English version
Vláda ji schválila 26. července 2021 a jejími hlavními dvěma cíli byla redukce emisí skleníkových plynů a podpora hospodářského růstu. Těch mělo být dosaženo pomocí podpory domácí výroby nízkouhlíkového vodíku, připravenosti infrastruktury na dopravu a skladování vodíku jakož i podporu výzkumu, vývoje a výroby nízkouhlíkových technologií.
Strategie se ani nestihla pořádně ohřát a byla svými ambicemi neaktuální, jelikož Evropská komise představila v legislativním balíčku Fit for 55 zcela nové cíle pro oblast zeleného vodíku v rámci revize směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů tzv. RED III.
Obnovitelná paliva nebiologického původu
Ta požaduje, aby průmysl do roku 2030 naplnil alespoň 42 % spotřeby vodíku prostřednictvím využití tzv. RFNBO vodíku. Dodavatelé paliv pak musejí zajistit, že alespoň 1 % jejich dodávky paliv je kryto RFNBO vodíkem. Zkratka RFNBO znamená obnovitelná paliva nebiologického původu, konkrétní podmínky stanovují prováděcí nařízení Evropské komise a prakticky se jedná o vodík vyráběný elektrolýzou z elektřiny pocházející z obnovitelných zdrojů. Nařízení rovněž stanovují podmínky tzv. adicionality, časové korelace výroby z obnovitelných zdrojů a vodíku, a řadu výjimek.
Probíhající aktualizace české vodíkové strategie na tyto nové cíle pochopitelně reaguje. Hlavní strategické cíle, tedy hospodářský růst a snižování emisí a čtyři hlavní pilíře jejich naplňování sice zůstávají stejné, ale konkrétní úkoly se budou mírou ambicí lišit. Strategie předpokládá rozvoj vodíkové ekonomiky ve dvou etapách: lokální ostrovy a globální mosty.
V první by mělo dojít k vytvoření místních propojených vodíkových hubů, tedy výroby v blízkosti místa spotřeby. Ta druhá reaguje na globální ambice EU vytvořit propojenou vodíkovou síť napříč EU, přes kterou by byl vodík převážen podobně, jako se dnes přepravuje zemní plyn. Strategie předpokládá zejména využívání čistého vodíku, nevylučuje nicméně ani využití blendu vodíku v zemním plynu, využívaného typicky pro snižování emisní stopy jednotlivých odběratelů.
Masivnější využívání vodíku bude postupné
Specifické cíle strategie se zaměřují na období let 2024–2035 s velkým důrazem na dostatek domácí výroby pro plnění závazných cílů evropské legislativy, tedy v oblasti průmyslového využití a dopravy. Analytické práce poukazují na to, že široké využití vodíku ve vytápění nebo v elektroenergetice kvůli jeho ceně nenastane dříve než po roce 2035. Nejdřív k tomuto roku se také předpokládá přestavba nebo dostavba vodíkových distribučních sítí.
V oblasti hutnictví pak analýzy poukazují na nasazení vodíku až v horizontu roku 2040 a později vzhledem k takřka neexistujícím pilotním projektům, a tudíž velké nejistotě v možnosti širokého průmyslového využití. Jediný pilotní projekt v Evropě běží aktuálně ve Švédsku.
European Hydrogen Backbone
European Hydrogen Backbone je iniciativou 33 provozovatelů infrastruktury, která cílí na vytvoření propojené sítě vodíkovodů napříč Evropou k naplnění cílů Evropské zelené dohody. Za ČR se iniciativy účastní provozovatel plynárenské přepravní soustavy Net4Gas, který plánuje předělat jednu ze tří větví české plynárenské přepravní soustavy na přepravu vodíku.
Dovoz vodíku od roku 2030
Cílů v dopravě a průmyslu by mělo být dosaženo především podporou domácí výroby z elektrolyzérů ideálně ještě před rokem 2027, aby mohly být využity výjimky z adicionality, což by vedlo k výrazně vyššímu faktoru využití daného elektrolyzéru. Vláda by také měla vytvořit podmínky pro dovoz vodíku, který by podle odhadů provozovatele přepravní soustavy Net4Gas měl být možný od roku 2030. Toto zahrnuje vytvoření regulačního rámce, jakož i podporu vlády při mezinárodním vyjednávání například u projektů společného zájmu podle evropského nařízení TEN-E.
Vytvoření rámce pro vodíkovou ekonomiku
Příloha strategie by pak měla obsahovat přes 10 konkrétních karet úkolů, které by měly být pro státní správu závazné a poskytovat detailní návod k vytvoření celistvé vodíkové ekonomiky. Právě vytvoření komplexního rámce pro vodíkové hospodářství je z pohledu Svazu průmyslu a dopravy ČR stěžejní. K tomu je potřeba celkově revidovat právní rámec: implementovat směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, tzv. plynárenský balíček, výše zmíněné nařízení pro RFNBO, ale i rámec pro certifikace, záruky původu a tarifní strukturu.
Dále je nutné plnit cíle nastavené Národním akčním plánem Čistá mobilita v oblasti infrastruktury pro vodíkové čerpací stanice. Jejich poloha by kromě umístění u hlavních TEN-E koridorů měla také reflektovat předpokládaná místa spotřeby vodíku a například rozvoj vodíkové MHD.
Domácí výroba vodíku se v českých geografických podmínkách samozřejmě neobejde bez nějaké míry podpory. Je proto potřeba analyzovat dostupné nástroje a vyjasnit, co je, a naopak není vhodné z omezeného objemu financí podpořit. Jednou z priorit strategie je pak také podpora výzkumu a vývoje, zejména nových technologií, které by v budoucnu umožnily vyrábět vodík za mnohem nižší cenu, než je dostupná dnes. Strategii by měla vláda schválit v první polovině roku 2024.
Převzato ze speciální přílohy časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (3/2023). Autorka: Zuzana Sádlová, manažerka pro energetiku
