Nová legislativa má zrychlit a zjednodušit transfer vědeckých poznatků do praxe, vysoké školy s ním budou muset počítat už ve svých plánech. Zavádí i praktické novinky, například zjednodušuje získávání údajů pro poskytování podpory, umožňuje přenositelnost projektů či prodloužení projektu. Česko je v transferu znalostí v EU slabší střed, ale v posledních letech se velmi zlepšuje.

Od prvního ledna 2027 začne v Česku platit nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Tato dlouho připravovaná a loni v červenci schválená legislativa má pomoci uzdravit dlouhodobý bol české vědy – a to, že tu sice máme špičkové vědce a vědkyně, ale dostat jejich bádání do praxe se dlouhodobě daří s obtížemi.

Již název nového zákona mnohé napovídá – je to poprvé, co se sousloví transfer znalostí objevuje již v názvu legislativy.

Podle Martina Jambury, specialisty transferu znalostí a technologií Západočeské univerzity v Plzni, i tato zdánlivá maličkost může přenosu poznatků pomoci, aby na něj výzkumné organizace kladly patřičný důraz a věnovaly mu pozornost. V praxi to totiž znamená, že nejen poskytovatelé, ale i jednotlivé organizace, tedy například univerzity, musí mít plán, jak přenos znalostí z výzkumu do praxe podpoří.

Nový zákon také poprvé obsahuje definici transferu. „Jedná se opět o detail, nicméně je to další krok, který povede k vnímání transferu znalostí jako nedílné součásti výzkumu a vývoje,“ věří Jambura. Stejně tak jako velmi důležitý bod v novém zákoně vnímá povinnost výzkumných organizací zohlednit transfer znalostí už ve svých koncepcích. „Jedná se o další nástroj, který zviditelní téma transferu znalostí, pomůže mu stát se nedílnou součástí výzkumných organizací a přispěje ke změně mindsetu jejich zaměstnanců,“ je přesvědčen Jambura.

Stejně mluví Lucie Synková, manažerka transferu technologií z Mendelovy univerzity v Brně. Celkově nová podoba zákona podle ní dává firmám větší motivaci investovat do nových nápadů a inovací. „Z pohledu univerzit zároveň posiluje roli manažerů transferu technologií – ať už při rozhodování o nakládání s duševním vlastnictvím, nebo při nastavování pravidel spolupráce s aplikační sférou,“ zmiňuje Synková. I ona oceňuje, že výzkumné organizace i poskytovatelé podpory musí zahrnout transfer znalostí do svých strategických dokumentů.

Právě tento bod, byť se to může na první pohled zdát jako formalita, je zcela zásadní i pro Petra Suchomela, ředitele Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého. „Až dosud to totiž bylo spíše výjimkou. Mimo to zákon umožňuje využití institucionální podpory k založení spin-off společností, což by mohlo být poměrně zajímavým impulzem,“ míní Suchomel.

Transfer se bude lépe monitorovat

Další z novinek, které zákon přináší, je jednodušší zakládání spin-off společností výzkumných organizací, a to i za účelem reinvestování zisku do výzkumu. Nově také informační systém výzkumu, vývoje a inovací bude sbírat i data o spolupráci s podniky, o licencích, poradenství a spin-off aktivitách. „To umožní monitoring výkonu a dopadů transferu prostřednictvím centralizované databáze,“ vysvětluje Synková.

Nový spin-off Masarykovy univerzity chce rozšířit účinnou terapii pro pacienty trpící extrémními emocemi

V novém zákoně jí udělala radost na první pohled nepatrná, ale významná změna v textu, která se týká vztahu transferu technologií a principu open science. V legislativě doslova stojí, že příjemce může odmítnout poskytnutí údajů z výzkumu v případech, kdy by jím došlo k zásahu do zájmu na transferu znalostí.

Pomoci to může například v situacích, kdy univerzita vyvíjí technologii s komerčním potenciálem a zveřejnění detailních dat by ohrozilo patentovou přihlášku nebo umožnilo třetí straně technologii zneužít. V takových případech má příjemce právo tyto údaje neposkytnout.

