T. Salomon: Firmy by se měly pouštět do změn, když jsou zdravé

Bylo by dobré získat pro toto směřování širokou podporu, říká v rozhovoru pro časopis Komora Tomáš Salomon, předseda představenstva České spořitelny.

Banky jsou často vnímány jako barometr ekonomiky. Nabízí se tedy otázka, jak bude?

V posledních třech letech nás překvapují různé vlivy a jejich intenzita, nemůžeme s jistotou tvrdit nic ani tentokrát. Křišťálovou kouli nikdo nemá. Úspěšné budou organizace, které jsou schopny co možná nejrychleji reagovat na nové podněty a mají jasno v tom, kam směřují a proč. Jak bude, je výsledkem toho, kolik organizací, ať již státních, komerčních, či neziskových, se bude schopno s měnícím se prostředím vyrovnat.

V poslední době přestává platit mnoho klišé, která se v minulých dekádách jevila jako jasně daná. Predikce toho, kdy přijdou krize a jak velké budou, jestli budou spojené s krachy podniků a s růstem nezaměstnanosti, není možné dělat plošně. Podívejte se na současnost – podle všech předpokladů se měla nyní zvedat nezaměstnanost, ale reálně se výrazně nezvedá. Silné inflační prostředí zase podle různých pouček mělo přivodit velké problémy v některých částech ekonomiky, avšak data z bank nevykazují dramatický růst nesplácených úvěrů. Nevím, jestli se v tomto případě jedná o latentní problém skrytý za spoustou dotačních politik, anebo jestli se jedná o nový normál.

Obecně si myslím, že míra nejistoty se v dohledné době nesníží. Každý, kdo je připraven a schopen pružné reakce, má jasný a srozumitelný obchodní model, má odvahu investovat do udržitelných a energeticky méně náročných technologií a obsluhuje co možná největší přidanou hodnotu, se ale nemusí budoucího vývoje bát.

Podle různých prognóz by měla globální ekonomika v letošním roce růst lehce nad očekávání. Naopak z našeho pohledu sledujeme dramatičtější prognózy vývoje německé ekonomiky, podle kterých může být recese v Německu hlubší. Navíc s rostoucí konkurencí ze strany Číny se nabízí úvaha, jestli není na čase přistoupit k zásadní strategické transformaci…

Určitě ano. Data jasně ukazují, že Evropě ujíždí vlak. Její schopnost růst a využívat fundamentů, na jejichž základech byla její prosperita v předchozích dekádách založena, se vytratila. Technologicky a kapitálově ji jednoznačně překonávají jak Čína, tak i Spojené státy. Podíváte‑li se na toky kapitálu, tedy do jakých firem proudí investice, Evropa z toho nevychází dobře. Neměli bychom to bagatelizovat. Je to dlouhodobý trend. Nelze spoléhat na to, že na tradičních sektorech, jako je například automobilový průmysl, může být vystavěna konkurenceschopnost Evropy.

Česká ekonomika je silně otevřená a zároveň proexportně orientovaná a má dodavatelský charakter. Jsme pupeční šňůrou svázáni s úspěchem či neúspěchem Evropy. Z tohoto důvodu je potřeba klást důraz na celkový transformační pohled. Bohužel v Evropě v současnosti chybí osobnosti, které by byly schopny pojmenovat, na základě čeho by se Evropa měla vrátit zpět na špičku.

Jen třetina firem má plán digitální transformace, ukázal průzkum

Dává smysl pokračovat ve strategické závislosti na Německu?

Je zřejmé, že Německo jako tahoun evropské ekonomiky má problém a hledá svoji budoucí identitu. Říká se, že když Německo chytne rýmu, my z toho máme chřipku. Nyní to ale vypadá, jak to trefně pojmenoval hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil, že Německo již trpí bronchitidou.

Co to znamená pro nás?

Je to signál, abychom se pokusili pojmenovat, na čem má být postavena budoucí prosperita České republiky. Z toho vychází i výzva ke druhé ekonomické transformaci. Možná se budeme muset zaměřit méně na energeticky náročné obory a klást větší důraz na znalostní ekonomiku založenou na vědě a výzkumu a následném prodeji vlastních finálních výrobků. Rozhodně by bylo chybné spoléhat se, že to za nás v Evropě někdo vyřeší. Nesmíme být pasivní.

Zmínil jste druhou ekonomickou transformaci a vy jste jedním z iniciátorů. Co by mělo být jejím výsledkem?

