Řešit dnes v podnikání cokoli jiného, než klimatickou změnu, je ztráta času, říká Mikuláš Hurta z Nilmore (video a podcast)

Ve druhé části rozhovoru se zakladatelem a ředitelem startupu Nilmore, který jako první na světě začal vyrábět kompletně cirkulární oblečení, jsme se bavili mimo jiné o tom, proč je pro něj smyslem podnikání vytváření pozitivního dopadu a co to znamená.

Také s čím se startup při svém působení nejvíc potýká nebo jaké potíže musí řešit při nastavování systému zpětného odběru použitého oblečení. V prvním dílu rozhovoru Mikuláš Hurta vysvětlil, jak významným znečišťovatelem životního prostředí je oděvní průmysl, jak startup svůj inovativní způsob výroby oblečení vyvíjel a jak se chce stát největší evropskou firmou v oblasti udržitelného textilu.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Mikuláš Hurta v úvodu druhého dílu uvedl, že jeho firma Nilmore se v současnosti kromě jiného zabývá zahraniční expanzí. „V zahraničí de facto moc bariér v rámci B2B není. Jinými slovy, jestli dodáváme pracovní oblečení do české firmy nebo do firmy v Anglii je úplně jedno. Momentálně se hodně zaměřujeme právě na Velkou Británii, také na Německo, Benelux a Skandinávii, byť ta je trošku složitější trh,” říká Mikuláš Hurta. 

V rámci B2C pak je celý proces složitější z pohledu zpětného sběru, přičemž firma k tomu chce mít vytvořený efektivní systém. „V Česku a Slovensku máme tzv. Nilmore Circular Pointy, což jsou fyzická sběrná místa. S expanzí vlastní značky je vždy spojena nutnost nějakým způsobem je v každé zemi vytvořit, a tím to je komplikovanější. Ovšem se vstupem nového investora, kterého momentálně řešíme, bychom mohli spoustu věcí posunout, zejména v Německu a Nizozemsku.”

Výroba | Nilmore

Na dotaz, s čím se v rámci podnikání nejvíc potýká, Mikuláš Hurta odpovídá, že je to výroba a s tím související práce s lidmi. Textilní výroba je totiž podle něj spojena s lidskými selháními, která jsou poměrně běžná. A Nilmore se proto snaží vždy implementovat různé zásady procesního řízení tak, aby dokázal tato selhání co nejvíce omezit.

Velmi zajímavá je motivace Mikuláše Hurty pro to, na co se Nilmore zaměřuje a proč vůbec začal podnikat. „Chci, aby tady naše děti či vnuci mohli existovat minimálně podobně jako existujeme my. To je moje motivace. Myslím si, že řešit v dnešní době cokoliv jiného než klimatickou krizi, je plýtvání životním časem,” je přesvědčený šéf Nilmore. 

Pokud totiž podle něj máme nějakou spoluzodpovědnost za to, co se na světě děje a co po nás zůstane, tak je doslova za pět minut dvanáct začít něco dělat. Nebo možná spíše pět minut po dvanácté. S tím, že samozřejmě nemusí všichni dělat udržitelnou módu, v každém segmentu lze v tomto smyslu leccos uskutečnit. 

Tým | Nilmore

„Jde mi o to, aby konzumní způsob života, který jsme od průmyslové revoluce zavedli a který je neudržitelný, usadili zpátky do nějaké hladiny, která by nám jako lidstvu umožnila alespoň nějak na Zemi existovat. To byl můj motiv,” zamýšlí se Mikuláš Hurta. 

I když peníze považuje za krev firmy, bez nichž se nelze obejít, tvrdí, že dnes by hlavním smyslem podnikání nemělo být jejich vydělávání, ale vytváření pozitivního dopadu.. Což například znamená omezování negativních vlivů různých průmyslů a výrobků.

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Mikulášem Hurtou

V tomto díle se například dozvíte, proč je pro Mikuláše Hurtu smyslem podnikání vytváření pozitivního dopadu a co to znamená. Také s čím se start up při svém působení nejvíc potýká. Anebo jaké potíže musí řešit při nastavování systému zpětného odběru použitého oblečení. Příjemný poslech.

Máte nějaké konkrétnější plány v oblasti expanze? Na to jsem se chtěl zeptat, protože vzhledem k unikátnosti produktu se to v podstatě nabízí.

