Přeplněná Ruzyně? Ztrátová regionální letiště cítí jednu z posledních šancí

Těch třiatřicet sytě červených zetorů na promrzlé a opuštěné ploše nejde přehlédnout. Nové traktory, jejichž vývoz před několika lety zatrhli celníci a následně je zabavili, už od roku 2016 parkuje jen pár metrů od přistávací plochy mezinárodního letiště. Jinde možná věc stěží představitelná, ale tady, v Karlových Varech, kde létá pouze jedna pravidelná linka – a navíc jen pětkrát do týdne – stojící zetory nikomu nepřekáží.

Letiště Karlovy Vary
Letiště Karlovy Vary | Hynek Glos/Euro

„Zlaté doby,“ jak zdejší provozní ředitel Václav Černý označuje roky 2011 či 2012, jsou minulostí. „To jsme tu ročně odbavili kolem sta tisíc cestujících a duty free shop dělal patnáct milionů,“ popisuje Černý. Loni tu kolem nafouklé sochy kosmonauta Jurije Gagarina, kterou soudruzi před 45 lety postavili ke karlovarské Vřídelní kolonádě, podle předběžných údajů prošlo zhruba 60 tisíc cestujících. „Letos očekáváme 80 tisíc odbavených,“ optimisticky odhaduje Černý.

Jediným pravidelným letem, který z karlovarského aeroportu startuje, je odpolední linka do Moskvy. Tu provozuje ruská nízkonákladová společnost Pobeda každý den kromě úterka a soboty. Občas tu přistanou soukromé tryskáče – třeba se zahraničními karbaníky mířícími na pokerové turnaje do Rozvadova.

Letiště ležící na okraji chráněné oblasti Slavkovský les potřebuje mnohem silnější vzpruhu. Dlouhodobě se pohybuje ve ztrátě, jež za loňský rok činí více než 16,3 milionu korun, a pro aerolinky není příliš atraktivní.

Karlovy Vary v tom nejsou samy, kromě leteckých přístavů v Praze a Brně se v minusových položkách dlouhodobě dusí všechny ostatní aeroporty. A kraje v nich dál a dál utápějí stovky milionů korun.

Linka pro Číňany: Praha-Budějovice

Špatných příkladů jakoby se nebáli v Českých Budějovicích, kde do letiště pilně pumpuje peníze kraj i město. Jen magistrát loni poslal 25 milionů, letos by už mělo jít dokonce o 38,5 milionu. Mezinárodní veřejné Jihočeské letiště České Budějovice má plný provoz zahájit do konce letošního roku.

V minulém roce se objevily zprávy, že by odtud mohla do Dubaje létat nízkonákladová arabská společnost Flydubai. Zatím ovšem není vůbec jasné, jak vize dopadne. „Jednání v současné době nepokračují,“ reaguje Martina Vodičková, mluvčí letiště. „Počítáme s tím, že na předchozí jednání navážeme poté, co bude českobudějovické letiště schopno odbavovat obchodní leteckou dopravu,“ doplňuje. To znamená, že případná debata by mohla pokračovat v roce 2021.

Nicméně jak zjistil týdeník Euro, už během několika měsíců by měly na bývalé vojenské základně Planá začít přistávat letouny s čínskými turisty z Prahy. Diskuse o vzniku vnitrostátní linky potvrdil jak Vítězslav Hezký z Úřadu pro civilní letectví, tak Martina Vodičková. „Připravujeme se na to. Jedná se o projekt nového leteckého dopravce, který chce využít velkého zájmu asijských turistů o jihočeské atraktivity, zejména o Český Krumlov,“ upřesňuje Vodičková.

Mezinárodní letiště v Česku

V Praze však zatím nic jasného není. „Vedeme kontinuální jednání s řadou dopravců o možnostech nových přímých leteckých spojení z Prahy. Jednáme o linkách dálkových, evropských i regionálních. Nicméně v tuto chvíli nemáme od žádného z dopravců potvrzené přímé letecké spojení mezi Prahou a Českými Budějovicemi,“ tvrdí Roman Pacvoň, mluvčí společnosti Letiště Praha.

