Relativně pozitivní čísla z kraje roku jsou minulostí, ekonomika se obává zítřka

Není to tak dávno, kdy jsme jásali, že průmysl oživuje, leden 2021 vykázal oproti lednu 2020 růst o téměř celý procentní bod. Všichni si pochvalovali, že průmysl je v ještě lepší kondici, než jsme doufali.

Tempo výroby se zdálo být stejné jako před pandemií, rostl export. Podzim však přináší ne zrovna příjemné zjištění: budoucnost není zdaleka tak růžová, jak si mnozí mysleli.

Ilustrační foto

Pandemická krize, zdá se, pominula. „Světová ekonomika se postupně staví opět na nohy. Z USA přicházejí zprávy o známkách výraznějšího oživení, ekonomický vývoj v Asii je příznivý již delší dobu a západní Evropa hlásí pozitivní data především z oblasti průmyslu. Ke vzkříšení sektorů služeb či obchodu by mělo dojít koncem jara spolu s postupným zlepšováním pandemické situace. Vývoj světové ekonomiky by se pak měl dále zlepšovat ve druhé polovině letošního roku. To vše samozřejmě za předpokladu, že se pandemická situace na podzim opět nezhorší,“ napsal Radek Novák, analytik České spořitelny.

A skutečně, už na konci jara statistici vykazovali oživení a vše vypadalo na úspěšný restart. Experti tvrdili, že od druhého čtvrtletí se česká ekonomika vrátí na růstovou dráhu, což mělo souviset s příznivější epidemickou situací ve světě i s celkovým zlepšením podnikatelské a spotřebitelské nálady a růstem domácí i zahraniční poptávky.

Ale situace není nikterak lepší, protože na ekonomiku dopadají již nyní poměrně tvrdě důsledky rozkolísaného světa. Environmentální tlaky Evropské unie, globální geopolitické vlivy, importovaná i tuzemská inflace, totální nedostatek pracovní síly. To je čtverný nelson, který dusí nejen českou ekonomiku. Ta v důsledku výše uvedených faktorů stojí tváří v tvář problémům, které zdaleka nemusí být jen krátkodobé.

V té vaničce je dítě

Green Deal jitří vášně již nějaký čas, a přestože Evropská komise i Evropský parlament stojí pevně na svých hyperambiciózních pozicích, realita dává za pravdu spíše umírněným názorovým proudům. Otázka je, jestli není pozdě a jestli je šance pootočit kolem a korigovat dříve vytyčený směr, který může mít fatální dopady. Respektive, už je má, jak ukazuje (ne)čekaný růst cen energií, který je jednoznačně přímým důsledkem špatně vedené energetické politiky, řízené sice dobrými úmysly, s ohledem k planetě, ale poněkud bezohledně k realitě.

Environmentální odpovědnost nikdo nezpochybňuje, nicméně je třeba být obezřetný a nevylít s vaničkou i dítě. V sázce je nejen konkurenceschopnost evropské ekonomiky, ale celková životní úroveň. A dnešek ukazuje, že na mnoha hřištích již Evropa prohrává. V řadě odvětví jsou evropské země závislé na dodávkách z Asie ne proto, že je to levnější, ale prostě proto, že schopnost vyrobit řadu produktů tady na kontinentu již dávno atrofovala.

A riziko, že se tento jev prohloubí, není jen hypotetické. Tlak na úspory a čistou výrobu, bude-li příliš silný, může řadě firem zlomit vaz. Proto přijetí předprázdninového balíčku Fit for 55 bylo mnohem rozporuplnější, než Evropská komise čekala.

Cíle udržitelného rozvoje

Z Goliášů budou Davidové

Problémem je, že nejohroženější jsou ty firmy, které mají být tahouny zítřka. Ty, které navíc mají lví podíl na tvorbě národního bohatství. Patří do segmentu malých a středních podniků, mají evidentní růstový potenciál, ale ještě nemají tak silné kořeny, aby přestály zemětřesení. A k zemětřesení se schyluje. Velcí ho patrně ustojí, příkladem budiž současná situace v automobilovém průmyslu.

Mladoboleslavská značka dvou či tříměsíční (po)zastavení nejspíš přežije, otázkou je, zda ho dokážou přežít všichni ti, co jsou na ni napojeni. A kteří v součtu znamenají pro české HDP víc než oněch škodováckých pět procent. A úděl malých není bez problémů a strastí ani v mezinárodním měřítku. Přičemž měřítko malosti je velmi proměnlivé. A především relativní.

