Štěstí jako byznys plán. Spokojení zaměstnanci zvyšují ziskovost firem

Pokud jsou lidé ve firmě spokojení, roste její produktivita o celých 12 procent. Nárůst přidané hodnoty na každé odpracované hodině se u šťastných zaměstnanců zvyšuje dokonce o celých 20 procent.



Ve chvíli, kdy se české podniky přetahují o zaměstnance a jejich mzdové rozpočty kvůli opakovanému zvyšování platů začínají praskat ve švech, hledají firmy stále častěji také další možnosti, jak zvyšovat produktivitu práce a stabilizovat svůj personál. Stále více přitom využívají zkušeností ze zahraničí, které ukazují, že zvyšování platů nemusí být jedinou cestou, jak těchto cílů dosáhnout.

Podle expertů totiž ve chvíli, kdy se zaměstnanec rozhodne změnit zaměstnání, hraje při jeho rozhodování čtyřikrát větší roli vidina spokojenosti než výše finanční odměny. Profesní spokojenost zaměstnance má prokazatelný vliv na věrnost zákazníka a zvyšuje produktivitu firmy o 12 procent. Tím zvyšuje i celkovou ziskovost firmy.

Ve své velké, nedávno publikované studii trojice výzkumníků Christian Krekel, George Ward a Jan‐Emmanuel De Neve z prestižních byznysových škol poukazují na fakt, že i jen drobný posun vnímání spokojenosti u zaměstnanců přinese firmě dvacetiprocentní nárůst přidané hodnoty na každé odpracované hodině. Subjektivní pocit spokojenosti zaměstnanců tedy přináší prospěch nejen lidem samotným, ale i jejich zaměstnavatelům.

Hlavní role v továrnách

Experti přitom upozorňují, že pojem štěstí v práci nemá opodstatnění jen s moderními kancelářskými pracemi v IT, technologiích nebo marketingu. Z dat z více než 82 000 firem se ukazuje, že nejsilnější vztah mezi vnímanou spokojeností v práci a ziskovostí podniku je ve výrobních firmách. Trojice výzkumníků si to vysvětluje tím, že v továrnách se tradičně pracuje hlavně s bezpečností provozu a efektivitou procesů. „Právě postoj a vnímání práce pracovníky ve výrobních procesech ovlivňuje kvalitu, efektivitu a bezpečnost v továrnách. Tím si vysvětlujeme onu nejsilnější korelaci mezi spokojeností zaměstnanců a ziskovostí ve výrobních firmách oproti dalším sektorům, jako jsou finance, maloobchod či služby,” píší vědci ve své studii.

A naopak. Nespokojení pracovníci přinášejí firmě výrazné ztráty. Odbornice na lidské zdroje Suzanne Lucas odhaduje, že odchod zaměstnance v konečném důsledku stojí firmu zhruba 150 procent jeho ročního platu. Klíčem k udržení si kvalitních lidí je umět přesně a včas odhalit jejich nespokojenost.

Některé firmy se proto snaží vyvíjet nástroje, které nespokojenost zaměstnanců včas odhalí. Zaměřuje se na to například online služba EMU, která dokáže předejít dlouhodobější frustraci zaměstnanců tím, že zaregistruje už její počátek a dokáže ji řešit. Funguje přitom na jednoduchém principu smajlíků. „Z čerstvých dat, které jsme nasbírali tři měsíce od nasazení, vidíme, že EMU opravdu funguje. Víme, že 72 procent zaměstnanců firem, které EMU používají, nástroj začalo aktivně využívat. Vzhledem k velikosti firem to považujeme za úspěch,” řekl šéf EMU Michal Bako.

Nový člověk snižuje produktivitu

Téměř třetina uživatelů nevyužívá pro vyplnění jen předdefinované smajlíky, ale doplňuje své hodnocení také textem, což pomáhá manažerům lépe pochopit postoje pracovníků. „Fluktuace je v dnešní době aktivního headhuntingu a hladu po kvalitních lidech strašákem každého manažera. Ve Spojených státech dosahuje napříč obory asi 15 procent, přičemž v oborech gastronomie, retail, pohostinství a turismus dosahuje ještě mnohem vyššího podílu,” dodává Michal Bako. Jen na školení nového člověka musí firma investovat 10 až 20 procent jeho ročního platu, další náklady pak souvisí s jeho sníženou produktivitu v prvních dvou letech až po snížení produktivity práce jeho kolegů. „Lidé jsou přepracovaní a demotivovaní. Firma přichází nejen o peníze a člověka, ale také o jeho know-how a jeho sociální vazby,” doplňuje Michal Bako.

