English version
Země se v minulosti potýkala s nestabilní politickou situací, která se však po nástupu Alassane Ouattary do čela země zlepšila a položila základy hospodářského rozvoje. Budoucí vývoj bude záviset na efektivitě využití hojného nerostného bohatství, ale také na zvládnutí bezpečnostní situace v celém regionu.
Aktuální hospodářská situace
Pobřeží slonoviny disponuje jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v subsaharské Africe. Během posledních patnácti let se nominální hodnota HDP téměř ztrojnásobila, když vzrostla z 25 mld. USD v roce 2006 na 70 mld. USD v roce 2021. Globálně se přitom stále jedná o malou ekonomiku. V rámci Afriky je však již jedenáctou největší.
Ekonomika je stále více diverzifikovaná, a tudíž odolnější vůči externím šokům. Vláda navíc provádí strukturální reformy napříč hospodářskými sektory za účelem přilákání více zahraničních investorů. Rostou veřejné investice do infrastruktury. Hospodářský růst se nezastavil ani v době pandemie a standardně dosahuje hodnot kolem 7 % HDP ročně.
Odkaz Bati žije, exportéři zavádějí jeho systém vedení firmy
Různorodá společnost
Rychlý rozvoj Pobřeží slonoviny nepřišel ze dne na den. Klíčovým faktorem byla stabilizace politické situace na začátku minulé dekády. V novém tisíciletí se stihly odehrát hned dvě občanské války. Důsledkem bylo vždy zásadní zhoršení ekonomické situace a životní úrovně v zemi. Důvodem nepokojů bylo zejména složení společnosti z různých etnik a náboženského vyznání. V severní části země žijí totiž převážně muslimové, zatímco v jižní části především křesťané.
Poslední občanská válka se odehrála v letech 2010 až 2011 a její příčinou byl rozpor mezi silami tehdejšího prezidenta Laurenta Gbagby oblíbeného u křesťanů a nastupujícího prezidenta Alassane Ouattary reprezentujícího především muslimy. Volby tehdy nakonec ovládl Ouattara, ale Gbagbo odmítl uznat porážku a opustit úřad prezidenta.
Následkem toho začalo docházet k násilným střetům mezi armádou (ovládanou Gbagbem) a ozbrojenými silami Ouattary, na jehož stranu se postupně přidaly jednotky francouzské armády a OSN. Po měsících bojů, během kterých zahynulo až 4 000 civilistů, byl Gbagbo zadržen a souzen u Mezinárodního trestního soudu v Haagu.
Klíčová je politická stabilita
Od konce druhé občanské války v roce 2011 se politická situace v zemi relativně uklidnila. Ke zvýšení napětí došlo až v roce 2020, když Ouattara nastoupil již ke svému třetímu funkčnímu období i přesto, že původně dementoval svou další kandidaturu. Tato skutečnost vyvolala demonstrace a zatčení klíčových představitelů opozice, ovšem k eskalaci situace v násilné občanské nepokoje nedošlo. Situace se opět uklidnila.
O sníženém riziku občanských nepokojů svědčí poklidný průběh parlamentních voleb v roce 2021. K uklidnění politické situace přispívá jednání Ouattary v posledních měsících. Na znamení usmíření mezi politickými stranami se v červnu 2022 sešel s bývalými politickými rivaly Bédiém a Gbagbou. Právě Gbagbovi čelícímu 20letému vězení pak v srpnu tohoto roku dokonce udělil milost.
Geopolitická rizika
V posledních letech nabývá na významu geopolitické riziko. Francie postupně značně omezila přítomnost svých vojáků v regionu, což je jedním z klíčových faktorů zhoršení bezpečnostní stability v celé oblasti. Roste vliv teroristických skupin typu Al Kajdy či Islámského státu. Hned ve třech sousedních státech se v nedávné době odehrál státní převrat a budoucí politická situace je silně závislá na postoji místních armád.
Přelévání politické nestability ze sousedních států hrozí zejména kvůli poměrně velkému množství imigrantů z těchto států. Jejich celkový počet tvoří odhadem až 20 % populace země. Nejvíce migrantů pochází z Burkiny Faso, kde ke státnímu převratu došlo na přelomu září a října tohoto roku, pouhých 8 měsíců od předchozího převratu (taktéž v Mali došlo nedávno hned ke dvěma převratům; v Guineji se vojenský převrat odehrál v září 2021).