Rozhodně, v B2B oblasti už momentálně zahraniční expanzi řešíme. V zahraničí de facto moc bariér v rámci B2B není. Jinými slovy, jestli dodáváme pracovní oblečení do české firmy nebo do firmy v Anglii je úplně jedno. Stačí, když za rok firma zavelí a my od ní to oblečení stáhneme. Je tam samozřejmě nějaká logistická stopa navíc. Ale logistika je v životním cyklu textilu celkem malé procento, takže je nám úplně jedno, jestli ten recyklační cirkulární model rozjedeme v Anglii, v Česku nebo kdekoliv jinde. Momentálně se v rámci B2B hodně zaměřujeme na Velkou Británii, Německo, Benelux a Skandinávii, byť Skandinávie je trošku složitější trh.

V rámci B2C je to složitější z pohledu zpětného sběru. My nechceme být úplně alibisti v tom, že dáme cirkulární oblečení a nebudeme mít systém, jak ho efektivně od lidí sbírat zpátky. V Česku a Slovensku máme tzv. Nilmore Circular pointy, což jsou fyzická sběrná místa. S expanzí té vlastní značky je vždy spojeno to, že musíme nějakým způsobem v každé té zemi vytvořit systém zpětného sběru. Tím to je komplikovanější. Se vstupem nového investora, kterého momentálně řešíme, bychom mohli spoustou věcí pohnout zrovna v Německu a Nizozemsku. A tedy v rámci té B2C expanze by to pro nás potom měly být ty nejbližší trhy.

My bychom se měli podrobněji zastavit u toho tématu, které vy jste několikrát zmínil, to je ten systém zpětného odběru. O tom jsme vůbec ještě nemluvili. To znamená, že lidé, kteří si koupí váš produkt, tak ho můžou po čase vrátit. A vy z něj potom vytváříte úplně nové oblečení. Jak ten systém funguje? Jak se vám to osvědčilo?

Jak jsem zmínil u těch firem je to velmi jednoduché, tam se dá dosáhnout obrovské efektivity. Zkrátka, stáhne se to, pošle se nám to, recyklujeme to a dodáme nové. Tam je to super.

U finálních spotřebitelů jsme v jiné situaci. Na trh jsme vstoupili v minulém roce, takže nemáme zatím ani jeden kus vrácený. To je na druhou stranu dobře, kdyby někdo vracel oblečení už po roce, tak by to byla spíše známka nějaké horší kvality nebo něčeho takového. V tomto případě jsme na začátku, máme desítky sběrných míst po Česku i Slovensku a snažíme se to nějak rozšiřovat dále. Hledáme partnery i v této oblasti, protože momentálně si to vše zabezpečujeme sami.

Už jsme se bavili s PPLkem a Zásilkovnou a pokud nás sleduje někdo z PPL a Zásilkovny, tak moc rádi opět otevřeme tyto debaty. Ale oni s naším požadavkem mají celkem problém. My po nich chceme jednu jedinou věc. Aby na pobočku daly jednu krabici a jakmile v ní bude 100 triček nebo prostě až se naplní, tak potom nám tu krabici poslali. Zní to jednoduše, ale je to obrovský problém pro tyto zavedené firmy. Oni mají systémy nastaveny jinak. Oni by byli schopni nám to po 1 tričku posílat, ale to my nechceme, jednak z důvodu uhlíkové stopy, a taky z důvodu ekonomiky, protože bychom za dopravu de facto dali finančně 100× více. A to byla ta bariéra, zkrátka účetní a logistické systémy na to nemají momentálně přizpůsobeny. Jednáme ještě s jednou velkou českou firmou, která taky trochu řeší logistiku, u které to vypadá, že by to mohlo být schůdnější.

Spíše chceme řešit zpětnou logistiku skrze spolupráci s partnerem. Jak jsem už zmínil v případě divizí Nilmore, je na to potřeba separátní firma řešící zpětný sběr. A v tomto byznys modelu, chceme zpětný odběr nabízet i jiným firmám. Budeme mít síť pro zpětný odběr a například někdo vydá… nevím cirkulární kartáčky na zuby, tak bude moci používat naše Circular Pointy. Obeznámí všechny svoje zákazníky, že na těchto pointech můžou vracet jejich produkty. Ve finále to může být celkem zajímavý byznys model, se kterým momentálně nikdo moc nepracuje. Teď se většinou řeší, jak dostat zboží k zákazníkům, ale už se moc neřeší, jak jej nějak koordinovaně a ekonomicky dostat od nich zpátky.

Já se chci zeptat, jestli ti odběratelé nebo uživatelé mají nějakou motivaci, aby opravdu ty obnošené nebo použité věci vraceli zpátky do toho systému.

