Skleníkový boom v Rusku

Investice do pěstování skleníkové zeleniny v Rusku jsou příležitostí pro dodavatele skleníků a technologií k nim, také potřeba dovážet semena a přípravky na ochranu rostlin dělají z Ruska atraktivní trh s rostoucí poptávkou. Díky vládní podpoře jsou investice do skleníků nejziskovějším oborem ruského zemědělství, ročně se do provozu uvádí 200–300 středních a velkých skleníků. Využít by toho mohly i české firmy.

Dlouhé zimy, nestálá a krátká léta s málo slunečnými dny a velké výkyvy ve srážkách. Tyto dobře známé okolnosti dělají z Ruska špatné místo pro pěstování ovoce a zeleniny pod širým nebem. Dovézt rajčata, okurky nebo cibuli ze zahraničí a se ziskem je prodat domácímu spotřebiteli bylo proto ještě nedávno sázkou na jistotu.

Že se v posledních letech situace mění, je výsledkem souhry několika faktorů, které vedly k tomu, že se investice do výstavby skleníků staly nejziskovější aktivitou, kterou může ruský farmář nebo investor do zemědělství udělat a že celková plocha provozovaných skleníků stále roste.

Dva tisíce osm set tisíc krytých hektarů sice z Ruska ještě nedělají skleníkovou velmoc (celkově je na světě pod skleníky kolem 500 tisíc hektarů půdy), dynamika přírůstků a vládní podpora, která se těmto investicím dostává, z něj ale dělají zajímavý trh pro všechny, kdo mají v této oblasti co nabídnout: nejen pro výrobce technologií a komponentů pro stavbu nových skleníků, ale také pro dodavatelé semen a přípravků na ochranu rostlin, které v Rusku prakticky nevyrábějí. Bylo by dobře, kdyby české firmy tento růst zachytily a na konjuktuře, která ještě chvíli potrvá, se také svezly.

Dnešní velké investice do skleníků se v Rusku mají počátek kolem roku 2012, kdy vláda vyslyšela volání po větší podpoře nových projektů a začala proplácet část kapitálových investic na jejich stavbu, doplněnou o financování s odkladem splátek a dotovanými úroky. Když kvůli anexi Krymu v roce 2014 byly zavedeny sankce ze strany EU a Rusko v reakci zavedlo embargo na dovoz některých potravin a zemědělských komodit ze zemí Evropské unie, dostali domácí pěstitelé zeleniny ze skleníků další impulz.

K tomu se ještě přidaly další kroky jako třeba zákaz dovozu ázerbájdžánských rajčat do Ruska a devalvace rublu, která zdražila vše z dovozu, a návratnost investic se stala prakticky jistou. A to až do takové míry, že pěstování zeleniny ve sklenících je dnes mezi ruskými zemědělci považováno za nejziskovější činnost. Posledních zhruba pět let se ročně spouští mezi dvěma a třemi sty nových skleníků a tento trend by podle všeho měl ještě několik let pokračovat.

A tak zatímco většina sektorů ruské ekonomiky v loňském roce dostala ránu v podobě koronavirové pandemie, vzrostla ve stejnou dobu sklizeň zeleniny ze skleníků o celých třicet tři procent a úroda dosáhla 1,25 milionu tun. To jsou hodnoty, které Rusko nezaznamenalo od dob rozpadu Sovětského svazu.

Rusko je největší zemí světa, klimatické podmínky pro zemědělství se tedy mezi jednotlivými regiony značně liší. Nejvíc skleníkových investic zatím směřuje do jižní oblasti, především do Kubáně v Krasnodarském kraji a sousedního Stavropolského kraje, dále do Lipecké a Moskevské oblasti a Republiky Baškortostán.

V poslední době se velké politické pozornosti těší oblast Dálného východu, která je pro Rusko strategicky důležitá a ve vládě sedí i ministr pro tuto oblast. Investorům tam vláda proto bude část investičních nákladů proplácet i poté, co pro většinu regionů už tuto podporu zrušila. Na Dálném východě přitom nejde pouze o zemědělství – dosud se velká část zeleniny dováží z Číny, což se Rusku příliš nelíbí a chtělo by se této závislosti zbavit.

Rychlý rozvoj a ziskovost přilákaly do této oblasti zemědělství i velké hráče domácího kapitálu. Do oboru tak přitékají peníze ze všech stran, prostředky do něj pumpují jak tradiční zemědělské firmy, tak i úplní nováčci. Je mezi nimi i jeden z nejbohatších Rusů a majitel fotbalové Chelsea, Roman Abramovič.

Obor se postupně konsoliduje a koncentruje, velké firmy propojí skleníky v různých regionech Ruska, centralizují své řízení i nákupy a investice. Ani jim se ale nevyhnou problémy, které jsou s investováním do tohoto byznysu spojené. Zajištění dostatečného množství zemního plynu není ani v takové plynařské velmoci jakou je Rusko úplně samozřejmé, velká část území ho stále nemá dostatek.

Mnoho firem si také musí samostatně vyrábět elektrickou energii, protože ze sítě buď nedostanou její požadované množství, nebo je pro ně příliš drahá. Vhodné pozemky je někdy těžké najít, když je nutné zajistit, aby nebyly příliš daleko od velkých měst. Ruské univerzity ještě na novou situaci nestihly zareagovat a podle stesků podnikatelů nevzdělávají potřebné množství agronomů s odpovídajícími znalostmi, takže některé projekty se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných odborníků.

Všechny popsané potíže ale nemění nic na tom, že investice do skleníků teď v Rusku běží historicky nevídaným tempem. Ruští podnikatelé mají zvládání problémů všeho druhu v krvi a i díky tomu rozvoj oboru poskytuje šance, jakých v dnešním Rusku příliš není.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Moskvě (Rusko). Autor: Tomáš Hart, ekonomický diplomat.

• Teritorium: Evropa | Rusko | Zahraničí
• Témata: Zahraniční obchod
• Oblasti podnikání: Zemědělství a lesnictví

Doporučujeme