Byrokracie, konkurenceschopnost. Tato slova se stávají stále častější součástí titulků hlavních zpráv a byla jedním z hlavních témat letošního ročníku konference Česko na křižovatce.

Petr Havlík, Jan Sotona: Když jste loni představoval první teze Antibyrokratického zákona, iniciativy, která měla ulehčit podnikatelům od byrokracie a regulací, ještě tomu tak nebylo. Co se za ten rok změnilo?

Zdeněk Zajíček: Změnilo se to, že se nám realita přiblížila až nebezpečně blízko. Už nemáme čas ztrácet čas, a to jak Česká republika, tak celá Evropa. Firmy bijí na poplach, a nejen kvůli energetice nebo nedostatku pracovní síly. Hlavní brzdou je přeregulovanost a nadprodukce byrokracie. Podnikatelé nám říkají: „Chceme dělat svou práci, ale už nestačíme číst, co všechno musíme a co nového se zase chystá.“ A co je horší, v tom mumraji se už nevyzná ani stát. Proto Hospodářská komora ČR začala volat po systémové změně. A právě ta je podstatou naší iniciativy „Regulatorní a byrokratický detox“, kterou aktuálně spouštíme do její horké fáze.

Cítíme, že společenská atmosféra – nejen v Česku, ale napříč Evropou – je zralá na změnu. Změna je nejen žádoucí, je nutná.

PH, JS: V čem se Regulatorní a byrokratický detox liší od předchozích snah typu „rušení jedné povinnosti za dvě nové“?

ZZ: Liší se v tom, že jde až na dřeň. Nechceme jen ladit formuláře nebo omezit razítka. Navrhujeme, aby se každý zákon od začátku připravoval s vědomím, co přesně přidává na hřbet podnikatelům. Tabulka povinností ukáže, kdo má co dělat, jak často, pod jakou sankcí, a kdo to bude kontrolovat. Je to forma racionální disciplíny. A stejně důležité je i to, že chceme zpětně provést audit všech stávajících povinností. Máme v právním řádu desítky tisíc zákonů a stovky tisíc paragrafů, ale nemáme jasný přehled, co vlastně dnes po podnikatelích chceme. Nevědí to přesně podnikatelé, nevědí to ani specializovaní právníci, daňoví poradci a neví to ani stát. To se musí změnit. Hospodářská komora je nositelem této změny.

PH, JS: Zní to ambiciózně. Ale dá se to celé zvládnout v praxi?

ZZ: Já jsem skálopevně přesvědčen, že dá. Chce to ale dostatek vůle, odvahy a profesionality s tím pohnout. Technologie, které dnes máme, včetně umělé inteligence, umožní analyzovat existující zákony mnohem efektivněji než dříve. Samozřejmě nenahradí lidskou kontrolu, ale pomůže nám rozkrýt strukturu povinností a duplicity. Když dnes například ve dvou různých zákonech existuje ta samá hlášená povinnost, ale každý úřad ji chce v jiném formátu a v jiném termínu, což je zbytečný chaos. Pokud se nám podaří odstranit jen čtvrtinu zátěže, podle analýz to přinese úsporu až 18 miliard korun ročně. A hlavně, prostor pro růst, ne pro papírování. Nám odhodlání nechybí, rozhodně to nenecháme vyšumět.

PH, JS: Váš příměr o „podnikatelském batohu“ vzbudil velkou pozornost. Můžete ho vysvětlit blíže?

ZZ: Každý podnikatel má na zádech svůj „batoh“ povinností, které mu stát postupně naložil. A často se neví, co všechno v tom batohu je. A ještě méně se ví, co do něj stát přidává s každou další novelou zákona, nařízeními a předpisy. My chceme podnikatelům ten pomyslný batoh pomoci roztřídit a výrazně z něj ubrat. Když budeme mít přehledné tabulky povinností, můžeme každému podle oboru přesně ukázat, co se ho týká. A co víc – můžeme konečně sledovat, kdy už ten batoh váží tolik, že ho malá firma neunese. Dnes to nevíme. A právě proto podnikatelské prostředí působí na mnoho lidí jako zrádné minové pole.

PH, JS: Takže cílem není „všechno zrušit“, ale nastavit jasná pravidla?

ZZ: Přesně tak. Nechceme anarchii. Chceme řád. Ale smysluplný. Dnes často neplatí „co není zakázáno, je dovoleno“, ale spíš „nevíš, jestli to můžeš, dokud tě někdo nepotrestá“. A to je destruktivní pro každé podnikání. Antibyrokratický zákon je pokus přenést do legislativy trochu zdravého rozumu a světla. Nastavit brzdu a dát politikům i úředníkům odpovědnost za to, co podnikatelům přidávají. Ne v obecné rovině, ale konkrétně a srozumitelně.

