Těžební průmysl v Kolumbii čekají velké změny

Kolumbie je země se silnou těžební tradicí, protože už domorodá společenství na venkově byla a jsou na těžbě závislá, byť v menším měřítku. Kolumbijský těžařský průmysl sahá od jednoduché těžby kamene a štěrku až po sofistikovanou těžbu uhlí, smaragdů, niklu, mědi a zlata.

Celkem se získává kolem 211 nerostů na území celého státu. Kolumbie se řadí mezi nejvýznamnější producenty niklu a uhlí v Jižní Americe a je největším těžařem smaragdů na světě. V roce 2021 se tento sektor podílel na HDP země 1,3 procenta. Těžba přímo vytváří okolo 179 tisíc pracovních míst a nepřímo, prostřednictvím svých výrobních řetězců, další milion.

Odvětví také v roce 2021 přispělo více než 586 miliony dolarů do státní kasy prostřednictvím daní a licenčních poplatků. Investice do těžebního průmyslu tvořily 11 procent celkových zahraničních investic, což představuje víc než miliardu dolarů.

Prodej surovin je tahounem exportu

S více než 16 dohodami o volném obchodu, 19 dohodami o investicích, 12 o zamezení dvojího zdanění a výjimečnou zeměpisnou polohou má Kolumbie zároveň neomezený vývozní potenciál na mezinárodní trhy přesahující 1,4 miliardy lidí. Podle Národního těžebního katastru v zemi existují dvě hlavní lokality, ve kterých je největší koncentrace firem s oprávněním k těžbě. Jedná se o departmenty Boyacá (18 procent) a Antioquia (14 procent). Odhaduje se, že 70 procent veškeré těžby v Kolumbii je v rukou nadnárodních společností a asi 2,3 procenta území tohoto státu je zatíženo nějakou formou těžby.

Tento sektor však v Kolumbii odjakživa čelil různým výzvám v oblasti životního prostředí a sociální oblasti, včetně konfliktů s místními komunitami, negativních dopadů na biologickou rozmanitost a ekosystémy a bezpečnostních problémů souvisejících s přítomností nelegálních ozbrojených skupin v některých těžebních oblastech.

Nový prezident přišel s přelomovou reformou daní

Zdá se ale, že ta největší z výzev přišla s vládou prezidenta Gustava Petra – jde o jeho reformou daní a samotného těžebního sektoru.

Reforma ukládá sektoru v podstatě dvě hlavní opatření, která do budoucna ovlivní těžební průmysl. První z nich zapříčiní, že licenční poplatky již nebudou odčitatelné od základu daně z příjmu, neboť se nebudou považovat za náklad, který má dopad na veškerou těžbu v zemi. V závislosti na výši procenta licenčních poplatků, které jsou u každého nerostu jiné, bude tak představovat větší či menší dopad pro každou těžařskou společnost.

Změna systému podle odborníků vysoce ohrožuje životaschopnost největších projektů v Kolumbii, které zemi přinášejí nejen peníze do státního rozpočtu, ale především do rozpočtů jednotlivých departmentů.

Zejména v uhelných oblastech přispívají příjmy z těžby do rozpočtů výrazným způsobem. Například v Cesaru 37 procenty a v La Guajiře dokonce 44 procenty. Poplatky za těžbu generované v roce 2022 kolumbijským těžařským sektorem dosáhly historického rekordu ve výši 6,13 bilionu pesos, to je více než 1,3 miliardy dolarů. Tyto peníze výrazně pomáhají sociálnímu a ekonomickému rozvoji kolumbijských obcí a měst. Podle kritiků povede reforma k útlumu těžby a tím i ke snižování příjmů do rozpočtů obcí a útlumu jejich rozvoje.

Kritici reformy se obávají, že investoři odejdou jinam

Druhé opatření se týká zejména uhlí, ale také například niklu. Reforma stanovuje, že pokud se mezinárodní ceny uhlí budou pohybovat v konkrétním rozmezí, zdaní se navíc dodatečnou sazbou. V praxi tak budou v závislosti na mezinárodní ceně uhlí společnosti dohromady danit své příjmy mezi 35 a 45 procenty. Podle slov prezidenta těžařské asociace ACM Juana Camila Nariña nebude Kolumbie s touto úrovní zdanění již pro investory atraktivní zemí a bude přímo ovlivňovat rozhodování do strategických nerostů, které Kolumbie a zbytek světa potřebují, aby se dostálo závazkům v souladu s dohodami o změně klimatu. Investice budou mít tak tendenci směřovat do zemí, kde jsou licenční poplatky stále odčitatelné a kde je daňové zatížení těžebních společností ve srovnání s Kolumbií výrazně nižší. Například v Brazílii je sazba 34 procent, v Mexiku 30, v Chile 27 a v Peru jen 29,5 procenta.

Pochopitelně je třeba vzít v potaz, že existují další rozhodující faktory, jako je například geografická poloha či proces přidělování těžebních titulů v jednotlivých regionech. Nicméně pokud se jedná pouze o fiskální záležitosti, reforma vytváří z Kolumbie méně atraktivní stát pro budoucích těžební projekty a investice.

