English version
Od roku 2010 si proto najal Pavel Moulis člověka na účetnictví. Farma se rozšiřovala, dnes má 150 hektarů proti někdejším 22 hektarům, ale účetní pozice se nestala nutností kvůli rostoucímu byznysu, nýbrž kvůli stále větší složitosti účtování. „Postupem času administrativa neuvěřitelně narůstala,“ říká farmář.
Na úřadech chybí vhled do praxe
Nedlouho poté převzal externí poradce také podávání žádostí a hlídání podmínek kolem provozních dotací, které může nárokovat každý zemědělec. „Rozsah povinností, které z toho vyplývají, už nabyl neuvěřitelných rozměrů,“ vysvětluje Pavel Moulis. Svou roli v tom sehrála i digitalizace dotační agendy, která má pro zemědělce stinnou stránku v tom, že vše musí být přesné a na čas. Den opomenutí a zpoždění znamená nesplnění podmínek, které nelze napravit, protože o všem existuje digitální záznam.
Letos Pavel Moulis skončil i s vyřizováním investičních dotací, kterými Evropská unie podporuje konkrétní projekty. Od roku 2004 je obstarával nejen pro sebe, ale i pro jiné zemědělce. „Buď je to syndrom vyhoření, ale spíš mi to začalo připadat čím dál víc jako beznadějné,“ dodává.
Důvod vidí mimo jiné v tom, že se mění osazenstvo na příslušných úřadech. V 90. letech podle něj vysokoškolsky vzdělaní lidé těžko hledali uplatnění v zemědělských podnicích. Odcházeli tedy do státní správy, ale měli i praktické zkušenosti. Teď je nahrazuje mladá generace, která jde pracovat na úřad hned po absolvování univerzity. „Chybí jim praktický, pragmatický pohled na věc. Mnohdy nejde o podstatu, k čemu podpora směřuje. Hlavní je mít v pořádku papíry. I když ty si mnohdy protiřečí a nedává to smysl,“ říká Moulis.
Pokuta za pokutu
A dokresluje, že dříve čítala pravidla upravující čerpání investičních dotací z jednoho opatření Programu rozvoje venkova 90 stran, zatímco dnes je to asi 400 stran včetně metodik. Žádost o proplacení peněz mívala tři stránky, v současnosti je to spis o 19 stranách. „Když se chcete do něčeho takového pustit, začnete se v tom ztrácet,“ posteskne si.
Nejhorší podle něj ale je, že úředníci jdou po čistě formálních věcech. Do restaurace, která není veřejná, tak musel dát cedulku o alergenech. „Vaříme například pro školky, které přijedou, a jídelníček vždy upravujeme podle případných dietologických požadavků. Ta cedulka na našem fungování nic nezměnila,“ líčí Moulis. Už se jen pousměje nad pokutou tisíc korun za den prošlé zelí v lednici, k čemuž vyfasoval dalších tisíc korun správní poplatek za udělení pokuty.
Těžko také chápe, proč po něm úřady chtějí informace, které si mohou obstarat samy. Teď se mu ohlásila kontrola na dotovaný projekt, který už byl ale dvakrát kontrolován. S vysvětlením, že na něj padl los. „Mám pětatřicet krav základního stáda, tedy asi sto kusů dobytka. A oni chtějí, abych předložil stájový registr, což je elektronická evidence zvířat a jejich pohybů během roku – narození, porážek. Přitom Ministerstvo zemědělství i zemědělský intervenční fond k němu mají přístup,“ říká Moulis.
Nejsme partneři, bohužel
Byrokracie ale zdaleka není jen kolem dotací. Ty slouží spíše jako bič, aby zemědělci dodržovali všemožné povinnosti, čímž je pomoc z eráru podmíněna. Bez podpor by to podle Moulise nebylo o moc lepší. „EET, kontrolní hlášení apod. Vše je stále náročnější na administraci. Dnes sedíme dva v kanceláři, abychom tohle všechno stihli, a venku na place běhají tři,“ vypočítává Moulis neúnosný poměr mezi papírováním a produktivní prací.
A jak hlídá, aby mu přibývající povinnosti neutekly? „Že mi někdo jiný řekne: ‚Byli u mě na kontrole a je novinka: musíš si dát pozor na tohle a na tohle.“ V Česku má sedlák z Plzeňska rostoucí pocit arogance moci. „Když podáte hlášení o změně v projektu, čekáte na jeho schválení 4,5 měsíce a uplyne vám i lhůta pro podání žádosti o proplacení peněz. Ale vy máte povinnost se vyjadřovat třeba do pěti dnů. Za neplnění lhůt je hned sankce. Stát se za to samé ani neomluví. Najednou si uvědomíte, že pro ně nejste partner, není to rovnocenné. A to je asi nejvíc frustrující,“ říká Moulis.
Převzato z časopisu Komora. Autor: Zdeněk Neužil, Odbor legislativy, práva a analýz HK ČR, s přispěním Šárky Beranové a Kariny Kubelkové