Každý podnikatel má na zádech svůj „batoh“ povinností, které mu stát postupně naložil. A často se neví, co všechno v tom batohu je. A ještě méně se ví, co do něj stát přidává s každou další novelou zákona, nařízeními a předpisy. My chceme podnikatelům ten pomyslný batoh pomoci roztřídit a výrazně z něj ubrat.

PH, JS: Má podle vás takový návrh šanci na skutečnou politickou podporu?

ZZ: On už tu podporu má nyní. Máme za sebou analýzy, máme podporu napříč podnikatelskými svazy, máme zpětnou vazbu od odborníků z praxe. A hlavně, máme konkrétní návrh, nejen výkřik. Teď je to na politicích. My jim říkáme: „Chcete zlepšit podnikatelské prostředí? Tady je nástroj. Je to na vás. A podnikatelé to sledují velmi pozorně.“

Je to hlavní téma našich diskuzí v Hospodářské komoře, intenzivně jsme o tom diskutovali v regionech na dosavadních konferencích Kraje na křižovatce, byrokratická zátěž je problém, který na nás vždy vyskočí dominantně z šetření, která v komoře děláme. A požadavky na změnu diskutujeme i prakticky na všech bilaterálních jednáních. A nyní přecházíme od diskuzí k činům. Náš tlak na vládu a jiné státní instituce je výrazný. Hájíme zájmy svých členů.

PH, JS: Za několik měsíců jsou volby. Je podle vás opravdu správný čas na Regulatorní a byrokratický detox právě teď?

ZZ: Správný čas na odvahu je vždy. Pokud čekáme na ideální moment, nikdy nic nezměníme. My si naopak myslíme, že teď to okno pro změnu není zavřené – spíše naopak. Máme šanci domoci se od politiků jasného závazku, tedy, že najdou sílu říct, jak chtějí s přebujelou byrokracií a regulací naložit. A pokud nechtějí jít cestou, kterou navrhujeme, ať aspoň férově vysvětlí proč. To je legitimní. Ale není legitimní dělat, že problém neexistuje. Ostatní svět na nás čekat nebude. My jsme exportní ekonomikou a potřebujeme součinnost a podporu státu pro další expanzi naší produkce.

Cítíme, že společenská atmosféra – nejen v Česku, ale napříč Evropou – je zralá na změnu. Změna je nejen žádoucí, je nutná. Doba se změnila a my na to musíme reagovat. Dnes se ve světě rozhoduje o věcech, které přímo ovlivňují naši bezpečnost, hospodářskou stabilitu i konkurenceschopnost. A lidé to vnímají. Uvažují realističtěji, méně ideologicky. To vytváří prostor pro reformy, které by ještě před pár lety byly považovány za příliš odvážné.

A to nás přivádí k další podstatné věci: tohle není jen otázka českého politického hřiště. To hlavní řešení leží naopak úplně jinde, protože většina regulací, které dnes zatěžují podnikatele, nevzniká na Malé Straně, ale v Bruselu. A právě proto musí mít antibyrokratická iniciativa i evropský rozměr. Evropa nemůže sama sobě dusit svoje pozice v globální konkurenci. To by byla cesta do záhuby. Takže nestačí jen uklízet doma, když vám neustále někdo hází nové papíry do schránky zvenčí. Musíme být aktivní i na evropské úrovni. Nejen brát, ale i ovlivňovat. To je role, kterou jsme v Komoře připraveni zastat.

Podnikatelky brzdí byrokracie, málo peněz a problém skloubení práce a rodiny

PH, JS: Jakou má Hospodářská komora možnost napřímo ovlivňovat byrokracii v Bruselu? Na konci loňského roku jste tam osobně prezentoval představy českých podnikatelů o revizi Green Dealu i o tom, co by mělo být agendou nové Evropské komise. S jakou odezvou jste se setkal?

ZZ: Nemáme iluze, že otočíme unijní loď jedním vystoupením. Ale když se v Bruselu neozveme, nedostaneme vůbec nic. A my jsme se ozvali – jasně, konkrétně, za české podnikatele. Představili jsme nejen naši výzvu k revizi Green Dealu, ale i seznam priorit, které by měla příští Evropská komise promítnout do své agendy. A ohlas byl překvapivě silný. Nemusíme se podceňovat. Česká republika patří mezi středně velké země. Máme velkou průmyslovou tradici, v mnoha oborech máme velmi vysokou kompetenci, mnozí naši podnikatelé jsou kreativní a dostatečně odolní.

