Spolupracující osoba aneb Jak legálně srazit daně



S velkým omezením uplatnění slevy na manželku a vyživované děti musejí počítat tuzemští živnostníci při podávání daňových přiznání v případě, pokud používají paušální výdaje. A tak jednou z posledních možností, jak si mohou snížit daně, zůstává institut spolupracujících osob, který se uplatňuje podle § 13 zákona o dani z příjmu.

Ten uvádí, že příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované za spolupráce druhého z manželů a k nim uplatněné výdaje se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela či manželku nečinil více než padesát procent.  Současně ale může tato částka činit nejvýše 540 000 korun při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 korun za každý i započatý měsíc spolupráce.

„Rozdělení příjmu na spolupracující osobu může vést ke snížení daňové zátěže podnikatele, například ke snížení solidárního zvýšení daně v důsledku rozložení daňového základu na více osob. Spolupracující osoba musí žít s podnikatelem ve společné domácnosti; typicky se této možnosti využívá k rozdělení příjmu na manželku, která pomáhá OSVČ s podnikáním, ale ze zákona nesmí mít s podnikatelem – manželem, uzavřenou pracovní smlouvu,“ popisuje výhody institutu spolupracující osoby Tomáš Hunal, odborník na zdanění fyzických osob poradenské společnosti PwC ČR.

Příjem lze rozdělit také na ostatní osoby, žijící s poplatníkem v domácnosti. Pokaždé ale tak, aby jejich podíl na společných příjmech a výdajích činil v úhrnu nejvýše 30 procent. Zároveň ale částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby nesmí překročit 180 000 korun při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 15 000 korun za každý i započatý měsíc spolupráce.

Využití spolupracující osoby může být výhodné především v případech, kdy spolupracující osoba nemůže z důvodu nízkých příjmů plně využít nezdanitelné částky a slevy na poplatníka. Využít institutu spolupracujících osob má smysl také u vedlejší výdělečné činnosti, kde pomůže snížit sociální pojistné.

Jasná pravidla

I využití institutu spolupracujících osob má však svoje pravidla, která je nutno dodržovat. Především, spolupráce musí být vždy oznámena finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovně. Finančnímu úřadu se hlásí do třiceti dnů od zahájení spolupráce, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně do osmi dnů po zahájení takové činnosti. „Oznamovat zahájení spolupráce spolupracujících osob vykonávajících vedlejší samostatné výdělečné činnosti je nutno hned, a ne až při podání přehledu. Učiní-li to OSVČ později, hrozí udělení pokuty a u OSVČ vykonávajících hlavní samostatné výdělečné činnosti i dopočtení penále,“ uvádí Jana Buraňová, mluvčí ČSSZ.

V praxi však řada podnikatelů řeší institut spolupracující osoby až ve finální fázi zpracování daňového přiznání, aby si snížili základ daně. „Takový postup jim však přináší komplikace, neboť spolupracující osoba může být sankcionována za nesplnění svých povinností ve vztahu k dotčeným institucím. Také varuji před uměle vytvořenou ´spoluprací´, která ve skutečnosti neexistovala, jen za účelem snížení daňového základu,“ doplňuje Tomáš Hunal.

Právě z toho důvodu je nutné využití institutu spolupracujících osob plánovat předem a manželku či manžela na úřady včas přihlásit. Zároveň platí, že spolupracující osobou se mohou stát pouze osoby, které s poplatníkem provozujícím podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost žijí ve společné domácnosti. Pokud taková podmínka není splněna, tak lze živnostníkovi doporučit, aby příslušného pracovníka zaměstnal (buď na běžný pracovní poměr anebo na některou z dohod konaných mimo pracovní poměr).

Kdy se použití institutu spolupracujících osob vyplatí? Především v případě, kdy spolupracující osoba nemá žádné své zdanitelné příjmy. To se týká například žen na mateřské, na rodičovské dovolené, studentů, nezaměstnaných a podobně. V tomto případě nemůže osoba uplatnit slevy na dani, například slevu na poplatníka a další odčitatelné položky od základu daně, včetně odpočtu úroků z hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření, poskytnuté dary, odpočet na penzijní připojištění a životní pojištění.

Výhodné je to také v případě, kdy spolupracující osoba má nízké zdanitelné příjmy nebo podnikatel uplatňuje výdaje paušálem. Vyplatí se rovněž podnikatelům s vysokým základem daně, kteří musí platit solidární daň. Výhodou institutu spolupracujících osob je to, že spolupracující osoba nemusí mít svůj živnostenský list.

Podnikatelé, kteří institut spolupracujících osob uplatňují, se nemusí bát, že by tato možnost optimalizace byla omezena. „Takový návrh se v současnosti neplánuje,“ uvádí mluvčí ministerstva financí Radek Ležatka. Naopak v jiných oblastech se změny chystají. „Ministerstvo financí uvažuje o zastropování mezního příjmu při uplatnění šedesátiprocentního paušálu, stejně jako je to u paušálů 30 a 40 procent. V současnosti probíhají intenzivní diskuse i o nastavení slev na dani tak, aby změny vstoupily v účinnost od 1. ledna 2015,“ doplňuje Radek Ležatka.