Polská premiérka Beata Szydłová není v jednoduché pozici. Už několik měsíců je terčem kritiky opozice i evropských orgánů za novelu zákona o ústavním soudu, který omezuje jeho pravomoci a kontrolní roli vůči politikům. Desetitisíce demonstrantů vycházejí do ulic, protože se obávají soumraku demokracie v nejlidnatější východoevropské zemi.
Poté, co soudci nejvyššího justičního orgánu v zemi označili v březnu nová pravidla regulující jeho činnost za neústavní, Szydłová odmítla zveřejnit jejich nález v úředním věstníku, když jej označila za nelegitimní.
Polská ústava ale něco takového neumožnuje. „Budou trvat na svém názoru, že práce soudu byla neplatná, že šlo o soukromé setkání a že se tím nemusejí řídit. Ale Szydłová svým rozhodnutím porušuje zákon, neboť ten, kdo stojí v čele vlády, má povinnost výrok zveřejnit,“ řekla agentuře PAP expremiérka Ewa Kopaczová z opoziční Občanské platformy.
Boj mezi vládou a ústavním soudem pokračuje, naštvaná je i Evropská unie. Odmítání doporučení ústavních expertů Rady Evropy podle zástupců EU prohlubuje ústavní krizi. Ta u severních sousedů vygradovala koncem dubna tím, že se na stranu ústavního soudu postavil také Nejvyšší soud. Hned tři bývalí polští prezidenti varovali, že je právní stát v ohrožení.
Zatím se ovšem nezdá, že by vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) byla ochotna jakkoli ustoupit. Beata Szydłová je ostatně prodlouženou rukou šéfa strany a bývalého předsedy vlády Jarosłava Kaczyńského. Euroskeptik Kaczyński nyní řídí zemi „ze zadního sedadla“, říkají Poláci.
Pomyslným sudem se střelným prachem je ale pro PiS především návrh na úplně zrušení potratů. Zatímco přitažení uzdy ústavním soudcům či pokus o ovládnutí veřejnoprávních médií nemusejí vyvolat celonárodní odpor, úplný zákaz interrupcí, povoleny by byly jen potraty nezbytné pro zachování života ženy, by mohl vládu fatálně ohrozit.
Polsko se navíc může ocitnout v izolaci. Vzhledem k historické zkušenosti se nemůže a ani nechce obrátit na východ k Rusku, jenže ukazuje záda Západu. Slova pochopení a podpory zatím zaznívají jen od Viktora Orbána a Miloše Zemana.
Trochu asijský model
Boj o podobu demokracie v Polsku zastiňuje plánovanou ekonomickou revoluci. Místopředseda vlády a ministr rozvoje Mateusz Morawiecki chce prý proměnit tamní hospodářství na moderní ekonomiku založenou na inovacích a postavenou na domácích investicích, ale zároveň výrazně regulovanou státem. Polsko se chce podle vicepremiéra také zbavit závislosti na levné pracovní síle.
A proč asijský model? Podle náměstka vicepremiéra Radosława Domagalského vidí Polsko vzor v asijských ekonomických tygrech. „Bude to proces, který potrvá desetiletí. Musíme prostřednictvím rozvoje inovací, které proměníme ve větší konkurenceschopnost a vyšší kvalitu, následovat vzory, jako je Jižní Korea nebo Japonsko, jimž se podařilo něco podobného,“ říká Domagalski.
Do roku 2020 chce vláda zajistit, aby výdaje na výzkum a vývoj dosáhly úctyhodných dvou procent HDP. Podle Jacka Adamského z Konfederace podnikatelů Lewiatan ale chybí kabinetu konkrétní představy a harmonogram kroků.
„Vláda nám ukázala knihu, která má titul, má názvy kapitol, ale ty nemají žádný obsah. Srovnávat rozvojové modely Japonska a Koreje z 50. a 60. let minulého století s dnešním Polskem je zavádějící,“ citují Domagalského Hospodářské noviny.
Evropské peníze nesmrdí
Nástrojem pro investiční politiku státu má být takzvaný Polský rozvojový fond, pod který bude spadat řada dosud samostatných vládních agentur pro podporu investic. Kritici v něm opět vidí koncentraci ekonomické moci vlády. Ta si chce stanovit prioritní oblasti, do kterých bude stát pumpovat nejvíc peněz. Jde například o loďařský či letecký průmysl, do kterého byly miliardy zlotých investovány už v minulých letech.
