Čekání na odklad a usnadnění pravidel pro umělou inteligenci se stalo národním sportem. Rok 2026 nás vrací do reality, odklad přijde nejspíš pozdě a pravidla se možná ještě zkomplikují.

Zatímco mediální prostor plní debaty o tom, jak evropská regulace dusí inovace, v zákulisí úspěšných firem už vzniká něco mnohem důležitějšího: AI Governance. Ukazuje se totiž, že skutečnou brzdou není zákon, ale vnitřní chaos. Právě schopnost AI systematicky řídit se stává jedním z klíčových trendů roku 2026.

Proč v roce 2026 stále věříme mýtům?

Debata o regulaci je občas plná emocí a chudá na fakta. Slýcháme, že Evropa je „digitální montovnou“, která se sama vyřazuje ze hry, zatímco svět tvoří inovativně a hlavně rychle v jakémsi ideálním právním vakuu. Realita je však jiná.

Mýtus 1: Reguluje pouze Evropa

Kdo chce jít cestou bezpečné a důvěryhodné AI, musí pravidla vnímat jako hřiště, nikoliv vězení. Pohled za hranice to potvrzuje. Například Jižní Korea má od ledna 2026 komplexní zákon o AI, který se principiálně velmi podobá EU AI Actu, kde dominuje narativ důvěryhodné a bezpečné AI.

Stejně jako předpis z pera EU staví na přístupu založeném na hodnocení rizika s přísnějšími povinnostmi pro vysoce rizikové systémy. Pamatuje na povinnosti ohledně transparentnosti a klade důraz na standardizaci. Podobné zákony jsou navrhovány napříč zeměkoulí. V desítkách zemí existují dílčí pravidla a standardy pro vývoj a používání umělé inteligence.

Mýtus 2: Na zjednodušení pravidel mají zájem hlavně malé evropské firmy

Evropské malé a střední firmy by měla nejvíce trápit roztříštěnost evropského trhu. Bariéry mezi členskými státy odpovídají clům na úrovni minimálně 45 %. Evropská unie se snaží například pomocí nařízení a směrnic trh sjednocovat, aby český startup mohl snáze škálovat napříč kontinentem. Jednotná digitální regulace v Evropě nejvíce vadí spíše velkým zámořským hráčům.

ČAUI: Ultimátní přehled AI predikcí na rok 2026

Mýtus 3: Američany stejně nezkrotíme, tak proč trápit naše firmy?

Právo, ať už evropské nebo to české, platí na našem území pro všechny stejně. Zahraniční společnosti dostávají v Evropě vysoké pokuty často. Přesto nebo možná právě proto je tlak na „zjednodušení“ regulace politicky velmi silný a to jak zevnitř EU tak ze zahraničí.

Proč nás odložení pravidel nespasí?

Tlak na úlevu firmám vyústil v návrh balíčku Digital Omnibus, který slibuje zjednodušení evropských digitálních regulací, a to včetně nařízení o umělé inteligenci (AI Act), jehož nejdůležitější část má začít platit v srpnu 2026. Jenže současná realita ukazuje, že cesta do legislativního pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Rok nejistoty a závod s časem

Tím, že jsme do již jednou schválených pravidel „začali vrtat“, jsme vytvořili stav, kdy nikdo s jistotou neví, co bude za pár měsíců platit.

Legislativní proces v EU je navíc zdlouhavý a začíná být pravděpodobné, že se Omnibus do srpna 2026 nestihne schválit. Reálně tak hrozí scénář, kdy původní pravidla například pro vysoce rizikové systémy (třeba v oblasti biometriky, kritické infrastruktury či zaměstnávání) začnou platit dříve, než bude o jejich odkladu definitivně rozhodnuto. Pro firmy to znamená komplikace při vytváření dlouhodobých plánů.

Pandořina skříňka nových komplikací

Znovuotevření legislativy je z pohledu tvorby práva vždy riskantní krok. Proces vyjednávání je založen na kompromisech, které často vedou k dalším výjimkám, zvláštním režimům nebo doplňujícím podmínkám.

Místo skutečného zjednodušení tak může vzniknout ještě složitější systém pravidel. Už z prvních návrhů úprav Digitálního omnibusu je patrné, že u některých povinností se neuvažuje o jejich zrušení, ale spíše o jejich rozvětvení do dalších podmínek. To je stav vyhovující spíše firmám s celými týmy právníků, které se dokáží v nepřehledné džungli dlouho prosekávat. Čas je totiž to, oč při vývoji nových (často nebezpečných) produktů běží.

Krok zpět

Jednou ze změn v Omnibus balíčku je zrušení povinnosti, kterou známe jako AI gramotnost. Zjednodušeně řečeno, každý subjekt, který zavedl používání AI v jakékoliv podobě a rozsahu, musí zajistit, aby lidé pracující s technologií znali její fungování i rizika.

Digitální omnibus: Komise vyslyšela klíčové požadavky ČR. Co to znamená pro firmy?

