Soumrak STK v Česku?

„Technické kontroly prováděné v servisech či u prodejců nemohou být objektivní,“ říká předseda profesní komory STK Michal Cuc.



Kritizujete změny v novele zákona o provozu na pozemních komunikacích i dalších norem. Co je špatného na tom, že mohou autoservisy od října suplovat roli STK a provádět technické kontroly?
Nevěříme, že to bude fungovat. Technik, který je vyškolený pouze k tomu, aby prováděl kontroly, na to pohlíží jinak než prodejci, servisy nebo autobazary. Majitel autobazaru je nastaven tak, že musí prodat co nejvíce aut. Pokud bude mít zároveň i STK, mohou u něj procházet kontrolou i nevyhovující vozidla, aby je bylo možné ještě prodat. U servisů je to dvousečné: někdy může opravář „nacházet“ nepatrné závady proto, aby měl co opravovat. A naopak, pokud bude auto ve špatném stavu, neřekne zákazníkovi, hoď ten vrak ze skály – a mnoho závažných závad tam může nechat.

Takže hrozí, že na silnicích budou přibývat vraky?
To si netroufám tvrdit. Při každé novelizaci se dělají kroky, aby ze silnic zmizely. V roce 2016 to bylo zavedení povinné fotodokumentace při STK, dneska je to strašák ve formě navyšování pokut pro techniky. A jsou tu i další úkony, které zajišťují lepší dohled nad technickými kontrolami.

Ministerstvo tvrdí, že změnami vychází vstříc zákazníkovi. Nebude pro lidi výhodnější dát auto do servisu, který zároveň nabízí technickou?
Pro zákazníka může být výhodnější, když se technická i opravy provedou najednou. Měl by si ale uvědomit i druhý aspekt: může skutečně opraváři plně důvěřovat, že tu kontrolu udělá objektivně a že na to ve výsledku nedoplatí? Servisy budou přicházet s „výhodnými“ nabídkami typu provedeme technickou zdarma při servisu. Klient ale zaplatí pět tisíc za výměnu oleje plus technickou kontrolu, což v součtu schová drahou technickou prohlídku pod úkon údržby.

STK se jednoduše obávají toho, že je servisy připraví o byznys…
Provozovatelé STK budou tlačeni do situace, kdy si budou muset servis otevřít také. V současné době ale neznám jedinou STK, která by se k tomu chystala. Náklady přitom nejsou nijak zásadní. Provozovatel potřebuje garážové stání se zvedákem, potřebné náhradní díly a opraváře.

Opravdu se do toho nikomu z provozovatelů STK nechce?
Zástupci STK řeší neustálé změny legislativy, absolvují školení, provádějí kontroly. Prostě mají dost své práce a teď by se ještě měli starat o to, jestli mají takové a takové náhradní díly. Je to jednoduše odlišné odvětví než servisování aut. Ministerstvu to opakovaně říkáme, ale neslyší nás.

Podmínkou zřízení STK je ale mimo jiné vybudování průjezdní linky dlouhé minimálně 26 metrů. Pořídit si ji se servisům vyplatí?
Výstavba takové linky stojí asi pět milionů korun, takže značkové velké servisy si takovou investici mohou dovolit, ale ti menší do toho nepůjdou. Vláda jde opět proti malým podnikatelům. My jako komora ostatně zastupujeme spíše menší provozovatele STK a právě oni se změn obávají nejvíc.

Šéf Asociace emisních techniků a opravářů Libor Fleischhans řekl, že v STK totiž pracují kontroloři, nikoli opraváři – že tam na opravy nebude mít nikdo čas…
S tím souhlasím. Když měl zákazník rozbitý světlomet, tak jsme ho nemohli opravovat, jen ho instruovat, na koho se má obrátit. Když to začnou dělat pracovníci při linkách STK, stráví třeba půl hodiny nad výměnou žárovky. Celý proces kontroly se tím zadrhne. Já jsem pro, aby zákazník čekal co nejkratší dobu a technické šly jak na běžícím pásu.

Nebyly by řešením povinné objednávky?
Zřejmě ano. Ale mnoho provozovatelů to kvůli zákazníkům zavádět nechce. Co si budeme povídat: kdybyste se musel povinně objednávat k doktorovi, také by se vám to nelíbilo.