Těžba zajišťuje přes polovinu vývozu, Petro ale od fosilních paliv ustupuje

Ve svém předvolebním programu se Petro zavázal, že zastaví průzkum těžby uhlovodíků a ukončí pilotní projekty frakování a iniciativy zaměřené na těžbu ropy a zemního plynu na moři. Na některé projekty jsou přitom již uzavřeny smlouvy. Za slibem si Petro stojí i přes to, že ropa a těžba dohromady zajišťují podle vládních údajů více než 50 procent měsíčního vývozu Kolumbie a až osm procent hrubého domácího produktu.

Ačkoliv je nepravděpodobné, že by Petro mohl zrušit kontrakty, které již byly uděleny, ropní těžaři se obávají, že jeho administrativa povede ke zvýšení byrokracie. Sociálně laděný Petro navíc upřednostňuje ekonomiku, která závisí spíše na tradičním zemědělství než na těžebním průmyslu. Kolumbie by však podle Národní těžební asociace musela šestkrát rozšířit svůj zemědělský sektor, aby odpovídal ekonomickému přínosu těžby.

ExportMag.cz: Jihoameričané jsou posedlí krásou. Investují do ní navzdory krizi

Dalším kontroverzním návrhem, který je obsažený v Kolumbijském národním rozvojovém plánu a o kterém se bude hlasovat v Kongresu v průběhu května, obsahuje zákaz vydávání nových koncesí na povrchovou těžbu uhlí a také zmínky o postupném úplném útlumu těžby uhlí.

Podle dokumentu by nařízení nebylo retroaktivní, ale majitelé velkých titulů na povrchovou těžbu energetického uhlí by museli po uplynutí licence těžbu ukončit a provoz v dole uzavřít. To zahrnuje též dosažení dohod s těžebními a ekologickými úřady.

Místní sdružení Fenalcabón upozorňuje, že energetické uhlí je druhým největším exportním produktem Kolumbie. Jeho vývoz loni přesáhl hranici 9,5 miliardy dolarů a komodita putuje zpravidla na trhy v Turecku, Indii, Číně, Střední Americe, Brazílii a Mexiku. Těžařská asociace ACM, nejhlasitější odpůrce reformy, kritizuje současnou administrativu Petra především proto, že se snaží provézt hluboké změny v těžebním zákoníku i přes to, že země má silnou, mnoho let budovanou legislativu v otázkách rozvoje těžby. Další kritika se týká toho, že se na vytváření nového báňského zákona nedostatečně podílí samotný těžební sektor. Podle ACM panují obavy, že má diskuse kolem nového těžebního zákona politický přesah ze strany některých senátorů či zástupců sněmovny, kteří záměrně chtějí reformu oddělit od odborných diskusí.

Přestože je Kolumbie bohatá na uhlovodíkové zdroje, 70 procent energie je získáváno pomocí vodních elektráren. Desetina je zajištěna zemním plynem a sedm procent spalováním uhlí. Většina vyrobené energie pochází z hydroelektrických a tepelných elektráren na severu a v centrální části země.

Klima a geografie Kolumbie poskytují také obrovské možnosti pro rozvoj projektů obnovitelné energie. Pokud se nezapočítají hydroelektrárny, zatím ale země generuje pomocí alternativních zdrojů pouze tři procenta čisté energie z celkového energetického mixu.

Stejně jako mnoho zemí světa přijala i Kolumbie závazky uhlíkové neutrality do roku 2050. To je jeden z důvodů, kterým Petro obhajuje odklon od těžby uhlí a změření se na těžbu klíčových nerostů pro generování čistých zdrojů energie. V případě Kolumbie se národ připravuje na extrakci sedmi minerálů: mědi, lithia, molybdenu, niklu, kobaltu, magnesia a železa.

V krátkodobém horizontu se mluví o třinácti projektech v tradičních těžebních oblastech Qebradona, El Roble, Volador, Mandé Norte, El Carmen, San Matías, Cómita, Pantanos a Mocoa. V souvislosti s útlumem těžby uhlí má Mezinárodní energetická agentura pro Kolumbii dva možné scénáře. První znamená, že by produkce v roce 2050 klesla o 36 procent a dosáhla by tak pouze 37 milionů tun. Druhý a pravděpodobnější scénář v případě oznámených nebo navrhovaných politik naznačuje, že by vedl k téměř úplnému poklesu těžby uhlí až na tři miliony tun.

Ačkoliv součástí Petrovy politiky je odklon od spalování fosilních paliv a přechod k čistým energiím, za jeho více než šestiměsíční působení na pozici prezidenta zaznamenaly projekty solární energie největší pokles s pouhými 7 658 MW rozloženými do 190 projektů ve srovnání s 10 517 MW ve 215 projektech v červenci 2022.

I v případě energetického sektoru panují obavy, že by vládní zásahy mohly narušit důvěru investorů v kolumbijský energetický průmysl, především pokud bude Petro pokračovat ve svých snahách umlčet Kolumbijský energetický a regulační úřad CREG. S tímto varováním přišla agentura Fitch Ratings poté, co byl zveřejněn návrh vyhlášky, v níž prezident navrhuje dočasně převzít regulační pravomoci v odvětví generování elektrické energie.

Pavel Eichner a Jan Komárek, Zahraniční kancelář CzechTrade Kolumbie