Důležitosti by modernizovanému jihočeskému letišti, které od roku 2016 spolklo více než 1,1 miliardy korun, měla dodat i stanice letecké záchranné služby. Ta se má na základnu vrátit od 1. ledna příštího roku. Když totiž provoz záchranky v regionu musela chtě nechtě od začátku roku 2017 převzít armáda, své vrtulníky umístila na bechyňské letiště. Pro České Budějovice šlo o nepříjemný šok, neboť jen o dva roky dříve se v Plané dostavěla helikoptérová stanice za 60 milionů.

Ostravská sázka: S ajťáky do Varšavy

Poměrně razantním zádrhelem z pohledu městských a krajských kas je i fakt, že kromě milionů do ztrátových rozpočtů letišť si musejí peníze připravit i pro samotné aerolinky. Kromě dovolenkových charterových spojů totiž nikdo z regionu jen tak létat nezačne. Což si nyní ověřil i Moravskoslezský kraj.

Jeho Letiště Leoše Janáčka v Mošnově se jako jediné v republice dokáže pochlubit železničním napojením na hlavní koridor na Ostravu, ale moderní vlakové soupravy tu jezdí většinu roku prázdné. Poté co České aerolinie před rokem zrušily vnitrostátní linku mezi Prahou a Ostravou, Mošnovu zůstalo jediné pravidelné spojení. Na londýnský Stansted odtud párkrát v týdnu létá nízkonákladovka Ryanair.

Od 30. března mají v Ostravě přistávat stroje Bombardier Q400 a Embraer 170/175 polské společnosti LOT. Pětkrát týdně spojí moravskoslezskou metropoli s Varšavou. „Pro manažery, obchodníky, ajťáky, vědce, sportovce, ale i turisty potřebujeme pravidelné letecké spojení do destinace, ze které je možné se dostat do celého světa. Varšava takovým místem bezesporu je,“ myslí si Jakub Unucka (ODS), náměstek hejtmana. „Cesta z mošnovského letiště přes Varšavu do všech hlavních evropských destinací bude vždy kratší než cesta po zemi do pražské Ruzyně nebo do Vídně a odlet z těchto letišť,“ vysvětluje Unucka, proč se hejtmanství rozhodlo linku finančně vydržovat minimálně pět roků.

Nadšení kraje je dokonce tak veliké, že už nyní vážně uvažuje o možnosti zdvojnásobit počet letů. To znamená, že ještě letos v září by Ostravu a Varšavu přemostilo deset spojů týdně.

Zatímco při pěti letech bude krajská dotace činit 10,1 milionu korun, při deseti spojích bude muset z rozpočtu jít 20,2 milionu. To prý ale není pro Moravskoslezský kraj žádná bolest. „Nechali jsme aktualizovat analýzu, která měla ověřit, zda letecké spojení mezi Ostravou a Varšavou dosáhne rozumné návratnosti investice v případě, že bude změněn počet rotací a výše podpory. Ukázala, že i při podpoře při deseti rotacích týdně je linka pro kraj ekonomicky rozumná a přináší profit,“ je přesvědčený hejtman Ivo Vondrák (ANO). Pro připomenutí – v roce 2018 mošnovské letiště hospodařilo se ztrátou 8,2 milionu.

Čínští studenti ve vzduchu i na Hradě

Osudy zmíněných aeroportů v Karlových varech, Českých Budějovicích i Ostravě přehledně ilustrují, jaké potíže jejich provozovatelé řeší a že jednoduché řešení prostě neexistuje. I to je důvod, proč se čas od času objeví nápad na užší propojení jednotlivých letišť. Třeba jako v minulosti, když sezonní charterové linky nabíraly turisty v Karlových Varech a mezipřistání měly v Pardubicích, kde nasedly další desítky lidí s kufry a batohy.

Jak nastiňuje karlovarský provozní ředitel Václav Černý, podobnou spolupráci by si v budoucnu dovedl představit s budějovickým letištěm. „Obecně regionální letiště v rámci České republiky velmi úspěšně spolupracují, zvláště při řešení odborných otázek, legislativních podnětů či výcviku personálu,“ argumentuje Martina Vodičková z jižních Čech.

Na koho se nyní regiony upínají, je osoba Jiřího Pose. Ten strávil mnoho let ve vedení Českých aerolinií a Letiště Praha. Poté si založil poradenskou společnost a pracoval právě pro krajské aeroporty, než se před rokem stal jednatelem Letiště Karlovy Vary. Týdeník Euro jej oslovil s žádostí o rozhovor, aktuálně je však v zahraničí.