Jinými slovy, i velcí se mohou stát malými. Již několik let je přece zjevné, že světové rozložení sil se mění. Někdejší evropskou a americkou dominanci střídá asijská, jejíž trh reprezentuje přibližně čtyři miliardy spotřebitelů, zatímco evropský trh je desetinový. Asijské firmy jsme velmi rychle naučili výrobě takřka všeho, dokonce i v dostatečné kvalitě. A pandemie ukázala, že dlouhé globální řetězce jsou velmi rizikové.

Ilustrační foto

Bezcenné peníze

Do hry vstupují finance. Ekonomika je potřebuje, ekonomika je produkuje. Současný svět se však na hodnotu peněz jaksi nemůže spolehnout. Existuje vůbec? A co ji určuje? Zásoba peněz stoupá, jejich kupní síla úměrně tomu klesá. Jakkoliv se mnozí snaží alespoň trochu rozumně vysvětlit takové pojmy, jako jsou například záporné úroky či importovaná inflace, logiku vlastně nemají.

Stejně jako logiku nemá fakt, že vlády nejprve vyberou daně, aby je pak blahosklonně a s očekáváním patřičného vděku vracely ve formě kompenzací a dotací čehokoliv a komukoliv. Kdo vidí logiku v tom, že vlády tímto způsobem posilují své mocenské pozice a vliv, plete si logiku s účelovostí. A příklad emisních povolenek či tuzemský penzijní systém jsou důkazem, že je to cesta špatným směrem.

Transformaci potřebuje společnost

Řešením má být transformace průmyslu. Digitalizace a robotizace vyřeší fatální nedostatek pracovních sil a také zvýší odolnost firem pro časy krizí. Podle průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR chtějí firmy do nových technologií investovat více. Obecně na tom není nic špatného, nové technologie rozhodně nelze opomíjet a jejich zavádění je nutno podporovat. Ale je dobré mít na paměti, že nejsou samospásné.

Zmíněný průzkum například přinesl zjištění, že digitalizace je cesta ke zvyšování přidané hodnoty. Můžeme si to myslet, ale je to vysoce nepravděpodobné. Odpověď nabízí Stan Shih a jeho usměvavá křivka. Ta jednoznačně ukazuje, že přidaná hodnota vzniká především ve výzkumu a vývoji a pak v obchodě a marketingu. Zatímco digitalizace a robotizace se většinově týká především samotné výroby, jejíž přínos k přidané hodnotě je ovšem v podstatě marginální.

A podobně diskutabilní je i přínos digitalizace a robotizace v oblasti pracovních sil. Na první pohled je ten přínos zjevný, robotickou linku obsluhuje jediný operátor a zastane práci desítky někdejších pracovníků. Povětšinou jde o pozice s nízkou kvalifikací. Na druhou stranu, robotická linka si pro svůj provoz a údržbu žádá vysokou kvalifikaci jiných pozic. Což s ohledem na tristní stav tuzemského pracovního trhu už tak optimistické není.

Ilustrační foto

Evropa posiluje byrokracii

V květnu tohoto roku přijala Evropská komise aktualizovanou verzi průmyslové strategie Evropské unie. Ta má evropské ekonomice pomoci zvýšit konkurenceschopnost. Aktualizace vyzdvihuje tři oblasti: Posílení odolnosti jednotného trhu, Řešení strategických závislostí Evropské unie a konečně i Zrychlení dvojí transformace. V součtu to znamená jediné, potvrzení environmentálního tlaku a zvýšení byrokracie.

Bez zajímavosti nejsou některé konkrétní myšlenky. Tak například má vzniknout mechanismus, jehož prostřednictvím může Evropa řešit kritický nedostatek produktů zrychlením jejich dostupnosti. I hliníku? Při nejlepší vůli si takový mechanismus lze jen těžko představit. Budeme mít záložní výrobní kapacity na kritické produkty?

Evropská komise také zahájí druhou fázi hloubkových přezkumů potenciálních závislostí v klíčových oblastech, bude pracovat na diverzifikaci mezinárodních dodavatelských řetězců a bude usilovat o mezinárodní partnerství s cílem zvýšit připravenost. Cílem je patrně být připraven vždy a na všechno. Což by mohlo vstoupit do dějin Utopie.

Vzniknout má dokonce otevřená platforma pro stanovení strategických plánů a pro účinnou koordinaci investičních plánů výzkumu, vývoje a inovací technologií v konkrétních ekosystémech. Tady už jde vysloveně do tuhého – politici a úředníci chtějí rozhodovat o tom, nad čím má vědec bádat. A konečně – reálným naplněním této aktualizované strategie je již zmíněný balíček Fit for 55. Ten, o kterém se dnes mluví jako o něčem, co vlastně nikdy nemělo spatřit světlo světa. Zdá se, že čtverný nelson Evropě nestačí…

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban




• Teritorium: Česká republika | Zahraničí