Strojírenství na centrifuze. S jakými problémy se segment potýká?

České strojírenství zažívá období, jaké v historii patrně nemá obdoby – po rekordním roce 2018 přišlo zastavení v roce loňském a letos historický pád do hlubin. Chtělo by se říct, že je na houpačce, ale rychlost a amplituda těch změn připomíná spíše centrifugu. A co bude dál? Stačí včerejší plány současnosti? Mezinárodní strojírenský veletrh byl sice letos zrušen, české strojírenství přesto zůstává aktuálním tématem. Poslední analýza českého strojírenství za druhé pololetí loňského roku definovala čtyři základní problémy, s nimiž se segment potýká.

Jsou jimi: Pokles ziskovosti, kterou nejvíce ovlivňuje přidaná hodnota, zakázkovost výroby a finalita produkce. Pokles počtu nových zakázek. Nedostatečná propagace, a především výuka technických oborů a z toho plynoucí nedostatek kvalifikované pracovní síly. Slabá konkurenceschopnost na zahraničních trzích.

Redakce časopisu Komora oslovila příslušná ministerstva a dvě hlavní profesní organizace a položili jim – s výjimkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – pět otázek.

1) Podporuje vláda dostatečně orientaci na vyšší přidanou hodnotu, zakázkovost, finalitu produkce, inovace, vědu a výzkum? Jaké konkrétní kroky, s konkrétními výsledky můžete zmínit?

2) Pomáhá vládní ekonomická diplomacie českému strojírenství na nových trzích dostatečně?

3) Co chybí systému technického vzdělávání a proč nefunguje systém duálního vzdělávání?

4) Proč se českým firmám v zahraničí nedaří prosadit cenu, která by jim zajistila žádoucí marži a ziskovost výroby?

5) Přinesl nový koronavirus českému strojírenství z vašeho pohledu nějaký další, nový problém, který by musely podniky řešit? Jak ovlivnila pandemie výhledy oboru?

Všechny odpovědi jsou ponechány bez komentáře, v nezkráceném znění.

Karina Kubelková, hlavní analytička Hospodářské komory České republiky

1) Hospodářská komora ČR se podílela na vzniku vládního programu na podporu inovací The Country for the Future. Koronavirová krize ale bohužel zdržela implementaci opatření obsažených ve strategii, a nemůžeme tedy zatím hodnotit výsledky. Podobně tomu bylo i s novou úpravou investičních pobídek. Vláda se samozřejmě soustředila především na bezpečnost obyvatel a na pomoc firmám v jejich přežití. Koronavirová krize měla i v něčem pozitivní dopad, zlepšila se elektronizace veřejné správy, nicméně je nutné, aby tento vývoj nejen pokračoval, ale aby se dále urychlil.

Stát by měl investovat především do kvalitního podnikatelského prostředí tak, aby naše země byla schopna do budoucna nejen udržet, ale i zvýšit svoji konkurenceschopnost. S tím se pojí i reforma vzdělávacího systému, podpora výzkumu a inovací, investice do infrastruktury či elektronizace veřejné správy.

2) Opět musím odpovědět, že vždy se dá dělat více. Vláda by měla podporovat zahraniční cesty vysokých představitelů českého státu ve spojení s doprovodnými podnikatelskými misemi organizovanými například Hospodářskou komorou ČR. Právě podnikatelské mise pomáhají podnikatelům otevírat dveře zejména na třetí trhy, což je často bez přítomnosti vysokých politiků nemyslitelné.

Dále by měla vláda využívat hustou teritoriální síť Hospodářské komory ČR k informování o exportních příležitostech a investičních možnostech v zahraničí. Vláda by měla rovněž zajistit co nejefektivnější fungování agentury CzechTrade a přiměřenou státní finanční podporu exportu (srovnatelnou s vyspělými západoevropskými zeměmi). Podnikatelé také dlouho hovoří o potřebě reformovat státní instituce na podporu exportu.

3) Na nedostatku technicky vzdělané pracovní síly se podepisuje nejen demografický vývoj, ale i dlouhodobý liknavý přistup státu k systémovému řešení učňovského, resp. středního odborného vzdělávání v České republice. Do budoucna zásadní a zatím stále málo využívané je partnerství firem s akademickou sférou a zavádění prvků duálního vzdělávání v případě středoškolsky vzdělaných odborníků. Stát ale musí nastavit dostatečně motivační prostředí nejen pro podnikatele, ale i pro univerzity, výzkumná pracoviště a střední školy.

