English version
„Ještě před šesti lety jsem pracoval jako crash hunter pro servis svého kamaráda. Na provizích jsem si přišel až na sedmdesát tisíc měsíčně a znal jsem i ‚šikovnější‘ kluky,“ přiznává Petr Skála, který se od roku 2010 věnoval netradičnímu byznysu. Úřadovnu měl na východočeských silnicích.
„Dneska už bych tolik nevydělal,“ připouští smutně. V současnosti pracuje u nejmenované odtahové služby. Jeho minulost nikdo neřeší.
Lovec nehod popisuje, jak vypadal jeho běžný den: „Nevím, jak se to známý dozvídal, možná byl domluvený s policajty, ale vždycky dal někomu z nás pěti, co jsme měli v okolí Pardubic rozdělené rajóny, echo, kde je nehoda, a do pár minut jsme byli na místě.“
Mezi českými crash huntery, kteří se na místo nehody sjíždějí, často probíhají doslova rvačky o zákazníka. „My jsme se ale mezi sebou znali a ctili pravidlo „první bere vše“. Dneska to vyšlo mně, zítra vyhraješ ty. Konflikty mezi námi nevznikaly.“
Jedu kolem, chci pomoct
Petr Skála oslovoval motoristy vždy stejnou větou: „Patřím k asistenční službě, jedu náhodou kolem, a chci pomoct.“ Nepoučené řidiče, kteří byli po nehodě ve stresu, mohl mást i žlutý maják na jeho autě.
„Vybírali jsme si nikoli viníky, ale výhradně poškozené, ti nás živili. Když je řidič ve stresu, často neví, co má dělat, a pomoc ocení. Poradíte mu, jak vyplnit formulář pro pojišťovnu, nabídnete opravu v servisu, náhradní auto, a pokud šlo o totálku, byli jsme domluveni s jednou odtahovkou,“ doplňuje Skála.
Nebohý řidič podepisuje crash hunterovi plnou moc, většinou ale na svou důvěřivost doplácí. Praktiky spřáteleného servisu ani to, jak probíhala jednání s pojišťovnou, už Petr Skála popsat odmítá.
Uplacení policisté
V médiích se nedávno objevil případ, kdy si lovci nehod platili policistu, který jim za šedesátitisícový měsíční paušál posílal SMS hlášení o nehodách. A vděčných plátců měl strážce zákona několik. „Nikoho nezvýhodňoval, všem dal vědět, co se děje, a pánové, poperte se. Několik set tisíc k platu za měsíc – to už je slušný přivýdělek,“ citoval deník E15 zdroj od policie.
Prezident České asociace asistenčních služeb (ČAAS) Petr Bold zmiňuje případy, kdy se lidé přijíždějící k nehodám bez zavolání s policisty dobře znají a ti jim jdou na ruku. Místo aby jim zabránili ve vstupu na místo nehody, nechají je dělat špinavou práci. Tedy něco, co je v Česku běžné, ale například v Německu nebo Rakousku zhola nemožné, jak připomínají zástupci asistenčních služeb.
„Praktiky lovců nehod se v čase mění. Původně dokonce odposlouchávali policii, měli vlastní vysílačky. Zároveň setrvávali přímo na místech či v křižovatkách, kde se stávalo nejvíce nehod a kde samozřejmě stát nesměli. V rozporu se zákonem zneužívali zapnuté žluté majáky, aby měli při příjezdu k nehodám přednost,“ říká v rozhovoru pro magazín Profit Petr Bold.
Dnes lovci nehod číhají v závětří, využívají moderních aplikací jako Waze, což je GPS navigační software společnosti Google „s prvky sociální sítě a počítačové hry“. Ten automaticky sbírá data o hustotě provozu a komplikacích v dopravě a zároveň umožňuje uživatelům karamboly aktivně hlásit.