Momentálně poskytujeme slevu další nákup. Je to řešeno takto ta motivace. Do budoucna je to otázka, já si myslím, že by to měla být normální věc, že začneme přemýšlet jinak. Například tento stůl, když se opotřebuje, ulomí se noha a už to bude neopravitelné, tak budu přemýšlet co s tím. A už budu vědět kam jej můžu dát, aby se s ním nějak ekologicky naložilo. Tak, jak je tomu dnes u lahví od piva, tak si myslím, že by to mělo fungovat i u oblečení. A mělo by to časem být úplně normální věc. Momentálně pracujeme s motivací v podobě slevy na další nákup. U některých B2B modelů je to například i nějaký zálohový systém.

S čím se nejvíc potýkáte ve své činnosti, ve svém podnikání? Co je pro vás nejobtížnější?

Asi je to výroba jako taková. Nebo hlavně ten technologický transfer na průmyslovou úroveň. Máme čtyři cirkulární materiály, které jsou velmi specifické a textilní proces u nich velmi obsáhlý. Zahrnuje zvlákňování, předení, pletení, barvení, zušlechťování a šití. A v každém stadiu tohoto procesu jsou speciality, speciální věci. Naše cirkulární materiály nejsou opravdu úplně standardní. Oproti nim je klasický textilní průmysl je velmi tradiční, pracuje s bavlnou a polyesterem ve velkých objemech, v tunách, či spíše v tisíci tunách.

A najednou tam přijdeme my s nějakým materiálem, kdy musí výrobní mašiny nastavit jinak, ti lidé k němu musí jinak přistupovat a jsou tam speciální nastavení. Optimalizace je nutná, přesto jsme schopni produkci každé textilní struktury rozšiřovat až do těch velkých množství pro velké zákazníky. Nicméně to výrobě bývá často „sranda“. Tím, že jsem předtím dělal výrobního ředitele, mám s výrobou spoustu zkušeností, a mohu potvrdit, že člověk z ní vždycky časem zešediví.

Já jsem někde slyšel, že jste prohlásil, že na podnikání to nejtěžší je práce s lidmi.

To je spojena právě s tou výrobou. Pošlete někde jasné procedury a potom… Můžu říct úplně čerstvou zkušenost, když jsme nedávno jeden z nových materiálů zaváděli. Pošlete procedury a všechno související. A najednou u šití zjistíte, že se vám tam začínají někde dělat dírky. Řeknete si a co bylo špatně? Bavíte se se švadlenkama, s jejich výrobním ředitelem. Ptáte se, a nedali jste tam náhodou jiné jehly? Víte, že musíte mít speciální jehly na naše materiály? Ne, ne, jehly jsou v pořádku. A takhle jdete výrobním procesem zpět dále. Ptáte se u pletení, jestli náhodou nebyla nějaká vyšší rychlost stroje, zda se to nespálilo. A dojdete k tomu, že barevna místo, aby látku barvila na 150 stupňů, tak ji nabarvili při 180 stupních! Přepálili to, a je to! Textilní výroba je spojena s lidskými selháními, které jsou samozřejmě běžné. My se snažíme vždy implementovat různé zásady procesního řízení tak, abychom byli schopni ta lidská selhání co nejvíce omezit.

Přijde mi hodně zajímavá vaše motivace. Proč jste začal dělat právě tohle to, co dneska děláte? A jaká je vůbec vaše motivace začít podnikat?

Chci, ať naše děti, naši vnuci tady můžou existovat minimálně podobně jako existujeme my. To je jednoduché. To je moje motivace. De facto si myslím, že řešit v dnešní době cokoliv jiného než klimatickou krizi, je plýtvání časem, životním časem. Resp. pokud si člověk chce užít těch svých 90 let na tomto světě a dále „po mně potopa“, tak pak je to asi v pořádku.

Pokud ale máme nějakou spoluzodpovědnost za to, co se tady děje a co tady po nás zůstane, tak si myslím, že je za 5 minut 12 nebo možná spíše 5 minut po dvanácté, abychom opravdu začali. Nemusí všichni dělat udržitelnou módu, v každém segmentu něco lze udělat. Např. někdo vyrábí slazené nápoje… teď zrovna řešíme s Kofolou nějaké věci a oni strašně moc řeší např. jak snížit uhlíkovou stopu při výrobě, distribuci.

