Richard Brabec: Tlak na udržitelný rozvoj pomáhá českým firmám dostat se na nové trhy

Zájem o české technologie, které zlepšují kvalitu životního prostředí, v zahraničí roste. Řada zemí si totiž uvědomuje, že pokrok musí jít ruku v ruce s udržitelným rozvojem. „Paradoxně je naší velkou výhodou, že jsme se v posledních třiceti letech potýkali se stejnými problémy jako některé rozvíjející se země,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Richard Brabec, ministr životního prostředí | Foto: SP ČR

Loni vás podnikatelské mise organizované Svazem průmyslu doprovodily do Peru, Kolumbie, Vietnamu a Malajsie. Firmy jsou za vaši podporu vděčné. Dostávají se kladné reakce i k vám?
Máme odezvu od řady účastníků. Po misi do Latinské Ameriky jsme se Svazem průmyslu nebo s Českotichomořskou aliancí zorganizovali několik tematicky zaměřených setkání pro firmy, ale i akademickou sféru. Výsledkem je několik podepsaných kontraktů jak v Peru, tak i v Kolumbii. Podíleli jsme se i na zajištění studijní cesty kolumbijských expertů do ČR, kteří navštívili české firmy a viděli jejich činnost a produkty.

Tři týdny po cestě do Vietnamu přijel do Prahy tamní ministr životního prostředí. Čím jste na jednání ve Vietnamu navázali?
Podepsali jsme konkrétní plán spolupráce na období dvou let včetně seznamu konkrétních dodávek a společných projektů. Doprovodný podnikatelský seminář jsme ve spolupráci se Svazem průmyslu zorganizovali přímo na MŽP.

Jakou roli může hrát ministerstvo životního prostředí při podpoře exportu?
Řadě dynamicky rozvíjejících se zemí neuniklo, že pokrok musí jít ruku v ruce s udržitelným rozvojem. Díky tomu se otevírá větší prostor pro firmy, které umějí rekultivovat krajinu nebo ji vyčistit od negativních dopadů průmyslové činnosti. Mezinárodní společenství často tyto země přiměje chránit přírodu a krajinu, což zvyšuje poptávku po chytrých, účinných a pokud možno levných řešeních. Přesně to mohou naše firmy nabídnout.

Čím jim pomůžete?
Obchodní mise s účastí ministra životního prostředí představí české řešení vládě v příslušné zemi. A bez toho se například v Asii žádná úspěšná spolupráce, ani environmentální, nenastartuje. V oblasti ochrany životního prostředí se také osvědčil námi nastavený model propojení aktivit komerčních firem s akademickou sférou a příslušnými rezortními organizacemi.

Je v zahraničí zájem o technologie českých firem?
Zájem o environmentální technologie značně roste. Všude potřebují čistou pitnou vodu, prakticky všude se potýkají se znečištěným ovzduším, velká města trápí hromady odpadků. To, že si místní municipality, vlády, nebo podnikatelské svazy vyberou ke spolupráci české firmy, závisí často na jejich dobré historické zkušenosti s Čechy nebo na úspěšně provedené obchodní misi. Paradoxně je naší velkou výhodou, že jsme se v posledních třiceti letech potýkali se stejnými problémy jako některé rozvíjející se země.

V Česku jste uzavřel nejen se Svazem průmyslu kompromis ohledně výše skládkovacího poplatku, která je důležitá pro vznik alternativ ke skládkování. Uhájíte ho v parlamentu při hlasování o balíku odpadových zákonů?
Uděláme pro to samozřejmě maximum. Ale v odpadovém byznysu je mnoho antagonistických zájmů a někteří poslanci už avizovali, že se chtějí v průběhu projednávání zákonů ve Sněmovně zabývat termínem konce skládkování či výší skládkovacího poplatku. Předložený návrh ale rozhodně míří správným směrem, tedy k modernímu oběhovému hospodářství. Věřím, že pro něj získáme potřebnou podporu.