Z průzkumu, který před čtyřmi lety pro Linku pomoci řidičům provedla Česká kancelář pojistitelů, vyplynulo, že se lovci nehod každoročně objevovali v České republice u desítek tisíc dopravních nehod.
Průzkum ukázal i to, že 27 procentům řidičů byly přímo na místě nehody či poruchy vnucovány nějaké služby crash hunterů. A polovina dotázaných řidičů přiznala, že by byla ochotná je využít.
Letos si zástupci pojišťoven, asistenčních společností i profesních organizací pochvalují, že crash hunterů postupně ubývá, a to z mnoha důvodů (viz níže). Obecně platí: český řidič je poučenější a pojišťovny vyhlásily silničním „šmejdům“ válku, která začíná přinášet plody.
Co oběti hrozí?
Čeho by se měli oběti podvodníků obávat především? „Řidičům hrozí především nepoměrně vyšší náklady za odtah havarovaného vozidla, zapůjčení náhradního auta, vyřízení pojistné události či opravu vozu, než by zaplatili své pojišťovně, u které je většinou asistenční služba při nehodě v rámci ceny povinného ručení,“ shrnuje výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek.
Mluvčí České asociace asistenčních služeb (ČAAS) Aleš Povr vypočítává, s čím se poškození řidiči setkávají. K nekalým praktikám patří cílené protahování doby opravy tak, aby měli podvodníci co největší příjmy ze zapůjčeného auta, jež bývá předražené, či účtování oprav, které nebyly provedeny vůbec, případně byly provedeny špatně.
„Použité díly z vrakovišť účtují v servisech jako nové, při opravách nedodržují technologické postupy. A zároveň si tito lidé zavážou klienta, že uhradí účtované služby, které odmítne zaplatit pojišťovna,“ říká Aleš Povr.
Opravu auta či jeho odtah samozřejmě prodražují provize, které lovci nehod dostávají. V konečném důsledku to vede ke zdražování pojištění.
Poškozený řidič se navíc často zlobí nikoli na podvodníky, ale na pojišťovny, které se brání a logicky nechtějí platit nadbytečné náklady na opravu. V roce 2018 jim dal zapravdu i Ústavní soud, který rozhodl, že v těchto případech nejde o oprávněné náklady.
Nález Ústavního soudu je dalším varováním pro řidiče — při volbě služeb, které v případě nehody využijete, buďte obezřetní. „Plnění z povinného ručení má jasně daná pravidla a to nejlepší, co mohou řidiči v nouzi udělat, je přivolat na pomoc asistenční společnost své pojišťovny,“ upozorňuje provozní ředitel Allianz Worldwide Partners Zbigniew Macura.
„Pokud pojišťovna odmítne za klienta uhradit uplatňovanou částku, peníze lovci nehod vymáhají právě na poškozeném motoristovi. Řidičům pak například zadržují auta, dokud nejsou jimi požadované náklady uhrazeny.“ Jan Matoušek, Česká asociace pojišťoven
Máte to předplacené
Klient má totiž v drtivé většině zmíněné služby předplacené u smluvních partnerů pojišťovny (asistenční služby, servisy). Využít je může kdykoli díky povinnému ručení nebo nějaké formě připojištění.
„Pokud pojišťovna odmítne za klienta uhradit celou uplatňovanou částku, peníze lovci nehod vymáhají právě na poškozeném motoristovi. Stávají se i situace, kdy řidičům zadržují auta, dokud nejsou jimi požadované náklady uhrazeny,“ popisuje Jan Matoušek.
„Samozřejmě že to komplikuje vztah pojišťovny s klientem. V kleštích se ocitají nejen poškození řidiči, ale i pojišťovny, které mají jen dvě možnosti, a obě nepříjemné. Buď vyjdou zákazníkovi vstříc, nebo za něj nezaplatí a riskují zhoršení vztahu,“ říká generální ředitel Global Assistance Marek Jaroš.
Především proto pojišťovny zintenzivnili svůj boj s lovci nehod a pustili si i do osvěty svých klientů.
