English version
Od posledního sněmu už uplynul více než rok. Jak se od té doby Komora změnila, posunula?
Zaprvé nás všechny, a ve velké míře zejména podnikatele, zastihla další vlna covidu v síle, kterou nikdo z nás nepředpokládal. Ačkoliv to říkám neustále, je potřeba opakovat poděkování všem podnikatelům v této zemi, jak se k celé složité situaci postavili. Ačkoliv byli často na hraně přežití svého byznysu, snažili se fungovat, prokázali obrovskou morální sílu a vydrželi. To je něco, na čem můžeme všichni do budoucna stavět a musíme si podnikatelské sféry o to více vážit.
Chci také vyzdvihnout práci nového prezidia a volených orgánů. Myslím, že prestiž Komory s novými tvářemi dále vzrostla v očích veřejnosti a státu. S tím souvisí i důležitá vnitrokomorová agenda, kterou se nám podařilo dotáhnout. Zejména hovořím o příspěvkovém řádu Hospodářské komory, který prošel důkladnou diskuzí, schválilo jej prezidium i představenstvo a který právě na tomto Sněmu předkládáme. Samozřejmě je na Sněmu, jak se ohledně příspěvkového řádu rozhodne. O jeho změně se na Komoře diskutuje již zhruba dvacet let a jsem nesmírně rád, že se nám jeho změny podařilo dotáhnout.
Říkáte, že si podnikatelé vytrpěli během pandemie své, což je nesporné. Asi si tedy lze jen těžko představit další lockdown.
Naprosto. Vzhledem k proočkovanosti populace, která je poměrně slušná, a s našimi zkušenostmi z pandemie absolutně odmítáme jakékoliv plošné uzávěry, jakých jsme byli svědky na podzim či na jaře 2021. A to i za cenu, že bychom snad šli i demonstrovat, to říkám natvrdo a otevřeně. Naštěstí i sám ministr zdravotnictví v tisku uvedl, že další lockdown nehrozí. Beru jej tedy za slovo.
Kromě tohoto rizika ale přicházejí i globální problémy v podobě obchodních kolapsů a rekordně zdražujících surovin. Je to fenomén, který může restart ekonomiky zbrzdit?
Zatímco covid-19 a restrikce zasáhly různé sektory ekonomiky odlišně, tady stojíme před problémem, který se v podobě vysokého zdražování vstupů dotýká všech firem. Vyšší inflace a poruchy v nabídkovém řetězci dopadnou na všechny. Pro řadu podniků to tak může mít dokonce fatálnější následky než samotná pandemie.
Jak se do celého tohoto řetězce může promítnout dlouhodobá snaha EU o zelenější a odpovědnější ekonomiku?
Především nikdo z nás nezpochybňuje, že na klimatickou změnu je třeba rychle reagovat. Rychlost, s jakou Evropa tlačí na klimatické cíle, však může pro Českou republiku znamenat ztrátu konkurenceschopnosti. Musíme rychle opustit uhlí, přejít na plyn a perspektivně na jádro. To bude velmi nákladné, nemluvě o sociálních a dalších dopadech. Naše země nemá přírodní podmínky pro rychlé a významné využití obnovitelných zdrojů energie. To vše zdraží celou produkci naší ekonomiky a podlomí konkurenceschopnost.
Naproti tomu podpora zelených technologií znamená i šanci, ale opět – je si toho vědom český základní i aplikovaný výzkum? A jsou české firmy připraveny rychle rozvinout a investovat do nových, v řadě případů ještě neprozkoumaných technologií? Zelené politiky jsou určitě velkou šancí, ale budou současně znamenat i velké přerozdělení bohatství.
Budou vítězové a poražení. Musíme bojovat za zreálnění zelených politik, odmítnout nerealistické nesmysly a bojovat za respektování našich podmínek a současně minimalizovat dopady na konkurenceschopnost.
Hovoříme tady spíše o celoevropských nebo globálních problémech. Je něco, s čím může v tomto ohledu pomoci stát?
Jsou tu dvě roviny. První je okamžitá státní pomoc při překonávání následků covidu-19. Stát se musí rovněž zaměřit na snížení odvodové zátěže a stále ještě všudypřítomné byrokracie. Zkrátka nelze klást firmám do cesty další překážky kromě těch, které jim pod nohy házejí globální problémy.
Druhá rovina státní podpory souvisí s překonáním globálních problémů a s využitím podpory inovací a rozvojových investic, ať už formou zrychlených odpisů, nebo daňových výhod, ale i s využitím evropských peněz. Bez toho naše prosperita a konkurenceschopnost v dalších letech neporoste, jediná cesta z pole poražených povede přes investice do zcela nových technologií.
Zkusme se podívat i za evropské hranice, kdy další vyspělé země, jako například Japonsko, volí vybalancovanější přístup. Omezují uhlí, ale ne zcela, podporují elektromobilitu, ale současně rozvíjejí i vodíkové technologie… Nápady, inovace a výzkum by co nejvíce měly vycházet z našich firem, samozřejmě ve spolupráci například s univerzitami.
Ruku v ruce s tím se ale musí změnit i přístup ke vzdělávání, je to tak?