Firmy se proto také stále více zabývají tématem štěstí v práci. „Spokojenost zaměstnanců lze přitom navyšovat i zdánlivými drobnostmi, které nestojí ani moc času, ani příprav. Firmy mohou například dát svým zaměstnancům větší autonomii v rozhodování o své pracovní době, nebo je podpořit ve vnímání a rozvoji laskavosti. I něco tak jednoduchého jako upřímné poděkování za dobře odvedenou práci dokáže zázraky. Ale začít můžeme jen tím, že lidem umožníme rozumět podstatě zaběhlých procesů. Často stačí, když je zkrátka vysvětlíme lidsky, namísto nepřátelského formálního jazyka,“ konstatuje Michal Šrajer, spoluzakladatel největší středoevropské konference o štěstí v práci, jejíž pátý ročník se letos v říjnu konal v Praze.

V rámci těchto kroků například společnost Etnetera zjednodušila pravidla pro dovolené do přehledné obrazové podoby, v českém Lesaffre kladou důraz na to, aby lokální verze směrnic nadnárodní společnosti byly jednoduché a srozumitelné.

Ovoce v zasedačce nic neřeší

Řada podniků rovněž zavádí funkci takzvaného manažera štěstí. Ta však často budí pochybnosti nebo úsměšky. Podle odborníků záleží na tom, jakou náplň tato funkce ve podniku má. „Pokud ve firmě vznikají pozice jen pro to, že je to moderní či populární, žádný přínos to firmě nepřinese. A stejně je to s pozicí manažera štěstí. Pokud to je někdo, kdo dělá jednotlivosti – jako roznáší ovoce do zasedaček, nebo se stará o výzdobu kanceláří – reálné štěstí zaměstnanců nenavýší,“ upozorňuje Michal Šrajer, který byl zároveň prvním českým manažerem štěstí mimo jiné i ve společnosti Avast.

Podle něj existují i pozitivní příklady, i když jsou zatím v menšině. „Pokud to je někdo, kdo má prostor být strategickým partnerem a poradcem nejvyššího vedení a zavádět a prosazovat takové změny, které jsou pro danou firmu, její kulturu a zaměstnance opravdu ku prospěchu, pak ta pozice dává velký smysl. Je však pravda, že takových manažerů štěstí u nás zatím moc není,“ dodává Michal Šrajer.

Nový bič personalistů?

Podle některých personalistů přitom se přitom v některých velkých firmách stal „stupeň štěstí“ dalším kritériem výběru zaměstnanců, kdy se posuzuje, zda je nově přijímaný člověk „dostatečně veselá kopa“, aby zapadl do optimistického týmu současných zaměstnanců. Fenomén štěstí v práci se tak podle odborářů někdy stává spíše další formou útlaku zaměstnanců.

Podle Michala Šrajera však podobné přístupy vycházejí z nepochopení celého principu. „Štěstí v práci není spojeno jen s veselostí daného člověka. A pokud ho někdo využívá tímto způsobem, jde o značně zkreslené a zjednodušené vidění světa. Změřit štěstí na pohovoru jde jen stěží. Projeví se naplno až když je člověk součástí týmu, protože je štěstí v práci složeno ze tří základních složek, pro které má dané firma vytvářet podmínky, aby je každý člověk mohl v pohodě naplňovat,“ zdůrazňuje Michal Šrajer.

Štěstí v práci je podle něj založené na třech pilířích. „Mít možnost svoji prací budovat a dosahovat smysluplné výsledky. Přeloženo to znamená znát dopad a smysl vlastní práce a vědět, jak já přispívám k tomu, že se firmě daří. Mít možnost budovat si hodnotné vztahy, tedy mít podmínky na to, abych si s kolegy mohl vytvářet vazby, které mi přináší psychologické bezpečí, pomáhají překonávat stres a překážky. A v neposlední řadě to je mít možnost růst a učit se nové věci. S veselostí to tedy souvisí jen nepřímo,“ uzavírá Michal Šrajer.

Manažerů štěstí v českých firmách přitom přibývá. Ukázal to průzkum společnosti STEM/MARK pro personální agenturu Předvýběr.cz. „Průzkum ukázal, že s takovou pozicí se ve firmách setkalo osm procent respondentů. Považuji to za poměrně vysoké číslo, vzhledem k tomu, že jde o poměrně mladý trend,“ uzavírá František Boudný, obchodní ředitel personální společnosti Předvýběr.cz.

Dalibor Dostál

• Oblasti podnikání: Služby | Vzdělávání, lidské zdroje

Doporučujeme