Považoval to za zcela přirozené, za nutnou podmínku své vlastní existence. Vztah Fosfy k lidem a jejich talentům je stejný. Bohužel, jsme o sto let dále, ale nejsme o sto let lepší a chytřejší, řešíme stále tytéž problémy, které řešil už Baťa. Jen prostředky se změnily.
Máme‑li se bavit o talentech, musíme nutně začít u dětí. A Ivan Baťka, generální ředitel společnosti FOSFA, cítí jako motivaci a do jisté míry i jako povinnost nabídnout mladé generaci prostor a příležitost, nabídnout jí motivaci, aby nezůstala viset ve své virtuální houpací síti. To pro budoucnost není nejlepší.
Odbornost, jazyky, charakter
Ivanu Baťkovi přijde smutné, že jako národ máme obrovský poklad, Baťu a Komenského, což by mohl být náš svatý grál, ale my se tváříme, že je to něco přežitého, co dávno neplatí. Komenský propagoval znalost jazyků již v první polovině sedmnáctého století. A my, malinká zemička s jazykem, kterým mluví pár milionů lidí na zemi, debatujeme zcela vážně o tom, jestli se máme učit jeden cizí jazyk nebo dva. Ale hlavně, když si Komenského posuneme do současných souvislostí, zjistíme, že on byl už někdy před 400 lety propagátorem metody Learning by doing.
Jsou dvě klíčová kritéria pro výběr spolupracovníků, která uznával Baťa a uznává je i Baťka – odbornost a charakter. Odbornost jste schopen naučit, pokud se ten dotyčný naučit chce. Ale charakter nenaučíte. Spousta lidí je odborně velmi kvalitních, ale chybí jim charakter. A takoví vám mohou rozvrátit celý kolektiv.
Firma je živý, integrovaný organismus. A pokud v něm máte viry nebo rakovinu, musíte se jich zbavit včas, i za cenu, že to bolí. Jinak vám celý organismus zahubí. Charakter je zkrátka podmínkou spolupráce a ta je zase nezbytnou podmínkou úspěchu. Odbornost a charakter. To jsou dva hlavní důvody, proč se nyní ještě více zaměřujeme na podporu regionálního sportu a vzdělávání.
Nejde totiž jen o peníze a materiál, to dělá FOSFA už řadu let. Ale je to málo. Jde o to, aby děti a mládež měly touhu sportovat a vzdělávat se, aby měly motivaci, a hlavně prostor pro rozvoj talentu. To je podstatou dlouhodobých projektů FOSFA Sport a FOSFA Edu, které společnosti nyní na Břeclavsku rozvíjí.
Řekli o projektu – Jiří Uher, ředitel Střední školy Edvarda Beneše v Břeclavi:
Se společností FOSFA spolupracujeme již řadu let, je naším generálním partnerem. Když přišel Ivan Baťka s myšlenkou dát spolupráci nový rozměr v podobě Třídy F, jejíž první ročník v září otevíráme s dvaceti studenty, neváhal jsem, protože i já vidím smysl odborného a technického vzdělávání v těsném propojení školy s praxí. Duální vzdělávání, o tom se tu léta mluví, na ministerstvu se ho delší dobu snaží nějakým způsobem prosadit, Hospodářská komora po něm volá… a my ho nabízíme! Těch dvacet studentů je z mého pohledu velice slušný počet už proto, že ta třída bude náročnější a nároky nejsou zrovna to hlavní, co by rodiče pro své děti hledali.
Navíc jsme projekt startovali až na začátku letošního roku, a to je vlastně pozdě, když vezmu v potaz, že řada dětí se na střední školu připravuje už minimálně s ročním předstihem. Nejtěžší na celém projektu je skutečně najít obsah studia, který bude dávat smysl. Musím přiznat, že původní plány a ambice byly ještě dále, ale nebylo zrovna snadné protlačit rámcové vzdělávací programy do reálného školního vzdělávacího programu, který skloubí potřeby a možnosti všech tří stran našeho trojúhelníku, tedy Fosfy, naší střední školy i brněnské univerzity. Nakonec jsme druhý jazyk přesunuli mezi nepovinné předměty a více prostoru jsme nechali modernizaci vzdělání, většímu zapojení praxe, do které jsme třeba přesunuli i některé části teorie. Protože určitě platí, že řadu odborných věcí se naučíte lépe a snáze, když si je můžete v praxi osahat. Vlastně je to prvek zážitkové pedagogiky.
Investice do lepší budoucnosti
Prvním živým a hmatatelným výsledkem FOSFA Edu je Třída F, která se v září s prvními dvaceti studenty otevře v Břeclavi. Zásluhu na tom mají i Střední škola Edvarda Beneše v Břeclavi a Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně, protože bez jejich zaujetí, spolupráce, a především aktivního zapojení by se Třída F nikdy neotevřela. Nabízí zcela nový studijní obor Elektrotechnik pro automatizaci a robotizaci. Jeho studenti se budou moci sami rozhodnout, zda ukončí studium ve třetím ročníku výučním listem, nebo budou pokračovat ještě rok k maturitě. Ti nejlepší pak dostanou nabídku zaměstnání u nás ve Fosfě, nebo dokonce mohou pokračovat ve studiu na FSI VUT v Brně bez přijímacích zkoušek.
