Poručíme větru, dešti? Podnikatelé na horách v ohrožení

A přece se lyžuje! zní našimi vršky a kopečky. Ovšem za jakou cenu? Češi investují stamiliony, aby ukázali prostředníček přírodním podmínkám i globálnímu oteplování.

Martin Pinkas (MF)

Češi milují lyžování, ačkoliv pro něj u nás nejsou nijak zvlášť dobré podmínky. Prakticky celou plochu naší země by třeba Rakušané označili za pahorkatinu, na níž se nevyplatí budovat horská letoviska. My však investujeme stamiliony, abychom se vysmáli přírodním zákonům.

I letos byl středočeský Monínec prvním místem u nás, které ohlásilo zahájení lyžařské sezony. Stalo se tak už 16. listopadu a samozřejmě pouze díky půl metru umělého (někdo říká technického) sněhu.

Po stopách Monínce se ihned vydaly další z celkem asi 600 kilometrů sjezdovek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Až na drobné výjimky se bez umělého zasněžování na počátku sezony neobejdou nikde.

Horští podnikatelé v útoku

Ze zimních sportů se u nás stal velmi slušný byznys – Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou zdárně směřují k pozici jakýchsi domácích Aspenů, kde se hovoří mnoha jazyky (hodně rusky) a peníze do pokladen lyžařských areálů tečou proudem. 

Aspoň trochu se pak samozřejmě chtějí sklouznout i návštěvníci méně prestižních letovisek. Podle nejnovějšího průzkumu Asociace horských středisek (AHS) se letos na prkna, která znamenají radost, chystá 36 procent Čechů – z toho mnozí několikrát.

Horští podnikatelé také připomínají, že v sezoně vytvářejí více než 45 tisíc pracovních míst, což jistě není zanedbatelné.

Plocha uměle zasněžovaných sjezdovek nyní v ČR činí asi 1470 hektarů – z toho je 60 procent v chráněných oblastech, ale prakticky výhradně jen na okrajích, hlavně v ochranných pásmech. Do nejcennějších ploch přírodních rezervací zasahuje devět procent sjezdovek. (Je to hodně, nebo málo? zní otázka.)

Vzhledem k vývoji počasí u nás a k opakujícím se drastickým suchopárům se čím dál většímu počtu laiků i expertů zdá, že zasněžování – které narušuje přirozený koloběh vody v přírodě – je vlastně nepřístojným luxusem. 

Asociace horských středisek ale vyrazila do protiútoku, ve kterém ji do jisté míry podporuje i nová studie Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM. Podle ní totiž umělé zasněžování prováděné za běžné zimy hospodaření s vodou nijak zvlášť neovlivňuje.  

Plocha uměle zasněžovaných sjezdovek nyní v Česku činí přibližně 1470 hektarů – z toho je 60 procent v chráněných oblastech.

Sjezdovky zachrání nádrže?

Odběr vody pro zasněžování povolují vodoprávní úřady, které jsou ze zákona povinny dbát na to, aby ve všech našich řekách a říčkách zůstaly alespoň přesně definované minimální průtoky. Jenže zasněžovači vodu potřebují nejvíce ve dvou obdobích, kdy je jí z přirozených důvodů nedostatek. 

Zaprvé na počátku zimy, aby mohli co nejdříve zahájit provoz, ale právě v té době bývá vody celkově málo. Zadruhé pak v čase velkých mrazů, kdy při nízkém stavu vody hrozí její promrznutí v korytech až na dno. V těchto dvou obdobích tedy vodu potřebují jak sjezdovky, tak příroda. Jak ten spor rozřešit?

Pro příklad si můžeme odskočit do Rakouska, kde mají na 420 akumulačních nádrží s vodou určenou pro sněhová děla. U nás jich máme zatím 36 (plní se vodou z jarního tání, případně z dešťových srážek). Dalších třicet se plánuje, ale vzhledem ke zdlouhavému povolování – podle AHS trvajícímu až deset let – s nimi nejspíš jen tak brzy počítat nemůžeme. Tyto nádrže mimochodem mohou sloužit i jako požární, pro zachycování povodňové vody apod.

Pokud je tedy povrchové vody, z níž se pro umělý sníh čerpá, málo, měla by se sněžná děla vypnout a počkat na příhodnější podmínky. Tuto otázku řeší provozovatelé sjezdovek spolu s vodohospodáři. Podle údajů AHS v posledních letech došlo jen k několika problematickým odběrům vody, které byly promptně vyřešeny pokutou. Umělý sníh přitom vyrábí přibližně 150 českých lyžařských areálů.

Jako desetkrát do Karibiku

Také další data, poskytnutá asociací, samozřejmě staví umělý sníh do příznivého světla. Spotřeba elektrické energie pro zasněžování v celé ČR se prý rovná deseti zpátečním letům letounu pro 200 osob do Karibiku (sic!). Asociace k tomu ještě poukazuje na vysokou spotřebu energie u ledových ploch hokejistů či vyhřívaných trávníků fotbalistů. 

Zasněžovači ročně odeberou cca tři miliony kubíků vody, což je 0,2 procenta celkově odebraných vod v Česku. Drobný problém je v tom, že za vodu pro sněžná děla se neplatí, zatímco za téměř všechny jiné odběry ano. Na druhé straně se ale tato voda po roztání vrátí do přírodního koloběhu víceméně stejně čistá, jako z něj byla odebrána. 

Důležitou informací od AHS je, že se už upustilo od používání přísad, které byly v minulém desetiletí do umělého sněhu dodávány kvůli zpevnění. Prý „z důvodu finanční náročnosti a neefektivity“. Voda přeměňovaná na sníh (či spíše ledové krystalky) tak není nijak záměrně znečišťována.   

Přežijí chráněné rostliny?

Ochránci přírody však představou desítek akumulačních nádrží v choulostivém horském prostředí nejsou moc nadšení. Nádrže sice vyřeší problém odběru vody v čase jejího přirozeného nedostatku – umělý sníh má ale jiné vlastnosti než sníh přirozený. Především odtává delší čas, vinou čehož se může změnit složení rostlinstva pod ledosněhovým příkrovem, který také může být hůře prostupný pro živočichy.      

Proto se v současné době chystá studie, která by měla podrobně zpracovat důsledky umělého zasněžování především v oněch devíti procentech sjezdovek, které leží v nejcennějších zónách rezervací…

Mastné pokuty

Inspekce životního prostředí každý rok odhalí několik případů nelegálního čerpání vody. Poslední pokutu, a to téměř 300 tisíc korun, uložili inspektoři jesenickému skiareálu Kouty nad Desnou. Ten loni čerpal vodu na zasněžování z řeky, na což neměl povolení. Za loňskou sezonu uložila inspekce provozovatelům skiareálů celkem devět pravomocných pokut. Nejčastěji právě za to, že nelegálně odebírali vodu – buď bez povolení, nebo ve větším množství, než měli povoleno.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ivo Bartík. Foto: Martin Pinkas.

Pravidelné novinky e-mailem