Proč lovců ubývá?
Důvodů je několik. Pojišťovny na základě fenoménu jménem crash hunting vylepšily vztahy se svými smluvními servisy.
„Ty dnes spolupracují s pojišťovnou na základě dobře nastavených pravidel a ani nemají příliš možnost navyšovat ceny oprav vůči pojišťovně, protože by to ohrožovalo jejich byznys,“ prozrazuje Marek Jaroš.
Dříve se sice lovci nehod zaměřovali především na neautorizované a nesmluvní servisy, občas se ale spolupráci s nimi nebránily ani firmy, které měly s pojišťovnami podepsané exkluzivní smlouvy.
Lovcům nehod nenahrává ani ekonomický růst, neboť v Česku v posledních letech rychle přibývá aut a práce pro opravny, servisy i odtahovky.
„Díky současné ekonomické situaci je patrné, že některé autoservisy, jež v minulosti vysílaly na silnice své lidi s cílem získat nové zakázky, kterých neměly dostatek a které se praly o zákazníka, již tuto potřebu nemají. Vozidel lovců nehod na nejfrekventovanějších úsecích viditelně ubylo,“ hodnotí situaci Vladimír Fuchs, viceprezident ČAAS a generální ředitel asistenční společnosti Europ Assistance.
Samy pojišťovny začaly důsledněji varovat své klienty před riziky a celý problém byl opakovaně medializován. Navíc podle Marka Jaroše Česká asociace pojišťoven či Česká kancelář pojistitelů pořádaly různé propagační akce, aby se motoristé důkladně seznámili s nekalými praktikami.
Dalším důvodem soumraku crash huntingu je zavedení linky pomoci řidičům 1224, na kterou řidič v případě nehody nebo poruchy zavolá. Je okamžitě přepojen na asistenční službu své pojišťovny a ta pro něj vybere nejbližší odtahovou službu, případně i servis.
„Původní kampaně Linky pomoci řidičům upozorňovaly na nebezpečí lovců nehod, později se výrazně zvýšil počet lidí, kteří na linku volají, a tudíž se kampaně postupně zaměřily spíše na samotnou bezpečnost na silnicích,“ říká Jan Matoušek.
Jako 112 nebo 158
Řidiči se po nehodě naučili vytáčet číslo 1224, tak jako volají 112, 155 nebo 158. Linku hovorů provozuje Česká kancelář pojistitelů a hovory jsou z ústředny rozdělovány na tři smluvní asistenční společnosti (podle jejich podílu na trhu).
Počet hovorů roste každoročně o několik procent. „Průměrný denní počet hovorů v roce 2019 byl přibližně 650. Za rok je to kolem 240 tisíc hovorů. Výrazně vytíženější je linka v zimních měsících. Primárním úkolem je redukce sekundárních nehod díky rychlému odstraňování překážejících nepojízdných aut ze silnic a právě pomoc motoristům proti lovcům nehod. To vše s sebou nese také snížení potíží řidičů při likvidaci pojistných událostí,“ uvádí Jan Matoušek.
Vyšší bezpečnost a rychlejší odstraňování následků nehod nahrává i pojišťovnám. Rozšíření obecného povědomí o této lince je podle zástupců pojišťoven vůbec nejúčinnější zbraní proti lovcům nehod.
„To rozhodně ano. I z toho důvodu Česká kancelář pojistitelů již několikátý rok produkuje mediální kampaň, která povědomí o fungování Linky pomoci řidičům a o správném chování při nehodě rozšiřuje. Zároveň ČKP vydalo ve spolupráci s Besipem a Policií ČR takzvanou bezpečnostní kartu, která kroky detailně popisuje a z druhé strany obsahuje také pokyny první pomoci,“ doplňuje ředitel ČKP.
Dorazíte včas?
Poškození řidiči si stěžují ještě na jeden problém, který je může nahánět do náruče crash hunterů. „Zavolal jsem asistenční službu své pojišťovny, ale přijeli až za hodinu a půl a z místa vzdáleného téměř sto kilometrů,“ říká podnikatel Michal Dvořáček.
