Sucho ohrožuje mladé vinice

„Starší vinohrady si se suchem pordaí lépe,“ říká Radim Heča, generální ředitel společnosti Pavlovín, Vinařství Velké Pavlovice.

Česko má za sebou pět poměrně suchých let. Jak se projevují na kvalitě vína a stavu vinic?
Starší vinice si se suchem dokážou relativně poradit. Mají kořeny hluboko v zemi a jsou schopny si vodu vytáhnout. Horší je to s mladými keři. Ty to snáší samozřejmě hůře. Když jsme před čtyřmi lety vysadili pět hektarů vinic, přišlo pak extrémní sucho, museli jsme pomocí cisterny keře zalévat. Vysazení jednoho hektaru vinice vyjde na hodně peněz, proto jsme museli udělat maximum pro to, aby vše nepřišlo vniveč.

Jinak musím říct, že co se týká kvality vína, jsme za poslední roky spokojeni. Některý rok byl náročnější na práci technologů třeba kvůli hodnotám pH, ale umění vinařů je na takové úrovni, že si s tím samozřejmě poradili. Hrozny, obzvláště po mírné redukci, vyzrávají dobře. Prospívá to hlavně červeným vínům, kde Morava mílovými kroky dohání světovou konkurenci. Samozřejmě i díky zvolené výrobní technologii a umění sklepmistrů. Když už je teplé a suché léto, přejeme si, aby byl takový i podzim a hrozny byly ve zdravé kondici. Nejhorší jsou podzimní vleklé deště, které podpoří hnilobu, což značně poškodí úrodu a celkovou sklizeň.

Letos na jaře přišly po několika teplých týdnech na začátku dubna mrazy. Ovlivní nějak vinice?
Mrazy nyní přišly ještě relativně brzo, kdy réva není narašená a škody nejsou zatím znatelné. Snad se nestane nic jako v minulých letech. Po této stránce si s námi počasí trošku hraje, suchá a horká léta a naopak i na konci dubna či začátkem května je schopný přijít mrazík a napáchat obrovské škody. Nepamatuji si za poslední léta rok, kdy bychom nemuseli řešit pojistné události. Pohled na vinici po mrazech je velmi smutný. Vidíte za tím práci spousty lidí a pak přijde taková pohroma.

V Česku pomalu končily roky, kdy se zákazníci dívali především na cenu a slevové akce, a začali vyhledávat kvalitu. Změní to podle vás ekonomické dopady koronaviru?
Nemoc covid-19 je něco, co obrovsky zahýbe celosvětovou ekonomikou asi na dalších pár let. Nikdo nepředpokládal nebo si spíše nechtěl připustit, že by se něco takového mohlo stát. Ekonomika byla skvěle našlápnutá, všeho bylo dost, enormně nízká nezaměstnanost… Každý ekonom vám řekne, že takhle to donekonečna nešlo. Něco to musí zpomalit, něco se musí stát, trh se musí oživit. Je otázka, zda si to takto zařídila příroda sama, které odpočinek také prospěje, nebo je to „uměle vyvolaná krize“. Dopad to má na všechny.

Ve víně už jsou lidé vcelku vzdělaní, poznají kvalitní víno a chtějí si ho dopřát. Za své vynaložené prostředky chtějí to nejlepší. Producenti jdou technologicky dopředu, chtějí ukázat, že umějí vyrobit skvělé víno a za velmi rozumné peníze. Je teď otázkou, jak se zachová trh, o jaká vína budou lidé mít zájem. Zda sníží ze svých kvalitativních požadavků a sáhnou raději v supermarketu po laciném „podprůměrném“ víně, nebo se omezí v častější konzumaci a sáhnou raději po kvalitě na úkor kvantity. Každý výrobce se snaží udělat maximum pro jakost svých výrobků.

My ze svého standardu rozhodně neuhneme a doufám, že tato krize nedožene výrobce nejen vína k několika krokům nazpět. Všichni jsme na stejné lodi, všichni si chceme vychutnávat dobré věci a mít kvalitní výrobky. V tomto zase vidím pozitivum. Další špatný dopad třeba na dovozce má i situace kolem eura, jehož kurz je nyní na vysoké úrovni. Jsme také dovozci vína, nabíhají splatnosti faktur. Kurzové rozdíly musíme táhnout jako celá řada firem ze svého, na zdražení rozhodně není prostor. Ani na tyto aspekty a důsledky nemoci covid-19 nesmíme zapomenout.

