Stavební řízení – služba byrokracii, nebo občanům

Ve světle dosavadních prohlášení a kroků Ministerstva pro místní rozvoj nelze než konstatovat, že cesta, po které se rezort ubírá, nepřispívá ke snížení byrokracie, nezpřehledňuje tržní prostředí a není v souladu se zásadami fungování efektivního a pružného státu.

Aktuální výsledky MMR nelze označit za naplnění slibů o jednodušším stavebním řízení a digitalizaci. Místo slíbeného „1 řízení a 1 razítko“ se setkáváme s nově vznikajícími úřady, které mají danou agendu na starosti, ale v praxi se potýkají s nedostatečnou efektivitou a přetrvávající spletitostí procesů. Přitom skutečné urychlení by mělo zásadní pozitivní dopad na českou ekonomiku. Investice 1 miliardy korun v developmentu by pohnula celým hospodářstvím o více než 3 miliardy korun.

Zkrácení povolovacího procesu o jeden rok mohlo přinést roční přínosy 202 miliardy korun u silničních staveb a 166 miliardy korun u železničních staveb. U komerčních a developerských staveb se přínosy odhadovaly na 16 miliard korun. Dejme k tomu multiplikační efekt a zjistíme, o kolik nás nepovedená politika při změně stavebního zákona stojí: celkově se totiž konzervativní kvantifikovatelné přínosy odhadovaly na 688 miliardy korun za rok. Zkusí někdo spočítat, kolik by z toho byl „zisk“ státu a co by za tyto peníze bylo možné udělat?

Místo úspor růst nákladů a daní, místo bytů další razítka

V oblasti dostupnosti bydlení jsou sliby vedení rezortu rovněž daleko od reality. Ambice postavit desetitisíce nových bytů se zredukovala na zlomek. Místo reálného řešení bytové krize se vytváří nový byrokratický aparát o stovkách nových úředníků. Jejich úkolem bude přerozdělovat byty do systému takzvaného dostupného nájemního bydlení, jehož dostupnost nebude faktická, ale jen proklamativní, protože se v něm budou utápět veřejné finanční prostředky, tedy peníze nás všech. Jak zde nepřipomenout Margaret Thatcherovou s jejím: „Neexistují veřejné peníze, existují jen peníze daňových poplatníků.“

Vedení MMR proklamovalo, že státní fond podpory investic bude alokovat 1 miliardu Kč ročně. V roce 2022 bylo čerpání programu na podporu sociálního bydlení 91 milionů Kč a na podporu dostupného bydlení 10 milionů Kč.

Namísto podpory rozvoje občanské a veřejné vybavenosti a plánu, jak umožnit obcím, aby tuto svou zákonnou povinnost mohly plnit, vytváří prostředí pro další sektorové zdanění a zpoplatnění bytové výstavby. Dosavadní přístup k plánovacím smlouvám a regulaci výstavby ilustruje hluboký nesoulad mezi slibovanou deregulací a skutečnou praxí, kdy se naopak zvyšuje zátěž nejen na investory, ale především na občany, kteří jsou konečnými uživateli a spotřebiteli. Místo snižování cen bydlení a podpory hospodářského rozvoje posiluje role státu a omezuje se tržní prostředí a podnikání. A tedy se vše zdražuje. Občané chudnou a stát prodělává. Ekonomicky, lidsky i politicky. Zdá se, že jsme se opět nedokázali poučit z minulosti. Bohužel.

Elektronizace chaosu problém nevyřeší, digitalizace uniká

Co se v současné době děje pod vedením Ministerstva pro místní rozvoj, překračuje hranice běžné administrativní neefektivity a nabízí obraz systémového selhání. Namísto slibované transparentnosti a úspor času a prostředků je příprava digitalizace absurdním divadlem s opakovanými porušeními zákona a ignorováním základních principů odpovědného hospodaření.

MMR v poslední době přišlo o finanční prostředky ve výši miliard korun z evropských fondů kvůli problémům s digitalizací. Dnes se namísto digitalizace řeší nahrávání PDF na server stavebního úřadu. Deklarované úspory jsou potom fackou do tváře skutečné potřeby – protože chlubit se tím, že jsem ušetřil, když téměř nic neudělám, je ostudné.

Výběrová řízení, která jsou po zjištění porušení zákona opakovaně rušena Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, jsou následně gesčním rezortem obcházena přidělením zakázek „z ruky“ přes jednací řízení bez uveřejnění stejným firmám. Tento přístup podkopává důvěru v právní řád i politickou odpovědnost.

Na hraně kolapsu

Předpokládaný kolaps stavebního řízení, k jehož bránám se rychle blížíme, není ničím méně než předzvěstí systémové krize. Pokud se trend nezvrátí, ocitneme se v situaci, kdy již nebude možné realizovat žádné nové stavební projekty, což bude mít zásadní dopad na dostupnost bydlení, infrastrukturu a ekonomický rozvoj celé země. Nezrychlení povolování staveb je kvantifikováno ztrátou více než sedmi miliard korun ročně. Ekonomické dopady kolapsu bytové výstavby zatím nikdo nevyčíslil.

Pozastavme se i nad spoluprací s externími poradci na MMR, která vyvolává otázky ohledně transparentnosti a efektivního využití veřejných prostředků. To je výsměch nejen veřejnosti, ale i politikům, kteří při tvrzení Pusťte nás na ně! slibovali omezení počtu zaměstnávání kamarádů a stranických kolegů, výběrová řízení a otevřenost.

Pojďme si zde shrnout poslední dva roky na rezortu MMR: nekoná se redukce počtu razítek a přezkumů, místo digitalizace máme PDFka, místo redukce nákladů a předpisů vznikají stovky nových úřednických míst a žádné předpisy se nejen neruší, ale přijímají další, přibývají další požadavky technického i zásadního finančního charakteru na stavby, roste administrativní zátěž, dochází k opakovanému porušování zákona o za‑ dávání veřejných zakázek. A já se ptám, zda toho není už trochu moc.

Výzva zní proto jasně: „Je nejvyšší čas opustit cestu nepřiměřené regulace a byrokracie a vrátit se k principům, které skutečně podporují rozvoj trhu, snižují zátěž podnikatelů, a především slouží občanům, nikoli byrokratickému aparátu!“ Ostatně to byl a stále je i programový rámec současné vlády.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Adam Kalous, Sturmo