Zaznělo, že náš přístup je realistický, věcný a že přesně vystihuje náladu v řadě členských států. Mnozí zástupci evropských institucí nám přiznali, že podobné hlasy teď slyší čím dál častěji. Unijní regulační balíky narostly do takových rozměrů, že už to není jen otázka podnikání – ale otázka celkové schopnosti Evropy fungovat. Tím vytváříme tlak na to, aby antibyrokratická iniciativa měla i evropské pokračování. Ne jako česká výjimka, ale jako nový standard. Musíme konání evropských institucí posuzovat novou optikou reality tohoto roku, a to v globálním celosvětovém měřítku.

PH, JS: Pomáhá Hospodářské komoře v prosazování jejích návrhů i to, že Vladimír Dlouhý stojí v čele evropské podnikatelské organizace Eurochambres?

ZZ: Rozhodně ano. Pozice mého předchůdce Vladimíra Dlouhého v rámci evropského svazu hospodářských komor je přínosem nejen pro Hospodářskou komoru, ale pro všechny české podnikatele. Eurochambres je hlavní zastřešující organizace podnikatelů v Evropské unii – zastupuje více než 20 milionů evropských firem, zejména malých a středních, a je jedním z nejvlivnějších hlasů podnikatelské Evropy v Bruselu. Má přímý přístup k Evropské komisi, Evropskému parlamentu i dalším klíčovým institucím.

A my jsme v Komoře nechtěli jen přihlížet. Budujeme si tam dlouhodobě strategicky silnou pozici. Nedávno se Alena Mastantuono, která vede v naší Komoře evropskou agendu, stala místopředsedkyní Evropského hospodářského a sociálního výboru. Tedy výboru, který poskytuje odborná stanoviska k evropské legislativě z pohledu praxe, byznysu a společnosti. Tam se rozhoduje o tom, jaký názor bude mít evropský podnikatelský sektor na klíčové směrnice a nařízení.

A co je důležité říct: takto silné zastoupení – prezident Eurochambres a zároveň místopředsedkyně hlavního odborného výboru – ještě žádná postkomunistická členská země v rámci podnikatelské reprezentace neměla. Je to historická šance, jak dostat hlas českých podnikatelů k evropskému stolu. A my ji chceme využít naplno. Ne kvůli prestiži, ale protože věříme, že bez aktivního vlivu na evropskou legislativu se podnikatelské prostředí zlepšovat nebude. A už vůbec ne ve středně velké zemi, jako je Česko, pokud si o zásadní změny nezačne říkat sama.

Vysoké náklady na zaměstnance a byrokracie: To jsou největší výzvy pro firmy na rok 2025

PH, JS: Evropské hospodářské politice se letos v dubnu věnovalo i hlavní diskuzní fórum – konference Česko na křižovatce. Letos nesla podtitul Evropa na křižovatce. Proč jste zvolili právě tohle téma a jaký signál podle vás akce vyslala?

ZZ: Evropské téma jsme zvolili záměrně. Hlavní výzvy, které dnes před námi stojí – bezpečnost, energetika, konkurenceschopnost – už dávno nejde řešit jen v národním rámci. Svět se změnil. Válka na Ukrajině a nové geopolitické střety nás postavily do situace, kdy musíme přehodnotit způsob, jak Evropa funguje. Starý pocit bezpečí a relativní jistoty je pryč. Staré spojenectví s globálními hráči nefunguje jako dříve. Evropa se musí rozhodnout, jestli bude jen trhem, nebo i strategickým aktérem, jestli bude vytvářet aktivní a motivující prostředí pro vlastní výrobu a vývoz, anebo bude jen přihlížet dravým konkurentům, zejména z Asie.

Konference Česko na křižovatce k tomu jasně přispěla. Zaznělo, že pokud chceme obstát, potřebujeme pro myšlený, stabilní rámec pro strategické investice. Ne jednorázová řešení, ale dlouhodobou strategii. Většina účastníků se shodla na tom, že klíčovou roli by měla hrát Národní rozvojová banka. Aby ale tuto roli mohla reálně plnit, musí mít silnější kompetence: řídit projekty, spravovat evropské fondy, nastavovat jednotná pravidla a spolupracovat s komerčním sektorem. Musí výrazně posílit svůj tým. Samostatnou otázkou je dostupnost finančních prostředků pro investice do dalšího rozvoje a inovací. To je téma, které pravidelně probíráme na všech úrovních.