To se dosud nestalo. Pozitivní roli by mělo sehrát i zavedení mistrovské zkoušky – opravdoví mistři řemesel by měli být tahouny nejenom mezi živnostníky, ale i v zaměstnaneckých kolektivech. Podpořit je třeba i zájem o vysokoškolská technická studia a chuť absolventů působit v získané odbornosti.

4) Je zcela běžné, že v momentě, kdy firma vstupuje na trh, kde není etablovaná, nasazuje nižší cenu svým produktům či službám, aby se na novém trhu prosadila. Je to jedna z často volených strategií.

Pokud se ale dlouhodobě nedaří dosahovat žádoucí marže a ziskovosti výroby, je otázkou, zda na takovém trhu setrvávat. Nedomnívám se, že by české firmy byly v prosazování ceny výrazně méně úspěšné než firmy z podobně velikých zemí EU, a to přes srovnatelně vysoké odvodové zatížení práce v České republice. Schopnost prosadit cenu se také odvíjí od velikosti firmy. Například malá česká firma má výrazně menší prostor vyjednávat se svými subdodavateli a tlačit na jejich ceny než velká německá firma. To se dále podepisuje ve výsledné ceně produktu podobně jako úspory z rozsahu.

5) Koronavirová krize mimo jiné způsobila i nedostatek likvidity v řadě firem, což také negativně ovlivnilo investiční aktivitu podniků. V krátkodobém horizontu tak očekáváme v některých segmentech zpomalení digitalizace a inovační aktivity. Pevně věříme, že tato situace bude pouze dočasná. Výhled dalšího vývoje české ekonomiky ohrožuje ještě více faktorů než dříve.

Vedle brexitu a zelených výzev je negativním rizikem i možná další vlna pandemie a s ní spojená nižší zahraniční poptávka, napjatá zahraničně politická situace nebo protekcionistické tendence ve světě. V případě naplnění byť jen některých těchto rizik by byl nejvíce zasažen náš export, který staví především na automobilovém průmyslu a právě na strojírenství.

Rizika jsou ale i domácí – nedostatečně rozvinutá infrastruktura, rekordně dlouhé stavební řízení nebo zadlužování státu navíc spojené s řadou vládních opatření, která dále podnikatelům zvyšují náklady.

Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky

1) V první řadě doufám, že se vláda bude řídit Inovační strategií ČR 2030 a konceptem Czech Republic – The Country for the Future, který přijala. Na praktické úrovni zvláště v současné době čekáme, jak se postaví k posílení rozpočtu Technologické agentury ČR a podpoří její programy na vývoj nových technologií a spolupráci s výzkumnou sférou. Oceňuji předešlé kroky vlády vzhledem k novele zákona o dani z příjmu.

Firmy často využívají daňové odpočty na výzkum a vývoj. V době vysokého schodku státního rozpočtu a ohlášených výdajů mohou některé firmy nabýt dojmu, že stát bude v oblasti daňových odpočtů opět restriktivnější. Vláda by měla dát podnikům jasný vzkaz, že tuto oblast plně podporuje a očekává, že budou tento nástroj ještě více využívat. Měla by v tom firmy podpořit i svým proklientským přístupem.

2) Úspěch českého strojírenství nezávisí pouze na výrobních a inovačních schopnostech firem, ale také na obchodních dovednostech jejich skvělé výrobky ve světě prodat. Na komplikovanějších či vzdálenějších trzích a při obchodování se zahraničními státními subjekty se i konkurenceschopné výrobky složitě uplatňují bez pomoci státu. Pro ekonomickou diplomacii musí být vytváření nových obchodních příležitostí pro české firmy prioritou. Současná státní podpora exportu je do jisté míry ovlivněna hlavně personálním obsazením obchodní a ekonomické diplomacie.

Považuji za nutné se více zaměřit na posilování odbornosti zástupců českého státu v zahraničí v rámci jednotlivých průmyslových oborů a bez ohledu na hranice zemí tak specializovat personální základnu na vybrané obory.