Co pro vinaře znamenají zavřené restaurace a vinotéky a pokračující prodeje v obchodech? Jaké výpadky odbytu v součtu registrujete?
Samozřejmě je to citelně znát. Úbytek v láhvovém víně je velký. Naše firma dodává jak do gastra, tak i do vinoték a vináren, které naštěstí otevřené být mohou, nicméně všechno funguje velmi omezeně. Do řetězců nedodáváme. Pro celý gastro segment je to stresová situace. Věřím ale, že vše se dostane do normálu a to, co provozovatelé gastro oboru ztratili díky koronaviru, naženou po otevření nazpět.

Vypadá to, že lidé budou trávit léto v Česku, podporovat prodejce a výrobce tady, což snad ekonomiku v tomto segmentu dostane z velké části zase do kondice. Teď se ukáže, jak jsme silný národ, jak budou lidé při nákupech přemýšlet a vyhledávat české zboží, při nemožnosti odcestovat do zahraničí trávit večery s přáteli třeba u moravských a českých vín, navštěvovat restaurace, tuzemské kempy, hotely a podpořit je po těžkých časech.

Dopadají na vinaře horší roky stejně špatně jako na výrobce v jiných odvětvích? Neuzrají vína přes jednu dvě odbytově horší sezony a nezvýší se pak jejich hodnota?
Ve vinařství, a to nejen tady u nás, ale i ve světě, je obrovská konkurence, to ano, ale nechci říkat, že vinařství zažívá horší roky. Spíše naopak. Víno tak nějak už k životnímu stylu patří – neustále se propaguje, popíjí se ve filmech, seriálech, propaguje se jako doplněk k jídlu, k hezkému večeru, nebereme ho jako běžný alkohol, je to přece vznešený nápoj. Každý rok je jiný a vždy vše záleží na úrodě. Ekonomika vinice mluví jednoznačně – veškeré práce, veškeré vjetí techniky, ošetřování, přípravky a tak dále musíte udělat, ať vám na keři visí jeden hrozen, nebo třeba pět hroznů. Ty náklady jsou zkrátka pořád stejné, nemilosrdné.

Minulý ročník byl z hlediska výtěžnosti slabý, vinaři měli nějaké zásoby z předloňska. Krize sice vše zpomalila, ale nemyslím si, že by někomu leželo víno přes několik odbytových sezon.

Do mnoha oborů pronikají moderní, digitální technologie. Stojí vinařství stranou, nebo se prosazují také tam? 
Určitě pronikají také, samozřejmě moderní doba produkuje různé moderní postupy a technologie. Automatické řízené kvašení je již běžné, stroje na obhospodařování jsou čím dál vybavenější, až kolikrát člověk žasne. Vše je také zmodernizováno v důsledku nedostatku pracovních sil. Samozřejmě řada vinařství se vrací takzvaně ke kořenům a vyrábí vína tak, jako to dělali naši předkové kdysi dávno. Je to určitě zajímavé, je to o příběhu, o formě prezentace. Já osobně toho nejsem úplně příznivcem. Všechno přece mělo svůj vývoj, i výroba vína po staletí až na úroveň, v níž teď vína vyrábíme. Znamenalo to určitě posun k lepšímu. Vychutnejme si to nejlepší!

Vinařství Velké Pavlovice

„Za poslední dva roky se toho u nás změnilo dost. Začaly rodit nové vinohrady, přikoupili jsme dalších 21 hektarů vinic a proběhla také fúze s naší sesterskou společností Víno Dambořice. Bylo to logické vyústění, protože pro sesterskou společnost jsme vinice obhospodařovali my. Naše vinohradnická základna v Pavlovínu tedy čítá něco málo přes 120 hektarů, což je slušné zázemí moravské suroviny, ale také velký pracovní a ekonomický závazek. Ruku v ruce s vinicemi bylo nezbytné pořídit vinohradnickou techniku. Včetně kombajnu ke strojové sklizni. Vyšli jsme na trh s novou řadou vín New Generation, ve které jsou moderní, takzvané PIWI odrůdy jako Cabernet Cortis, Hibernal, Solaris a další interspecifické rezistentní odrůdy. Rozšířenívinic nám také pomohlo zvýšit prodejní kapacity. Jsme schopni v sezoně pokrýt poptávku po burčáku, dodat do vinoték moravské sudové víno a nabídnout firmám kolekce na přání,“ říká Radim Heča, generální ředitel společnosti Pavlovín, Vinařství Velké Pavlovice.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál.




• Oblasti podnikání: Potravinářský průmysl
• Teritorium: Česká republika