English version
Co pro to česká metropole musí udělat? Přečtěte si rozhovor s Romanem Muškou, ředitelem Prague Convention Bureau.
Jedním z často skloňovaných trendů v kongresovém průmyslu bylo rezervování a zařizování akcí v poměrně krátkém časovém předstihu. Platí to stále a domníváte se, že tento tlak na flexibilitu dodavatelů bude přetrvávat i v roce 2024?
Ano, tento trend přetrvával i v letošním roce a velmi pravděpodobně se z nového trendu stane do budoucna norma. Týká se to zejména menších korporátních konferencí, které klienti plánují v horizontu třeba jen několika málo měsíců či někdy i týdnů. U asociačních kongresů se hostující destinace dlouhodobě vybírají s několikaletým předstihem.
Tato zaběhnutá praxe byla narušena pouze v covidovém a post‑covidovém období, kdy docházelo k rušení, přesouvání a odkládání kongresů, což následně změnilo i dlouhodobou plánovací rutinu. Troufám si říct, že většina z takto odložených kongresů již v uplynulých dvou letech proběhla a asociace se opět vrátily k dřívějšímu způsobu dlouhodobého plánování.
V souvislosti s odezněním protipandemických restrikcí se hodně diskutovala budoucnost hybridních akcí. Je o pořádání akcí v tomto formátu ještě ze strany klientů poptávka? Přece jen i loňské statistiky ukázaly výrazný zájem o návrat k osobnímu setkávání.
Je pravda, že zkušenosti s virtuálními a hybridními formáty během pandemie ukázaly, že osobní setkávání je, i přes veškerý technologický pokrok, nenahraditelné. Například myšlenka virtuálních výstav se zejména u medicínských kongresů opravdu neosvědčila. Na druhou stranu je potřeba podotknout, že hybridní komponenty nalezneme v současnosti u mnoha akcí, které již dnes ani za hybridní nejsou označovány.
Tyto technologie jsou využívány primárně pro vzdálené prezentace řečníků, kteří se kongresu nemohou účastnit osobně a díky hybridním formátům mohou během svých přednášek interagovat s účastníky v místě konání. Virtuální platformy jsou také velmi často využívány k uschování a následnému sdílení obsahu přednášek a abstraktů s účastníky po skončení kongresu, a tím i rozšiřují možnosti při prezentaci partnerů a sponzorů vlastního kongresu. Plně virtuální nebo hybridní formáty jsou v omezené míře využívány zejména technologickými společnostmi.
Jaká témata se v Praze nejvíce diskutují – stále platí, že ta medicínská? Očekáváte v příštích letech nějakou změnu a existují obory, na které by se Praha měla do budoucna zaměřit a případně proč?
Oborově stále dominují kongresy medicínské, a to nejen v Praze, ale i globálně. V posledních letech sledujeme nárůst kongresů v oblasti IT a technologií, který podle našich předpokladů bude do budoucna dále pokračovat. Praha si ve své regionální inovační strategii vytyčila čtyři hlavní klastry zahrnující vybrané obory z oblasti věd o živé přírodě (Life Sciences), kreativních odvětví, nově vznikajících technologií a ve službách pro podniky založené na znalostech KIBS (Knowledge Intensive Business Services).
Pro bližší představu hovoříme třeba o rozvoji umělé inteligence a robotiky, kosmickém výzkumu nebo třeba biotechnologiích. Pokud se nám v těchto oborech podaří získat v budoucích letech kongresy, napomůžeme tím tak přísunu ceněného globálního know‑how a zároveň na mezinárodní scéně efektivně odprezentujeme výsledky úspěšných českých vědců.
Jaké faktory budou podle vašeho názoru nejvíce ovlivňovat kongresový průmysl v příštím roce? Kde má Praha příležitosti k rozvoji a kde jsou naopak hrozby?
Důležité jsou určitě infrastrukturní otázky, kdy je stále potřeba pracovat na obnově leteckých spojení, a to zejména těch dálkových. Letiště Václava Havla Praha před několika týdny prezentovalo své rozvojové plány do roku 2030, kde se vedle značného rozšíření a zkvalitnění kapacit počítá i s vlakovým spojením do centra Prahy, které dlouhodobě chybí. Obdobným a léta diskutovaným tématem je rozšíření Kongresového centra Praha, o kterém se hovoří již minimálně dvě desetiletí. Vítěz architektonické studie je znám od roku 2017, ale bohužel doposud nebylo o výstavbě rozhodnuto.