3) V zemi s dlouhou průmyslovou tradicí dnes bohužel nenacházím efektivní podporu technického vzdělávání. Když vidím, jaké výzvy před nás klade nástup Průmyslu 4.0, přechod na zelenou energii a ochrana klimatu, je mi jasné, že potřebujeme ještě výrazněji podpořit přírodovědné a technické předměty na základních a středních školách, včetně „neoblíbené“ matematiky. Měly by být vypisovány cílené programy finanční podpory pro technické univerzity. Bohužel poslední kroky vlády ohledně maturit mě však přílišným optimismem nenaplňují.

Pokud jde o duální vzdělávání, Svaz průmyslu a dopravy se v předchozích letech intenzivně zapojoval do pilotáže prvků duálního vzdělávání v Moravskoslezském kraji i do návrhů uzákonění dobrovolné duální větve ve školské legislativě.

Dobrovolnost je v tomto opravdu důležitá, protože je zřejmé, že ne každá firma je schopna převzít plnou odpovědnost za část vzdělání žáků na svých pracovištích. Jsme připraveni o tom dále diskutovat, ovšem i toto důležité téma leží „v šuplíku“ domácích úkolů MŠMT a vlády.

4) Produkce v Česku bohužel není vždy o finálním výrobku či o výrobku založeném na vlastním vývoji. V tom máme stále prostor se posouvat.

Význam průmyslu a například trendy v digitalizaci a využívání nových disruptivních technologií musíme vzít jako příležitost, nezaspat a investovat v oblastech digitální transformace.

Které faktory nejvíce působí na výši vašeho exportu?
Studie českého strojírenského průmyslu, 2019/H, CEEC Research

5) České strojírenství přišlo o svůj nejvýznamnější průmyslový svátek – Mezinárodní strojírenský veletrh. Firmy zde mohly každoročně ukázat své novinky a dojednat mnoho exportních kontraktů. To se týká i řady dalších mezinárodních veletrhů. Obecně však nový koronavirus donutil firmy přehodnocovat své investice a omezil osobní jednání při domlouvání exportních zakázek. Koronavirová krize a s ní spojený výpadek ekonomické produkce a zvýšená nejistota se do jisté míry tedy odrazily i v investičních aktivitách firem, a tím se přelily také do oblasti strojírenství. Potvrdila se také důležitá role digitalizace nejen ve výrobě, ale i v kontrolních, komunikačních i logistických

Aneta Lednová, tisková mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR

3) Odborné vzdělávání je nedílnou součástí vzdělávacího systému a jeho cílem je připravit absolventa na kvalifikovaný výkon povolání a pracovních činností. V rámci odborného vzdělávání je uplatňován model spolupráce škol a firem s využíváním prvků duálního systému vzdělávání. ČR patří dlouhodobě k zemím, které mají nejvyšší počet žáků ve středním odborném vzdělávání. Základním předpokladem pro rozvoj kvality odborného vzdělávání je stabilní a předvídatelné financování.

V této souvislosti byl od ledna 2020 zaveden nový systém financování regionálního školství, který je jednak založen na financování skutečné potřeby rozsahu výuky v jednotlivých školách, umožňuje školám zvýšenou míru dělení vyučovacích hodin (včetně odborných předmětů). Dále systémově ukotvil pravidla pro organizaci a financování tzv. víceoborových tříd, které vznikají spojením více oborů s nižším počtem žáků v důsledku nižšího zájmu žáků o příslušné obory (nebo z důvodu objektivní nižší potřeby), které jsou však z pohledu trhu práce žádané.

Aktuálně byly k 1. září 2020 vydány aktualizované rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání. Změny se týkají především aktualizace odborné složky v souladu s § 4 odst. 2 školského zákona, který ukládá, že rámcové vzdělávací programy mají odpovídat nejnovějším poznatkům vědních disciplín, a také z důvodu měnících se potřeb trhu práce, které jsou způsobovány digitalizací, robotizací a modernizací technologických postupů.

Dále byla doplněna vazba na Národní soustavu kvalifikací, která školám umožní lépe se v ní orientovat, aby tak umožnily žákům rozšířit znalosti o další příbuznou oblast prostřednictvím profesní kvalifikace. Na jaře 2020 byl ukončen projekt OP VVV Modernizace odborného vzdělávání, jehož výstupy budou využity k propojení počátečního vzdělávání s dalším vzděláním prostřednictvím NSK s využitím modulové tvorby školních vzdělávacích programů.