Současně jsme upozornili, že evropské prostředky nesmíme dál tříštit na desítky podružných programů. Potřebujeme je koncentrovat do jednoho, dvou národních fondů s jasně definovanými strategickými prioritami – energetika, dopravní infrastruktura, digitalizace, obrana. Příkladem může být Polsko, které velkou část evropských peněz investovalo právě do masivního rozvoje železniční a silniční sítě. Díky tomu zrychlilo propojení regionů a zlepšilo ekonomické podmínky v celé zemi. To není náhoda nebo štěstí, ale strategický přístup k investicím.

A to je hlavní vzkaz, který chceme vyslat: žijeme v době, kdy si už nemůžeme dovolit rozptylovat se zbytečnostmi. Potřebujeme se soustředit na to podstatné – na bezpečnost, konkurenceschopnost, technologický rozvoj. Ne kvůli sobě. Ale kvůli těm, kteří přijdou po nás. Aby jednou nemuseli řešit, co jsme měli udělat, a ne udělali. My si tuto odpovědnost zcela uvědomujeme.

PH, JS: Na konferenci zazněla jak od vás, tak od premiéra Fialy silná podpora plánu nasměrovat velkou část strategických investic do obrany. Opravdu věříte, že je to oblast, která má v Česku z hlediska budoucnosti takový potenciál?

ZZ: Ano, a neopíráme se jen o intuici nebo aktuální atmosféru. Hospodářská komora si nechala zpracovat po drobnou analytickou studii, která na to dává jednoznačnou odpověď: ten potenciál tu skutečně je. A není malý. Obranný průmysl v Česku dnes generuje 1 % HDP, exportuje do 98 zemí světa, ale přesto nevyužívá ani zdaleka svůj potenciál. Proč? Protože historicky chyběly systematické investice, především do výzkumu, vývoje a strategických kapacit. Výsledkem je, že většina obranného rozpočtu směřuje na nákupy, ale jen zlomek na to, co by z obrany mohlo udělat motor domácí ekonomiky. A to chceme změnit.

Obrana není jen o armádě. Je to průřezový investiční rámec, který zasahuje do všech osmi strategických priorit Hospodářské komory – od strojírenství a dopravy přes kyberbezpečnost a digitální infrastrukturu až po inovace, kvalifikovanou zaměstnanost a regionální rozvoj. Má silný ekonomický multiplikační efekt. V některých projektech každá investovaná koruna generuje 3,2 koruny jinde v ekonomice.

A hlavně: obranný průmysl je obrovským akcelerátorem inovací. Tohle není jen teorie, podívejme se na Izrael. Tamní výzkum financovaný armádou vedl ke vzniku celých odvětví v civilním sektoru: od kyberbezpečnosti přes autonomní systémy až po zdravotnickou diagnostiku. Armádní technologie se přenesly do byznysu, startupů i veřejných služeb.

A to samé může nastat i u nás. Máme know‑how, techniky i vývojáře. Chybí ale stabilní systémová podpora a jasné rozhodnutí, že větší část obranných investic musíme nasměrovat do výzkumu, vývoje a inovací u nás doma. A nejen na nákupy hotových systémů ze zahraničí.

Pokud chceme, aby z obrany vznikl skutečný motor ekonomiky, musíme dávat prostor našim firmám, univerzitám a vývojovým centrům. Nečekat, až nám někdo něco prodá, ale být u toho už ve fázi navrhování, testování a výroby. Tam vzniká skutečná přidaná hodnota. A právě tam, ve schopnosti vyvíjet vlastní technologie, se rozhoduje, jestli budeme strategicky soběstační, nebo trvale závislí.

Jsem proto rád, že od premiéra Fialy na konferenci zazněl jasně deklarovaný úmysl zvýšit razantně podíl investic do výzkumu, vývoje a inovací v obranném průmyslu. Protože to je opravdu oblast, ve které dlouhodobě zaostáváme. Podle dostupných dat jsme v rámci EU 25. ze 27 zemí v poměru výdajů na obranný výzkum a vývoj vůči celkovým obranným výdajům. To je pozice, která je pro zemi s průmyslovou tradicí, jakou má Česko, naprosto neudržitelná.

PH, JS: Jaké poselství chcete tlumočit členům Hospodářské komory?

ZZ: Jsme jeden tým. Máme vizi a plán a máme partnery, s kterými máme společný zájem posouvat věci dopředu. Tvoříme množinu zkušených a odhodlaných lidí, kteří reprezentují české podnikatelské prostředí. Jsme si vědomi naší bez nadsázky historické odpovědnosti. Svět je v pohybu a nastavují se nová pravidla možná na dalších padesát nebo sto let. Není čas ztrácet čas. Nebo jinak řečeno: „Kdo? Když ne my! Kdy? Když ne teď!“

Převzato z časopisu Komora. Autoři článku: Petr Havlík, Jan Sotona