Nezneužívají tak situace odtahové služby, které si mohou naúčtovat za cestu více peněz?
Podle Marka Jaroše z Global Assistance se to rozhodně netýká partnerů jejich společnosti ani dalších velkých hráčů na trhu.
„Byli bychom sami proti sobě, kdybychom neposílali na místo ty odtahovky, které jsou k nehodě nejblíž. Proč bychom to dělali a prodražovali zásah, který sami platíme. Dnes je to naopak. Po celé republice mají vozidla naši vlastní GPS, platíme přenosy dat. Díky tomu vidíme, kde se vozidla pohybují. Když si odtahář aplikace vypne, nepočítáme s ním. Pokud ji zapne, je to pro nás signál, že chce práci. Oslovujeme a vybíráme ty, kteří jsou nejvhodnější pro klienta – ať už z hlediska dojezdové vzdálenosti, nebo techniky, jež je na místě nehody potřebná,“ doplňuje ještě Marek Jaroš.
Pod taktovkou ŘSD?
Na dálnicích hrozí monopol odtahovek.
Server Kverulant. org nedávno upozornil na neblahé důsledky toho, že si Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) rozdělilo české dálnice na několik samostatných úseků, kde by měli nabízet odtah a další asistenční služby pouze jeho smluvní partneři.
Služby na dálnicích případně rychlostních silnicích by byly kvůli tomu výrazně předražené. Dálniční lobby je silná a ŘSD a spřátelené odtahové služby se pokoušejí tento monopol uzákonit.
Opatření se pokoušel prosadit už ministr Dan Ťok, který šel ŘSD a jejím partnerům na ruku. Nyní je ale riziko aktuální – novela silničního zákona je ve třetím čtení ve sněmovně a poslanci se lobbingu brání jen těžko.
„Lidé, kteří na to mají vliv, se opět snaží dostat tento monopol do silničního zákona, teď je to před schválením ve sněmovně a jejich lobby je silná. Ministra Havlíčka se nyní pokoušíme přesvědčit, že je to nesystémové opatření, na které v zásadě nejvíce doplatí motoristé,“ říká Petr Bold (ČAAS).
Ředitelství silnic a dálnic argumentuje tím, že je za síť dálnic a rychlostních silnic zodpovědné a že tak má mít zodpovědnost i za odtahové a další služby.
„Nepopíráme, že s ŘSD spolupracují nejlépe vybavené odtahové služby v republice, které mají k dispozici nejlepší techniku. Jen si myslíme, že nejsou schopné samy obsáhnout například stokilometrový úsek dálnice a že by neměly mít monopol. Navíc nemusím připomínat, jaký je v tom, že mám možnost rozdat kšefty kamarádům, korupční potenciál,“ doplňuje Bold.
Situace by mohla být z pohledu řidičů podobná jako v případě crash hunterů. Náklady za zbytečně předražené zásahy pojišťovny platit nechtějí. Opět tedy hrozí, že bude doplácet účastník nehody.
Podle Petra Bolda i Marka Jaroše z Global Assistance by mělo o asistenci na dálnicích rozhodovat nehodové centrum pojišťoven (NCP), nikoli ŘSD.
„U porouchané fabie přece nemusejí zasahovat firmy s mnohatunovým jeřábem. Pokud bude mít ŘSD vysoutěžené partnery, ať zasahují přednostně. Na tom se s nimi rádi domluvíme, ale není dobré, aby měli absolutní monopol. V případě, že by k zásahu z časových nebo jakýchkoli jiných důvodů nemohli, pošleme tam někoho jiného,“ doplňuje Marek Jaroš.
Už dnes se podle jeho slov stává, že zásahy prodražuje zbytečně masivní přítomnost těžké techniky (partnerů ŘSD) na místě banálního zásahu.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka.
