TA.DI povídal se zakladatelkou Institutu cirkulární ekonomiky Soňou Jonášovou.

Vzpomenete si, kdy jste o cirkulární ekonomice slyšela poprvé? Věděla jste už v té době, že se chcete pracovně ubírat tímto směrem?
Pamatuji si to celkem přesně. Snídala jsem ovesné vločky s holandským plnotučným mlékem přímo od farmáře a kamarád Gerardo, který v té době věděl o mém snu mít vlastní farmu s uzavřenými cykly, mi o tématu cirkulární ekonomiky řekl.

Bylo to ve smyslu: „Soňo, věcem, o kterých často mluvíš, už někdo očividně dal jasný koncept – podívej se na termín ‚cirkulární ekonomika‘…“ pak jsem zhlédla pár videí, přečetla několik článků a bylo mi jasné, že je to konečně termín, který kromě environmentálních aspektů s tímto přístupem propojuje i byznys. A vytváří nová pracovní místa. V tu dobu jsem studovala zemědělské inženýrství a tušila jsem, že moje budoucnost se bude zaměřovat na inovativní přístupy v zemědělství. Nebyla jsem tak úplně daleko.

Co vás vedlo k tomu, že jste založila Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN)? Bylo jeho zřízení složité?
Základní impuls byla bruselská konference Green Week 2014, na kterou jsem odjela do pár měsíců od prvního seznámení se s tématem. Ta mi během čtyř dní dala takového brouka do hlavy, že jsem z ní odjížděla s jasnou vizí – v Česku musí vzniknout organizace, která se cirkulární ekonomikou (což bylo v daném roce hlavní téma) bude zabývat. A pak už jsem plán rozvíjela v hlavě každý den. 

Po návratu do Česka následovaly jen ryze praktické kroky jako vytvoření byznys plánu, struktury, vize a hledání lidí do týmu. Do půl roku byl INCIEN založen a následovaly první malinké projekty. Ve strategiích jsem stavěná tematicky progresivně, ale finančně konzervativně, proto jsme rostli organicky vždy tak, jak se nám dařilo.

V zahraničí se již o cirkulární ekonomice mluvilo a využívala se jako nástroj pro přechod k udržitelnějšímu fungování. Institut jsem založila, abychom mohli o tématu zvýšit povědomí v rámci České republiky.

Důležité je dodat, že když jsem před pěti lety Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) zakládala, toto téma bylo v ČR prakticky neprobádané. V zahraničí se již o cirkulární ekonomice mluvilo a využívala se jako nástroj pro přechod k udržitelnějšímu fungování. Tady o ní existoval jen jediný článek. Institut jsem založila, abychom mohli o tématu zvýšit povědomí v rámci České republiky a následně aplikovat jeho principy do praxe k transformaci současného systému. Proto byla první pozornost věnována osvětě na elementární bázi. 

Tou dobou jsem dokončovala školu, bydlela v Praze a pravidelně jezdila každých 14 dní na Slovensko na schůzky s firmou JRK, která mi v začátku pomáhala s prvními zakázkami. Celé tempo jsem musela ještě sladit s asi 80 přednáškami v obcích. Ty navíc často probíhaly po večerech… nebudu říkat, že to nebylo složité. Ale v pětadvaceti při plnění vlastního snu člověk jede na plný plyn.

V současnosti u nás i ve světě převládá lineární ekonomika. Co bychom měli dělat, aby se tento model změnil na cirkulární?
Je to tak, že systém fungování dnešního světa je skutečně nehospodárný. Dnes využíváme globálně jen 9 % ze všech materiálů a zdrojů, které mají potenciál být navráceny zpět do oběhu. To vychází z nejaktuálnější studie Circularity gap holandských expertů Circle Economy Amsterdam. Společnost tak prakticky funguje na principu vytěžit – vyrobit – využít a vyhodit. Tento systém však naráží na svoje hranice. 

V současnosti jsme svědky obrovských environmentálních katastrof. Jmenujme například postupné mizení Aralského jezera z mapy světa nebo aktuální nevyčíslitelnou pohromu v ruském městě Norilsk. Ta kromě šílených pracovních podmínek přináší dané oblasti také znečištění převyšující dopady výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Kromě těžby je ale problémem i nedostatek surovin, navíc často v překvapujících oblastech. 

Alarmující jsou čísla zdrojů pro stavebnictví – v Česku do deseti let přijdeme o zdroje písku a kamene, a to i z důvodu nedostatku zdrojů a aktuálního sucha. Tyto dva problémy spolu úzce souvisí. Je to právě sucho, co na mnoha místech znemožňuje dobývání dalších surovin kvůli obavám o zdroje podzemní vody. Dále má rychlý systém spotřeby za následek obrovské problémy s odpady, které konkrétně v České republice končí z většiny na skládkách. Těch je na našem území asi 170.

Cirkulární ekonomika kombinuje technologické inovace s inspirací, kterou hledáme v uzavřených cyklech fungujících v přírodě již miliony let.

