Poradna: Lze vymáhat odškodnění za úrazy při práci na home office?

Do jaké míry lze vymáhat při práci na home office odškodnění za úrazy? František B., Brno

Pro práci z domova není vždy možné využívat stejné pracovní postupy, pravidla a procesy jako při práci na pracovišti zaměstnavatele. Přesto platí, že s výjimkou několika konkrétně vymezených odlišností se na pracovněprávní vztahy při práci na home office vztahuje většina ustanovení zákoníku práce stejně, jako je tomu u práce prováděné na pracovištích zaměstnavatele. 

Zodpovědní zaměstnavatelé se tedy zpravidla pokoušejí tuto problematiku alespoň z části ošetřit vnitřním předpisem a seznámením dotčených zaměstnanců s ním. Ti méně zodpovědní se i s ohledem na skutečnost, že formou home office jsou zpravidla vykonávány práce „relativně“ bezpečné, tak nějak spoléhají, že se nic závažného nestane. 

Odpovědnost zaměstnavatele

Režim home office je vždy založený na alespoň elementární vzájemné důvěře. Měl by ale být rovněž upraven dohodou, která by alespoň rámcově řešila některé jeho významné náležitosti: ideálně co nejkonkrétněji vymezené místo práce, čas výkonu práce, respektive například ustanovení o tom, kdy práce vykonávána být nesmí, například v noci. Dále způsob evidence práce, náhradu účelně vynaložených nákladů a podobně.

Při uzavírání této dohody by však měl být kladen důraz i na zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) a zaměstnavatel by měl jednoznačně definovat alespoň základní požadavky na domácí pracoviště, pracovní prostředky a způsob organizace práce. 

Obecně je za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s ohledem na rizika možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců odpovědný zaměstnavatel, který má za běžných okolností například povinnost pravidelně kontrolovat stav pracovních prostředků, vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek. 

Režim práce na home office je však s tímto ustanovením zákoníku práce poněkud v kontradikci, neboť zaměstnavatel je rovněž povinen respektovat tzv. nedotknutelnost obydlí svých zaměstnanců. Identifikace rizik, stejně jako přijímání opatření proti jejich působení, je tak pro něj na home office „pracovišti“ velmi obtížné, neboť nemůže znát konkrétní podmínky daného prostoru, pokud na něj nemá přístup. Do značné míry se tak musí spoléhat na informace, které mu zaměstnanec poskytne, a na jeho závazek či prohlášení, že jeho „domácí pracoviště“ základní požadavky na bezpečnost práce a pracoviště splňuje. 

Standardní postup

Pokud při práci z domova dojde nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození zdraví nebo smrti zaměstnance, měl by být zaměstnavatelem tento úraz uznán jako pracovní. 

Principiálně se řešení a posuzování pracovních úrazů zaměstnanců pracujících z domova nijak neliší od případů, kdy k úrazu dojde na pracovišti zaměstnavatele. Tedy alespoň ne z hlediska právních předpisů.

  • Zaměstnanec má povinnost bezodkladně ohlásit každý úraz zaměstnavateli a umožnit mu jeho vyšetření, evidenci a odškodnění.
  • Každý pracovní úraz musí být zapsaný do knihy úrazů.
  • Zaměstnavatel musí vždy objasnit příčiny vzniku tohoto úrazu a provést jeho evidenci, případně jeho ohlášení (a zaslání záznamu o úrazu) relevantním institucím.
  • Je-li úraz uznán jako úraz pracovní, je za škodu objektivně odpovědný zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Takto zákonem stanovené odpovědnosti se může zaměstnavatel zprostit pouze v případech stanovených zákoníkem práce. 
  • V závislosti na míře odpovědnosti je zaměstnavatel povinen zaměstnance odškodnit. 

Důvěra především 

Z logiky však vyplývá, že přes jednotně stanovený postup bude praktické šetření a dokazování v případě úrazu zaměstnance pracujícího z domova značně problematické, a to jednak z důvodu omezené možnosti zaměstnavatele úraz vyšetřit v místě úrazového děje (pokud k tomu nedá zaměstnanec svůj souhlas), jednak také z důvodu absence nezávislých svědků, kteří by průběh úrazového děje potvrdili či vyvrátili. 

Značně komplikované je v takovém případě zejména prokazování, zda k úrazu skutečně došlo při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s nimi (přímá souvislost je definována zákoníkem práce), nebo například zjišťování, zda byl či nebyl zaměstnanec v čase úrazového děje pod vlivem alkoholu či jiných látek. I zde proto bude toto šetření do značné míry závislé na vzájemné důvěře mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. 

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jiří Kuryviál, specialista BOZP společnosti SSI Group.





• Témata: Poradna podnikatele
• Oblasti podnikání: Právo, právní služby
• Teritorium: Česká republika