Absolutně, a to na všech úrovních vzdělávacího systému. To ale znamená výrazné změny osnov a jejich propojení s byznysem a s těmi, kteří budou naše žáky a studenty v dalších letech zaměstnávat. Na tomto místě se musím velmi kriticky zmínit o přístupu ministerstva školství k jednání s podnikateli. Neochota tohoto rezortu v posledních letech bavit se s námi o klíčových tématech je neuvěřitelná. A naše snažení tak připomíná ono příslovečné házení hrachu na zeď.
Firmy i po koronakrizi hlásí akutní nedostatek pracovních sil. Jak se díváte na snahu některých politiků a odborů neustále omezovat příliv zaměstnanců ze zahraničí?
Je zřejmé, že se bez zahraniční pracovní síly přinejmenším v krátkodobém horizontu neobejdeme a hlasy proti jsou jen laciným sbíráním popularity. Ta snaha se nezakládá na reálných faktech. Jakkoliv je v souvislosti s posledním turbulentním vývojem v Afghánistánu třeba k migraci přistupovat s veškerou bezpečnostně-politickou obezřetností, je podle nejrůznějších studií řízený a bezpečný nábor zahraničních pracovníků jednoznačné plus pro ekonomiku.
A i my na Hospodářské komoře máme od firem signály o dobrých zkušenostech s cizinci třeba ve výrobě, zejména se zaměstnanci z Ukrajiny, ale i z dalších států. Také proto budeme nadále trvat na zachování Programu kvalifikovaný zaměstnanec, jehož je Hospodářská komora dlouholetým úspěšným garantem.
Popsali jsme řadu návrhů podnikatelů, jak zlepšit byznysové prostředí. Máte pocit, že současné politické strany tyto náměty berou před volbami v potaz?
Slovy bezesporu. Ale jak říká známé rčení, slibem nezarmoutíš. I na příkladu této vlády vidíme, jak častý je propastný rozdíl mezi předvolebními sliby a skutečnými činy. Ani manažerské schopnosti premiéra nedokázaly vyvrátit fakt, že stát a lidi v jeho vedení prostě nelze řídit jako firmu.
My naše představy o fungování hospodářské politiky předáváme reprezentantům politických stran pravidelně, v posledních měsících i na našich předvolebních debatách.
Jaký v letošním roce očekáváte hospodářský růst?
Hospodářská komora má již k dispozici vlastní kvalifikovaný odhad růstu HDP, který pravidelně sestavuje ve spolupráci s Českou spořitelnou. V letošním roce podle naší prognózy hospodářství poroste o 3,5 procenta, v roce 2022 pak předpokládáme, že se HDP zvýší o 4,6 procenta.
Ta čísla nejsou na první pohled vůbec špatná, ale vidím významná rizika směrem dolů. A to zejména s ohledem na inflační rizika, zvyšování základních i komerčních úrokových sazeb, riziko zpomalení růstu EU v reakci na rostoucí zadluženost, nemluvě o problémech ve světovém obchodu. Důležité rovněž bude, jak efektivně začneme využívat Národní plán obnovy.
Když se podíváme na aktivity Hospodářské komory z pohledu legislativy. Co byste vyzdvihl jako nejdůležitější?
Samozřejmě je to stavební zákon, o kterém jsem přesvědčen, že ho naše země potřebovala jako máloco. Z toho marasmu stavební mašinérie bychom se bez nové legislativy nehnuli. A jsem velmi hrdý na to, že jsem mohl stát v čele Komory v době přijetí stavebního zákona i v době jeho odborné přípravy, se kterou výrazně pomáhali také experti Hospodářské komory.
Stavební zákon, podobně jako všechny revoluční normy, logicky vyvolává u některých skupin odborníků nesouhlas. Jsem nicméně přesvědčen, že čas ukáže, že to bylo jedině dobře. Za klíčové považuji i zákony umožňující rychlejší digitalizaci státní správy. Hovořím o zákonu o právu na digitální služby nebo institutu e-identity, na nichž velký kus práce odvedl viceprezident Komory Zdeněk Zajíček.
Za co jsem velmi rád, je to, že se nám podařilo po velkém úsilí dotáhnout koncept mistrovské zkoušky, který vláda koncem srpna schválila. I když normu nestihne projednat ještě tato sněmovna, považuji to za obrovský krok směrem ke kvalitnímu vzdělávání řemeslných a technických profesí a ke větší prestiži skutečných řemeslných odborníků.
Jako důležité se ukazují i normy, kterým Hospodářská komora dokázala zabránit. Mluvím třeba o návrzích, jako je povinný pátý týden dovolené, zkracování pracovního týdne nebo výraznější nesystémové zvyšování minimální mzdy. Doufám, že i nová Sněmovna pochopí rizika takových kroků, které mohou řadě firem zlomit vaz. Přitom politici by si měli uvědomit, že jsou to podnikatelé, kteří financují chod tohoto státu, tvoří hodnoty a zaměstnávají lidi. Stát by je proto měl spíše podporovat, a ne jim klást po koronakrizi další překážky do cesty.
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban
