English version
Místo plné umění, kreativity a designu. To jsou kouzelné výstavní prostory v prvorepublikové pasáži České národní banky, kudy denně procházejí tisíce lidí.
„Odborné i laické veřejnosti se tu prezentuje tvorba úspěšných českých designérů, ale i práce studentů a designérů začínajících. Vše na jednom místě, vše non-stop,” dozvíte se na webových stránkách projektu, za kterým stojí dvě rozdílné, ale skvěle se doplňující osobnosti.
První byla učitelkou na střední škole, druhá manažerkou v korporátu. Hana Homolková měla vizi, že vytvoří unikátní prostor, kde se budou lidé potkávat nejen spolu navzájem, ale i s uměním, Štěpánka Zinkaizlová, která má podle vlastních slov “obchod v krvi”, pomohla kamarádce s realizací.
„Hanka projekt nastínila, ona je ten vizionář s myšlenkou, a já jsem ta, co onu myšlenku zhmotňuje, aby mohla fungovat,“ říká Zinkaizlová v podcastu Podnikatelka Kateřiny Haring na Info.cz.
Cílem projektu bylo ukázat, co umějí „zlaté české ručičky“. Pražská Pasáž českého designu ožila uměním v roce 2016.
Aby nePrasklo. Křehkost skla kombinuje designérka s tvrdostí betonu
Hana Homolková odešla před třinácti lety ze školy na mateřskou a bezprostředně po porodu se zapojila do manželova obchodování s originálními sochami z afrického Zimbabwe. A právě to byl impuls pro založení Pasáže českého designu.
Díla z jejich ateliéru Africké sochy ostatně dodnes najdete v jejích kavárně s galerií Art & Coffee, prim zde ovšem hrají díla českých umělců.
„Chtěli jsme podpořit český design a umění. Vytvořit prostor, kde můžeme ukázat, co umějí zlaté české ručičky,“ potvrzuje Homolková. Cílem není jen působení na estetično návštěvníků, ale i podpora prodeje vystavených děl.
„Je fajn ukázat nové krásné produkty, ale když umělec nebude prodávat, dříve nebo později to zabalí. Většina vystavovatelů tam má i ceny a přímé kontakty. Kdo prochází pasáží a něco ho zaujme, tak se může rovnou spojit přímo s umělcem. To řada míst nemá,“ doplňuje ji Štěpánka Zinkaizlová, která se stará o chod pasáže.
Máme claim: ‚Žijeme (s) uměním.‘ Nechtěla jsem galerii jako mrtvé místo, kam se chodí jen na umění, musí to být místo, které žije
Hana Homolková
Hana Homolková nahlíží na svět optimisticky a myslí si, že právě to je pro byznys důležité: „Když jsme dokončovali kavárnu a já byla byla těsně před porodem a potřebovali jsme vše dofinancovat, abychom mohli otevřít, nastaly jisté problémy. Já se ale jako obvykle řídila mottem: cesta se vždycky najde, takže jsem hledala cesty a povedlo se. A podobně je to i s dalšími mými projekty.“
Štěpánka Zinkaizlová s kolegyní souhlasí: „Důležité je nepropadnout se nikdy do beznaděje, objevit v sobě sílu a říct si, že to všechno zvládnete.“ Chyby udělá každý, důležité je ale uvědomit si je a už je neopakovat, tvrdí.
Podnikání vnímá Homolková také jako cestu k osobnostnímu rozvoji. Klíčovou vlastností pro zástupkyně byznysu je prý odvaha. „Ženy podnikatelky by měly mít i schopnost najít rovnováhu mezi sebedisciplínou a sebeláskou. Chce to nebýt na sebe přehnaně tvrdá a být upřímná k sobě i k druhým,“ dodává.
A jak se ze studentky bohemistiky a středoškolské učitelky stane podnikatelka? Práce s dětmi ji sice bavila, jenže jí vyhovuje svoboda, která vám na pozici zaměstnance chybí. „Myslím si, že to byl osud. Vyrůstala jsem v kulturně zaměřené rodině. Každou dovolenou jsme jezdili za kulturou a památkami, takže to ve mně zakořenilo. K životu navíc potřebuju pocit svobody a ten mi dalo právě až podnikání,“ Na správnou cestu ji nasměroval i manžel, podnikající se dvěma stovkami „zděděných“ afrických soch.
Proč vlastně napadlo Hanu Homolkovou spojit galerií s kavárnou? Díla jakých umělců v Pasáži českého designu najdeme a na jaké akce a výstavy se můžeme těšit? A jaká je budoucnost projektu? Poslechněte si celou epizodu podcastu na Info.cz.
Jakub Procházka
