Píše se rok 2018 a na konferenci ISSS na stánku společnosti VITA společně diskutují o architektuře digitalizace stavebního řízení a územního plánování (DSŘ ÚP) Jakub Michálek a Zdeněk Zajíček. Tehdy poprvé padlo, že to, co nejvíce chybí pro rychlejší a efektivnější stavební řízení a územní plánování, je transparentní sdílení dat v reálném čase mezi všemi dotčenými úřady a úředníky, architekty, stavebníky, účastníky řízení, vlastníky a správci dopravní a technické infrastruktury a dalšími, kteří taková data potřebují.
Tehdy bylo identifikováno, že takovými údaji jsou:
- údaje o poloze a průběhu sítí dopravní a technické infrastruktury, a proto vytvoření centrálního úložiště těchto dat v podobě soustavy krajských digitálních technických map (DTM) a centrální digitální mapy veřejné správy (DMVS);
- údaje o územních a regulačních plánech, které platí v místě stavby, aby bylo na první pohled jasné, zda záměr je, nebo není v souladu s takovými plány, a proto vznik centrálního úložiště územních a regulačních plánů – územně pláno vacích dokumentů;
- údaje o projektové dokumentaci stavby, a proto centrální úložiště elektronických dokumentací, kde ze začátku budou sice stavební projekty v pdf formátu, které ale budou moci po přijetí zákona o BIM přejít do digitálních dvojčat;
- údaje o všech vydaných rozhodnutích, po voleních, kolaudacích, stanoviscích a dalších právně závazných dokumentech vztahujících se ke stavbě, a to včetně souvisejících dokumentů vyhotovených ve všech informačních systémech státu;
- a proto byl všeobecný souhlas se vznikem centrálního úložiště dokumentů ze všech systémů stavební správy, kde bylo, je a bude o stavbě plánované nebo existující rozhodováno.
Sdílení dat jako základ funkčních efektivních informačních systémů
V té době experti skutečně mluvili o datových úložištích, které se pak do stavebního zákona propsaly jako samostatné systémy s dalšími funkcionalitami. Podstata však zůstala stejná až do současné doby – potřeba sdílet data o plánované nebo existující stavbě v reálném čase mezi všemi, kteří tyto údaje potřebují. Už v této době se mluvilo o tom, že data by měla z těchto datových úložišť být k dispozici i pro další subjekty, které je potřebují pro svoje agendy, například složky Integrovaného záchranného systému (hasiči, zdravotníci, policisté, vojáci), které jedou k zásahu při požáru, hrozbě výbuchu plynu, ohrožení života lidí, povodních nebo jiných živelních katastrofách nebo bohužel i násilných či teroristických činech.
Tyto složky dodnes v některých částech republiky nemají online přístup k údajům o průběhu sítí, nevědí, kde jsou hydranty na vodu, kde uzávěry plynu nebo kde přesně vede kanalizační stoka. Ale často ani nevědí, kde jsou v kancelářském domě únikové východy, kolik jich je, kde jsou výtahy a zda jsou na pístu nebo na laně, kolik je v domě oken a v jakých patrech, z jakého materiálu je dům postaven a jakou má odolnost, k jakému účelu byl kolaudován a k jakému je fakticky užíván. Sdílení dat a všech údajů o stavbách a jejich bezprostředním okolí nejen pro účely vydání stavebního povolení, to byl důvod vzniku samostatných informačních systémů, respektive datových úložišť.
Aby mezi sebou uměly tyto systémy komunikovat, musel být doplněn celý systém o takzvané rodné číslo stavby. Tím by bylo zaručeno, že ve všech systémech bude stavba jednoznačně identifikovatelná a rychle dohledatelná. Proto byl navržen informační systém identifikačního čísla, které v sobě mělo obsahovat klíčové údaje – v jaké obci stavba stojí, o jaký typ stavby se jedná (škola, garáž, rodinný dům, obchodní centrum, silnice…) a další údaje, které by dokázaly poskytovat online statistické údaje o stavbách v ČR.
Díky tomu bychom na jedno kliknutí například věděli, kolik a kde v ČR máme škol. Věděli bychom, kolik máme kancelářských budov v městských částech Prahy, kolik je univerzitních budov v Brně, kolik je výrobních objektů v Ostravě nebo bytových domů v Liberci, Plzni či Karlových Varech. To všechno by dokázaly poskytnout tyto klíčové informační systémy dohromady. A samozřejmě by umožňovaly vést efektivněji územní a stavební řízení.
