English version
Kraj stojí na solidních základech, nemusel řešit žádné extrémní dluhy minulosti. Sociální prostředí je charakterizováno mírným růstem počtu obyvatel ve většině oblastí kraje a vcelku slušnou strukturou i charakterem osídlení.
O kvalitách prostředí nejlépe vypovídají pozitivní parametry – nízká kriminalita, dostatečné kapacity zdravotnických i sociálních zařízení, nízká míra úmrtnosti a dobře se rozvíjející akademické prostředí. Problematičtější se jeví parametry negativní, především výrazné vnitrokrajské rozdíly ve věkovém složení obyvatel i v nezaměstnanosti, vysoké indexy stáří i dlouhodobé snižování počtu obyvatel v obcích s rozšířenou působností. Což ovšem, nutno dodat, nejsou negativa specificky pardubická.
Za významné slabé stránky kraje, a všímá si jich i swat analýza zmíněného materiálu, lze bezesporu považovat podprůměrný podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, nízkou mzdovou úroveň a výrazné podfinancování obnovy sociální infrastruktury.
Dobrý ekonomický základ
Pohled podnikatele či ekonoma na kraj rozhodně nebude negativní. Centrální okresy Pardubice a Svitavy jsou viditelně atraktivní i pro zahraniční investory, důvodem je mimo jiné i stabilní a čitelně diverzifikovaná průmyslová základna, stojící na tradičních oborech zpracovatelského průmyslu, mezi nimiž se neztrácejí ani ty s vysokou přidanou hodnotou. Krize v roce 2008 navíc poměrně dobře prověřila odolnost Pardubického kraje, když právě ten vykázal nejnižší pokles exportu mezi všemi českými i moravskými.
Za pozitivní faktory ovlivňující ekonomický potenciál regionu můžeme považovat i dostatek volných rozvojových ploch, dlouhodobě rostoucí počet právnických osob i slušné napojení na mezinárodní železniční koridory i mezinárodní letiště, jehož význam stále roste a jehož začlenění do krajské strategie se ukazuje být promyšlené. Stejně pozitivně se jeví i rozvoj výzkumných a inovačních aktivit.
Hlavní problémy na Pardubicku i v republice jsou známé:
- nedostatečné propojení vědy a výzkumu s praxí
- nízká míra veřejných investic
- dlouhá doba realizace páteřních staveb.
Tyto veskrze pozitivní faktory poněkud oslabují některé negativní vlivy – především pomalu se rozvíjející silniční infrastruktura v kombinaci se špatným stavem komunikací, jejichž výsledkem je nevyhovující dopravní obslužnost. To je také podepsáno pod nerovnoměrným rozložením ekonomických aktivit i podprůměrným využitím potenciálu cestovního ruchu.
Malý příklad – strategie rozvoje vidí již v roce 2011 jako jednu z priorit silnici R35, dnes D35, která má nést tíži páteřní krajské západovýchodní komunikace. Její přednostní vybudování bylo však pouze zbožným přáním, realita je tristní: v provozu je pouhých 5 300 metrů, trojnásobek této délky by se měl snad začít stavět letos. Zbývajících více než 92 km bude zahájeno v osmi etapách v letech 2022–2024, dokončeno v horizontu dalších tří až šesti let. Když to dobře půjde.
Potenciál pro budoucnost
Přes některé zmíněné negativní aspekty měl kraj poměrně dobré vyhlídky – investoři hledají příležitosti s vyšší přidanou hodnotou, roste podpora vědy a výzkumu a zájem o těsnější vazby mezi vědou a praxí. Strategické ekonomické cíle kraje se týkaly především nadprůměrného růstu HDP, posílení výzkumného a inovačního potenciálu, zajištění adekvátní dopravní obslužnosti, zvýšení celkové ekonomické výkonnosti kraje a efektivního využití udržitelného cestovního ruchu.
Jednou z klíčových priorit také byl koordinovaný prostorový rozvoj kraje, snižování disparity a socioekonomických rozdílů. Výchozí pozice pro takové směřování nebyla špatná, dominantní roli tu hraje zpracovatelský průmysl, jehož hlavními tahouny jsou firmy s vlastním výzkumem.
Nepovedlo se však spojit tento přirozený ekonomický potenciál s investičními aktivitami veřejné sféry, nepovedlo se významněji postoupit v reálném využití podnikatelských zón a brownfields. Slibovaný inovační fond se sice ztrácí v nedohlednu, od roku 2017 alespoň funguje P-PINK, Pardubický podnikatelský inkubátor, který má pomáhat rozvíjet start-upy a nové inovativní projekty.