Aby díky této „gramotnosti“ včas zasáhli v případě nebezpečí. Toto není zbytečné byrokratické pravidlo AI Actu. Toto by měl být základní princip pro přežití každé firmy nebo instituce, která s AI pracuje.

Jak řídit rizika spojená s používáním AI?

Bez ohledu na to, zda se vás evropský AI Act dotkne přímo, nebo zda Digital Omnibus přinese další rok odkladu, jedna věc je jistá: AI Governance potřebujete hned.

Pravidla, která se týkají právě vašeho využití AI, pravděpodobně nebudou vycházet pouze z AI Actu, ale řady dalších předpisů, které už dávno platí. Pokud dnes ve firmě využíváte AI bez jasných pravidel, pohybujete se v nebezpečném chaosu schopném způsobit škody, lhostejno jaký politický boj zuří vedle vás.

Chyby v automatizovaných rozhodnutích, úniky (citlivých) dat, porušení autorských práv, diskriminační dopady na zaměstnance či zákazníky, nebo ztráta kontroly nad tím, odkud data a výstupy vlastně pocházejí – to vše jsou rizika, která firmy znají i z prostředí bez umělé inteligence. AI však tato rizika dokáže výrazně urychlit a rozšířit do mnohem většího měřítka.

To, co dříve byla individuální chyba člověka, se dnes může stát systematickým problémem, který se opakuje tisíckrát denně napříč procesy. Právě proto je potřeba mít nad používáním AI větší míru kontroly. Ne proto, že by AI byla sama o sobě nebezpečná, ale proto, že chyby se s ní šíří rychleji a s většími dopady.

Co všechno AI governance ve firmě pokrývá?

Největší kámen úrazu leží v bodě, kde firma rizika začne identifikovat. Firmy často vyhodnocují rizika bez znalosti podstaty používané technologie a nebo znalosti kontextu práva. Dochází tak k tomu, že rizika hodnotí příliš přísně a AI zakazují na zbytečných místech. Nebo naopak hrozbu přehlíží či podceňují.

AI governance tak není o papírových pravidlech, ale o tom, jak se technologie skutečně používá v každodenních procesech. V praxi pomáhá řešit například:

• Právní rizika, která už dnes existují
  Jak zabránit porušování autorského práva, diskriminaci při automatizovaném rozhodování nebo zpracování osobních údajů bez právního základu.
• Důvěryhodnost vůči zákazníkům i zaměstnancům
  Transparentní používání AI, možnost vysvětlit rozhodnutí systému a jasná pravidla, kdy a jak AI do procesů vstupuje.
• Vnitřní pořádek ve firmě
  Kdo může zavádět nové AI nástroje, kdo je schvaluje, kdo je odpovědný za jejich provoz a kdo řeší incidenty.
• Bezpečnost a ochranu dat
  Omezení rizika úniku citlivých informací, nekontrolovaného nahrávání dat do externích nástrojů nebo používání neprověřených modelů.
• Dlouhodobou konkurenceschopnost
  Ti, kdo mají procesy pod kontrolou, mohou AI nasazovat rychleji a ve větším měřítku, aniž by se obávali, že jim technologie přeroste přes hlavu.

Jinými slovy, AI governance není jen ochranou proti sankcím, ale nástrojem, jak AI používat strategicky a udržitelně.

Jak se AI governance zavádí?

Jde o nastavení systému, který propojuje právo, IT a byznys a který odpovídá velikosti i typu organizace.

Typicky zahrnuje:

• mapování kde, k čemu a proč se AI ve firmě používá,
• pravidla pro výběr a schvalování AI nástrojů a dodavatelů,
• procesy pro hodnocení rizik a dopadů na lidi i firmu,
• jasné rozdělení rolí a odpovědností,
• nastavení interních pravidel pro zaměstnance,
• mechanismy, jak řešit chyby, stížnosti nebo bezpečnostní incidenty.

Důležité je, že AI governance není jednorázový projekt, který se „odškrtne“ zavedením směrnice nebo školením. Jde o průběžný proces, který se musí vyvíjet spolu s tím, jak se mění technologie i způsob, jakým je firma používá.

Budoucnost patří připraveným

Debata o tom, zda regulace zpomaluje inovace, často odvádí pozornost od skutečného problému: mnoho firem dnes používá umělou inteligenci bez jasného přehledu o tom, kde všude zasahuje do jejich procesů, jaká rizika s sebou nese a kdo za tato rozhodnutí odpovídá.

Rok 2026 tak nebude především o tom, kdo správně vyplnil regulatorní checklist, ale o tom, kdo dokázal zavést systém řízení AI, který propojuje právo, technologii a byznysové cíle. Firmy, které mají přehled o svých systémech, jasná pravidla pro jejich používání a funkční procesy pro řízení rizik, budou schopny reagovat na změny rychleji a s menšími náklady.

AI governance se tak stává nikoli administrativní zátěží, ale konkurenční výhodou. Umožňuje firmám využívat potenciál umělé inteligence ve větším měřítku a s vyšší mírou důvěry.

Převzato z časopisu AI EKOSYSTÉM, Autorky: Petra Stupková a Lucie Malá, advokátní kancelář Legitas