Chytrý systém eliminuje administrativu i chyby
K tomuto základu měl být podle prvotních diskuzí doplněn nový portál stavebníka, který by těm, kteří chtějí připravovat stavbu a stavět, umožňoval vstupovat do přehledného pracovního prostoru – úložiště, kde by si mohli svoji žádost o vydání stavebního povolení připravit a sdílet se svými architekty a projektanty všechny důležité dokumenty a informace o budoucí stavbě. Portál měl umožňovat nejen přístup do osobní zóny přes důvěryhodný identifikační prostředek (například bankovní identitu), ale také sdílení dalších dat s ostatními informačními systémy veřejné správy, aby se stavebníkovi automaticky do interaktivní ho elektronického formuláře předvyplnily údaje z registru obyvatel, z registru územní identifikace, adres a nemovitostí, z katastru nemovitostí.
Měl umožňovat samozřejmě také odeslání žádosti o vydání stavebního povolení přes systém datových schránek s tím, že by se už neposílaly velké objemné soubory (projektová dokumentace, rozhodnutí, kopie územního plánu či obrázek po vrchové situace nebo průběhu sítí), protože by se v žádosti odkazovalo na aktuální údaj v příslušném datovém úložišti. Proč takto? Protože v průběhu projednávání žádosti do vydání stavebního povolení může kdykoli dojít ke změně údajů a rozhodovat se musí vždy a v každém okamžiku se znalostí aktuálních údajů. Proto se počítalo s tím, že při jakékoliv změně údajů v základních úložištích a in formačních systémech DSŘ ÚP dojde k automatické notifikaci, k upozornění, že se údaje aktuálně změnily a je potřeba na změnu reagovat nebo s ní v dalším řízení počítat.
Centrální systém pro úřady
V neposlední řadě se plánoval nový centrální systém pro práci úředníků, který měl nejen umožňovat jejich snazší práci při přijetí žádosti o vydání stavebního povolení, ale také při zpracování návrhu rozhodnutí, vydání tohoto rozhodnutí a jeho odeslání účastníkům řízení. Jejich práce v systému měla být ulehčena tím, že by měli přístup do centrálních datových úložišť DSŘ ÚP, aby mohli se stavebníky, architekty, projektanty a všemi úřady, které vydávají svá rozhodnutí a stanoviska, sdílet online údaje o povolované stavbě. Úředníci sice takové systémy dávno měli a docela dobře jim sloužily, jen to nebyly systémy centrálně provozované z úrovně MMR či centrálního stavebního úřadu, o kterém se už v roce 2018 uvažovalo, že by měl vzniknout.
Výhoda centrálně provozovaného systému byla hned v několika ohledech. Možnost sledovat ze strany MMR či centrálního stavební ho úřadu průběh jednotlivých stavebních řízení po celé republice, možnost kontroly dodržování zákonnosti, možnost sjednocovat praxi a přístup stavebních úřadů po celé republice tak, aby rozhodování stavebních úřadů bylo předvídatelné a srozumitelné. A konečně i to, aby se našly úspory na straně státu i samospráv při provozování systémů podporujících činnost stavebních úřadů. Tak vznikal koncept DSŘ ÚP. To byly skutečné motivace. To měl být konkrétní a dosažitelný cíl, o kterém se diskutovalo a získávalo pro něho podporu napříč klíčovými cílovými skupinami.
Kdo za co může?
A proč ten úvod s Jakubem Michálkem na stánku společnosti VITA? Inu, již tehdy v roce 2018 bylo před svědky řečeno, že do budoucna se nepočítá s žádným distribuovaným informačním systémem na obcích a městech, ale že musí vzniknout jeden centrální systém spravovaný z úrovně státu. A po přijetí novely stavebního zákona v roce 2019, respektive 2020, to bylo dáno černé na bílém, transparentně a dostatečně dopředu všem, kteří se chtěli o zakázku na dodání centrálního informačního systému pro stavební úřady ucházet.
Kdyby byl dnes vyvinutý nový informační systém pro úředníky, s nímž se od prvopočátku počítalo, kdyby skutečně fungoval, měl všechny nezbytné funkcionality, byl otestovaný a kdyby došlo k řádnému proškolení všech uživatelů, pak by určitě nikdo nevolal po využití toho starého, byť dosud funkčního a spolehlivého. Nejsou žádné temné síly v pozadí, není snaha vrátit společnosti VITA ani komukoliv jinému původní zakázky. Je jen pragmatická úvaha, že pokud něco funguje a není to nahrazeno něčím, co by bylo alespoň stejně dobré, anebo prokazatelně lepší, a dokonce i očekávaně levnější, tak je prostě lepší dočasně pracovat s tím, co je, co funguje a s čím úřady pracovat umí.
Za nedodání toho nového funkčního informačního systému pro úředníky nemohou ani úředníci, ani společnost VITA, a dokonce ani Zdeněk Zajíček. Odpověď na otázku, kdo za co může, nechť si dá každý sám. Kdo chce znát pravdu, snaží se ji najít a poznat, ověřit si skutečnosti a podle toho si udělat svůj vlastní názor. Kdo chce věřit konspiračním teoriím, spiknutí, temným silám v pozadí, ten žádnou pravdu a důkazy nepotřebuje.