Po dlouhém období prudce rostoucích cen a politické i hospodářské nejistoty se Turecko od loňského roku nacházelo na cestě ke stabilizaci. Vláda začala prosazovat ortodoxní ekonomický program, který se pozitivně odrazil v klesající míře inflace, snižujících se úrokových sazbách či rostoucím přílivu zahraničních investic, úspěšně se zotavovaly státní dluhopisy i akciový trh.

Pozitivní trend dostal těžký úder letos v březnu, kdy turecké úřady zadržely populárního starostu metropolitní oblasti Istanbulu Ekrema Imamoglu (a desítky dalších osob). Zatčení přední opoziční osobnosti vyvolalo největší protivládní protesty za poslední desetiletí a současně způsobilo prudké otřesy na finančních trzích a v ekonomice celkově.

ExportMag.cz: Omán a jeho ekonomika možná ještě všechny překvapí

Turecká měna oslabila na rekordní minimum 42 tureckých lir za 1 USD, tj. o téměř 15 %. Nárůst devizových vkladů, očištěný o paritní efekt, dosáhl během jediného měsíce 8,8 mld. amerických dolarů, z toho 3,8 mld. USD představovaly vklady fyzických osob, zbytek připadl na firmy. V důsledku snahy centrální banky o udržení stability finančních trhů klesly devizové rezervy v březnu 2025 o asi 25 miliard USD.

Krátkodobé úrokové sazby komerčních úvěrů se zvýšily z průměrných 42–43 % na 52–53 %, přičemž některé sazby dosahovaly až 60 %. Prudce klesla istanbulská burza cenných papírů, index ISE 100 ztratil na vrcholu propadu více než 16 %, čímž akcie zažily svůj nejhorší týden od globální finanční krize v roce 2008. Zvýšily se také rizikové prémie CDS (o více než 30 %), což negativně ovlivňuje náklady Turecka na mezinárodní zadlužení.

V důsledku prvotního šoku se objevily předpovědi možných závažných dlouhodobých dopadů, jako jsou dramaticky vyšší směnné kurzy, opětovně rostoucí míra inflace, vyšší úrokové sazby, zpomalení ekonomického růstu a zvýšení nezaměstnanosti. Panovaly obavy, že banky budou čelit výrazně zvýšeným nákladům na refinancování, mezinárodní investoři omezí své aktivity, což způsobí další odliv kapitálu, zhorší problémy s likviditou a ohrozí stabilitu celého finančního systému.

Jako velmi zranitelné byly vnímány obory závislé na zahraničním obchodu, kvůli možné zesílené opatrnosti obchodních partnerů a zvýšeným nákladům na zajištění realizace exportu, sektor nemovitostí s ohledem na jeho značnou závislost na zahraničních investorech a také cestovní ruch coby jedno ze zásadních odvětví turecké ekonomiky. Mnoho tureckých firem veřejně deklarovalo, že bude muset přehodnotit rizika, pozastavit plánované investice a snížit rozpočty.

Strach o investory

Turecké úřady prakticky okamžitě podnikly řadu kroků k uklidnění situace. Ministr financí Mehmet Simsek deklaroval, že učiní veškerá nezbytná opatření k posílení finančních trhů. Spolu s guvernérem turecké centrální banky Fatihem Karahanem potvrdili předchozí závazek k zachování politiky příznivé pro investory, kterou v posledních dvou letech Turecko provádělo, aby se zabránilo výprodeji turecké liry.

Centrální banka neprodleně zvýšila úrokovou sazbu pro krátkodobé úvěry na 46 %. Současně přistoupila k výprodeji cizích měn, aby uspokojila rostoucí poptávku po devizách a zabránila prudkému nárůstu směnných kurzů. Turecký úřad pro kapitálové trhy zakázal „prodej nakrátko“ a sázky na další pokles cen. Zároveň zmírnil zpětné odkupy akcií, aby znovu motivoval investory, kteří se v posledních letech obraceli na akciový trh s cílem ochránit svůj majetek před vysokou inflací (aktuálně se pohybuje kolem 39 %).

Na černé scénáře nedošlo

Hodnotit plný ekonomický a politický dopad Imamogluova zatčení je zatím předčasné. Nicméně po dvou měsících se jeví, že ekonomické otřesy by mohly být relativně omezené jak v čase, tak i rozsahu. Zdá se, že dosavadní reakce tureckých úřadů, zejména pak aktivity tureckého ministra financí a centrální banky, zafungovaly.

Celkové oslabení turecké měny vůči USD dosáhlo výše cca 5 %, což v tureckém kontextu nepředstavuje až tak dramatický výkyv. Stabilizovaly se rovněž turecké dluhopisové a akciové trhy. Základní úroková sazba se pravděpodobně bude moci v průběhu následujících měsíců vrátit na klesající trajektorii, kde se nacházela od druhé poloviny roku 2024. Turecký cestovní ruch nezaznamenal žádný citelný dopad, neboť domácí politická nejistota z pohledu zahraničních návštěvníků nejspíše nepředstavuje ohrožení jejich osobní bezpečnosti.

Zda se březnové události znatelně negativně promítnou do výsledků zahraničního obchodu, bude jasné až v delším časovém horizontu, nicméně aktuálně tomu nic nenasvědčuje. Vliv na aktivity českých firem na tureckém trhu by tedy měl být v tomto smyslu zanedbatelný.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Ankaře (Turecko). Autor: Roman Seidl, ekonomický diplomat.