Stefano Mallia: Sjednocením můžeme krizím čelit nejlépe

Jaká je role Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) a konkrétně skupiny pro zaměstnavatele?

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je platformou, kde mají zastoupení zaměstnavatelé, odbory i občanská společnost. EHSV má v legislativním procesu EU zásadní roli a významně ovlivňuje rozhodování, protože Evropský parlament, Rada i Komise mají povinnost se s ním radit při schvalování nových zákonů na nejrůznější témata.

Všechny tři skupiny musí dospět ke konsenzu a obvykle se nám to i podaří. Zaměstnavatelská skupina má celkem 106 členů ze všech členských zemí EU. Za největší přidanou hodnotu výboru považuji to, že nepracujeme naplno jen pro tuto instituci. Já se na Maltě věnuji podnikání a do Bruselu přináším realitu našeho pracovního světa – se všemi těžkostmi a výzvami, s nimiž se potýkáme.

Říká se, že evropské firmy zaostávají za světovými konkurenty. Souhlasíte s tím?

Ano, evropská ekonomika v konkurenceschopnosti zaostává a není to jen pocit, odrážejí to i statistiky. V posledních dvou desetiletích Evropa ztratila třicet procent ze svého podílu na globální výrobě. Přímé zahraniční investice v EU v posledních letech klesly o více než polovinu, zatímco v USA se výrazně zvýšily.

V investicích do inovací v poměru k HDP nás předhání USA, Čína, Japonsko i Korea. Jsme pozadu i v nejnovějších digitálních technologiích jako umělá inteligence, 5G a 6G nebo cloud, což je znepokojivé.

V čem je problém? Co je největší překážkou pro konkurenceschopnost Evropy?

Hlavní překážky vnímám v oblasti lidských zdrojů. Chybí nám pracující s potřebnými dovednostmi, zejména v digitální sféře, v oblasti zelené transformace a nejmodernějších technologiích. Překážkou je i administrativní zátěž – v této věci na Evropskou komisi neustále naléháme a máme příslib snížení o 25 procent v požadovaném výkaznictví.

Další překážku spatřuji v cenách energie. A důležité je i vstřícnější prostředí pro zakládání podniků a pro investice. V souhrnu tyto faktory vytvářejí potíže, a proto potřebujeme komplexní agendu na podporu konkurenceschopnosti.

Zmínil jste se o zelené transformaci. Které sektory podle vás nejvíce ovlivní?

Vůbec není pochyb, že se do zelené transformace musíme pustit. Kvůli změně klimatu je to třeba. Cíl je tedy jasný – bezuhlíková ekonomika. Otázkou ale je, jak tohoto cíle dosáhnout. Mohlo by se stát, že se nám to sice povede, ale zaplatíme za to příliš mnoho obětí.

Každá země a každé odvětví bude mít svůj vlastní příběh. Česko vyniká ve výrobě oceli, v automobilovém průmyslu nebo výrobě skla a porcelánu. A tyto obory se ocitají v ohrožení, protože jsou energeticky náročné. Bude nutné skončit s využíváním uhlí, ale nesouhlasím s tím, abychom teď z energetického mixu odstranili i plyn a jádro. Ohrožení zmíněných odvětví by mohlo znamenat, že zcela skončí a přijdeme o ně, nebo že se přesunou jinam.

Pod tlakem se ale ocitají i jiná odvětví, například zemědělství. Napříč celým hospodářstvím musíme důkladně vyhodnotit, jak vypadá naše produkce, jak pracujeme, jakou máme spotřebu a jak řešíme odpady. Musíme tyto věci měnit postupně a promyšleně, aby nedošlo k náhlým šokům.

Vnímáte tedy souvislosti mezi konkurenceschopností a zelenou transformací?

Ano, tyto oblasti jsou úzce propojené. Průmyslové plány související se zelenou transformací se ale podle mého názoru neobejdou bez digitalizace. Je to jednoduché: čím více nových digitálních technologií uplatníme, tím více budeme konkurenceschopní.

Máme tu závod mezi Evropou, USA a Asií o to, kdo vyvine nejlepší model zelené ekonomiky – ten musí vytvářet pracovní místa a blahobyt a rozvíjet různé obory. Pokud se nám nepodaří vytvořit náš vlastní model, půjdeme ve vleku někoho jiného.

Čelíme různým výzvám a krizím, od vysokých cen energií a výroby po válku na Ukrajině. Potýkali jsme se s covidem, vnímáme napětí i v mezinárodních vztazích. Jak si firmy v EU dovedou s těmito vlnami krizí poradit?

Dnešní situace je složitá, ale složitá období už jsme zažili i dříve, patří to k životu. Být součástí EU má řadu výhod, například stabilnější prostředí a přístup k jednotnému trhu. Důležitou roli hraje mezinárodní obchod a jako EU máme příhodnější příležitosti k obchodování. Společná pravidla a regulace v EU jsou výhodou, ale někdy to s nimi přeháníme. Kupící se regulace představují pro firmy hlavní problém hned po vysokých cenách energie.

Vedení EU musí udělat maximum pro to, aby Evropa byla nejlepším místem pro investice a podnikání. Krizím můžeme nejlépe čelit, když jsme sjednocení. Některé národní zájmy se mohou lišit, ale ve výsledku se nám víc vyplatí fungovat jako unie, ne jako jednotlivé země. Protekcionismus ještě nikdy nikomu doopravdy nepomohl.

Jako prezident skupiny musíte slaďovat různé přístupy, pomáhat najít shodu. Jak se vám to daří?

Pomáhá k tomu společná evropská identita. Samozřejmě se tu střetávají různé zájmy – národní, ale i sektorové. Spojuje nás ale to, že jsme zaměstnavatelé, hájíme zájmy podniků a přejeme si to nejlepší pro evropskou ekonomiku. Společně se musíme ptát, co nejvíc prospěje evropské ekonomice – a jak nejlépe nastavit regulace a finanční nástroje. Když přepnete jen do národního vnímání, shodu nenajdete.

Jak je to se sociálním dialogem? Je v EU dost silný, nebo potřebuje podpořit?

Musíme chápat a respektovat, že členské země mají různé modely sociálního dialogu. Nechtěl bych nutit stejnou podobu všem. Na celoevropské úrovni podle mě sociální dialog funguje a slouží svému účelu. Na úrovni členských států je to různé. Pokud je někde slabý, je v zájmu nás všech ho podpořit, protože sociální partneři pro nás a pro ekonomické rozhodování hrají významnou roli. K posílení poslouží vzdělávání, financování i sdílení poznatků a dobré praxe. těžit z toho budeme všichni.

Převzato ze speciální přílohy časopisu Svazu průmyslu a dopravy České republiky Spektrum (2Q/2023). Autor: Miroslav Hažer