Pominu‑li faktory, které nemůžeme ovlivnit, jako jsou přírodní katastrofy nebo eskalace válečných konfliktů, tak největší hrozbu vidím v rostoucí konkurenci. A to nejen v podobě asijských destinací, ale i zde v Evropě, kdy mnoho z našich hlavních konkurentů investuje nemalé prostředky do rozvoje infrastruktury, letišť, železniční sítě, ale i konferenčních center a v neposlední řadě do své propagace.
Český statistický úřad má již první předběžná čísla za první pololetí letošního roku ukazující počty konferencí a jejich účastníků na území Prahy. V součtu se jedná o zhruba stejný počet jako ve stejném období roku 2022. Pořád se tedy neblížíme výkonu roku 2019. Dokážete říct, čím to je a zda lze vůbec očekávat návrat k původním číslům? Máte porovnání, zda je obdobná situace i v zahraničí a zda se tak jedná o globální trend?
Studie dopadu pandemie covidu-19, kterou v roce 2021 vydalo strategické uskupení národních convention bureaus v Evropě spolu s Tourism Economics, predikovala návrat na výkon roku 2019 co do počtu akcí na přelom let 2023/2024 a co do počtu účastníků dokonce ještě o rok později. V případě Prahy návratu na čísla z rekordního roku 2019 určitě nenapomáhají faktory, kterými jsou už dříve zmiňovaná chybějící dálková letecká spojení, v některých případech blízkost konfliktu na Ukrajině nebo třeba problematika získávání víz pro klienty z indického trhu.
Pevně věřím, že pokud se nám podaří držet krok s konkurenčními destinacemi v oblasti rozvoje infrastruktury a investic do propagace, tak bychom se na čísla roku 2019 měli vrátit do dvou let, jak předpokládala zmiňovaná dopadová studie.
Když hovoříme o porovnání se zahraničím. V roce 2022 Praha obsadila historicky poprvé místo v top pětce žebříčku ICCA. Věříte, že si destinace toto výsostné postavení udrží i v dalších letech? A co je případně potřeba pro to, aby Praha z TOP 5 destinací nevypadla?
Rok 2022 byl z pohledu umístění Prahy v žebříčku Mezinárodní kongresové asociace ICCA rokem rekordním. Podařilo se nám tak naplnit dlouhodobý cíl, který jsme měli stanovený pro rok 2020. Bohužel pandemie covidu-19 nám dosažení tohoto cíle odsunula o dva roky. Je potřeba zmínit, že žebříček ICCA započítává pouze specifické mezinárodní asociační kongresy, tedy ty, na které se kandiduje s několikaletým předstihem. To znamená, že na výsledcích roku 2022 jsme pracovali zejména v letech 2017‒2018.
Udržení pozice v TOP 5 bude velice obtížené a obávám se, že bez odpovídajících investic do rozvoje kongresového cestovního ruchu a s ním spojené propagace destinace na mezinárodní scéně budeme předstiženi konkurenčními destinacemi, jež přínosy kongresového průmyslu již plně pochopily.
Jaké destinace mohou být podle vás pro kongresovou Prahu vzorem? Existují nějaké postupy, konkrétní činnosti, nebo třeba podpora od státu/města, které dané destinace používají a které byste rád viděl v blízké budoucnosti aplikované i u nás?
Co se specifických postupů, činností, profesionality nebo podpůrného programu, který hlavní město Praha každoročně vyhlašuje, týká, tak Praha bývá spíše dávána za vzor ostatním destinacím. Tím nechci tvrdit, že děláme vše ideálně. Určitě se můžeme inspirovat například u Vídně či Berlína třeba v oblasti podpůrných programů, což jsme v minulosti částečně učinili.
V oblasti rozvoje udržitelného cestovního ruchu se snažíme inspirovat u skandinávských zemí, které jsou v tomto ohledu globálními lídry. Nejvíce zaostáváme v objemu financí investovaných do rozvoje kongresového cestovního ruchu a do propagace destinace, a to jak na národní, tak i municipální úrovni. Zmiňovaná Vídeň či Berlín mají na tyto aktivity mnohonásobně (dokonce až desetinásobně) vyšší rozpočty.
Kdybyste měl současnou situaci v pražském kongresovém průmyslu popsat třemi slovy, která by to byla?
Zotavující se (z pandemického výpadku), nedoceněná (co do pozitivních dopadů kongresů a neodpovídajících investic do rozvoje), ale stále velice perspektivní (pro budoucí rozvoj města).
Převzato z časopisu Komora. Autorka článku: Hana Krejbichová
