Pro zahraniční firmy se tak otevírají nové příležitosti, jejichž využití však bude vyžadovat spolupráci s domácími partnery a postup v souladu s místními zákony.
Senegal v roce 2014 dosáhl významného milníku, když bylo jižně od Dakaru objeveno ropné naleziště Sangomar. O rok později následovaly objevy zemního plynu, kdy se potvrdilo naleziště Greater Tortue Ahmeyim (GTA) na hranici s Mauritánií. Trvalo však téměř deset let, než se zahájila těžba.
ExportMag.cz: Firmy v letecké a kosmickém průmyslu spojily síly v exportní alianci
Sangomar má v současnosti produkční kapacitu až 100 000 barelů ropy denně a první fáze GTA má po plném náběhu produkovat přibližně 2,3 milionu tun zkapalněného zemního plynu ročně. Ložisko Yakaar-Teranga objevené v roce 2016 má ještě větší potenciál než GTA – s odhadovanými zdroji dosahujícími přibližně 25 bilionů kubických stop zemního plynu.
V současnosti mají na GTA největší podíl britská společnost BP (56 procent) a americká Kosmos Energy (27), zatímco senegalská státní společnost Petrosen a mauritánská SMH dohromady drží zbylých 17 procent. Sangomar pak z 82 procent vlastní australská společnost Woodside Energy a 18 procent má Petrosen.
Závislost na zahraničních investorech i know-how
Dominance zahraničních společností ilustruje dilema, kterému Senegal čelí. Na jedné straně současné vedení země zdůrazňuje posilování ekonomické suverenity a větší kontrolu nad národními zdroji, rozvoj offshore ložisek však zůstává do značné míry závislý na zahraničním kapitálu, technologiích a odborném know-how.
Toto dilema se názorně projevilo v případě projektu Yakaar-Teranga. Americká společnost Kosmos Energy byla původně hlavním zahraničním investorem projektu s přibližně 90procentním podílem, následně však ze spolupráce odstoupila v důsledku rozdílných představ o budoucím využití nalezeného plynu. Zatímco Kosmos Energy prosazovala jeho export, senegalská vláda usilovala o využití plynu především pro domácí potřebu v rámci strategie „gas-to-power“. Po odchodu Kosmos Energy tak projekt přešel pod plnou kontrolu státní firmy Petrosen.
Klíčovou otázkou do budoucna nebude pouze samotná těžba, ale také míra, s jakou se podaří propojit využívání přírodních zdrojů s rozvojem domácích kapacit. Právě z tohoto důvodu Senegal vedle zahraničních investic klade důraz na politiku „contenu local“a rozvoj strategie„gas-to-power“.
V současné době Senegal buduje národní plynovodní síť o délce přibližně 400 kilometrů, která má propojit zdroje zemního plynu s elektrárnami a průmyslovými odběrateli.
Contenu local jako klíčová výzva
Hlavní aktéři v sektoru, zejména ministerstvo energetiky, ropy a dolů, usilují o co největší zapojení místních firem a pracovníků do ropného a plynárenského sektoru v souladu se zákonem č. 2019-04 o contenu local. Zároveň však zůstávají místní kapacity v oblasti technologií, infrastruktury a odborné expertízy omezené.
Právě z tohoto důvodu Senegal hledá zahraniční investory, kteří však budou muset v souladu s tímto zákonem zavést postupy podporující rozvoj domácích kapacit. To v praxi znamená především spolupráci s místními firmami, přenos know-how a zaměstnávání senegalských pracovníků.
Co to znamená pro české firmy
Infrastruktura představuje jednu z oblastí, kde se mohou otevírat příležitosti pro české firmy. Výstavba a modernizace plynovodních sítí, energetických zařízení, měřicích a regulačních systémů nebo technologií pro provoz a údržbu vyžaduje specializované dodavatele a technické know-how.
Konkrétně oblast servisu a údržby, zejména v souvislosti s realizací projektů gas-to-power, by mohla být pro české firmy zajímavá. Potenciál mohou mít technologie zaměřené na detekci metanu a prevenci jeho úniku. To souvisí s širší otázkou udržitelnosti těžby a energetické infrastruktury, na kterou současné senegalské kapacity často nestačí.
V souvislosti se senegalskými těžebními projekty se otevírají také navazující investiční příležitosti, například v oblasti zdravotní péče pro pracovníky, přepravy a logistiky materiálů nebo dodávek ochranných a bezpečnostních oděvů.
Senegal přitom nevnímá rozvoj ropného a plynárenského sektoru pouze jako zdroj exportních příjmů, ale také jako nástroj industrializace a energetické transformace země.