Cirkulární ekonomika oproti tomu přichází se systémem, ve kterém od začátku navrhuje věci tak, aby byly opravitelné, recyklovatelné, vícekrát použitelné nebo aby bylo možné je jen pronajímat a nevlastnit. Od ekodesignu po konec životního cyklu s materiály nakládá jako s omezenými zdroji a na odpad pohlíží jako na alternativní zdroj energie. 

Zajímavé však je, že kombinuje jak ekologické, tak ekonomické aspekty, protože přichází s novými byznys modely. Ty umožňují rozvoj společnosti, ovšem s nižšími nároky na spotřebu. Jedná se o komplexní systém a zatím jsme zmínili jen pár principů. Ještě zajímavější jsou například průmyslové symbiózy.

Myslíte si, že je reálné, aby k této změně došlo v horizontu 20 let? Pokud ano/ne, tak proč?
Ano. Cirkulární ekonomika kombinuje technologické inovace s inspirací, kterou hledáme v uzavřených cyklech fungujících v přírodě již miliony let. Jsem si jistá, že díky komplexním a holistickým přístupům k řešení problémů dneška budeme schopni zpomalit tempo a uchovat životní standard i bez masivního čerpání zdrojů. Mnoho projektů, na kterých pracujeme, je toho důkazem.

Co konkrétně dělá INCIEN, aby ke změně došlo?
INCIEN toto jaro slavil pětileté výročí. Naším prvním cílem bylo o konceptu cirkulární ekonomiky informovat veřejnost. Věříme, že to se nám z velké míry povedlo. Samozřejmě dále pracujeme na tom, aby o tomto tématu věděl prakticky každý. V rámci veřejného i soukromého sektoru už to není nic tak záhadného, jako to bylo před pěti lety.

Fungujeme jako vzdělávací a expertní konzultační skupina. Zaměřujeme se na efektivní využívání všech zdrojů. Od materiálů po vodu či energii, ale i čas a prostor. Hledáme cesty jak neplýtvat a nedělat nic zbytečně. Zaměřujeme se na věci s největším dopadem nebo pilotní projekty s největším potenciálem pro šíření.

Spolupracujeme s obcemi, firmami, vládními organizacemi i dalšími aktéry a pomáháme jim uskutečňovat projekty zabývající se cirkulární ekonomikou a přechodem na ni. Dodáváme potřebnou expertízu, školíme, vzděláváme, zabýváme se i výzkumem a šíříme znalosti, které se dozvídáme. Vzdělávací aktivity byly již od začátku jedním z hlavních pilířů našeho působení a je tomu tak i nadále.

Pracujeme na projektech pro všechny věkové kategorie, od dětí v předškolním věku v rámci strážců planety přes přednášky a programy pro střední školy až po kurz oběhového hospodářství v rámci celoživotního vzdělávání na VŠCHT.

Všechny tyto aktivity dohromady tvoří naši cirkulární akademii, kterou budeme dále rozvíjet. Plánujeme založit i INCIEN Research. Ten se bude zaměřovat na komplexnější sběr a vyhodnocování dat v oblasti cirkulární ekonomiky, a to od názorů veřejnosti až po skutečné sledování materiálových toků na nejnižší úrovni. Pro tyto oblasti je důležité do všech aktivit zahrnout aspekt digitalizace.

Osobní zodpovědnost nám v dnešní společnosti často uniká a omlouváme se tím, že to „stejně nedává smysl“, kdyžjsme sami proti systému.

Snažíte se i o změnu legislativy?
Klíčem pro změnu je vždy jednotlivec. Není dobré oddělovat jedince a politiky, však i ti jsou tvořeni lidmi s jistými názory. Stejně tak často mluvíme o „korporacích“. I v těch ale dělají zásadní rozhodnutí jedinci. Jsem přesvědčená, že je nezbytné přenášet zodpovědnost rozhodnutí na jedince. Osobní zodpovědnost nám v dnešní společnosti často uniká a omlouváme se tím, že to „stejně nedává smysl“, když jsme sami proti systému. To ale není pravda. My jsme součástí systému a ten funguje tak, jak fungují jednotlivci.

Jaká z kategorií lineární ekonomiky je podle vás nejvíce problematická a představuje v dlouhodobém měřítku hrozbu pro lidstvo?
Cirkulární ekonomika je mezioborovým tématem a schopnost realizovat komplexní opatření je u nás slabá. Malá informovanost o aktuálním stavu se týká jak problematiky změny klimatu, tak znalosti skutečných surovinových zásob. Česko se dost pravděpodobně do pár let bude potýkat nejen s ekonomickou, ale i materiálovou krizí. Malá propojenost se světem je ale pro českou vědu výzvou, se kterou se musí co nejrychleji srovnat. Česko je plné příležitostí, nicméně musíme zabrat, abychom byli skutečnou zemí pro budoucnost a nezůstalo jen u politických slibů.

Převzato z magazínu TA.Di vydávaném Technologickou agenturou ČR, autor: Veronika Dostálová.