Nebude to zadarmo, Třída F bude náročnější než jiné odborně zaměřené střední školy, na výuce se budou podílet i profesoři a doktorandi FSI VUT v Brně, praxi přímo ve Fosfě od prvního ročníku povedou nejlepší odborníci. Studium tak klade mnohem větší důraz na praxi, na teorii v širších souvislostech a na výuku jazyků, ale podporuje i stejně důležité, ne‑li důležitější obyčejné, a přesto často opomíjené lidské vlastnosti – respekt, úctu, sebedisciplínu, odpovědnost, pracovitost, důvěru a spolupráci. To jsou hodnoty, které ve Fosfě vyznávají a na nichž staví. Protože pouze díky těmto schopnostem, dovednostem a zmíněným hodnotám vede cesta k umění výjimečnosti.
A FOSFA chce být výjimečná. Jistě, stojí to všechno nemalé prostředky, ale už Baťa prokázal, že je to funkční model. A jako on ani Baťka nechce žádné dotace, úvěry, politiky. To všechno věci jen komplikuje. Úspěšná firma má mít schopnost najít na podporu talentů vlastní zdroje. FOSFA je v situaci, kdy si takové projekty bez ohledu na složitost doby dovolit může, a hlavně chce, protože to chápe jako investici do budoucnosti. Do lepší budoucnosti našich dětí. Tu totiž máme ve svých rukou. Co do jejich duší zasadíme, to tam také vyroste.
Řekli o projektu – Filip Grob, technický ředitel a ředitel výroby fosforečných solí FOSFA:
Projekt FOSFA Edu je cílen na podporu vzdělávání v regionu, ale samozřejmě motivací je pro nás i výchova našich budoucích spolupracovníků. Protože přes veškerou péči, kterou ve Fosfě lidem věnujeme, je i pro nás stále složitější obsazovat technické a technologické pozice. Velmi žádané jsou elektro profese, proto volba první třídy padla na elektrotechniky pro automatizaci a robotizaci. Právě ty dnes totiž kladou na odborníky větší nároky, z mého pohledu především v tom, že je potřeba chápat jednotlivé odbornosti v širších souvislostech a v prostředí reálné praxe. Tomu jdeme v případě Třídy F naproti.
Studium bude díky zapojení prestižní brněnské technické univerzity klást důraz právě na mezioborové souvislosti, zároveň je posílena výuka jazyků, protože dnes je běžné, že české firmy, podobně jako FOSFA, mají své závody v zahraničí a bez znalosti cizích jazyků se neobejdeme. A konečně je tu důraz na praxi, kterou budou mít studenti mnohem dříve a mnohem více, setkají se při ní s našimi nejlepšími odborníky, kteří mají dlouholetou praxi v oboru. V podstatě jsme na maximu toho, co dovolují závazné rámcové vzdělávací programy. Do budoucna mám v plánu přizvat ke spolupráci s Třídou F i špičkové dodavatele technologií, které využíváme, například Fanuc.
Řekli o projektu – Jiří Marek, profesor FSI VUT v Brně a zástupce ředitele Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky:
Třída F je jedinečný projekt, hned v několika ohledech je daleko za rámcem toho, co je v České republice běžné. Odhlédnu od toho, že jsem z univerzity, která na projektu spolupracuje, odhlédnu od toho, že nejlepším studentům se otevřou možnosti, které jim nikdo jiný nenabídne. Unikátní je už samotná skladba studia, která navzdory byrokracii spojuje dva odlišné světy, svět univerzitní a středoškolský. Z nich se snažíme vybrat to nejlepší a sladit to do ideálního funkčního celku. Ale největší kus práce je teprve před námi, protože víme, že minimálně ty čtyři roky budeme muset všechno pečlivě sledovat, vyhodnocovat a upravovat, než si to dokonale sedne. To nejsou jednoduché věci, když jsem na fakultě zaváděl nový způsob zkoušení, ladili jsme to pět let.
Chtěl bych ale upozornit na jednu věc – není to projekt, který by se dal šířit v modelu best practices. Je silně závislý na místních podmínkách, na regionálním mikroklimatu, a především na lidech, na jejich tvrdohlavosti a vytrvalosti. Nelze jej kopírovat, jako nelze do českých firem kopírovat praxi japonských podniků. Osobně jsem do projektu vstoupil ze dvou důvodů – jednak jsem chtěl pomoct Ivanu Baťkovi, s nímž spolupracuji již řadu let a mám rád jeho zarputilost, s níž věci realizuje bez jakékoliv systémové, ministerské, politické či finanční podpory zvenčí. A pak samozřejmě věřím, že mezi studenty najdu potenciál pro naši fakultu, mladé lidi, toužící po vzdělání.