Na konci srpna 2020 byla ve Sbírce zákonů publikována novela nařízení vlády o soustavě oborů vzdělání, která zavádí obory vzdělání, v nichž je možné v rámci čtyřletého studia maturitního oboru vzdělání (kategorie L0) získat také stupeň vzdělání s výučním listem (kategorie H) složením závěrečné zkoušky ve třetím ročníku.

V rámci připravené Strategie vzdělávací politiky 2030+ (která bude v nejbližším období předložena vládě) je jedno z pěti klíčových opatření zaměřené na inovaci oborové soustavy. Cílem je vytvořit funkční, prostupnou a atraktivní oborovou soustavu, která prostřednictvím revize obsahů vzdělávání zajistí, aby byli jeho absolventi vybaveni kompetencemi pro další profesní i neprofesní vzdělávání, osobní život a dlouhodobou uplatnitelnost na trhu práce.

Na tomto místě je vhodné připomenout, že v roce 2017 byla přijata novela školského zákona, kde je kladen důraz na spolupráci středních škol a zaměstnavatelů.

V souvislosti s tím je potřeba mezi zaměstnavateli nadále rozšiřovat povědomí o možnosti zohlednění uznatelných výdajů zaměstnavatelů (v rámci zákona o daních z příjmů), kteří se prokazatelně podílejí na zajištění praktického vyučování a praktické přípravy.

Mezi další priority MŠMT, které jsou definovány v rámci Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy na období 2019–2023, patří zvýšení zapojení zaměstnavatelů a věcně příslušných rezortů do podpory odborného vzdělávání. I nadále budou vytvářeny podmínky směřující k podpoře a posilování spolupráce škol a firem, k zapojování vyššího počtu odborníků z praxe do výuky a realizace stáží pedagogických pracovníků ve firmách.

Karel Havlíček, místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu i ministr dopravy

1) V září 2019 byla schválena novela zákona o investičních pobídkách s úpravami pro zpracovatelský průmysl, nově klademe důraz na podporu vyšší přidané hodnoty, tedy ne prostých „montoven“, minimálně 10 % zaměstnanců musí být s vysokoškolským vzděláním. Novela přináší zvýhodnění pro investice v tzv. postižených regionech a v neposlední řadě finální schválení investičního projektu provede vláda České republiky.

Ve velkém se soustředíme na výzkum, vývoj a inovace, stávající návrh rozpočtu na rok 2021 je o 2 mld. Kč vyšší než rozpočet roku 2020 a navíc o 743 mil. Kč vyšší než schválený střednědobý výhled na rok 2021, který činil 37,5 mld. Kč. Úzce spolupracujeme s Technologickou agenturou ČR na programech podpory VaVaI, z nichž v současnosti je pro průmysl nejvýznamnější program TREND.

2) Pomoc českému strojírenství v oblasti vývozu vychází z Exportní strategie ČR 2012–2020.

K nejdůležitějším nástrojům podpory exportu patří exportní financování a pojišťování, podnikatelské mise, asistenční služby Jednotné zahraniční sítě, projekty na podporu ekonomické diplomacie – PROPED či informační služby. Patří k nim i nástroje podpory obchodu na úrovni EU týkající se společné obchodní politiky a odstraňování překážek na vnitřním trhu. Ministerstvo průmyslu a obchodu organizuje na úrovni ministrů nebo jejich náměstků bilaterální jednání v rámci mezivládních komisí koordinujících obchodně-ekonomickou spolupráci. V rámci těchto mezivládních komisí často pracují pracovní skupiny pro průmysl.

Významnou pomoc českým průmyslovým podnikům v oblasti exportu poskytuje agentura na podporu exportu CzechTrade podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu. CzechTrade nabízí exportérům informační a asistenční služby, které zajišťují profesionálové v České republice, a hlavně v zahraničních kancelářích. Výsledkem je komplexní exportní podpora, která je maximálně rychlá, a především snadno dostupná pro české firmy. Rozsáhlá síť zahraničních kanceláří ve více než pěti desítkách zemí na pěti kontinentech svojí působností pokrývá Evropu od Skandinávie po Balkán, východní Evropu a státy SNS, významná africká a asijská teritoria, Kanadu, USA, Latinskou Ameriku, Austrálii a Nový Zéland.