Politická a bezpečnostní situace v západní a střední Africe je složitá, napjatá a turbulentní. Regionální instituce a západní země hrozí armádním režimům sankcemi. Svůj vliv se snaží posílit například i Rusko. Je otázkou, jak rychle se podaří situaci stabilizovat a postupně přecházet zpět na režimy s civilními vládami.
Kakaová velmoc
Politická a bezpečnostní rizika se místní vládě zatím daří zvládat a pokračovat v dobře nastartovaném hospodářském rozvoji. Díky relativně rychlému růstu průmyslu a sektoru služeb postupně klesá význam zemědělství, přesto tento sektor tvoří přibližně čtvrtinu HDP a zaměstnává dvě třetiny populace. Představuje také nejvýznamnější zdroj příjmů z exportu.
Jen těžko bychom hledali něco charakterističtějšího pro Pobřeží slonoviny, než je kakao. Na zdejších kakaových plantážích se vypěstuje více než dva miliony tun kakaa ročně, což představuje přibližně 40 % celosvětové produkce kakaa. Důležitost kakaa pro místní ekonomiku nejlépe demonstruje skutečnost, že v předchozích dekádách zásadně rozvíjelo kakaové plantáže (na úkor deštných pralesů) a kakao dnes tvoří zhruba 50 % celkového vývozu země a podílí se z cca 15 % na HDP.
Nerostné příležitosti
Pozitivní hospodářský výhled do budoucna slibuje rozvoj těžby zlata a dalších nerostných surovin. Zejména u těžby zlata došlo k významnému růstu z přibližně 12 tun ročně v roce 2011 na 25 tun v roce 2017 a v roce 2021 dosáhla těžba zlata až na 42 tun. Vláda má přitom záměr podíl těžby zlata na HDP nadále navyšovat. Reálný předpoklad růstu představuje taktéž těžba ropy. V září roku 2021 bylo objeveno významné ropné pole. Dle původních předpokladů by mělo obsahovat až 2 mld. barelů ropy a 2,4 bil. krychlových stop plynu.
Rozvoj ropného pole bude postupný a očekává se, že do roku 2023 bude přinášet 10 tis. barelů denně, poté se zvýší a do roku 2026 by měla těžba ropy dosáhnout 100 tis. barelů denně. Rostoucí produkce ropy by tak v nadcházejících letech měla zvýšit vládní příjmy a diverzifikaci příjmů z vývozu. Pobřeží slonoviny však disponuje také dalšími nerostnými surovinami. Země má významné zdroje bauxitu, mědi, diamantů, manganu a také niklu.
Země je aktuálně skoro uprostřed Národního rozvojového plánu na rok 2021–2025, jehož cílem je zvýšení investic jak z veřejného, tak především ze soukromého sektoru a obecné zvýšení produktivity. Konkrétně plán počítá s rozvojem několika průmyslových zón, což by mělo implikovat zvýšení kapacity výroby elektřiny v zemi, modernizaci odvětví s významnou přidanou hodnotou (pěstování kakaa, rýže, ananasu a manga) a rozvoj velkých infrastrukturních projektů.
Pobřeží slonoviny má dobré předpoklady pro další rychlý růst ekonomiky. Na rozdíl od Ghany, Keni či Nigérie zatím nepředstavuje problém ani výše státního dluhu. V roce 2021 došlo ke zlepšení rizikové kategorizace OECD do kat. 5 a mírně se zlepšila i hodnocení externích ratingových agentur. To odráží i velký zájem exportérů z vyspělých zemí, v posledních letech proto zásadně narostla v Pobřeží slonoviny angažovanost exportních agentur typu EGAP napříč zeměmi OECD.
Země může nadále profitovat z velkého přírodního bohatství, v nejbližších letech především z rozvoje těžby zlata a ropy. Stěžejní bod pokračujícího úspěchu představuje především zachování politické a geopolitické stability.
Převzato z Magazínu ze světa exportu (30/2022). Autor: Ing. Jan Doubrava, Odbor teritoriálních a odvětvových analýz
