Zavlažovací systémy jsou ještě dědictvím ze sovětské éry a vyžadují opravu. Kvůli špatnému stavu závlahových systémů se voda, která protéká potrubím, vypařuje nebo vytéká v některých místech dříve, než se dostane na pole a do sadů.
Problém se závlahovou vodou se stává v období setí stále důležitějším, a to především v jižních oblastech Kazachstánu, kde je největší sucho, a kde je značná část populace žijící ve venkovských oblastech a je zaměstnána v zemědělství.
V posledních dvou desetiletích se ztráty vody udržely v rozmezí 11–16 %. Kazachstánu se zatím nedaří „rehabilitovat“ systém zavlažování, i když finanční prostředky k tomu má. Kazachstán obdržel minimálně dvě velké půjčky od Asijské rozvojové banky (ADB) a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD). Obě půjčky byly zaměřeny na modernizaci závlahového systému a podporu efektivního využívání vody.
Zároveň stojí za zmínku, že problém se ztrátou vody není kritický jen v Kazachstánu. U sousedního Kyrgyzstánu, který je často nazýván vodárenskou věží střední Asie, je situace ještě horší. V Kyrgyzstánu se ročně ztrácí v průměru 25 % veškeré odebrané vody.
Kazachstán po nepokojích? Ekonomiku čekají změny
Cukrovarnický průmysl je nedostačující
Dne 14. července 2022 proběhlo jednání vlády, na kterém kazašský prezident Kassim-Žomart Tokajev zkritizoval práci příslušných orgánů kvůli situaci s cukrem. Prezident prohlásil, že z dříve vybudovaných sedmi cukrovarů dnes fungují v zemi pouze čtyři (v regionech Almaty a Zhambyl), které jsou však funkční pouze z jedné třetiny.
Ministerstvo zemědělství přitom plánuje zvýšit podíl řepného cukru šestkrát, a to do roku 2026 (ze 7 na 43 %). Za poslední čtyři roky se však plocha cukrové řepy snížila o třetinu, zdůraznila hlava státu. 90 % populace je závislá na dováženém cukru.
Prezident Kazachstánu pověřil tedy vládu, aby urychleně vypracovala samostatný projekt na rozvoj cukrovarnického průmyslu. Cílem má být výrazné snížení dovozní závislosti u cukru a postupný přechod k soběstačnosti.