Říkal jste, že na vaše argumenty vláda neslyší. Komunikace s ministerstvem dopravy tedy nefunguje?
Ministerstvo s námi opravdu nekomunikuje tak, jak by mělo. A je to od doby, co nastoupil současný ministr Ťok a změnilo se osazenstvo odboru 150. Ministr, který označuje provozovatele STK za sektu, přišel v roce 2015 s nápadem skoncovat s frontami na STK, ale nic reálného pro to neudělali. Kdyby ta komunikace od začátku probíhala, tak jsou STK schopny nabídnout řešení, aby fronty zmizely. Pokud je tu přenesená působnost státu, kooperace mezi ministerstvem a zástupci STK by měla být lepší. Oni to řeší od stolu bez znalosti věci.

Ministr Ťok označuje provozovatele STK za sektu.

Může vůbec provozovatel STK nabídnout technikům takovou odměnu, aby nebyli motivováni ke korupci?
Provozovatel by skutečně měl technika odměnit tak, aby nebyl motivovaný ke korupci a zkreslování výsledků prohlídek. A já si myslím, že nevyžadují žádné závratné peníze. Bohužel se obávám, že i tady se může novela projevit negativně – provozovatelům se zvýší náklady a budou tratit. I kdyby jim ale klesaly zisky – které už dnes nejsou nijak markantní, protože úkonů přibývá a kontroly se neúměrně prodlužují – budou muset technikům přidat. Tlak na zvýšení mezd je dneska všude a STK/SME nejsou výjimkou.

Má mít stát větší pravomoci při kontrole, jak stanice měří emise, než tomu bylo v minulosti?
Stát má mít silnou pravomoc a nedávné změny jsou z tohoto pohledu pozitivní. Že se auto nafotí a naměřené hodnoty se pošlou do centrálního informačního systému, je v pořádku. Emise jsou sice „jenom“ o životním prostředí, ale dříve se opravdu děla zvěrstva a nad tím, co emisní kontrolou prošlo, zůstával rozum stát. Doufám, že dnes už si to – i vzhledem k výši pokut – nikdo nedovolí.

Takže v tomto případě politiky nekritizujete…
Přece jen musím skřípat zuby, když se fotí na lince emisí a za deset minut se totéž fotí na STK. To je absolutně zbytečné, což si na ministerstvu nenechali vysvětlit.

Řekli vám nějaký argument?
Prý se stalo, že jistý provozovatel, který měl ke kontrole dvacet bílých oktávek, postavil na emise jen jednu, na které se provedlo dvacet měření, a až na technickou kontrolu jelo všech dvacet aut, z nichž devatenáct neprošlo SME. Opatření prý vzniklo s cílem zabránit takovým podvodům. Já nevěřím tomu, že se to stalo, zato vím, že kontrola trvá kvůli takové zbytečnosti o pět minut déle.

Nemáte pocit, že stát podnikatele jen buzeruje s odůvodněním, že zabraňuje podvodům?
Bohužel. Připomněl bych kauzu, která se řešila nedávno. Jako technik musíte při kontrole najít na autě typ motoru. Pokud se to nepodaří, je to závada vážná. Nikdo si už ale neuvědomuje, že u některých aut je problém se k typu motoru dostat, často bývá i zkorodovaný. Když ho technik nenajde, majitel by teoreticky musel auto vzít a vyhodit. Proto týden po novelizaci vyšla instrukce, kde se mluví o tom, že musíme na vyhledání vydat maximální úsilí, a pokud se to nepodaří, máme naší zkušeností posoudit, o jaký typ motoru jde, jaký má objem atd. To ale mnozí technici obcházejí. Když přijde kontrola a já typ motoru hledat nebudu, dostanu drastickou pokutu až 50 tisíc. Celé je to absurdní.

Naslouchala vláda při přípravě změn připomínkám odborníků? Nebyl za změnami spíše tlak některých zájmových skupin na politiky?
Bohužel byl celý legislativní proces příliš rychlý, připomínkové řízení de facto neexistovalo. Naše představy se do podoby novely zákona nepromítly. Komunikace mezi sítí STK a státem se doufejme zlepší – máme přeci společný zájem, udržet český vozový park v udržitelném technickém stavu. Obávám se však, že dnes politici skutečně podléhají tlaku některých zájmových skupin. Nerad bych to ale rozváděl.

Michal Cuc (41)

Vystudoval Fakultu dopravní ČVUT. Poté působil v projekční činnosti průmyslových staveb. V současnosti je provozním vedoucím dvou STK. Deset let aktivně vystupuje v profesní komoře STK, od roku 2015 je jejím předsedou.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Hynek Glos.
 

• Oblasti podnikání: Automobilový průmysl

Doporučujeme