Pobaltí míří k nezávislosti na fosilních palivech a plánuje propojení s Evropou

Region Pobaltí čeká v nadcházejících letech energetická revoluce. Příčinou není jen splnění klimatických cílů EU do roku 2030, ale i čistě pragmatická motivace spočívající v energetické nezávislosti. Před jakými výzvami stojí tento region a jaký energetický potenciál skýtá?

Přestože Litva, Lotyšsko a Estonsko získaly politickou nezávislost již před 30 lety, v otázce přenosu elektrické energie jejich propojení s Ruskem trvá dodnes. Všechny tři státy čeká do roku 2025 historická desynchronizace od systému BRELL a nejen to.

Největší naději přináší vítr, nejvíce obnovitelné energie zatím generuje voda

Ve statistikách Evropské unie o podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie se na předních příčkách opakovaně objevuje Lotyšsko. Konkrétně v této zemi je totiž téměř polovina veškeré elektřiny vyrobená ze zelených zdrojů. Největší zásluhu na tom má vodní elektrárna na řece Daugavě. Ta v roce 2020 vyrobila 2528 GWh elektřiny, což mimochodem činilo 23% navýšení oproti roku předchozímu. Energii Lotyši získávají i z biomasy a pozornost začínají upírat k potenciálu větrné energie.

Větrnou energii označila za dominantní rovněž Evropská komise ve své dlouhodobé strategii pro dekarbonizaci. Kumulativní potenciál offshorové větrné energie v Baltském moři se podle odhadů pohybuje kolem 90 GW. Právě tím může region významně přispět k cíli EU – do roku 2050 zajistit kapacitu větrné energie ve výši 450 GW. Odvážlivci dokonce tvrdí, že při využití tohoto potenciálu se Pobaltí může dostat nejen do čela energetické transformace, ale stát se exportérem zelené energie.

Projekty na stavbu offshorových větrných farem nejsou v regionu v současné době ničím výjimečným. Jeden z nejzajímavějších plánů představuje výstavba první offshorové větrné farmy v Rižském zálivu. Tento společný lotyšsko-estonský projekt zaštítěný estonskou státní společností Enefit bude vznikat ve spolupráci se zkušenou dánskou firmou Orsted. Plány na výstavbu větrné farmy se rodí již 10 let a počítají s kabelovým propojením jak s lotyšskou pevninou, tak i s tou estonskou.

Přehrada a vodní elektrárna na řece Daugava poblíž lotyšského města Salaspils

Přeshraniční projekty státních energetických firem nejsou v regionu Pobaltí neobvyklou praxí. Například letos v dubnu své úspěchy v oblasti solární energetiky v Litvě prezentovala lotyšská společnost Elektrum (spadající pod lotyšský státní energetický podnik Latvenergo). I přes široce rozšířené předsudky o nízké využitelnosti solárních panelů v severních oblastech zažívá fotovoltaika v Baltských státech boom. Rok 2020 byl průlomový zvláště v Estonsku, kde bylo jen loni nainstalováno přibližně 300 solárních elektráren s celkovou kapacitou 8 MWh. Instalované elektrárny slouží jak domácnostem, tak menším firmám.

V regionu vznikají i odvážnější plány na využití solární energie. Jedním z nich byl projekt plovoucích solárních panelů na hladině litevské vodní elektrárny Kruonis. Projekt, který měl dokonce přislíbené financování, byl nakonec po provedených testech zrušen, neboť panely nezvládly specifické litevské klima a podmínky vodní elektrárny.

Estonci koketují s jádrem, Litevci se ho zdlouhavě zbavují

Nové projekty a záměry v oblasti energetiky se netýkají jen obnovitelných zdrojů. V posledních letech v Pobaltí rezonuje i téma jaderné energetiky. S myšlenkou na využití nukleární energie koketuje několik let Estonsko. Rovněž nová tamní vláda si na počátku tohoto roku dala za cíl analyzovat možnosti a dopady začlenění jádra do svého energetického mixu. V tom aktuálně hraje významnou roli spalování ropných břidlic.

Tento způsob výroby energie řadí Estonce mezi největší evropské producenty emisí při výrobě elektřiny. S ohledem na stanovené klimatické cíle se estonská vláda již zavázala, že do roku 2035 přestane energii z ropných břidlic vyrábět. Náhrada za takový zdroj energie však zatím chybí. Jednou z navrhovaných variant je instalace malého modulárního jaderného reaktoru, jakožto řešení, které by nebylo časově a technicky tolik náročné jako stavba jaderné elektrárny. Jednalo by se o první instalaci tohoto typu v Evropě.