Proklamace umíme
Nepříliš radostnou realitu možná zmírní v obecné rovině fakt, že pardubická současnost víceméně kopíruje bez větších výkyvů tu celorepublikovou, na druhou stranu takové konejšení z regionu lídra prostě neudělá a pramálo tak pomůže, že právě tyto skutečnosti jsou pravým důvodem přešlapování na místě.
Hlavní problémy na Pardubicku i v republice jsou známé: nedostatečné propojení vědy a výzkumu s praxí, nízká míra veřejných investic, dlouhá doba realizace páteřních staveb. A řešení? Potvrzuje se nechvalně známá pravda – v analytické rovině jsme silní, jakmile však dojde na syntézu, šlapeme vodu. Umíme velmi dobře proklamativně formulovat, co by se dělat mělo, ke konkrétním projektům s reálnými výsledky se ale dopracováváme klopotně a pozdě.
Ve zmíněné strategii pardubického rozvoje i v navazujících dokumentech se tak povětšinou můžeme dočíst, co všichni víme, třeba že je třeba vytvářet podmínky a podporovat… Chybí jediné, ten detail, co konkrétně pro koho uděláme. Vykazujeme vysoký počet konzultantů a s ním i nízkou míru skutečného efektu. Není divu, že významný rozvojový potenciál zůstává spíše ležet ladem.
Příklad infrastrukturně dopravní: aktivní podpora pokračování výstavby a zkvalitňování hlavních páteřních tras chce dálnici i rychlostní silnici, chce přeloučský plavební stupeň a splavnění Labe do Pardubic včetně přístavu, chce modernizované železniční koridory, multimodální logistické centrum i rozvoj kombinované přepravy.
To vše, realizováno, by potenciál kraje zhodnotilo násobně. To vše po osmi letech zůstává stále jen přáním. Je příznačné, že ten pravděpodobný scénář rozvoje regionu nejčastěji pracoval s termíny Stagnace, Setrvalý stav, Zachování významu, Udržení stávající úrovně, Zachování stávajícího stavu, v nejlepším případě pak zmiňuje Dílčí nárůst, Mírné zlepšení stavu, Pozvolný rozvoj. Realistický přístup, který často vypadá tak rozumně, tady klame. Chceme-li jít kupředu, nezbývá než chtít, a především udělat víc.
Rozvoj kraje očima Jiřího Doležala, předsedy představenstva KHK Pardubického kraje
Pardubický kraj, ležící v centru České republiky, se díky rozvoji silniční, železniční, letecké i vodní dopravy bude v nejbližší době řadit mezi důležité dopravní uzly. Je to atraktivní region nejen díky své bezpečnosti, kvalitě bydlení, zdraví a životní spokojenosti, ale i díky dlouholeté průmyslové tradici.
Bylo velice správným rozhodnutím spojit síly dvou blízkých měst – Pardubic a Hradce Králové – při realizaci Integrovaných územních investic do Hradecko-pardubické aglomerace a tím ještě dále posilovat územní přitažlivost. Dominantní roli v ekonomice kraje hraje zpracovatelský průmysl, tahouny jsou podniky s oporou ve vlastním výzkumu.
Kraj je sídlem jak velkých podniků – konkurenceschopných v evropském i v globálním měřítku – vyvíjejících, vyrábějících a prodávajících inovativní finální produkty, tak inovačních šampionů mezi malými a středními podniky s vysokým podílem vlastního výzkumu, který na mezinárodní úrovni existuje zejména v radiotechnice, chemii a biomedicíně. Pozitivně lze hodnotit, že tři čtvrtiny finančních prostředků na výzkum pochází ze soukromého sektoru.
Základní výzkum se uskutečňuje na Univerzitě Pardubice, která se úspěšně rozvíjí a kde se otevírá nový prostor pro spolupráci s praxí. V loňském roce vznikl pardubický podnikatelský inkubátor P-PINK, jehož činnost je zaměřena na aktivní podporu start-upů. I náš region se stejně jako ostatní kraje potýká s nedostatkem kvalitních lidských zdrojů nejen v oblasti vědy, výzkumu a inovací, ale i v rámci všech technických oborů.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban, foto: archiv HK ČR.