Jak konkrétně plánujete podpořit rozvoj recyklačního průmyslu v ČR?
Dokud bude levnější odpad skládkovat, než ho skutečně třídit a využít do posledního kusu, pak se tady další recyklační průmysl rozvíjet nebude. To je v zákoně řešeno zvýšením skládkovacího poplatku. Současně je nutné na trh uvádět obaly, které budou lépe recyklovatelné a využitelné, a to zase řeší zavedení tzv. ekomodulace. Ta bude výrobce nutit, aby vyráběli výrobky i obaly ze snadno recyklovatelných materiálů. To jsou dva klíčové body naší nové odpadové legislativy, díky kterým budou mít investoři do recyklačních a zpracovatelských linek větší jistotu, že budou mít dostatek materiálu k vytřídění i ke zpracování.

Hodláte nějak zvýhodnit využívání recyklovaných materiálů?
Ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí už připravujeme pilotní projekt zvýhodnění použití recyklovaných materiálů. A s ministryní pro místní rozvoj diskutujeme konkrétní možnosti, jak „ozelenění“ veřejných zakázek řešit legislativně.

Firmy dnes musí ze zákona vykazovat evidenci svého odpadu Ministerstvu životního prostředí i Českému statistickému úřadu. Odstraníte tuto duplicitu?
Na zjednodušení evidence odpadů, jak pro obce, tak pro firmy s Českým statistickým úřadem dlouhodobě spolupracujeme. Už před rokem se podařilo domluvit, že ČSÚ přímo přebírá informace, které obce posílají ministerstvu. V říjnu 2019 jsme podepsali smlouvu se statistickým úřadem o předávání dat, což by mělo snížit zátěž podnikatelů.

Domluvíte se s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem a pomůžete narovnat a stabilizovat ceny podzemní a povrchové vody?
S ministrem Tomanem už jsme se dohodli na řadě věcí, i v oblasti vodního hospodářství. Ale nemohu kývnout na návrh, který by dále zvýšil cenu vody pro určitou skupinu obyvatel a zároveň znamenal výpadek stovek miliónů korun pro Státní fond životního prostředí. Ten totiž tyto peníze obratem investuje do stovek konkrétních projektů na zajištění pitné vody i zadržení vody v krajině. O tyto projekty je obrovský zájem.

Nové evropské regulace v energetice a životním prostředí mohou někdy zhoršovat pozice českého a evropského průmyslu. Jak zohledňujete možnosti české ekonomiky při jednání v EU?
Při všech jednáních, nejen o klimatických otázkách, zdůrazňujeme, že Evropská komise musí brát v úvahu zcela rozdílnou startovní pozici i stávající hospodářskou i sociální úroveň členských zemí při stanovování cílů. Buďme ambiciózní, snižujme zátěž pro životní prostředí, to je jasné. Ale zároveň musíme vzít v úvahu prostý fakt, že likvidace evropského průmyslu boji s klimatickou změnou nijak nepomůže. Naopak. Pro nás nejsou klimatické závazky pouhým žonglováním s čísly, ale zodpovědným rozhodnutím, které bude mít dopady na miliony našich obyvatel.

Jak zajistíte, aby Česko získalo maximum peněz z Fondu spravedlivé transformace, který je určen na pomoc regionů postižených útlumem využívání fosilních paliv?
Administrace tohoto fondu je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo životního prostředí je jen jedním, a nutno dodat, že ne tím největším, příjemcem peněz z tohoto budoucího fondu. Suma peněz pro Česko je už jasná, celkem bychom na transformační projekty především v uhelných regionech mohli získat více než 14 miliard korun. Samotnému Ministerstvu pro životní prostředí by měly na jeho programy připadnout zhruba 4 miliardy korun. Ale samozřejmě intenzivně jednáme s MMR i ostatními resorty o tom, jak co nejefektivněji a také co nejrychleji využít tyto peníze. Dle nastavených podmínek ze strany EU to totiž nebude vůbec jednoduché.

Převzato z časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (2Q/2020), autor: red.




• Oblasti podnikání: Voda, odpady a životní prostředí
• Teritorium: Česká republika