3) V ČR v současnosti školský zákon umožňuje aplikaci určitých prvků duálního vzdělávání, ale plnohodnotný systém duálního odborného vzdělávání u nás neexistuje. Východiskem pro jeho zavedení v ČR je pro nás systém fungující na Slovensku, a to kvůli blízké podobnosti našich vzdělávacích systémů. Pracovní skupina pod vedením Moravskoslezského paktu zaměstnanosti připravila návrhy legislativních změn odborného vzdělávání a přípravy s cílem reflektovat požadavky zaměstnavatelů a trhu práce prostřednictvím zavedení systému duálního vzdělávání. Do procesu přípravy bylo MPO aktivně zapojeno. S výstupem této pracovní skupiny dále pracuje MŠMT jakožto gestor pro oblast vzdělávání.

V gesci MŠMT má vzniknout Rada pro odborné vzdělávání. Bude mít za cíl pokračovat v rozšiřování a prohlubování prvků duálního vzdělávání a koordinaci těchto činností v regionech. Pomoci s koordinací podpory duálního vzdělávání v regionech má plánovaná Dohoda o spolupráci, která má blíže definovat role jednotlivých aktérů na místní úrovni. MŠMT a další partneři, zejména gesčně příslušná ministerstva a zaměstnavatelé, budou intenzivně pracovat na tvorbě standardů pracovišť pro duální vzdělávání tak, aby spolupráce mezi školami a firmami byla jednodušší a vedla k zvýšení kvality a atraktivity odborného vzdělávání. A samozřejmě je třeba dále pracovat na legislativním ukotvení systému duálního vzdělávání v ČR.

MPO bylo iniciátorem zavedení povinného předmětu Technika na 2. stupni základních škol. Ve školním roce 2020/2021 bude v 60 vybraných základních školách probíhat pokusné ověřování podle nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s pracovním názvem Člověk a technika. Ministerstvo průmyslu a obchodu se taktéž dlouhodobě věnuje popularizaci technických oborů. V souladu s cílem zlepšit obraz průmyslu a technických oborů jsme partnerem různých soutěží a přehlídek v odborných dovednostech žáků, strojírenstvím počínaje a textilním průmyslem konče.

4) Mnoha českým firmám se jen částečně daří zohlednit v cenách, za které prodávají do zahraničí své výrobky, rostoucí náklady, a to náklady měnové, rostoucí cenu práce, materiálu, energií, dopravy, dopady ekologických opatření atd. Náklady na strojírenskou výrobu vzrostly v minulých obdobích neúměrně v porovnání s růstem produktivity práce firem, a to zejména náklady mzdové, kvůli boji mezi firmami o dostatek pracovníků.

Na druhou stranu podle posledních údajů o vývoji ekonomiky, které máme za měsíc červen, jen připomeňme, že propad průmyslové produkce zpomalil, když výroba meziročně klesla o 11,9 % (v dubnu o 33,7 % a v květnu o 25,7 %) a meziměsíčně vykázala dokonce růst o 13,4 %.

Nové průmyslové zakázky po třech měsících významných poklesů klesly jen mírně, když vykázaly pokles o 3,4 %. Tuzemské zakázky poklesly (o 10,3 %), zatímco zakázky ze zahraničí prakticky stagnovaly (-0,1 %). To naznačuje, že pozice průmyslu je na zahraničních trzích stabilizovaná.

5) Kromě přímých dopadů opatření vyhlášených vládou ČR, ale i vládami ostatních států, která se odrazila v dočasných pozastaveních výroby nebo jejího výrazného omezení v řadě podniků, lze za „nový problém“ označit omezení zahraničních cest umožňujících příjezdy zahraničních i výjezdy tuzemských odborníků provádějících instalace, přejímky nebo garanční prohlídky a opravy strojů a zařízení. Tento problém, který podniky musí řešit, komplikuje na obou stranách plnění uzavřených kontraktů.

Převzato z časopisu Komora

Pravidelné novinky e-mailem