Po mateřské začala sázet stromky, nyní má společnost s milionovými obraty

V současnosti firma vlastní pozemky o rozloze necelých 50 hektarů. Na rozjezd vlastního pilařství získala díky zpracování kalamitního dřeva bezúročný úvěr z programu Expanze od Národní rozvojové banky (NRB) za ještě výhodnějších podmínek.

Když se Štěpánka Pluhařová rozhodovala, co bude po mateřské dovolené dělat, lesnictví byla jasná volba. Chtělo by se přeformulovat známou frázi. Faktem je, že žít v Prachaticích, které jsou považovány za bránu Šumavy, znamená mít velmi blízko k tomuto tradičnímu oboru. Následující kroky pro ni tedy byly zcela přirozené.

Spolu s manželem oslovila Správu Národního parku Šumava a oba začali pro ni pracovat. Sázeli stromky a podíleli se na klasické pěstební činnosti. Pak už jen reagovali na přicházející výzvy a náhody – když oblast zasáhl kůrovec, přikoupili motorové pily na odkorňování a pomáhali s kalamitou.

Když se jim nečekaně naskytla možnost koupit lesní pozemek za „pár korun“, neváhali. Ten první měl výměru kolem jednoho hektaru a odstartoval cestu, která zatím končí na nynějších téměř padesáti.

Start s jedním hektarem

„Koupili jsme první lesní pozemek, ten jsme vytěžili, vytěžené dřevo prodali. Koupili jsme další a přidali k němu ještě na splátky pořízený traktor,“ ukazuje Štěpánka Pluhařová, jak se startuje byznys. Postupně se začala firma rozrůstat. Co ale zůstalo stejné, je množství práce.

„Stále jsme v lese od nevidím do nevidím,“ říká s úsměvem žena, která o práci v tomto oboru tvrdí, že ji baví a naplňuje. „Je dost akční, protože na něj má velký vliv počasí,“ zamýšlí se. „Nikdy jsme s manželem nelitovali, že jsme do toho šli, a nikdy jsem si neříkala, že jsem raději měla dělat něco jiného, třeba pekařku nebo bankovní poradkyni,“ povídá přesvědčivě.

Neříkala si to ani během ekonomické krize v roce 2009. Rok poté, co se s manželem pustila do podnikání, se ceny za výkup dřeva najednou radikálně snížily. Stanest se začal výrazněji zvedat v době, kdy české lesy zasáhl kůrovec. „Jsme s manželem dost houževnatí, a když přišla kůrovcová kalamita, okamžitě jsme se situaci přizpůsobili. Nakoupili jsme těžební i vyvážecí techniku a hodně jsme těžili,“ vzpomíná majitelka.

Od začátku se s manželem snažili být co nejméně odkázáni na jiné firmy – sami si les vytěží, sami odvezou dřevní hmotu, sami i seštěpkují hmotu určenou k energetickým účelům a odvezou ji do teplárny. Kromě zaměstnanců jim pomáhají i jejich dva dospělí synové. „Odmalička s námi sázeli stromky, měli to jako brigádu. Vedli jsme je vždy k tomu, jak náročné je takovou práci dělat a co je to skromnost a pokora,“ vzpomíná podnikatelka na dobu, kdy její synové pomáhali v lese. A dělali to už od útlého dětství.

Mít situaci pod kontrolou

K ještě větší nezávislosti pomohl nákup provozního areálu pily v Hůrce u Horní Plané. „Vlivem kůrovcové kalamity nás velké pily tlačily s cenami dolů, a to se nám dlouhodobě nelíbilo. I kvůli nákladům. Museli jsme platit leasingy, úvěry na stroje a mzdy zaměstnancům, kterým musíte zaplatit dobře, aby vám neodcházeli. Rozhodli jsme se proto, že rozjedeme vlastní pilařství. Chtěli jsme být konkurenceschopní, a aby s námi nikdo nezametal jako dřív,“ vysvětluje Štěpánka Pluhařová důvod pořízení pily, na kterou firma získala bezúročný úvěr z programu Expanze.

Vzhledem ke zpracování kalamitního dřeva ho čerpá v režimu zvláštních podporovaných aktivit, tedy za ještě výhodnějších podmínek než u standardního typu úvěru.

„Několikrát jsme se setkali s tím, že jsme žádali o dotaci, ale pak jsme nesplňovali nějakou v uvozovkách hloupou podmínku a byli jsme vyřazeni. Proto jsem byla ráda, když přišla možnost vzít si tento úvěr. Bylo to v době, kdy jsem nad naším záměrem už lámala hůl a říkala jsem si, že ho financovat nedokážeme. Pak přišla bankovní poradkyně s Expanzí od NRB a vše bylo rázem jinak,“ vypráví Štěpánka Pluhařová.

Nákup pily považuje zatím za největší podnikatelský úspěch, a dle jejích slov posunul firmu do úplně jiné dimenze. Ukazují to i čísla. Zatímco loňský rok končila společnost s obratem kolem 55 milionů korun, letos dosáhla téměř stejných hodnot už v červnu.

Baťův systém na Šumavě

„Pila má velký potenciál. V areálu je zhruba 80 % vyasfaltované zpevněné plochy, což má v dnešní době málokterá pila, a jsou tu navíc benefity ve formě dvou domů. Jeden je činžovní, se sedmi byty. Je to krásná vila z roku 1927, kterou nyní po částech rekonstruujeme. Pak je tady ještě dvougenerační dům, který na konci 90. let prošel kompletní rekonstrukcí. V těchto bytech ubytováváme zaměstnance,“ pokračuje Štěpánka Pluhařová.

„Dost často se stává, že přijdou lidé žádat o práci, ale bohužel nemají kde bydlet. Nemají bydlení, nemají zázemí. Někdy jsou jejich osudy všelijaké. Ne každý má v životě na růžích ustláno a harmonickou a funkční rodinu. Nabídku bydlení pak vidí jako velký benefit,“ říká podnikatelka, která v bytech vidí konkurenční výhodu a vzpomíná v souvislosti s nimi na známý Baťův systém.

„Začal stavět domy pro své zaměstnance, takže celá rodina pracovala v jednom podniku. Takových tu máme také pár,“ říká Štěpánka Pluhařová, která nyní řeší opačný problém než v době vypuknutí kůrovcové kalamity.

„Teď je zas doba, že kůrovce ubývá a ceny dřevní hmoty se enormně zvedají. Byli jsme zvyklí připravovat pro odběratele ceny na kvartál a dneska už děláme ceny pomalu na týden. Cena kulatiny se mění rychle a poptávka je enormní. Nepamatuji, že by někdy byla takhle velká,“ zakončuje žena, která začala podnikat po mateřské dovolené a nedávno vypravila kamion se stavebním řezivem na Moravu na pomoc po tornádu.

Firma čerpala od NRB také M-záruku na provozní potřeby a v loňském roce získala i podporu z programu Covid II. „Covidová pandemie nás zasáhla zejména na exportu, kdy jsme ze sta procent klesli na deset. Troufám si říct, že máme v důsledku koronaviru loňský obrat minimálně o deset až patnáct milionů nižší, než kdyby pandemie nebyla,“ říká majitelka.

Převzato z časopisu Komora. Autorka článku: Miroslava Kohoutová