Výzva k ní byla motivována snahou zkoncentrovat názor klíčových představitelů českého průmyslu. Spolu s Martinem Wichterlem, Martinem Vohánkou a Radkem Špicarem jsme se postupně s těmito lidmi začali scházet a konzultovat. Vykrystalizovala z toho právě iniciativa zformulovat nové ekonomické teze a debatovat o tom, na čem má být postaven další rozvoj české ekonomiky. Chtěli bychom dosáhnout jak dílčích změn – například v imigrační politice, anebo v podpoře zaměstnaneckých akcií – tak se i podílet na definování vize dalšího růstu naší ekonomiky.

Myslíme si, že máme schopnost propojovat jednotlivé iniciativy, lidi i organizace – Hospodářskou komoru, Svaz průmyslu a obchodu, Českou bankovní asociaci, neziskové organizace a spolky – a pomoci jim, aby vedli vzájemný dialog. Nemáme naivní představu, že všechno přetavíme do jednoho projektu, ke kterému se všichni připojí.

Transformace skončí dříve nebo později u peněz. My jsme připraveni firmám pomoci, potřebujeme ale rozumět tomu, kam firma směřuje. Jen tak dokážeme zajistit, že půjčky firmám skutečně prospějí a nedostanou je naopak do problémů.

Nechybí České republice právě vize, respektive strategický plán, kam efektivně směřovat investice jak z veřejného sektoru, tak i z komerční sféry? Někdy to spíše vypadá, že dochází pouze k hašení vzniklých problémů…

Chováme se trochu oportunisticky. To je částečně poplatné volebním cyklům. Proto je potřeba vést debatu o transformaci ekonomiky apoliticky a napříč politickým spektrem. Ideální osobností zaštiťující tuto debatu by mohl být prezident republiky. Strategický plán musí vycházet z vize, kam a proč země směřuje. To se netýká pouze ekonomiky. Pokud naše celkové směřování správně pojmenujeme, dokážeme zapojit každý segment občanské společnosti a budeme se posouvat správným směrem.

To ale nezní jako transformace, nýbrž jako restart…

Můžeme tomu dávat jakékoliv nálepky. Můžeme tomu říkat druhá ekonomická transformace, restart, nebo Vize pro 21. století pro Českou republiku. Když si uvědomíme, co všechno se odehrálo v posledních třech letech, ať už to byla globální pandemie, blízkost válečného konfliktu, či změny v geopolitickém nastavení, je zřejmé, že je na místě vrátit se ke kořenům a říct si, kam Česká republika směřuje, a získat pro toto směřování širokou podporu.

Jak je v současnosti nastaven dialog veřejného sektoru se soukromým, kam by se měl posunout?

Nejsem si jistý, že by tento dialog byl tak intenzivní, jak v současnosti je, kdyby nedošlo ke globální pandemii, resp. k prudkému nárůstu cen energií. V dobrých dobách politická reprezentace velmi často nemá potřebu takový dialog vést. Jsem rád, že bankovní sektor je vnímaný jako součást řešení, který může pomoci.

Silný bankovní sektor je naprostou nutností pro realizaci jakékoliv transformace ekonomického charakteru. Peníze jsou ne nadarmo označovány jako krev ekonomiky. Bankovní sektor samozřejmě není jediným zdrojem, ale je zásadní pro multizdrojové financování. To se snažíme zdůrazňovat i v jednání s vládou a se zástupci jednotlivých ministerstev. V předchozích dekádách jsme se bohužel dostali do silné závislosti na dotacích a evropských penězích. Klesla nám schopnost připravovat dlouhodobé infrastrukturní projekty tak, aby byly alespoň elementárně návratné. To se musí změnit. Evropa nám může v budoucnosti poskytovat výhodné úvěry, ale nikoliv peníze zadarmo.

Transformace bude vyžadovat značné investice. Doba pro investice ale není ideální, zejména s ohledem na vysokou inflaci a vysoké úrokové sazby. Nepřichází potřeba transformace v nejméně vhodnou dobu?

Silné inflační prostředí skutečně vytváří smrtelný koktejl. S tím je potřeba se co nejdříve vypořádat. Věřím, že se to postupně v letošním a částečně v příštím roce podaří a inflaci dostaneme zpátky na úroveň mezi 2 až 3 %. Tím musíme začít. Věřím, že jsme na dobré cestě se s inflací vypořádat. Úrokové sazby, které ke zkrocení inflace významně přispívají, mohly z mého pohledu být krátkodobě i vyšší než 7 %. Může to znít ode mě jako bankéře paradoxně, ale já již dnes nemám radost z toho, že máme základní úrokovou sazbu na sedmi procentech. Negativně se to promítá do apetitu lidí investovat, pořizovat si nové bydlení. Firmy jsou obezřetné vůči investicím. A to ekonomice nepomáhá, protože je závislá na spotřebě a pozitivním sentimentu.

Podpořil byste tedy snižování úrokových sazeb?

To je samozřejmě plně v kompetenci České národní banky. Myslím, že boj s inflací se jí docela daří. Dokud nestlačíme úroveň inflace na 2 až 3 %, zůstávají úrokové sazby nejsilnějším nástrojem.

Poté se můžeme bavit, jak ekonomiku podpořit. Zároveň ale je potřeba si uvědomit, že ani předchozí zhruba sedmileté období nulových sazeb, kdy byly peníze de facto zadarmo, nebylo zdravé. Do určité míry mohlo toto prostředí být jedním ze zdrojů současné inflace. Myslím, že po sražení inflace by se zdravé tržní sazby úvěrů mohly pohybovat kolem 3 až 4 %.

Firmy se ocitly v transformačních kleštích. Z Bruselu na ně dopadá zelená transformace, válka na Ukrajině přispěla k potřebě rychlé energetické transformace a je zde již zmiňovaná potřeba strategické transformace. Kterou z těchto transformací mají firmy prioritizovat?

K těmto zmiňovaným transformacím bych přidal ještě technologickou transformaci. Zaznamenáváme rychlý nástup umělé inteligence, která představuje podobný milník, jako bylo zavedení knihtisku nebo elektrifikace. Každá firma by si měla odpovědět na otázku, na čem je založená její budoucí konkurenceschopnost. Je jasné, že odpovědí nemůže být energeticky náročný provoz založený na levné pracovní síle.

Odpovědí je obchodní a produkční model, který využívá moderní technologie a je udržitelný vůči životnímu prostředí. Firmy musí dokázat vyskočit ze setrvačnosti i za situace, kdy setrvačnost produkuje velmi slušnou ziskovost a firma funguje. Z podstaty se ještě nějakou dobu žít dá, což dokazuje i nízké procento nesplácených úvěrů. Každá firma by ale měla mít schopnost podívat se do střednědobého a delšího horizontu a tam už při zachování setrvačnosti většinou tak dobré vyhlídky nejsou.

Doporučil bych tedy firmám nezabývat se separátně třemi typy různých transformací, ale zamyslet se nad vlastními zdroji a jejich efektivitou, zamyslet se, jestli se mohou posunout z pozice subdodavatelů do producentů finálních výrobků. V České spořitelně se snažíme poskytovat firmám poradenství tohoto typu. Zaměřujeme se na energetickou náročnost, environmentální dopady, technologický rozvoj.

Doporučil bych všem členům Hospodářské komory, aby tyto aspekty s našimi poradci konzultovali. Protože jak jsem již zmínil, transformace skončí dříve nebo později u peněz. My jsme připraveni firmám pomoci, potřebujeme ale rozumět tomu, kam firma směřuje. Jen tak dokážeme zajistit, že půjčky firmám skutečně prospějí a nedostanou je naopak do problémů.

Každá firma by si měla odpovědět na otázku, na čem je založená její budoucí konkurenceschopnost. Je jasné, že odpovědí nemůže být energeticky náročný provoz založený na levné pracovní síle.

Investice do inovací je ale do určité míry i sázkou na nejistotu. Jste připraveni zvýhodňovat progresivní firmy?

Určitě ano. Záleží nám, aby firmy prosperovaly a jejich obchodní modely byly dlouhodobě udržitelné. To samozřejmě není jen o environmentálních dopadech jejich činností. Již dnes máme programy, které podporují transformační úsilí firem. Když se rozhodnou investovat do nových technologií a transformovat se, poskytujeme jim různá zvýhodnění, například delší dobu splatnosti, cenová zvýhodnění, poradenství.

I přes turbulentní období je podíl nesplácených úvěrů velmi nízký. Není na čase, aby i banky s měnícími se podmínkami rozvolnily svůj přístup k riziku při poskytování úvěrů firmám?

Bankovnictví je založeno na důvěře, která se buduje roky, v případě České spořitelny to je již téměř 200 let. Jsme pod velmi přísným dohledem regulátorů a velké množství politik ani nevytváříme sami o své vůli. Naše povinnosti v nakládání s daty nebo co všechno musíme zkoumat, abychom firmy nedostali do problémů, vycházejí od regulátora. Jakékoliv rozvolnění parametrů by vedlo i ke zvýšení rizika na straně klientů.

Určitě chceme navyšovat objem financí poskytovaných firmám. Dokázali jsme to i v pandemické době a budeme v tom pokračovat. Riziková kritéria se nebudou rozvolňovat, ale zpřesňovat. K tomu je potřeba, abychom rozuměli obchodním modelům firem, abychom mohli naše rozhodnutí zakládat na datech, nikoliv na pocitech lidí.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: František Bouc