V každém odvětví se opravdu dá udělat něco. Aby ten konzumní způsob, který jsme tady od průmyslové revoluce zavedli a který je neudržitelný, abychom jej zpátky dali do nějaké hladiny, ať aspoň tady můžeme jako lidstvo nějak existovat. Toto byl můj motiv.

Já jsem si řekl, že člověk třetinu života tráví v práci, druhou třetinu prospí a jenom tu poslední třetinu může nějak prožít smysluplně. To mi přišlo hrozně málo. Proto jsem si říkal, že chci dělat něco, co mne naplňuje. A to je pomáhat lidem, pomáhat něčemu, co má smysl. Z toho důvodu jsem se pustil do podnikání, no a ten textil byl až důsledkem tohoto mého přesvědčení.

A nebylo to tak, že byste chtěl působit v textilním průmyslu, ale přemýšlel jste, kde byste mohl co nejvíce pomoci. Zjistil jste, že 20 % celkové zátěže dělá textilní průmysl, tak jste se rozhodl vrhnout se tady na to a vylepšit tu situaci. Je to tak?

De facto jste to popsal naprosto přesně. Já jsem tenkrát dělal výrobního ředitele v lakovně letadel. Už jsem říkal mému skvělému šéfovi panu O`Brianovi, řediteli irského korporátu, úplně transparentně jsem mu říkal: „Dívej, já potřebuju dělat něco, co mě baví, co mne naplňuje, v čem vidím smysl.“ ne, že v 60 se otočím a OK udělal jsem stovky krásných letadel, krásně jsme je s chlapama nalakovali. No jo, ale moji vnuci už tady budou mít takové teploty a takový vzduch, že nebudou moct vycházet některé dny z domu. Proto jsem mu transparentně už tenkrát říkal: „Já chci jít do něčeho, co mě naplňuje.“

ale nebylo to ze dne na den, na to jsem úplně takové „koule“ neměl, že bych do toho hned skočil. Byl to asi nějaký roční proces, kdy já jsem si psal různé nápady z různých odvětví. Konkrétní story, jak jsem se dostal k textilnímu nápadu bych možná pro teď vynechal.

Psal jsem si ty nápady, až jsem se nějakým způsobem dostal k textilu. Zjistil jsem ty jeho neskutečné dopady. Řekl jsem si, jestli se chceme opravdu postavit k těm globálním výzvám, jako je globální oteplování, ztráta biodiverzity, nedostatek vody, jestli jim chceme účelně čelit, tak je to přímo podmíněno změnou textilního průmyslu. To je můj první podnikatelský cíl – změnit textilní průmysl. Potom můžu firmu Nilmore předat někomu zodpovědnému, který ji povede touhle cestou dále. Až textilní průmysl opravdu změníme, tak se můžu se vrhnout do nějakého dalšího průmyslu.

Čili podle vás hlavním smyslem byznysu by neměl být zisk, ale nějaká služba, nějaká pomoc.

Nechci, ať to vyzní úplně komunisticky. Ono to musí jít ruku v ruce. Jinak by to nebylo udržitelné. Říká se tomu negativní externality. Vždycky to někdo někde zaplatí, pokud to nezaplatí například ten finální zákazník. Třeba tričko za 20 Kč, tak jeho cena není 20 Kč, protože negativně ovlivňuje prostředí. Nejkrásněji to jde vidět na tornádech a takových „profláknutých“ případech. Ale je to tak, když někomu tornádo zničí střechu, tak je to těžké dopátrat se k tomu tričku za 20 Kč. Ale de facto svým způsobem je to pěkná ukázka nějaké negativní externality, jak ji pojmenoval Pigou tenkrát. Smysl podnikání pro mě je opravdu vytváření pozitivního dopadu. Já, pokud bych cítil z toho podnikání, že nevytváří pozitivní dopad, tak bych zvedl ruce a šel bych dělat něco, co ten pozitivní dopad vytváří. To je pro mě to, co mě nabíjí, co mě žene. Na druhou stranu peníze jsou krev firmy. Bez nich prostě nenajdete lidi do týmu. Nikdo zadarmo pracovat nebude, takže je třeba mít i nějaké to byznys přemýšlení a umět tyto věci skloubit.

Určitě spíš jde o to, že by to neměl být asi jediný hlavní cíl.

Generování peněz jako takové? Asi. Ne asi! Rozhodně ne v dnešní době. Dnes by ten cíl měl být omezit negativní dopady různých průmyslů a různých výrobků.

Tak ať se daří. Díky za rozhovor.

Díky moc za pozvání, krásný den.

Zpět na začátek

• Teritorium: Česká republika