Nová vlastenecky orientovaná politická reprezentace nechce, aby ze země odcházely na dividendách a dalších platbách zahraničním společnostem desítky miliard ročně. Dál se bude snažit lákat do země zahraniční investory, zároveň ale bude chtít posílit domácí kapitál. A to i za pomocí peněz z evropských fondů. Evropské peníze nesmrdí ani euroskeptické vládě.
Hlavním bodem nového ekonomického plánu je pak podpora vývozu a růst polských zahraničních investic, které mají zvýšit konkurenceschopnost tamní produkce v celosvětovém měřítku.
Růst dvě desetiletí
Zahraniční investoři sice mohou být z nápadů polské vlády nesví, očekávat odliv zahraničních investic ale zatím nelze. Polsko je totiž aktuálně jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropě. Loni narostl hrubý domácí produkt země o 3,6 procenta a letos by se měl podle všech predikcí udržet zhruba na stejné úrovni. A ze země, jíž se ekonomicky daří, kapitál neodchází.
Polsko je ostatně jediným evropským státem, jenž se během nedávné globální finanční krize vyhnul recesi a který zažívá nepřetržitý ekonomický růst už více než dvě desetiletí. Poláci postupně bohatnou a nebojí se utrácet, tahounem ekonomiky byla loni především domácí poptávka, která se oproti roku 2014 zvýšila o 3,4 procenta.
Přes tato optimistická čísla je stále v HDP na hlavu daleko za Českou republikou či Slovenskem. Podle statistik Mezinárodního měnového fondu za rok 2015 je HDP per capita v Polsku 26 455 dolarů, zatímco v Česku 31 549 dolarů.
Polský průměrný příjem pak dosahuje zhruba 70 procent unijního průměru. Ani tady se vláda nebojí ambiciózních prohlášení. Vyspělou Evropu chce dohnat do roku 2030.
Investiční boom, který je ovšem zatím jen zbožným přáním vládní strany, by pomohl Polsku lépe vyřešit i palčivý problém s nezaměstnaností, která je stále vysoká, i když se ji daří postupně snižovat. Na začátku roku 2013 bylo bez práce 13 procent Poláků v produktivním věku, nyní se počet nezaměstnaných pohybuje kolem deseti procent.
Export: Pozor na přílišný optimismus
Polsko je třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem ČR a vzájemná obchodní výměna narostla za posledních pět let zhruba o třetinu. Dokonce i malé Česko je pro Poláky důležitým trhem – dle objemu vývozu jsme ve světové konkurenci na sedmém místě.
Obchodní bilance prošla v uplynulých letech statistickými veletoči. Zatímco v roce 2011 vyvezli čeští exportéři na polský trh zboží za 181 miliard korun, opačným směrem putovaly produkty pouze za 176 miliard. V následujících letech ale rostl především polský vývoz a v roce 2014 dosáhlo záporné saldo v neprospěch Česka 28 miliard korun.
Důvodem může být i přílišný optimismus českých exportérů, kteří jsou přesvědčeni, že vyvážet do Polska je jednoduché – například díky jazykové a kulturní blízkosti a často zmiňované náklonnosti Poláků k Čechům. Vedoucí zahraniční kanceláře agentury CzechTrade Adam Suchanek ovšem varuje před přílišnými iluzemi. „České firmy vstupují na polský trh nepřipraveny a až zde zjišťují, že zde není vše tak podobné tuzemskému trhu, jak si původně myslely,“ říká Suchanek.
Na téměř čtyřicetimilionovém polském trhu panuje mimořádná konkurence. Vývozce navíc mohou zaskočit administrativní překážky byznysu, které jsou rozhodně větší než na tuzemském trhu.
Polské úřady striktně trvají na splnění zákonných požadavků, a to zejména u výrobků, které by mohly ohrozit život či zdraví obyvatel. Týká se to hlavně potravinářského sektoru, dále léčiv či chemikálií.
Zájem o vývoz na tamní trh mezi českými firmami přesto neutuchá. Mezi perspektivní oblasti vývozu patří energetika, petrochemie, silniční a kolejová vozidla, zařízení pro restrukturalizaci hutí a dolů, vzduchotechnika, čerpadla, zařízení silnoproudé elektrotechniky, zemědělská technika, další stroje a potraviny – především obilí, maso, máslo, mléko, drůbež, cukr, protlak, pivo a slad.
Více o českém exportu a investicích v Polsku si přečtěte na BusinessInfo.cz.
Jakub Procházka