Proti letecké škole na letišti v Karlových Varech protestovala řada obyvatel
Proti letecké škole na letišti v Karlových Varech protestovala řada obyvatel | Hynek Glos/Euro

Kromě toho, že jeho hlavním úkolem je nyní pozvednout karlovarské letiště, zaměřuje se Pos i na ostatní regiony. „Jeho konzultantská firma je pro nás velmi užitečným rádcem v oblasti letecké legislativy a Letiště České Budějovice její služby využívá na základě smluvního vztahu,“ přibližuje Vodičková.

Když Pos loni nastupoval, karlovarští úředníci představili jeho vizi na rozvoj letiště jako střízlivou, kde by mělo dojít k diverzifikování letů, aby ve Varech nepřistávala jen komerční letadla z Východu. Po roce je ale vše při starém.

Novinkou je loňský příchod společnosti F Air, na jejíž strojích se učí mladí piloti. Podle Nikoly Chakimiho z letecké školy je karlovarský přístav vybavením i infrastrukturou vhodný pro výcvik. „Navíc si myslíme, že svým působením pomůžeme i letišti, které v současnosti nedisponuje silným pravidelným provozem,“ říká Chakimi diplomaticky.

Přestože řada obyvatel z okolí proti příchodu školy F Air a několika jejím vrtulovým letounům protestovala s tím, že se bojí velkého hluku, lidé z vedení letiště nemají žádné námitky. Dva a půl milionu korun, jež F Air ročně zaplatí, představují více než vítanou injekci.

„Karlovarská pobočka slouží především našim zahraničním klientům, kteří se do Česka přicházejí stát dopravními piloty,“ pokračuje Chakimi. Důležité zákazníky tu tvoří čínští studenti – jak vyplývá z webových stránek firmy, jeden z prvních kurzů čínských pilotů přivítal na Pražském hradě dokonce i prezident Miloš Zeman, velký fanoušek a propagátor aktivit Pekingu v Česku.

Podle Chakimiho provoz F Air stojí především na studentech Dopravní fakulty Českého vysokého učení technického. „Je pravdou, že významnou část zahraniční klientely tvoří čínští studenti, ale není to naše jediné zaměření. Aktuálně cvičíme i významnou skupinu studentů z Kazachstánu a pravidelně k nám chodí na výcvik studenti z afrických zemí a Izraele. Číňané tvoří přibližně čtvrtinu všech studentů, které aktuálně na našich bázích cvičíme,“ vypočítává Chakimi.

Armáda platit nechce

Zásadní obrat by mělo do Karlových Varů, alespoň tedy dle očekávání zdejších úředníků, přinést zvětšení přistávací plochy. Z dnešních třiceti metrů by se měla ranvej rozšířit o dalších patnáct a nutné bude pravděpodobně i prodloužení ze současných 2150 metrů až na dva a půl kilometru. To si však vyžádá dost peněz, mluví se o 1,5 miliardě korun. Stavební práce navíc razantně omezí provoz, minimálně tři měsíce tu nebude moct přistát ani jedno letadlo.

Není to tak dávno, kdy se čekalo, že se zdejšími investicemi by mohla pomoct armáda. Ostatně právě vojsku město vděčí za to, že tu na přelomu 50. a 60. let kvůli kubánské krizi vznikla zpevněná dráha. Předtím tu letadla a vrtulníky startovaly z louky. Dnes některé hlasy mluví o tom, že s příchodem vojáků, kteří mají poblíž vojenský prostor Doupov, by letiště nejen ožilo, ale navíc by se ozbrojené síly mohly na jeho provozu i finančně podílet.

Něco takového však ministerstvo obrany zatím odmítá. „Aktuálně s Karlovarským krajem jednání o společném využití letiště nevedeme,“ reaguje Jakub Fajnor z tiskového oddělení resortu. A pokračuje: „Z toho vyplývá, že případná úprava letištní plochy není zařazena do plánu investic. Přestože to není na pořadu dne, jakékoliv podrobnosti k případnému využití letiště ze strany Armády ČR jsou informace podléhající režimu utajení.“

I když se tedy může zdát, že letiště s civilním provozem a jejich problémy nemusejí obranu pálit, pravda je jiná. Stačí zmínit dva případy – Přerov a Líně u Plzně.

