Pak si zkusil test EQ. Výsledek byl ještě lepší – alespoň do chvíle, než si uvědomil, že vysoká empatie sice pomáhá chápat druhé, ale často vede k tomu, že člověk přestane chápat sám sebe.

Trvalo mu roky, než pochopil, že problém neleží v myšlení ani v cítění, ale v přechodu mezi nimi – v té křehké chvíli, kdy se z úmyslu má stát čin. A právě tam se rodí (nebo umírá) většina našich rozhodnutí.

Jak si budovat mentální odolnost a proč skvělý lídr funguje jako dirigent

Všichni jsme slyšeli o IQ a EQ. Jedno ukazuje, jak přemýšlíme, druhé, jak prožíváme. Ale pokud jde o práci, vztahy nebo rozhodování, samo nestačí ani jedno. Protože problém většiny neúspěchů neleží v nedostatku inteligence, ale v nedostatku schopnosti rozhodnout se dobře ve správný čas a rozhodnutí uvést v život. A právě to měří WQ – Winners’ Quotient.

Když chytrost a empatie nestačí

Mnoho lidí s vysokým IQ dělá nepochybně i hloupá rozhodnutí. A lidé s vysokým EQ zase často rozumí všem emocím, ale někdy potlačí ty vlastní. Inteligence sama o sobě nechrání před zkratem, který vzniká mezi tím, co víme, a tím, co uděláme.

Rozdíl mezi znalostí a činem je často větší, než si chceme připustit. Každý z nás zná situaci, kdy přesně ví, co by měl udělat – ozvat se klientovi, dokončit úkol, říct pravdu, ale stejně to neudělá. V tu chvíli nerozhoduje IQ ani EQ, ale právě WQ. Schopnost překlenout propast mezi věděním a činem, mezi úmyslem a akcí.

Lídři se proto stále častěji ptají, proč někteří lidé s průměrnými výsledky ve škole dokážou vést týmy, rozvíjet firmy a zvládat krize, zatímco jiní s akademickými tituly zůstávají paralyzováni u Excelu. IQ a EQ jsou ingredience. Ale kvalitu rozhodování určuje to, jak s nimi člověk zachází. A tady se ukazuje první rozdíl mezi „chytrým“ a „moudrým“ člověkem. Chytrý vidí detaily, empatický chápe souvislosti. WQ pomáhá obojí spojit.

Co je WQ

WQ – Winners’ Quotient je schopnost spojit rozum, emoce a zkušenost do smysluplného rozhodnutí. Měří, jak se člověk rozhoduje v reálných situacích, pod tlakem, při změně, v týmu, v konfliktu nebo v prostředí plném nejistoty.

WQ nehodnotí, zda je člověk dobrý, nebo špatný, ale jak se chová, když neexistuje správná, či jednoznačná odpověď. Pomáhá rozpoznat, jaký má člověk vztah k riziku, jistotě, změně a odpovědnosti. Jinými slovy, jak zvládá sám sebe ve chvílích, kdy se láme chleba.

Tam, kde IQ a EQ končí, WQ začíná. Protože nestačí vědět a cítit, je potřeba pochopit sebe v kontextu. WQ ukazuje, jak člověk přemýšlí, jaké má rozhodovací vzorce, kde riskuje příliš a kde se naopak bojí pohnout. Díky tomu se dá lépe porozumět nejen jednotlivci, ale i dynamice týmů.

Příklad z praxe

Jedna firma, která měřila WQ svých týmů, zjistila, že nejvyšší výkon nemají lidé s nejvyšším IQ, ale ti, kteří dokážou rychle a přiměřeně reagovat na změnu. Zatímco někteří analyticky přemýšleli tak dlouho, až jim ujel vlak, jiní s nižším IQ, ale vysokým WQ stihli naskočit, protože rozpoznali příležitost včas.

Zajímavé bylo, že tito lidé měli zároveň vyšší úroveň důvěry ve vlastní úsudek. Nečekali, až jim někdo potvrdí, že mohou jednat – prostě jednali. A právě tato schopnost rozpoznat okamžik a převzít odpovědnost odlišovala úspěšné od průměrných. Rozhodovací kvalita tedy není v tom, kdo má víc informací, ale kdo je umí smysluplně použít.

Proč na tom záleží

Rozhodnutí děláme neustále, co delegovat, koho přijmout, kdy odejít, kdy zůstat. Každé z nich formuje výkon, vztahy i kulturu firmy. A stejně jako se nedá řídit auto jen podle ukazatele rychlosti na tachometru, nedá se řídit tým jen podle IQ testů nebo intuice.

Ve firmách s vysokým WQ mají lídři tendenci méně hasit požáry a více předcházet jejich vzniku. Místo reaktivního stylu vedení přecházejí do strategického režimu, lépe čtou situace, rozpoznávají signály a zvládají tlak bez chaosu. To je dnes konkurenční výhoda, kterou tak nějak nelze snadno okopírovat. Je nepřenositelná, vzniká v kontextu.

WQ pomáhá předvídat kvalitu rozhodování. Neříká, kdo je „šikovnější člověk“, ale kdo se umí lépe zorientovat, přizpůsobit a zvládnout složitost. Jinými slovy, kdo umí být klidný, když ostatní ztrácejí hlavu.

WQ v době AI

Umělá inteligence zvládne během vteřiny zanalyzovat milion dat, ale stále neumí rozhodovat s ohledem na lidské hodnoty, intuici a kontext. Člověk s vysokým WQ naopak dokáže propojit data, zkušenost i intuici do celku, který dává smysl.

Zatímco AI umí odpovědět na otázku „co se děje“, WQ odpovídá na otázku „co s tím udělám já vzhledem ke mně, k ostatním a k tomu, co se děje“. V éře algoritmů a automatizace se tak právě schopnost kvalitního lidského rozhodování stává tím, co nás odlišuje od strojů. A právě to je dovednost, která bude rozhodovat o vítězích – nejen na trhu práce, ale i v osobním životě.

Pokud máš pocit, že stojíš před důležitým rozhodnutím a nevíš, jestli převáží logika, emoce nebo instinkt, zeptej se takhle. Rozhoduji se proto, že je to správné, nebo proto, že se toho bojím? WQ pomáhá ten rozdíl poznat. A jakmile ho poznáš, rozhodování přestane být náhodou a stane se vědomou volbou.

A možná zjistíš, že většina chyb, kterých lituješ, nevznikla z neznalosti, ale z odkládání. Protože jsi sice věděl, co máš udělat, ale neudělal to. WQ tě učí, jak ten krok udělat včas bez iluzí, ale s respektem k sobě.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Milan Pavelka