Další akademici a akademičky, kteří se transferu výsledků vědy do praxe věnují, vítají, že součástí nového zákona je podpora mladých talentů a vědeckých týmů. Zákon totiž podle nich klade důraz na rozvoj lidského kapitálu.

„Zavádí nástroje pro podporu mladých vědců, zjednodušuje administrativu grantových řízení a umožňuje flexibilnější reakce výzkumných týmů na aktuální společenské výzvy. Podporuje otevřenou vědu, etiku a vědeckou integritu, čímž zvyšuje důvěryhodnost českého výzkumu. Rovněž umožňuje lepší zapojení do mezinárodních projektů a závazků,“ říká Růžena Štemberková, vedoucí Kanceláře transferu technologií Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Malá motivace k zakládání spin-offů

I když nový zákon zavádí na univerzitách příznivější legislativní rámec, který by měl podpořit komercializaci výsledků jejich výzkumu, podle expertů a expertek má i svá slabá místa.

Nový spin-off ČVUT RoboX zpřístupňuje robotické svařování i pro malé série

Například Lucie Synková má pocit, že dostatečně neřeší problematická témata jako nedostatek motivace a podpory pro akademiky a akademičky, kteří mají mít chuť vedle svých povinností ještě zvládnout zakládat spin-off.

„Chybí mi podpora kulturní změny v institucích. Univerzity často nemají jednotné standardy pro zakládání spin-offů ani transparentní struktury. Bez systematického vzdělávání a kultivačních kampaní zůstává spolupráce mezi vědou a podniky spíše dílčí. Nízká důvěra firem v univerzitní prostředí by mohla být řešena lépe skrze standardizované podmínky pro spin-offy, které by usnadnily vstup investorů do univerzitních příležitostí k transferu,“ míní Synková.

Transfer jako „nečistá motivace“

Proč se tedy poznatky českých vědců a vědkyň dostávají do praxe spíše pomalu? Překážek může být více a často se liší podle konkrétní instituce, oboru nebo typu výzkumu. V některých případech může jít o nedostatek zkušeností konkrétních výzkumníků, jinde o chybějící kapacity nebo čas.

Nanoflexion – med-tech spin-off TUL získal miliony na další vývoj

„Zákon může některé z těchto bariér pomoci odstranit, ale jeho dopad bude záviset i na tom, jak se podaří nastavit prováděcí pravidla a jak se k němu jednotlivé instituce postaví. Na MENDELU například vnímám, že některé výzkumné týmy mají velmi kvalitní výsledky s aplikačním potenciálem, ale chybí jim zkušenost s ochranou duševního vlastnictví nebo s vyjednáváním s firmami,“ popisuje Synková. Zároveň výzkumníci transfer znalostí často vnímají jako vedlejší aktivitu, nikoli jako přirozenou součást výzkumné práce.

Kromě organizačních a kapacitních limitů se ale v praxi často objevuje i méně viditelná, ale velmi podstatná bariéra – obava akademiků, že je kolegové budou kvůli spolupráci s komerční sférou vnímat negativně.

„Někteří se bojí, že je budou kolegové považovat za nečistě motivované nebo že se odchylují od čisté vědy. Tento kulturní aspekt je těžko měřitelný, ale může mít zásadní vliv na ochotu vědců vstupovat do transferových aktivit. Změna v tomto směru vyžaduje nejen legislativní rámec, ale i dlouhodobou podporu a otevřenou komunikaci uvnitř akademické komunity,“ doporučuje Synková.

Přenos poznatků brzdí podle expertů a expertek také nedostatečná komunikace mezi výzkumnou a aplikační sférou. Průmysl často neví, jaký výzkum probíhá na výzkumných organizacích a jak by jej mohl využít. „Na druhé straně výzkumní pracovníci někdy nevnímají potřebu firem,“ dodává Jambura.

Převzato z elektronického časopisu Universitas