Když před deseti lety ministerstvo obrany uznalo, že už dále středomoravskou vrtulníkovou základnu živit nebude, přispěchaly místní samosprávy s návrhem na společné provozování. Z posádky s dopravními vrtulníky měl vzniknout aeroport se smíšeným provozem, jenž si místní představovali jako středoevropskou křižovatku pro nákladní i osobní dopravu. Co naplat, že poblíž už fungovalo brněnské i ostravské letiště. Olomoucký a Zlínský kraj společně s přerovskou radnicí založily společnost Regionální letiště Přerov.

I s vidinou půlmiliardové evropské dotace společný podnik proinvestoval mnoho milionů, ale když Brusel peníze poslal jinam a armáda definitivně provoz vrtulníkové základny ukončila, v roce 2014 zanikla i společnost Regionální letiště Přerov.

Regionální letiště

Z hlediska armády je mnohem smutnější dění okolo přístavu Líně u Plzně. Zdejší provozovatel PlaneStation Pilsen, který si areál pronajímá od ministerstva obrany, už od roku 2018 prohlašuje, že s Českými aeroliniemi usiluje o zavedení několika charterových letů. „Pokud se dohodneme, mohly by být první charterové lety odbaveny z Plzně už příští sezonu,“ tvrdil Lubomír Hrudička, ředitel letiště, předloni na podzim.

Jenže už v té době se obrana soudila o navrácení letiště. Nájemce se nechová podle smlouvy, dluží kolem 45 milionů, a navíc prý dochází k devastaci svěřeného majetku. „Pokud společnost dobrovolně areál neopustí, jedinou šancí je domoci se soudního vyklizení, o což se snažíme. Žaloba na vyklizení je podána již několik let, ale soud o ní dosud pravomocně nerozhodl, protože řízení přerušil do pravomocného vyřešení sporu o dlužné nájemné,“ upřesňuje Jakub Fajnor.

Avšak ani v okamžiku, kdy se obrana k letišti znovu dostane, tady charterové lety hned tak přistávat nezačnou. Prostor se dostal na seznam strategických lokalit. „Po dořešení soudních sporů se současným nájemcem je v zájmu armády udržet letiště Líně v síti letišť České republiky. Využití letiště pro potřeby obrany státu bylo v rámci koncepčních dokumentů schváleno vládou,“ dodává Fajnor.

Čekání na zaváhání Prahy

Rychlý pohled na česká a moravská regionální letiště dává jasný obrázek. Bez bohatého dotování nemají nárok na existenci. Ovšem kraje svým aeroportům stále věří. Třeba Václav Černý z Karlových Varů během rozhovoru v prázdné hale nezapomene zmínit osud slovenského letiště Poprad-Tatry. To se před deseti lety dostalo do obrovských potíží, ale nyní už ročně odbaví kolem sta tisíc cestujících. I díky chytré práci s linkami. Zatímco v létě se na odletové tabuli v Popradu objevují destinace v Turecku, Bulharsku a Černé Hoře, pravidelné spoje odtud celý rok létají do Londýna, Rigy a Kyjeva.

Přestože celoroční spojení s evropskými městy přidává letištím na prestiži, tím hlavním, co je drží při životě, jsou především sezonní charterové lety. A bez nich se ani jeden regionální aeroport nepohne dál. Dostatečně velké aglomerace pro udržení sezonních linek však existují jen kolem Brna a Ostravy.

I to je důvod, proč je z krajů v posledních měsících cítit zajímavé napětí, jež vyvolávají časté zprávy o tom, že provoz na pražském Letišti Václava Havla se dostává za hranu a bez chystaného – a velice nákladného – rozšíření to prostě dál fungovat nebude.

Kraje počítají s tím, že ve zlomovém momentu si cestovní kanceláře a aerolinky začnou hledat náhradní a levnější nástupní místa. Budějovice, Vary či Pardubice by se v takové konstelaci rázem mohly stát důležitými místy.

Spoléhat na to, že si pražské letiště nechá vzít své výsadní postavení, vypadá dnešním pohledem bláznivě. Regionům ale jiná možnost, než čekat na chybu těch velkých, nezbývá.

Převzato z webu Euro.cz. Autor: Ondřej Stratilík

Pravidelné novinky e-mailem