Jaderná elektrárna Ignalina v Litvě

Zatímco Estonci hledají cestu k jaderné energetice, Litevci začali první fázi projektu demontáže a dekontaminace prostor druhého reaktoru jaderné elektrárny Ignalina (INPP). V elektrárně se zcela zastavila výroba elektřiny již na konci roku 2009. Následně byly zahájeny práce na jejím vyřazení z provozu. Celá likvidace INPP by měla být dokončena v roce 2038 a náklady na ni se mají vyšplhat k 3,316 miliardy eur. Na financování tak dlouhodobého projektu se významně podílí Evropská unie (zdroj: ZÚ ČR ve Vilniusu). Projekt představuje unikátní příležitost pro české firmy, a to nejen pro ty s úzkou specializací na jadernou energetiku, ale i společnosti zabývající se sanací půdy a vod, demontážní, demoliční a stavební činností.

Pobaltí se odpojí od Ruskem řízené přenosové sítě

Příležitost pro realizaci českých firem se nabízí i v projektu, který se týká celého regionu Pobaltí a který získal prioritu i v evropských strukturách. Konkrétně jde o synchronizaci litevské, lotyšské a estonské přenosové soustavy s Evropskou kontinentální sítí. Baltské státy si jako pozůstatek své společné minulosti se Sovětským svazem totiž dodnes zachovaly synchronní napojení na Systém IPS/UPS, tj. systém Ruska a bývalých sovětských států (označovaný jako BRELL).

Jinými slovy, frekvence, která je nejdůležitějším parametrem přenosové sítě, je v současné době řízena Ruskem. Projekt synchronizace Pobaltí s evropskou sítí si vyžádá náklady až 1,6 miliardy eur za významného spolufinancování ze strany EU. Jeho dokončení je plánováno na konec roku 2025.

Pro české firmy vznikají příležitosti nejen při samotné synchronizaci, ale i s modernizací přenosových soustav

Baltské státy budou muset posílit své vnitřní elektrické soustavy, zajistit jejich stabilitu, jakožto i nepřerušované dodávky energie v požadovaném objemu. K tomuto účelu budou zapotřebí nové autotransformátory, výkonové transformátory, modernizace rozvoden, obnova kabelového i nadzemního vedení i podpěr. Jen v Lotyšsku je modernizace plánována do roku 2030 a bude do ní investováno 228 milionů eur.

V Litvě se rozhodli jít ještě dál a investovat do nákupu bateriových uložišť, a to v hodnotě 100 milionů eur. Každá jednotka o kapacitě 50 MW má sloužit jako primární rezerva elektřiny v zemi (doposud řízena z Moskvy) a jako vyrovnávací prostředek elektřiny získané z větrných elektráren. Pro litevskou vládu je dosažení energetické nezávislosti jedním z nejdůležitějších projektů.

Vzhledem k velkému potenciálu pro uplatnění českých řešení při modernizaci přenosových sítí zorganizovala zahraniční kancelář CzechTrade Lotyšsko společně se Zastupitelským úřadem ČR v Rize česko-lotyšský online seminář s představením českých technologií. Během akce se prezentovali výrobci výkonových transformátorů, kompaktních trafostanic nebo měřicích a řídicích zařízení pro energetiku. Akce vzbudila pozornost u řady lotyšských zástupců elektro-instalačních a elektro-montážních firem. Navíc početnou online delegaci vyslal i samotný provozovatel lotyšské přenosové sítě – společnost Augstsprieguma Tīkls.

Nehledě na pandemii poskytuje CzechTrade Lotyšsko, pokrývající celý region Pobaltí, služby na individuální bázi, primárně soustředěné na vyhledání potenciálních obchodních partnerů a zjištění jejich zájmu o spolupráci s českými firmami. Takovýchto individuálních asistencí poskytla kancelář CzechTrade v Rize v roce 2020 na pět desítek. V době „necovidové“ rovněž organizuje osobní mise a prezentace českých firem.

Převzato z časopisu All4power. Autor: Věra Všetičková, ředitelka zahraniční kanceláře CzechTrade Lotyšsko, s rozšířenou působností pro celé Pobaltí




• Oblasti podnikání: Energetika
• Teritorium: Estonsko | Evropa | Litva | Lotyšsko | Zahraničí